Bitva u Náchoda (někdy také „Bitva na Dobeníně“) se odehrála 27. června 1866 ve východních Čechách. Byla první velkou bitvou prusko-rakouské války.
Operace 2. pruské armády pod velením korunního prince Fridricha Viléma (roku 1866 na krátký čas král Fridrich III.) tábořící před válkou v Dolním Slezsku začaly na kladském pomezí, kde se nacházel i průsmyk zvaný Branka, který byl klíčový pro přechod českých pohraničních hor. Prusové jej využili například na začátku sedmileté války, kdy tudy přišel do Čech maršál Schwerin, a i korunní princ táhl roku 1866 právě tudy. Nepřipravenost velitele rakouské severní armády mu k tomu ostatně poskytla příležitost.
Organizační struktura válčících armád
Rakouská armáda Vojenské plánování v rakouské armádě bylo dost složitou záležitostí. Funkce šéfa štábu byla brána víceméně formálně, generální štáb zůstával do značné míry jen školicím střediskem mladších důstojníků a informačním centrem shromažďujícím kartografické a jiné údaje. V době bitvy byl jeho šéfem generál Alfred von Henikstein.
Rakouský pěšák používal pušku systému Lorenz, tedy předovku, která střílela na vzdálenost až 900 kroků. Byla o něco lehčí než pruská puška a měla větší dostřel. Myslivci pak měli tzv. štuc, tedy v podstatě pušku se zkrácenou a širší hlavní. Hlavní zbraní rakouské pěchoty byl ale bodák. Taktika byla založena na bodákovém útoku v sevřených liniích a střelbě byl přikládán jen vedlejší význam; tomu odpovídal i výcvik. Rakouská pěchota byla složena z pluků řadové pěchoty (bílá uniforma), mysliveckých praporů (štičí šedá a nezaměnitelný klobouk s peřím) a zčásti specializovaných pěších pluků. Jeden pluk tvořily 4 prapory, z nichž každý měl 1018 mužů. Prapor byl dále rozdělen na 6 setnin, každá setnina měla 2 čety. Prapor myslivců měl 1011 mužů. U pěších pluků měly být v poli nasazeny vždy první tři prapory, čtvrté byly určeny k službě v pevnostech nebo zázemí.
Jízda byla rovněž organizována v plucích, s přihlédnutím k výstroji a tradici kyrysnických (těžká jízda, bílá uniforma – ostatní v modré), dragounských, husarských a hulánských. Kyrysnický pluk měl zpravidla 5, ostatní lehká jízda 6 eskadron, přitom jedna eskadrona 149 koní. Všechny jezdecké jednotky byly ozbrojeny šavlí vzor 1861 a většinou pistolí Lorenz, huláni ještě píkou nebo kopím.
Rakouské dělostřelectvo bylo také členěno na pluky, a to tak že jeden pluk měl 10 polních baterií po 8 dělech. Kromě základních druhů zbraní byl mobilizován příslušný počet ženistů, vozatajstva, zákopníků… Brigádu tvořily zpravidla 2 pěší pluky, jeden prapor myslivců a baterie dělostřelců. Armádní sbor se skládal ze 4 brigád, pluku lehké jízdy, dělostřelecká brigáda a pomocné a technické jednotky.
Pruská armáda Prusové byli vyzbrojeni puškou systému Dreyse, tedy zadovkou či jehlovkou – kadence střelby byla 3 až 5 krát vyšší než u Rakušanů. Byla použita už v německo-dánské válce.
Jednotlivé druhy zbraní byly v pruské armádě organizovány podobně jako v Rakousku. Pěchota (v modré s typickou přilbou s hrotem) byla složena z řadových a gardových (dislokovaných v residenčním městě) pluků a praporů myslivců. Jeden pluk měl 4 prapory po 1025 mužích ve 4 setninách. Jízda měla rovněž řadové a gardové pluky, kyrysnické (ve žluté, s kyrysem), dragounské (světle modrá), husarské a hulánské. Pluk měl 4 eskadrony o 160 jezdcích. Rovněž byly ozbrojeny šavlemi, huláni kopími a dále perkusní pistolí či Dreyseho karabinou.
Dělostřelecký pluk měl 4 oddíly po 4 bateriích o 6 dělech, tedy celkem 96 děl. Dva pěší pluky tvořily pěší brigádu a dvě brigády spolu s praporem myslivců, plukem jízdy a oddílem dělostřelectva divizi. Dvě divize pěchoty spolu se samostatnou divizí jízdy tvořily armádní sbor.
Generální štáb vedl Helmuth von Moltke.
