Jeřáb (Sorbus) je bývalý rod dřevin z čeledi růžovité (Rosaceae). Čítá v různých pojetích 100–200–350 druhů stromů a keřů rozšířených v mírném pásmu severní polokoule, nejvíce v Evropě a Asii, méně v Severní Americe a na severu Afriky. Patří ke kritickým taxonům vzhledem k apomiktickému způsobu rozmnožování mnoha druhů, přičemž samotné tyto druhy jsou často hybridního původu. V moderní systematice byl rod shledán polyfyletickým, tj. nepřirozeným, zahrnujícím vícero samostatných vývojových linií s včleněnými dalšími taxony a následně rozdělen do vícera menších (viz níže v textu).
Květy jeřábů jsou pětičetné a oboupohlavné, plodem je malvice, nazývaná jeřabina. Patří mezi jádroviny. Některé jsou jedlé čerstvé i konzervované nebo jako součást cukrářských výrobků. Pěstují se též pro okrasu.
Z České republiky je udáváno 39 taxonů jeřábů (v širokém smyslu), z nichž někteří jsou zde nepůvodní a další jsou kříženci. Na většině území je hojný jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), v teplejších oblastech roste jeřáb břek (Sorbus torminalis), bazická skalnatá stanoviště preferuje vzácnější jeřáb muk (Sorbus aria). Pouze v subalpínském stupni a karech Krkonoš najdeme jeřáb sudetský (Sorbus sudetica). Zdomácnělým archeofytem je jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), druhem pravděpodobně zplanělým pak jeřáb prostřední (Sorbus intermedia). Krom toho se zde vyskytuje mnoho apomiktických mikrodruhů jeřábů, rostoucích často na velmi malém území (často i na jediné lokalitě); některé z nich patří k vzácným endemitům české květeny
Popis vlevo|náhled|Ilustrace jeřábu oskeruše Jeřáby v širokém smyslu jsou beztrnné, převážně opadavé keře a stromy, občas vícekmenné, s rozložitou korunou a široce rozvětveným kořenovým systémem. Některé stromové druhy dosahují výšky 25 až 30 metrů, většina druhů je však výrazně nižší. Jeřáb mišpulka, který pochází ze střední Evropy, dorůstá výšky kolem 3 metrů, jeřáb zmenšený (Sorbus reducta) ze západní Číny pak pouhých 1,5 metru, díky četným výběžkům však vytváří husté porosty.
Listy jsou střídavé, jednoduché nebo lichozpeřené s 9–21 páry lístků, palisty brzy opadávají. Květy jsou pětičetné, pravidelné, oboupohlavné, s 15–25 tyčinkami a spodním či polospodním semeníkem. Jejich korunní lístky jsou bílé či bělavé, méně často růžové, kalich vytváří nálevkovitou češuli. Uspořádané jsou v květenství – obvykle chocholičnaté latě a mají charakteristický zápach díky obsahu trimetylaminu. Plody jsou bílé, žluté, růžové, oranžové, červené nebo hnědé malvice různé velikosti i tvaru, nazývané jeřabiny, z nichž některé jsou jedlé i pro člověka.Kovanda M. (1992): Sorbus L. – jeřáb. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 474–484, Academia, Praha.
Rozšíření a ekologie Pro většinu jeřábů je typická jejich přizpůsobivost extrémním lokalitám. Stromy a keře tohoto rodu se vyskytují například na obnažených skalních stěnách, kde zakořeňují ve štěrbinách s malým množstvím půdy. Nároky na půdu mají nízké a jsou schopny prospívat i v půdách chudých na živiny. Většina druhů je mírně či více vápnomilných.náhled|Zvonek zelený konzumující jeřabiny
Jsou to obvykle světlomilné pionýrské rostliny, kterým se nejlépe daří na okrajích lesů a na mýtinách, kde je menší konkurence ostatních dřevin. V horách se jeřáby pravidelně vyskytují až po stromovou hranici, rostou i v kosodřevině či v lesotundře daleko za polárním kruhem. Vzrůstnější druhy rostou i jako příměs světlých lesů, například teplomilných doubrav a dubohabřin. Čisté jeřábové porosty jsou však vzácné.
Květy jeřábů jsou navštěvovány včelami a jiným opylujícím hmyzem, kterému nabízejí velké množství pylu a menší množství nektaru. Plody jsou vyhledávanou potravou ptáků, hlavně drozdovitých (kosi, cvrčaly, kvíčaly), špačkovitých, ale též červenek nebo brkoslavů. Kořeny vytvářejí vztahy endotrofní (arbuskulární) mykorhizy s houbami.
