Biel (úřední dvojjazyčný název Biel/Bienne, , ) je dvojjazyčné město v kantonu Bern na severozápadě Švýcarska na břehu Bielského jezera. Žije zde obyvatel a je tak 10. největším švýcarským městem. Biel/Bienne je největší dvojjazyčné město ve Švýcarsku a po Bernu druhé největší město kantonu. Je hlavním městem okresu Biel/Bienne, kde žije asi 100 tisíc obyvatel, spádová oblast města se odhaduje na přibližně 150 tisíc obyvatel.
Biel je regionálním, kulturním a hospodářským centrem pro oblast tří velkých švýcarských jezer, tzv. Seelandu, také pro Bernského Juru a část kantonu Solothurn. V univerzitním městě se nachází několik vysokých škol aplikovaných věd. Biel je nejvýznamnějším hodinářským centrem ve Švýcarsku, před Le Locle, Grenchenem a La Chaux-de-Fonds, a je znám jako hodinářská metropole světa, mimo jiné kvůli sídlu skupiny Swatch a výrobnímu závodu firmy Rolex. Ve městě sídlí také Federace švýcarského hodinářského průmyslu FH.
Název Biel leží na jazykové hranici mezi francouzsky a německy mluvící částí Švýcarska a je dvojjazyčný. je německý název města, zatímco je jeho francouzský protějšek. Město se často označuje v obou jazycích současně. Od ledna 2005 je jeho oficiální název „Biel/Bienne“. Do té doby se město oficiálně jmenovalo Biel nebo Bienne.
Historie Nejstarší historie náhled|vpravo|Vyobrazení Bielu z roku 1642 Nejstarší známé stopy osídlení na území dnešního města Biel jsou kůlové obydlí v oblasti přístavu Biel-Vingelz. Nejstarší nálezy byly datovány do roku 2970 př. n. l. Tyto nálezy jsou součástí pravěkých kůlových obydlí v okolí Alp, která byla v roce 2011 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Na břehu jezera v Nidau, které přímo sousedí s Bielským jezerem, byly nalezeny pozůstatky osídlení, které dokládají osídlení v zátoce Bielského jezera již v roce 3800 př. n. l. a možná dokonce ukazují na osídlení v 5. tisíciletí př. n. l..
Archeologické nálezy dokládají existenci raně středověkého osídlení na půdě Bielu. Stopy po osídlení nebo pevnosti z doby římské naopak chybějí. V roce 1846 byly v lokalitě Brunnquelle nad starým městem nalezeny římské mince (1. stol. př. n. l. až 4. stol. n. l.); od té doby se nazývá Römerquelle.
Středověk náhled|vpravo|Hlavní náměstí v Bielu (1903) Současný místní název je doložen od poloviny 12. století (1142 apud Bielnam, 1148 Bielno). Jeho původ se odvozuje od *Bĕlĕna, ženské podoby keltského jména bohů Belenus. Naproti tomu rozšířená starší odvozenina ze staré horní němčiny buhil, tedy „kopec“ nevysvětluje hlásku n, doloženou od počátku a zachovanou ve francouzské podobě jména.
Po roce 1230 se Biel stal městem. Pánem města byl basilejský kníže-biskup. Biel vybudoval městské hradby. Hned vedle ní postavil kníže-biskup hrad. Biel se tak stal pevností na jižní hranici basilejského knížecího biskupství.
K právnímu území Bielu patřily také Vingelz, Leubringen (Evilard) a Bözingen. V roce 1275 udělil král Rudolf I. Habsburský městu městská práva a na základě smluv o hradním právu se Biel připojil k Solothurnu, Bernu a Fribourgu. Město si vytvořilo vlastní správu, v jejímž čele stál starosta () jako městského zástupce knížete-biskupa. Malá a velká rada („Rät und Burger“) spolu s měšťany však trvali na rozsáhlé autonomii města.