Příchod pruské armády náhled|upright|vpravo|Fridrich III. Pruský
Druhá pruská armáda ležící ve Slezsku mezi Nisou a Jelení Horou představovala nezanedbatelnou sílu. Tvořily ji 1., 5., a 6. armádní sbor, gardový sbor a jízdní divize v celkové síle 115 000 mužů, z toho 10 000 jezdců a 352 děl. Vrchním velitelem byl již zmiňovaný korunní princ, šéfem štábu generálmajor von Blumenthal. První pruští vojáci se objevili v kraji již 21. 6., aby předali vyhlášení války. A protože koncem června hlídalo hranice jen několik dragounů od 2. pluku, obsadili Prusové do týdne několik obcí jako Broumov, Hronov nebo Polici nad Metují. Přitom došlo k několika šarvátkám, především jízdních oddílů, ale Rakušané pohraničí spěšně opouštěli. Většina obyvatel opouštěla své domovy, neboť si častá zadržení kvůli výslechům mylně spojovali s násilnými odvody do pruské armády, a panika se rychle šířila po celém kraji. Svého prvního pruského vojáka spatřil i mladý Alois Jirásek, který se pak podíval i na náchodské bojiště.
Nic nenasvědčovalo tomu, že se chystá urputná obrana hranic, od Náchoda ale bylo lze pozorovat hemžení na pruské straně hranice. Zvědaví místní mohli pozorovat Prusy, jak pochodují od Chudoby k běloveské celnici. Zde také padly první výstřely z děl. Slabé rakouské síly se rychle stáhly a ani zničený most přes Metuji nemohl Prusy, kteří jim byli v patách, příliš zdržet. Velitel pruského předvoje, generálmajor von Löwenfeld, měl sice rozkazy jen k přiblížení se k hranicím a na území monarchie se měla podívat pouze přední stráž, ale poté, co zjistil, že rakouský VI. armádní sbor je ještě někde u Opočna a okolí Náchoda je chráněno jen nedostatečně, se rozhodl se všemi svými jednotkami postoupit na území Habsburků, aniž o tom jeho nadřízený, generál Steinmetz, věděl.
Hrstka jezdců od 6. a pěšáků od 35. pluku nemohla Prusy zastavit, po několika výstřelech se Rakušané stáhli od celnice k Náchodu a Prusové obsadili Běloves. K obsazení samotného Náchoda došlo až v okamžik, kdy se ukázalo, že zámek není obsazen rakouskými vojáky. Tou dobou už většina z asi tří tisíc obyvatel města utekla do okolních lesů. Na ústup k Vysokovu se dala i slabá rakouská posádka a do města zatím proudily jednotky Steinmetzova V. sboru. Prusové mimo jiné prohlásili, že zdejší průsmyk jim stojí za tři bitvy a začali se připravovat ke střetu s nepřítelem, o kterém nepochybovali, že přijde. Časně ráno 27. 6. stál hlavní voj V. pruského sboru u Dušníků, tedy asi 20 km od Náchoda, a měl za úkol projít průsmykem a směřovat do okolí horního toku Labe. Tou dobou byl rakouský VI. sbor u Opočna, přibližně stejně daleko, ale jižně. Po ranním průzkumu vystoupala hlavní síla pruského předvoje na vrch Branka a začala se řadit do bojových postavení. Setnina myslivců a půlprapor 37. pěšího pluku zůstaly na východním konci Fysikova, půl setniny myslivců a dva půlprapory od 37. a 58. pluku obsadily lesík nad nynějším nádražím ve Václavicích. Dva půlprapory 37. pluku pochodovaly směrem k evangelickému kostelu nad Šonovem a rozestavily se v horní části průrvy zvané Zádolí a v ovocné aleji severozápadně od ní. Další čtyři půlprapory od 58. a 37. pluku stály jako levé křídlo předchozích jednotek jižně od silnice na Nové Město. 5. čtyřliberní baterie se postavila nad kostel sv. Václava ve Václavicích s dragouny 4. pluku za zády.
Příchod rakouského vojska náhled|upright|vpravo|František Josef I., rakouský císař
Když 26. 6. překročil pruský předvoj hranice u Náchoda, měla rakouská Severní armáda ve východních Čechách už pět sborů. Nejbližší VI. sbor byl tou dobou u Opočna. Jeho předvoj tvořila Hertwekova brigáda, která toho dne odešla z Dobrušky do Nového Města nad Metují již o půl čtvrté, následovala jej Jonakova brigáda z Valu o dvě hodiny později. Hertwek, který byl v rakouské armádě znám svou nevrlostí a hrubostí, se v Novém Městě dotazoval na cestu. Kněz mu radil, aby nechal vojáky šplhat na Branku lesem na pruském levém křídle a nesnažil se útočit přímo proti hřebenu, ale generálmajor jeho dobře míněnou radu jen odbyl.
