Německý dům (německy ) byla veřejná budova v historizujícím stylu, která stála na dnešním Moravském náměstí v Brně mezi lety 1891–1945. Tato stavba původně fungovala jako spolkový dům, podobně jako český Besední dům.
Charakteristika stavby Velký význam pro město měl Německý dům před první světovou válkou, kdy se tu díky možnostem celé budovy konaly důležité podniky městského zastupitelstva. Za první republiky představoval Německý dům společenské středisko brněnských Němců.
Funkce Německý dům v sobě spojoval řadu funkcí. V první řadě to byl spolkový dům, představoval tedy sídlo německých spolků: Deutsches Haus (Německý dům), Mährischer Gewerbeverein (Moravský živnostenský spolek), Deutscher Club (Německý klub), Schlaraffia, Deutscher Journalisten- und Schriftstellerverein (Spolek německých žurnalistů a spisovatelů) a Deutsche Lesehalle.
Cílem Friedricha Wanniecka bylo založit společenské centrum, které by spojovalo všechny vrstvy německého Brna, dění v Německém domě ovlivňovala střední třída. K ní totiž náleželo nejvíce německy mluvících obyvatel města, akce zde pořádané odpovídaly náplni volného času měšťanstva – výstavy, koncerty, plesy, veřejné i soukromé oslavy. Po první světové válce se v Německém domě konala většina divadelních představení, která se předtím hrála hlavně v dnešním Mahenově divadle.
Od roku 1891 tu byla zřízena veřejná knihovna. Vzdělávat brněnské Němce měly přednášky a kurzy, které vedli členové spolku Deutsches Haus (Německý dům), případně pozvaní hosté.
Německý dům ale už v době svého vzniku získal silný nacionální podtext. Dokazuje to architektonické zpracování, které bylo dílem berlínského studia Ende&Böckmann. Dvojice architektů čerpala inspiraci z německé renesance typické pro severní Německo, Belgii a Nizozemsko. Volba návrhu původem mimo habsburskou monarchii doplnila vnímání Německého domu o další rovinu pohledu. V době národních zápasů o dominanci mezi Čechy a Němci byl chápán jako bašta němectví a v očích české komunity se stával objektem národnostně laděné xenofobie.
Popis Brno získalo vybudováním Německého domu novou dominantu. Jeho pozici ve středu města upevnila nově proražená Kostelní (dnešní Rašínova) ulice, která spojila Lažanského (Moravské) náměstí s Velkým náměstím (náměstím Svobody).
náhled|Kavárna v Německém domě, rok 1898 Architektonické zpracování budovy Německého domu je nanejvýš pozoruhodné, mísí se tu hned několik historizujících stylů (novogotika, německá renesance, novobaroko, romantismus). Stavební plány vytvořil berlínský ateliér Ende&Böckmann ve spolupráci s brněnským architektem prof. Germanem Wanderleym. Díky kombinaci dvou odlišných návrhů se tato monumentální stavba od běžné městské zástavby v mnohém lišila. Výrazným prvkem německé (též holandské nebo severské) renesance byla symetričnost a cihlové neomítnuté zdivo s kamenným obložením v exteriérech, které byly realizovány podle Ende&Böckmann. Právě tento návrh získal v soutěži první cenu, protože nejlépe splňoval všechny zadané požadavky, především pak nabízel rozpočet podle hesla „z nouze ctnost“, přesto podle výpočtů nešetřil na materiálech.
Prostor dvoupatrové stavby byl odlehčen rozčleněním fasády do několika částí a uplatněním vysokých střech a štítů, které v některých partiích vybíhaly až do drobných věžiček. Pro interiéry je velmi důležitý propracovaný systém velkých oken a portálů, které zajišťují dostatečné osvětlení během dne a pocit renesanční vzdušnosti.
Vnitřní část nesla klasicizující a barokizující rukopis brněnského architekta Wanderleyho. Do Německého domu se vstupovalo hlavním vchodem z Moravského náměstí, na který navazoval prostorný vestibul. K němu přiléhaly prostorné šatny – velkým nedostatkem návrhů ostatních architektů bylo právě to, že nevěnovaly dostatek prostoru šatnám. Odtud se vcházelo na chodbu, která z jedné strany vedla ke kancelářím spolků Deutsches Haus (Německý dům) a Mährischer Gewerbeverein (Moravský živnostenský spolek), z druhé strany ústila v kavárně. Přímo z předsálí vybíhalo hlavní schodiště, které se uprostřed dělilo na dva trakty a přivádělo návštěvníky k hlavním prostorám Německého domu, Velkému slavnostnímu sálu o rozloze 656 m².
