náhled|Moderní tetování|alt= náhled|Slovinská profesionální tenistka Polona Hercogová má mezi světovými tenistkami nejvíce potetované paže (2017) Tetování (slang./hov. kérka) je určitý druh kresby, při které jsou pomocí tetovací jehly nebo tetovací pistole vpichovány částečky inkoustu nebo jiného barviva pod kůži živočicha. V odborné terminologii jde o tzv. mikro-pigmentovou implantaci. Tetování samotné pak provádí tatér (slang. kérkař) v tetovacím studiu. Tetování je jednou z nejznámějších forem uměleckého zkrášlování těla.
Etymologie Původ slova tetování se obvykle odvozuje od tahitského slova tatau, což znamená označovat, samojského tautau, tedy kreslit nebo malajského tatu, tedy výraz pro ránu (dá se použít i slovo zraněný), význam již odkazuje na prapůvodní metody nanášení kresby. V japonštině se pro pojmenování tradičních metod vytváření obrazů na kůži používá slovo irezumi a člověka, který toto provádí nazýváme Horishi. Pro metody jiného než japonského původu se používá slovo tetování, v angličtině se nejčastěji setkáme s výrazem tattoo.
Slovo "kérka" (kérovat znamená tetovat) je odvozeno z romštiny.
Rozšíření Tetování se stalo velmi oblíbeným v posledních desetiletích v mnohých částech světa, především pak v Severní Americe, Japonsku a v Evropě. V těchto zemích profesionální tatéři povýšili své výtvory na umělecká díla a povznesli tetování na seriózní a všeobecně uznávané umění. Důvodem, proč se tetování stalo formou zkrášlování těla poměrně brzy, je fakt, že se dnes, na rozdíl od předchozích generací, lidé cítí mnohem svobodnější, a volí tento druh zkrášlení sebe sama. Tetování se stalo běžnou součástí filmových hvězd, populárních hudebníků, či sportovců. V tradičních kulturách jako je např. Japonsko, Čína, Korea, je avšak stále na tetování nahlíženo velice rozporuplně, až negativně (např. budoucí kariéra; práce ve veřejné sféře; vstup na veřejné koupaliště; člen mafie; kriminální minulost etc.). V rámci tradičních nebo domorodých kultur vyjadřuje tetování úctu ke svým kořenům a zvykům (viz Maorové, Nový Zéland), není zde vyjádřením vnitřního vzdoru.
Historie vpravo|náhled|Moko tetování maorského náčelníka tak, jak jej viděl Cook a jeho posádka
Historické rozšíření Tetování má dlouhou tradici v různých částech světa. Původní obyvatelé Japonska Ainové se věnovali především tetování tváře, a to u žen i u mužů. Tetování trupu, rukou a končetin geometrickými motivy bylo velice rozšířené v oblasti Jihovýchodní Asie, zejména na Filipínách, Sulawsi a Borneu. Velmi rozšířené a propracované umění tetování se rozvinulo v Polynésii, především na Samoi, Markézech, Havaji a Novém Zélandu i na mikronéském souostroví Kiribati. Vyskytovaly se geometrické ornamenty i figurální motivy, Maorové z Nového Zélandu vynikali v tetování obličeje spirálovitými ornamenty. Nástroje k tetování se vyráběly z rostlinných trnů nebo ze zubů žraloka, barvivo se připravovalo ze sazí.
Původní obyvatelé Ameriky se tetovali méně, obvyklé bylo spíš malování těla, které není trvalé. Nejvíc se tetovali indiáni Severozápadního pobřeží Kanady a Aljašky, zejména Haidové, kteří si zdobili hruď a ruce obrazy totemových zvířat. Tetovali se indiáni z jihovýchodu Spojených států včetně Kríků, Timukuú a Načezů, a to i z léčebných důvodů nebo aby se ochránili před démony. Ve Střední Americe si Mayové vedle tetování a malování těla oblíbili i jiné tělesné deformace včetně umělé šilhavosti. Z amazonských indiánů se nejvíc tetovali Tupinambové a Mundurukúové, ostatní kmeny dávají přednost malování červeným barvivem urucú nebo tmavě modrým, nesmyvatelným ganipapo, které vydrží na kůži i několik měsíců. Kaďuveové s pomocí genipapového barviva vytvářeli jemné a nesmírně propracované symetrické ornamenty na obličejích, velmi podobné tetování.
