náhled|Zastávka pěšibusu v italské Zanice
Walking bus (německy pedibus, italsky piedibus, česky chodící autobusCentral Infant and Junior School Port Talbot – Dopravní Plán, březen 2003, dopravní pracovní skupina základní školy Central School a Útvar silniční bezpečnosti okresu Neath Port Talbot, český překlad zveřejněn na webu Nadace Partnerství nebo pěšibusNa zelenou – Bezpečné cesty do školy , dopravní program Nadace Partnerství, grantový a asistenční program Na zelenou 2011) je skupina školních dětí, které jdou pěšky do školy nebo ze školy, doprovázené dvěma rodiči („řidič“ vede a „průvodce" končí skupinu). Stejně jako tradiční autobus, pěší autobus má jízdní řád s určenou trasou, zastávkami a časovým plánem pro vyzvednutí jednotlivých dětí.
Starší český výraz pěškobus není v tomto speciálním významu doložen, užívá se i nadále převážně jako sarkastické označení obecně pro pěší dopravu. Pro walking bus je Nadací Partnerství používán název chodící autobus či pěšibus.
Koncepce Koncepci pěšího autobusu vytvořil v Austrálii v roce 1992 David Engwicht a do Anglie byla uvedena v roce 1998 Radou hrabství Hertfordshire, která ji jako první využila pro Wheatfields Junior School v městě St. Albans v Anglii.http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/education/880055.stm Pěší autobusy jsou v Anglii oblíbené a šíří se i dále v Evropě, Severní Americe a Novém Zélandu.
Cíle Propagátoři pěších autobusů deklarují tyto cíle: Podporovat tělesnou aktivitu a vytvoření dovednosti vyhledávat bezpečné zóny pro chůzi do školy, zároveň chůzí posilovat zdraví dětí Zvýšení povědomí o vhodnosti komunikací pro chůzi a zjištění, kde je potřeba zlepšení Podporou zájmu o prostředí v okolí bydliště Snížení kriminality a podpora sousedských vztahů Snížení dopravní zácpy, znečištění a omezení možnosti rychlé jízdy v okolí škol Sdílení společných zájmů a času rodičů, dětí i komunitních politiků
V Aucklandu se v listopadu 2007 účastnilo sto škol, které provozovaly 230 pěších autobusů, což zahrnovalo více než 4000 dětí a 1500 dospělých.
V některých zemích rodiče a děti využívají bezpečnostní vesty. To vedlo ke kritice, že školní autobusy jsou příliš schematické a nevedou děti k samostatně vytvořeným dovednostem nezávislého pohybu po městě. David Engwicht, jehož kniha z roku 1992 Reclaiming our Cities and Towns je základem pro koncepci „pěšího“ autobusu, později prohlásil: „Od chvíle, kdy se „pěší“ autobus stal oficiálním programem, doprovázejí koncepci problémy, zvláště v případných soudních sporech a v kulturách odmítajících přijetí jakékoliv rizika.“
Aktivity v České republice V České republice vyhlásila Nadace Partnerství v roce 2009 grantový program Na zelenou 2009, který zahrnuje i aktivity spojené s pěším autobusem.Na zelenou 2009, dopravní program Nadace Partnerství, Nadace Partnerství, 2009
Chodící autobusy také propaguje Centrum dopravního výzkumu, například v programu Bezpečná cesta do školy.
V češtině je také možno se seznámit s průzkumem pomocí dotazníku a s koncepcí bezpečné dopravy do školy, vytvořenou pro školu v Port Talbotu.
Související články Organizovaný útvar chodců
Reference
Externí odkazy
Students 'ride' to school on foot — The Christian Science Monitor, accessed on 7 March 2005.] Dawid Engwicht:Reclaiming our Cities and Towns Nadace partnerství, doprava
Kategorie:Bezpečnost silničního provozu Kategorie:Školství Kategorie:Pěší doprava