Tato místnost byla na svou dobu opravdu přepychová. Právě zde se nacházely druhé největší varhany na Moravě, které postavili krnovští varhaníci, bratři Riegerové. Měly 48 registrů a 4000 píšťal, zkušený hráč mohl nahradit svým vystoupením menší orchestr. Varhany byly darem manželů Wannieckových a spolek Deutsches Haus pro ně celoročně držel jednoho varhaníka. Sál, stejně jako několik dalších v Německém domě, byl osvětlen elektrickými lustry.
náhled|Restaurační zahrádka u Německého domu v roce 1898 V 1. patře byla umístěna restaurace a veřejná knihovna. Nacházely se tu i pokoje, které byly v průběhu pronajímány různým organizacím nebo byly využívány při pořádání větších či menší akcí – přednášek, plesů, koncertů.
Pro výstavy bylo vyčleněno v Německém domě zvláštní prostranství v 2. patře. Také zde se nacházely klubovny spolků, byly tu ale vyčleněné i pokoje, kde byl ubytován personál restaurace a kavárny (kapacita těchto prostor byla odhadována na 30 osob).
Ve sklepě Německého domu se nacházela strojovna, kotelna a kuchyně. Zajímavostí je, že původní plány nepředpokládaly, že bude potřeba místo pro generátory elektrické energie (Brno v této době nemá ještě elektrárnu), takže celý projekt musel být dodatečně upraven.
Lidé mohli zavítat k Německému domu i za relaxací – ve východním křídle se nacházela kavárna a restaurace. Na tyto prostory navazovala terasa otevřená do parku dnešního Moravského náměstí. Okolí budovy bylo upraveno tak, aby ji izolovalo od rušných okolních komunikací, a nabízelo dostatek prostoru, kde by mohli Brňané trávit svůj volný čas. Rok po otevření domu byl v parku před průčelím Německého domu vybudován monumentální pomník císaře Josefa II. od sochaře Antona Breneka.
Stavba Německého domu vyšla spolek Deutsches Haus na 430 000 zlatých, německý spolkový dům byl tím pádem třikrát dražší než Besední dům v Brně. Na stavebních pracích se původně měli podílet pouze moravští řemeslníci, materiál se měl brát od moravských dodavatelů. Od tohoto předpokladu ale muselo být upuštěno vzhledem k tomu, že by se tím ještě více navýšily náklady.
Vznik Dva pokusy o vybudování skončily kvůli nezájmu německého obyvatelstva neúspěchem. Zlom znamenal až příchod Friedricha Wanniecka, brněnského továrníka (a zakladatele továrny Vaňkovka), který dokázal získat podporovatele a dovést Německý dům k jeho otevření ve dnech 17.–19. května 1891.
První pokus o založení prostřednictvím vzájemné spolupráce spolků náhled|Pohled na Moravské náměstí s Německým domem Myšlenka na vybudování kulturního centra brněnských Němců se začala rodit na podzim roku 1869 jako přirozená reakce na stavbu Besedního domu, o které se začalo uvažovat na jaře téhož roku. Besední dům se měl stát sídlem českých spolků a tím i centrem českého kulturního života v Brně.
Na německé straně se realizace výstavby spolkového domu ujal německý Mährischer Gewerbeverein (Moravský živnostenský spolek), který k tomu vyčlenil zvláštní pracovní skupinu. Bylo rozhodnuto, že jejím úkolem bude zajistit mateřské organizaci podporu ostatních brněnských spolků.
Dne 24. března 1870 se konalo první zasedání delegátů spolků k záležitostem Německého domu, ale nepřineslo prakticky žádné výsledky, protože svolavatelé nebyli připravení na konstruktivní diskuzi. Příští schůzi už se nepovedlo spolku Mährischer Gewerbeverein (Moravský živnostenský spolek) svolat. Na počátku 70. let 19. století Němci na Moravě nepociťovali potřebu vytvoření společenského centra, protože měli díky dobové situaci k dispozici veškeré veřejné prostory. Němečtí zastupitelé měli na brněnské radnici většinu, stejně tak na moravském zemském sněmu o Moravě rozhodovali němečtí zástupci.