Taxonomie a systematika Rod patří ke kritickým taxonům. Mezi druhy existuje velké množství kříženců, často i napříč různými fylogenetickými větvemi. Výsledkem těchto hybridizačních procesů jsou ve většině případů polyploidní druhy (nejčastěji tetraploidi, méně často triplodi) s pouze maloplošným areálem, které se dále rozmnožují apomikticky – nepohlavní tvorbou semen. Potomci vyrostlí z těchto semen jsou geneticky identičtí s mateřským exemplářem rostliny. Jen menší počet druhů je diploidních, které se rozmnožují pohlavně a mohou se též dál křížit. Mnoho jich bylo popsáno hlavně v západní Evropě a Číně. Některé druhy je obtížné přesně systematicky zařadit. Existují i mezirodoví kříženci jeřábu s dalšími příbuznými rody, např. jeřáboplodec (×Sorbaronia), hruškojeřáb (×Sorbopyrus) nebo jeřáboskalník (×Sorbocotoneaster).
Taxonomie jeřábů se v průběhu času silně měnila, výsledkem čehož je množství synonym. Carl Linné do rodu Sorbus zařadil pouze jeřáb ptačí a oskeruši, ostatní jemu známé druhy pak vřadil do rodů Crataegus a Mespilus. Posléze byly různými autory navrhovány další taxony, pojímané na úrovni rodů nebo podrodů, od konce 19. století převládalo široké pojetí rodu (Sorbus sensu lato). Ve fylogenetických systémech byl rod shledán polyfyletickým, tj. nepřirozeným, zahrnujícím vícero samostatných vývojových linií s včleněnými dalšími taxony a následně rozdělen do vícera menších. Alternativní návrh, tj. zahrnout celý široký rod včetně několika dalších (mj. skalník, jabloň, hrušeň) do masivně rozšířeného rodu Pyrus bylo odbornou komunitou prakticky jednoznačně odmítnuto.
Struktura zástupců náhled|Jeřáb sitka z pacifického západu Severní Ameriky Rodičovské, nehybridní rody:
Sorbus sensu stricto Zahrnuje 104 druhů stromů či keřů se zpeřenými listy a plody bez lenticel, rozšířených v chladnějších a temperátních oblastech Eurasie a Severní Ameriky, ale též v Makaronésii a Indočíně. Převážně jsou to sexuálně se rozmnožující diploidi. V Evropě se vyskytuje jediný zástupce jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia); z amerických druhů lze jmenovat jeřáb americký (Sorbus americana), jeřáb západní (Sorbus occidentalis), jeřáb ozdobný (Sorbus decora) nebo jeřáb sitka (Sorbus sitchensis), z asijských např. jeřáb kašmírský (Sorbus cashmiriana), jeřáb hupejský (Sorbus hupehensis) nebo jeřáb zmenšený (Sorbus reducta).
Aria náhled|Jeřáb dunajský 59 druhů převážně keřů s jednoduchými, obvykle jemně zubatými listy, vespod často bíle plstnatými. Rozšířen v teplejších oblastech Evropy, ve Středomoří, v severozápadní Africe a na Blízkém východě. Jediný diploidní, sexuálně se rozmnožující druh je jeřáb muk, ostatní zástupci jsou apomikti, často s malým, lokálním areálem.
Zástupci v Česku (E = endemit českého území)
jeřáb dunajský (Aria danubialis) – české a moravské termofytikum jeřáb chlumní (Aria collina) – pouze české termofytikum jeřáb kornoutolistý (Aria cucculifera) – Podyjí (E) jeřáb muk (Aria edulis) – roztroušeně v termofytiku jeřáb moravský (Aria moravica) – Moravský kras (E) jeřáb čertův (Aria pontis-satanae) – Suchý žleb v Moravském krasu (E) jeřáb podyjský (Aria thayensis) – Podyjí (E)
Torminalis náhled|Jeřáb břek Jediný druh jeřáb břek (Sorbus torminalis, resp. Torminalis glaberrima), strom rozšířený v teplých částech Evropy (včetně Česka) až po Kavkaz a v horách severní Afriky. Diploidní, pohlavně se rozmnožující druh.
Cormus náhled|Jeřáb oskeruše Jediný druh jeřáb oskeruše (Cormus domestica). Strom s lichozpeřenými listy, rozšířený v severní Africe, západní Asii a teplejších částech Evropy (včetně Česka), pěstováním rozšířen i mimo svůj původní přirozený areál. Diploidní, pohlavně se rozmnožující druh, jako jediný se nekříží s ostatními příbuznými rody.