V Africe byla rozšířena spíše skarifikace, neboli umělé vytváření jizev, s ohledem na barvu pleti Afričanů lépe viditelná než pravé tetování, Tetování bylo známo od nejstarších dob ve Vietnamu a později v Číně, kde bylo ale spojené s označováním trestanců.
Není známo, zda starověcí obyvatelé Skotska, Piktové a britští Keltové praktikovali tetování nebo pouze malování těla modrým barvivem z borytu barvířského. Tetování bylo běžné i u určitých náboženských skupin ve starověku v oblasti Středomoří, například u uctívačů bohyně Kybelé, což pravděpodobně vedlo k zákazu tohoto zvyku ve Starém Zákoně.
Tetování v pravěku Tetování bylo zvykem v Eurasii od neolitu. Poukazuje na to i mumifikované tělo Ötziho nalezené v Alpách, jehož stáří se odhaduje na 5 300 let. Tento neolitický člověk měl na svém těle speciální terapeutické tetování – malé paralelní čáry na nohou (může souviset s akupunkturou).https://anthropology.net/2009/07/21/otzi-icemans-tattoos-were-born-in-fire/ - Ötzi: Iceman’s Tattoos Were Born In Fire Potetované byly i tři mumie nalezené v permafrostu pohoří Altaj. Jejich tetování zahrnovala obrázky zvířat, která byla zobrazena pomocí křivek. Tetování Pazyrského muže, jenž byl tetovaný kolem páteře, byla tvořena velkým počtem malých teček.
Tetování ve starověku a středověku Ve starověké a středověké Číně bylo považováno za barbarské a někdy, stejně jako ve středověkém Japonsku, sloužilo k označování zločinců, podobně jako v Evropě cejchování. V klasickém Řecku bylo běžné jen mezi otroky. V době antického Říma bylo tetování používáno k označování vojáků (proti dezerci) a otroků. Pod vlivem křesťanství tetování zakázal postupně Konstantin I. Veliký a Druhý nikajský koncil jako pohanské.
Znovuobjevení tetování Evropané znovuobjevili tetování okolo roku 1770 v době dobývání jižního Pacifiku kapitánem Jamesem Cookem. Až do první světové války byli průkopníky v tetování námořníci. Za druhé světové války bylo tetování používáno v koncentračních táborech.
Současné tetování V současnosti je tetování populárnější než kdykoli předtím. Přestalo být stigmatem a stalo se módou. Statistické údaje ukazují, že až 1 ze sedmi obyvatel USA na přelomu tisíciletí měl jedno nebo více tetování. Do roku 2015 vzrostl podíl na necelých 30 procent. https://www.medicalnewstoday.com/articles/amp/324287 - Are tattoos linked to poor health and risky behavior?
Aplikace tetování vpravo|náhled|Použití moderního tetovacího přístroje Za pomocí jehly se pod kůži vpichuje barvivo. Tetování se provádí tetovacím strojkem, do kterého se vloží jehla a elektromagnet ji uvnitř strojku rozkmitá (pohyb nahoru a dolů). Při tetování tatér průběžně jehlu namáčí do kalíšku s barvou. Vpichuje se do vrchní vrstvy kůže u některých jedinců i 5 mm hluboko. Profesionálové používají na tetování barviva v souladu s Evropskými normami a s patřičnými atesty, jejichž splnění zajistí minimální riziko alergických reakcí v podobě vypuzení částí barviva z kůže nebo hnisání. Před tetováním tatér místo očistí desinfekcí a nasadí si jednorázové rukavice. Během tetování stírá zbytky barvy, které se nedostaly pod kůži, papírovým ubrouskem. Po dokončení práce se tetování zakryje fólií.
Druhy tetování
Stálé tetování Nejběžnějším druhem tetování je tetování permanentní. Když jde o stálé tetování, je důležité dobře se rozhodnout, jaký motiv člověk doopravdy chce. Tetování je pro každého určitým symbolem, vyjádřením vlastní individuality. Proto vše, co si člověk nechá zobrazit na svém těle, by ho mělo alespoň zčásti charakterizovat. Ženy a děvčata si nejčastěji nechávají tetovat různé ornamenty, květy nebo zvířata.
Nejčastějším místem je lopatka, okolí pupíku, bedra zad. Muži a chlapci si zase pro místo tetování nejčastěji vybírají ramena nebo záda. Bolest, kterou tetovaný při proceduře pociťuje, vnímá každý člověk jinak. Většinou jde o pocit pálení či svědění. Nejhorší jsou první minuty, potom se díky endorfinům stává tetování snesitelnějším. Vnímání bolesti při tetování je subjektivní a závisí na individuálním prahu bolesti. Obecně jsou za citlivější považována místa s tenkou kůží nebo přímo nad kostí, jako jsou žebra či klouby. Vyskytuje se i tetování na genitáliích.