Vojsko pokračovalo do Vrchovin, kde chtěl jeho veliteli radit další místní občan, ale Hertwek toho měl již dost a nechal jej raději zavřít. Domníval se, že nepřítel stojí přes novoměstskou silnici a chtěl jej napadnout spíše z boku, proto pokračoval směrem na Šonov. Nakonec proti málo krytému boku nepřítele poslal menší jednotku (polovinu 2. a polovinu 5. setniny pluku Kellnerova a později III. prapor Gorizzuttiho) k upoutání jeho pozornosti a hlavní útok chtěl vést proti dobře umístěnému pruskému čelu. Postupující setniny 41. pěšího pluku Kellner narazily na oddíl pruských dragounů od 4. pluku vyslaný na hlídku a zahnaly ho zpět. III. prapor 56. pluku, který je měl následovat, odbočil západně a směřoval k hájovně nad Šonovem, kde vyčkal v přilehlém lesíku. Mnozí místní obyvatelé pochopili situaci, až když vojáci procházeli pod jejich okny. Večer 26. a ráno 27. se stěhovaly celé rodiny z Kramolny, Provodova, Šonova, Domkova, Vrchovin… Doma zůstali většinou jen staří a nemocní lidé.
Náchodské bojiště Bitevním polem se stal táhlý svah Branky spadající od východu do nížiny k jihozápadu, který má na hřebeni silnici Nové Město – Náchod. Východní svah Branky prudce spadá k Náchodu a k Bražci, jihozápadní mírně klesá k Václavicím a odtud dále k Provodovu a Šonovu. Středem bojiště se stal táhlý a strmý svah nad osadou Václavice. Severně odtud leží v hluboké úžlabině obec Vysokov. Svah Branky či Dobenína mezi Václavicemi a Vysokovem je z celého úseku nejdelší, ale také mírnější. Nad Vysokovem pak terén vytváří jakousi náhorní planinu. Silnice procházející Vysokovem a směřující ke Klenům vychází z Náchoda, kde mezi výšinou Branka a protilehlou Homolkou tvoří průsmyk – nejdůležitější strategický bod pro případné hájení této branky do země. Svahy Branky jsou ve směru od Náchoda naprosto nepoužitelné k vojenským přesunům. Jinak lze projít na Branku braneckou roklinou, nebo na opačnou stranu průsmyku k zámku, na Kramolnu a odtud k Vysokovu. Žádný výstup nebyl hájen a Prusové toho neváhali využít. Severní cíp Vysokova byl nejzazším místem bojů na rakouském levém křídle. Na opačné straně (asi 3,2 km) je osada „Na šonovských horách“, kde se nacházelo rakouské pravé a pruské levé křídlo. Odtud byl také výstup na Branku nejsnazší. Východně od Václavic se ve směru východ-západ táhne asi 5 m hluboká průrva zvaná Zádolí, na jejím severním konci se nachází lesík zvaný Borek.
Průběh bitvy
Začátek boje náhled|upright=1.0|vpravo|Reliéf bitvy u Náchoda, Moritz Schulz (1872) Kolem půl osmé ráno dorazil předvoj Hertwekovy brigády k Šonovu, Rakušané prošli obcí a u hospodářského dvora majitele náchodského panství knížete Viléma Schaumburg-Lippe se vojsko začalo šikovat k boji. Dvě setniny myslivců od 25. praporu postoupily dále k Provodovu a směřovali k evangelickému kostelu, zbylé čtyři se rozvinuly kolem dvora. Na václavických výšinách se začali objevovat pruští dragouni zkoumající terén. Myslivci pak začali postupovat k Václavicím, měli zaujmout pevné postavení u evangelického hřbitova a krýt postup brigády. Dvě děla se postavila jižně od hřbitova. Při postupu proti evangelickému kostelu padly na myslivce první výstřely a myslivci se záhy pustili do boje.
Mezitím šikoval Hertwek svoji brigádu. První prapor a II. prapor pluku 41. Keller postavil vlevo od cesty ke hřbitovu, II. prapor téže jednotky je měl následovat po cestě. Za nimi postupovaly dva prapory pluku 56, do polí vpravo od cesty kodrcalo 6 kanónů. Dělostřelci spustili palbu na nepřátelské baterie vzdálené asi 900 kroků severně u cesty nad kostelem ve Václavicích. Löwenfeld totiž poslal své jednotky naproti nepříteli. Děla pod ochranou pěchoty pak zahnala rakouské dělostřelce na útěk. Oba prapory 41. pluku zatím dosáhly evangelického hřbitova a myslivci se tak dostali mezi ně. Jejich postup zpomalovali Prusové ukrytí ve vzrostlém obilí. Hertwek poslal II. prapor na pravé křídlo, jednotky druhého sledu nechal přisunout blíž a nařídil útok. Dva prapory 41. pluku postupovali vpravo, částečně přes Zádolí, proti lesíku obsazenému Prusy. Strž a souběžné příkopy byly těžkou překážkou, zvláště když Prusové neustále stříleli, a to již na krátkou vzdálenost, když proti Rakušanům od