Emil Králíček (11. říjen 1877, Německý Brod – 26. března 1930, Praha) byl český secesní a kubistický architekt.
Život náhled|Národní politika 28. 3. 1930, oznámení o úmrtí arch. Emila Králíčka. náhled|180px| Hrob architekta Emila Králíčka na hřbitově v Třeboradicích Narodil se v Německém Brodě jako druhý ze čtyř synů a celkově druhé z osmi dětí divadelního sluhy Martina Králíčka a jeho manželky Terezie, rozené Šafránkové. Brzy na to se rodina přestěhovala do Kamenice nad Lipou.Archiv hl.m. Prahy, Acta publica, Pražská pobytová přihláška rodiny.
Vystudoval reálné gymnázium v Táboře a stavební průmyslovou školu v Praze. Po jejím absolvování nastoupil v roce 1897 do projekční kanceláře Antonína Balšánka. V té době zde pracoval na projektech budovy Muzea hlavního města Prahy nebo divadla v Plzni.
Okolo roku 1900 odešel do Darmstadtu, kde tehdy vznikla umělecká kolonie na Mathildenhöhe. Zde pracoval v ateliéru Josepha Marii Olbricha. Tím se dostal od Balšánkových konzervativních historizujících projektů k moderní secesní architektuře. Do Prahy se vrátil asi v roce 1903 a nastoupil jako projektant u přední stavební firmy Matěje Blechy v Karlíně. Zabýval se především navrhováním průčelí. V letech 1904–1906 spolupracoval s prof. Celdou Kloučkem na projektech a výzdobě domovních průčelí a vestibulů pro firmu Matěje Blechy. V roce 1907 se stal hlavním projektantem firmy M. Blecha. Spolupracoval se sochaři A. Waigantem, K. Pavlíkem a A. Odehnalem.
Po roce 1911 nastoupil v pražské architektuře kubismus. Králíček v tomto plodném období projektoval mimo jiné dům Diamant na rohu Spálené a Lazarské ulice v Praze na Novém Městě včetně sousední niky na barokní sochu sv. Jana Nepomuckého. Byl také autorem kubistického kandelábru pouliční lucerny na Jungmannově náměstí. V roce 1912 se oženil s Emilií Kindlovou v Týnském chrámu v Praze. V roce 1913 od firmy Blecha odešel a prováděl návrhy pro různé stavitele.
V době první světové války byl povolán do vojenské služby v rakouském Svatém Hypolitu, ale byl vyreklamován a později přeložen do Prahy na vojenské velitelství pro potřeby vojenských staveb v Praze, čímž se vyhnul nasazení na frontu.
V letech 1918–1919 Pracoval pro firmu Řehák a Nejedlý. Pro tuto firmu navrhl například hydroelektrárnu ve Spálově nedaleko Železného Brodu. Po roce 1922 založil společnou firmu s ing. Rudolfem Šolcem.
V roce 1930 spáchal sebevraždu.
Firma Králíček – Šolc fungovala až do komunistického převratu v únoru 1948, v roce 1949 byla zestátněna.
Stavby (výběr) náhled|Králíčkova lucerna za Adamovou lékárnou v Praze z let 1911–1913 je jediná kubistická pouliční lampa svého druhu na světě.|vlevo
1904–1905 Dům stavitele Blechy, Praha 1 – Nové Město, čp. 235, (rostlinná secese) 1904–1905 Kostel sv. Vojtěcha, Praha 8 – Libeň, Zenklova ul. (secese) asi 1905 Dům (původně banka), Praha 8 – Karlín, Sokolovská 438 (secese) 1908–1909 Vila Kraus, Praha 6 – Bubeneč, čp. 289, Na Zátorce 3 (geometrická secese) 1909–1910 Hotel Zlatá husa, Praha 1 – Nové Město, čp. 839, (geometrická secese) 1909–1910 Palác Palmovka, Praha 8 – Libeň, čp. 890, Sokolovská 125 (secese) 1909–1910 Banka Slávie, Lvov 1909–1910 Libeňská sokolovna, Praha 8 – Libeň, čp. 2, Zenklova 37 (secese) 1910 Vila Mareš, Praha 6 – Bubeneč, čp. 320, Na Zátorce 7, U Vorlíků 13, (geometrická secese) 1910 Bytový dům, Praha 8 – Karlín, čp. 519, Hybešova 5 (secese), výzdoba Antonín Waigant 1911 Kancelářský dům s obchody (Vaňkova semena), Praha 7 – Holešovice, čp. 861, Bubenské nábřeží 9, spolu s Matějem Blechou (vrcholná secese s výrazným architektonickým dekorem) 1911–1913 Adamova lékárna, Praha 1 – Nové Město, čp. 775, Václavské nám. 8, (geom. secese a kubismus) 1911–1913 kubistická lucerna, Praha 1 – Nové Město, Jungmannovo nám., (součást projektu Adamovy lékárny) 1911–1919 Palác Rokoko (Šupichovy domy), Praha 1 – Nové Město, čp. 794, 626, Václavské nám. 38, 40 1912–1913 Dům Diamant, Praha 1 – Nové Město, čp. 82, Spálená 4, (kubismus) 1912–1913 Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Praha 1 – Nové Město, Spálená ul. 1912–1913 Betlémská kaple na Žižkově, Praha 3, Prokopova 4 (pozdní secese a kubismus) 1912–1913 Všeobecná záložna v Karlíně, Praha 8 – Karlín, čp. 539, Sokolovská 31 (secese) 1912–1913 Vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 247, Na baště sv. Ludmily 13 (secese) 1912–1913 Vila na Libušince, Praha 2 – Vyšehrad, čp. 50, Rašínovo nábřeží 26 (kubizující secese) 1912–1913 Vila generálního rady Beniese, (Beniesova vila), Lysá nad Labem-Litol, (kubismus) 1914–1915 Bytový dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 790, Haštalská 11 (geometrizující secese) 1922 Malá vodní elektrárna Spálov, Spálov, (art-déco) Bývalá Karlínská záložna, ul. 1 pluku (pozdní secese a kubismus)
Nedoložená díla 1922–1924 Průčelí budovy pro ministerstvo unifikací a ústavní soud, Praha 1 – Staré Město, čp. 900, ul. Dušní 17, dnes Vyšší odborná škola stavební a střední průmyslová škola stavební. Původní projekt obecné školy z roku 1914 Ludvík Kysela. V letech 1920–1922 projekt přepracován na budovu pro Ministerstvo unifikací. Projektanti: Ing. Nejedlý, Jaroslav Moravec, Bohumír Hollman. Návrh průčelí je Zdeňkem Lukešem připisován Emilu Králíčkovi. Nedoloženo.Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, , str. 494
Spisy Spolu s Matějem Blechou zastoupen ve sborníku Emil Králíček, Josef Kafka: Rodinný dům : Praktický rádce pro každého, kdo zamýšlí vlastní bydlo si zříditi, Praha : F. Šimáček, 1911.záznam v katalogu NK ČR Kniha vyšla znovu v letech 1915záznam v katalogu NK ČR a 1929.
Výstavy V roce 2004 uspořádala Galerie Jaroslava Fragnera a Museum Künstlerkolonie Darmstadt výstavu Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu, kurátor: Zdeněk Lukeš.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
medailon na serveru Kubista
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Úmrtí v roce 1930 Kategorie:Sebevraždy v Česku Kategorie:Secesní architekti Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Třeboradickém hřbitově Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Narození v Havlíčkově Brodě Kategorie:Úmrtí v Praze