Nejvhodnější je dát se tetovat na podzim, v zimě nebo na jaře. Léto se nedoporučuje, protože místo se hůře hojí. Kvůli častějšímu pocení se místo může zanítit a vzniknout infekce. Také se nedoporučuje konzumace alkoholu v období jednoho dne před a po aplikaci tetování. To stejné platí pro léky proti bolesti a kávu, jelikož zvyšují krevní tlak a ředí krev, proto by mohly způsobit silnější krvácení. Permanentní tetování po dovršení 14 let nový občanský zákoník nevylučuje § 100; (2), musí však být se souhlasem rodičů nebo soudu.
Mehndi, tetování hennou Umění Mehndi je rozšířené nejvíce ve východní a severní Africe a v Asii. Jde o aplikaci různých složitých vzorů, hlavně na ruce a nohy. Tyto vzory jsou kreslené rukou pomocí tetovací pasty, ve které je hlavní složkou prášek z rostliny henna. Tetování hennou se stává stále populárnějším. Tetování vydrží jen několik dní, případně týdnů a je zcela bezbolestné.
Permanentní make-up Permanentní make-up je vlastně tetování, které zvýrazňuje obočí, rty nebo oči. Taktéž sem patří i vytvoření mateřského znaménka, tzv. znaménka krásy. Ženy s takovým tetováním se nemusí každý den malovat, musí se však o svoje tetování speciálně starat a nepřekrývat ho klasickým make-upem. Takový make-up vydrží 3 až 5 let.
Rizika tetování Permanentní tetování s sebou vždy přináší i určitý druh rizika. Takovým rizikem může být např. infekce, alergie, stresová nebo fóbická reakce. Tato rizika jsou ve značné míře redukovaná používáním rukavic a sterilních jehel. Zdravotním rizikem je i samotný pigment.
Bolest při tetování Bolest při tetování je individuální záležitost a záleží na více faktorech. Co je pro někoho příjemné šimrání, může být pro druhého nesnesitelná bolest.
Pocitově by se dal samotný proces přirovnat k bodání špendlíkem spojeného s mravenčením. Problém ale je v tom, že při tetování je potřeba dostat inkoust pod kůži a nikoliv na ni. Tetovací strojek se tak desítkami vpichů za sebou snaží inkoust umístit do správné vrstvy. To může být trochu nepříjemné, protože tatér musí neustále bodat do stejného místa, aby měl požadovaný obrázek jasné barvy. Pokud navíc tatér dělá tetování, které obsahuje např. stínování, používá strojky, které obsahují jehel více, což člověk samozřejmě také pocítí.
Obecně však bolest při tetování závisí primárně na jeho umístění, velikosti vzoru a na citlivosti a aktuálním stavu tetovaného. Místa na těle, která mají nejvíce nervových zakončení, nebo je na nich tenká vrstva kůže, jako je např. hrudník, páteř, kotníky, lopatky, nárty, genitálie, jsou cítit nejvíce. Naopak místa jako jsou stehna, nebo ramena, by pro většinu lidí neměl být problém.
Velikost vzoru je dalším faktorem, který ovlivňuje, jak moc samotné tetování bude bolet. Pokud si člověk nechá vytetovat středně velký nápis na rameno, který není graficky příliš komplikovaný a zabere pouze pár desítek minut, pravděpodobně to velký problém nebude. Pokud si ale nechá na hrudník vytetovat komplikovanější obrázek, jako je portrét, pak už bude bolest o dost intenzivnější. Tatéři s tím počítají a proto většinou velké tetování rozkouskují do několika sezení, aby si dotyčný mohl odpočinout, nabrat nové síly a tetování se zatím mohlo částečně zahojit. O několik týdnů později pak pokračují tam, kde přestali.
Poslední důležitým faktorem je stav samotného zákazníka. Pokud dotyčný přijde na tetování nevyspalý, po nějaké párty, nebo např. ještě opilý, celý proces se tím dost komplikuje. Unavený člověk hůře snáší bolest, alkohol navíc ředí krev, takže tetování pak více krvácí a navíc opilý člověk má tendenci se více vrtět, což ztěžuje práci tatérovi, který pak snadno udělá chybu.
Nemoci