Druhý pokus o založení z prostředků akciové společnosti V létě 1871 se začalo o myšlence na založení Německého domu v Brně diskutovat znovu mezi členy německého spolku Männergesangverein (Mužský pěvecký spolek). Vliv na novou diskusi o takovém projektu měla zřejmě konkurence české a německé komunity v moravské metropoli, je třeba zohlednit také postavení rodícího se Německa a jeho sílícího postavení po vítězné prusko-francouzské válce nebo to, že cesty německého a českého národa na Moravě nabírající ve 2. polovině 19. století odlišný směr.
Navíc se ve stejné době pokračovalo ve výstavbě Besedního domu, pro který se na rozdíl od Německého domu povedlo získat finance. Noví realizátoři projektu se proto inspirovali u Čechů a pro financování podniku se rozhodli také založit akciovou společnost. Navrácení investic mělo být zaručené, protože se předpokládalo, že dům se stane kulturním střediskem, ve kterém se budou konat veřejné i soukromé akce. Zisk měl přinášet pronájem některých prostor spolkům i soukromým osobám.
Skutečně se dařilo alespoň ze začátku rozprodávat akcie, ale získané jmění nebylo dostačující, proto spolek Männergesangverein (Mužský pěvecký spolek) požádal o peněžní výpomoc město. Počítalo se totiž s tím, že by Německý dům přešel po vyplacení podílů akcionářů do majetku města. Zastupitelstvo se k případné dotaci nakonec nevyjádřilo a celý podnik ztroskotal při hospodářské krizi v roce 1873 po pádu vídeňské burzy.
Třetí pokus o založení pod vedením Friedricha Wanniecka náhled|Moravské náměstí s Německým domem kolem roku 1900 Významnou roli sehrál v procesu budování Německého domu brněnský továrník Friedrich Wannieck, který se začal aktivně o tento projekt zajímat v roce 1882. Na sjezdu rakouského Centralverein für Zuckerindustrie (Centrální spolek pro cukrovárenský průmysl) se kolem něj vytvořil okruh 12 spolupracovníků. Vedení realizace se ujal Friedrich Wannieck spolu s Ignazem Fleischerem a Josefem Ripkou von Rechthofen.
Na podzim 1882 byl stanoven první předběžný plán, který počítal s výstavbou areálu dvou budov. Jedna měla nabídnout prostory pro pořádání společenských akcí, v druhé části měly být studovny a knihovna. Později tato vize byla změněna, protože bylo třeba brát ohledy na výši nákladů a nebylo by možné najít vhodnou parcelu o potřebné rozloze v centru Brna.
Stavba Německého domu získala silný nacionální podtext, měla sjednotit německé obyvatelstvo města, aniž by mezi jednotlivými vrstvami dělala rozdíly. Osoba Friedricha Wanniecka přitáhla k projektu zájem německé společnosti, na jaře 1883 už jej podporovalo 300 lidí a v dobročinné sbírce se podařilo vybrat 180 000 zlatých.
Subjektem, který si kladl za cíl otevřít v Brně Německý dům, se stal 17. prosince 1884 spolek Deutsches Haus, který založila skupina kolem Friedricha Wanniecka. Výtěžek z dobrovolných darů ve prospěch stavby přešel do majetku spolku, do jeho představenstva zasedli hlavní iniciátoři stavby.
Velké průtahy zapříčinily spory o výběr vhodného pozemku, se kterým se začalo už před založením spolku Deutsches Haus, ale ani jeho vedení tento problém nedokázalo vyřešit. Mluvilo se hlavně o parcele poblíž dnešního Mahenova divadla, v úvahu ale připadala i parcela Na Kiosku, uprostřed dnešního Moravského náměstí. Zde byl také Německý dům na základě rozhodnutí členů spolku z jara 1886 umístěn. Ve skutečnosti se ale vše rozhodlo až na konci téhož roku.
K řešení otázkám výběru pozemku významně přispěla městská rada, která na 6. března 1886 svolala zasedání stavebního a policejního odboru, aby projednaly podmínky, za kterých by mohlo město nabídnout Kiosek k prodeji. Z jednání vyšel mimořádně vstřícný návrh, který Čechy v Brně nanejvýš popudil. Za Kiosek, parcelu uprostřed města o rozloze 4000 m2 požadovaly zaplatit pouhých 5 000 zlatých. Při předběžném vyčíslení stavebních nákladů na 300 000 zlatých to byla suma opravdu nízká.