Chamaemespilus náhled|Evropský horský druh jeřáb mišpulka Jediný druh jeřáb mišpulka (Chamaemespilus alpina). Keř s jednoduchými, celokrajnými, vespod lysými listy a růžovými květy, rozšířený v horách jižní a střední Evropy. V postglaciálu rostl též na českém území, kde však již vyhynul, nejbližší populace jsou ve slovenských západních Karpatech. Diploidní, pohlavně se rozmnožující druh.
Micromeles a příbuzné asijské rody Celkem na 56 druhů keřů a stromů s jednoduchými listy, rozšířených od Afghánistánu po jihovýchodní Asii, např. jeřáb velkoplodý (Micromeles megalocarpa) nebo jeřáb olšový (M. alnifolia). Po revizi rodu Rushfordem v roce 2018 rozděleny na základě morfologie do 7 rodů,https://www.phytologia.org/uploads/2/3/4/2/23422706/100_4_222-247rushforthmalinae__rosaceae_12-5-18.pdf v databázi Plants of the World je však kromě výše zmíněného uznáván pouze rod Pleiosorbus se 2 zástupci.
Rody vzniklé hybridizací: náhled|Jeřáb milský
Karpatiosorbus = Aria × Torminalis. Zahrnuje cca 88 druhů keřů či menších stromů, převážně s hrubě zubatými, vespod plstnatými listy a malvicemi bohatě pokrytými lenticelami; areál rozšíření je v Evropě a severozápadní Africe. Jediný druh je ustáleným sexuálním hybridem, ostatní jsou apomiktičtí polyploidi.
Zástupci v Česku (E = endemit českého území):
jeřáb labský (Karpatiosorbus albensis) – České středohoří (E) jeřáb olšolistý (Karpatiosorbus alnifrons) – kaňon řeky Jihlavy na jihozápadní Moravě (E) jeřáb barrandienský (Karpatiosorbus barrandienica) – Český kras (E) jeřáb český (Karpatiosorbus bohemica) – České středohoří (E) jeřáb tenkoplstnatý (Sorbus ×decipiens, resp. Karpatiosorbus ×hybrida) – jediný diploidní hybrid, v Česku se vyskytuje vzácně v Podyjí jeřáb krasový (Karpatiosorbus eximia) – Český kras (E) jeřáb džbánský (Karpatiosorbus gemella) – Džbán (E) jeřáb širokolistý (Karpatiosorbus latifolia) – v ČR nepůvodní, roztroušeně zplaňuje jeřáb milský (Karpatiosorbus milensis) – pouze vrch Milá v Českém středohoří (E) jeřáb opominutý (Karpatiosorbus omissa) – Dolní Povltaví (E) jeřáb manětínský (Karpatiosorbus rhodanthera) – jediná populace na vrchu Chlum u Manětína (E) jeřáb soutěskový (Karpatiosorbus portae-bohemicae) – pouze soutěska Porta Bohemica (E) náhled|Jeřáb zvrhlý
Hedlundia = Aria × Sorbus. 48 druhů keřů či menších stromů s jednoduchými nebo částečně zpeřenými, vespodu obvykle nazelenale plstnatými listy, rozšířených v Evropě, přední a centrální Asii. Pohlavně se rozmnožujícím diploidem je jeřáb polozpeřený (Hedlundia ×thuryngiaca), ostatní jsou polyploidní apomikti. Jeřáb zvrhlý (Hedlundia hybrida) bývá často pěstován pro okrasu, a to i v Česku.
Zástupci v Česku (E = endemit českého území):
jeřáb rakouský (Hedlundia austriaca) – v ČR nepůvodní, vzácně zplaňuje jeřáb Mougeotův (Hedlundia mougeotii) – v ČR nepůvodní, vzácně zplaňuje jeřáb bezdězský (Hedlundia pauca) – Bezděz a Malý Bezděz (E)
Scandosorbus = Aria × Sorbus × Torminalis. Pouze 2 polyploidní druhy v severní a střední Evropě, z nichž jeřáb prostřední (Scandosorbus intermedia) je v Česku běžně pěstován a často zplaňuje. náhled|Jeřáb sudetský
Majovskya = Aria × Chamaemespilus. Čtyři fakultativně apomiktické polyploidní druhy a jeden hybrid ve střední a jihozápadní Evropě. Jsou to menší keře s jednoduchými, celokrajnými nebo jemně zubatými listy. Jeřáb sudetský (Majovskya sudetica) je endemitem českých (a snad též polských) Krkonoš, kde přežívá jako glaciální relikt.
Normeyera = Aria × Chamaemespilus × Sorbus. Sedm druhů menších, růžově kvetoucích keřů rozšířených v Alpách a západních Karpatech, několik z nich je slovenskými endemity.
Význam a využití
Plody náhled|Příčný řez plodem oskeruše|vlevo