V roce 1327 udělil basilejský kníže-biskup Hartung Münch obyvatelům Bielu právo pořádat dvakrát ročně čtyřdenní trh. Toto právo a právo vybírat daně potvrdil v roce 1336 biskup Johann Senn z Münsingenu.
Biel měl v oblastech údolí Sankt-Immer, dolního údolí Schüs, Pieterlen a Reiben na řece Aaře tzv. praporní právo (), tj. právo vybírat vojsko. Město se účastnilo různých vojenských tažení konfederace. Od roku 1478 bylo v důsledku své účasti v burgundských válkách zastoupeno na zasedáních konfederace dvěma poslanci.
V roce 1512 obdrželo město jako spřízněné město od papeže Julia II. cenný „Juliův prapor“, a to konkrétně za služby prokázané v letech 1508–1510 při Velkém tažení na Paviu s cílem vyhnat Francouze.
Reformace začala v Bielu působením poručíka kněze Thomase Wyttenbacha, který začal otevřeně kázat ve smyslu reformace nejpozději od roku 1523, ale zemřel již v roce 1526. K definitivnímu zavedení reformace došlo v roce 1528, stejně jako v Bernu.
Na konci existence Staré konfederace se v Bielu, stejně jako v jiných městech, vytvořila jasná aristokratizace vládnoucích rodin v městském regimentu.
18. a 19. století náhled|vpravo|Plán města Bielu z roku 1906 V roce 1798 se Biel stal součástí První Francouzské republiky. Město bylo hlavním městem kantonu Biel, který původně patřil k departementu Mont-Terrible. Od roku 1800 byly město a kanton Biel součástí arrondissementu Delsberg v departementu Haut-Rhin. Na Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo město přiděleno kantonu Bern, který jej přiřadil k okresu Nidau. V roce 1817 bylo v Bielu založeno gymnázium, jehož prvním rektorem byl Johann-Conrad Appenzeller. V roce 1832 vznikl okres Biel.
V roce 1878 se v Bielu narodil významný švýcarský spisovatel Robert Walser. V roce 1978, u příležitosti stého výročí jeho narození, věnovalo město na jeho památku Cenu Roberta Walsera.
Stopy dvojjazyčnosti Bielu lze nalézt již v pozdně středověkých dokumentech. V této oblasti zažil Biel důležitý zlom na konci 19. století, kdy sem přišel velký příliv jurských, tj. francouzsky mluvících hodinářů.
20. století náhled|vlevo|Letecký pohled na město (1925) V roce 1877 začala v Bielu jako ve druhém švýcarském městě (po Ženevě), éra tramvají. První trať, do roku 1902 provozovaná jako koňská tramvaj, spojovala Nidau s hlavním nádražím v Bielu a končila v dnešní čtvrti Biel-Bözingen.
V letech 1900 až 1920 se k Bielu připojily okolní obce Vingelz (1900), Bözingen (1917), Mett a Madretsch (1919–1920). Od poloviny 20. století zažíval Biel díky hodinářskému průmyslu velmi rychlý rozvoj města a nárůst počtu obyvatel. Přispělo k tomu i vybudování železničního uzlu.
Dne 8. prosince 1948 vyjela v Bielu poslední tramvaj. Čtyři tramvajové linky pak nahradil systém trolejbusů, který existuje do současnosti.
V roce 1964 žilo ve městě Biel 64 848 obyvatel, což je dosud rekordní počet obyvatel města.
V 70. letech 20. století byl Biel požádán, zda by se nechtěl stát hlavním městem nově založeného kantonu Jura. Město Biel to však odmítlo a stejně jako protestantský Bernský Jura zůstalo u kantonu Bern.
Od roku 1976 vznikala různá sdružení a hnutí, která se zasazovala o práva a rovnoprávnost žen. V roce 1976 vznikla skupina „Ženy a práce“. Po roce přípravných prací bylo 7. března 1984 založeno sdružení INFRA.
Nejnovější dějiny V roce 2002 se konala švýcarská národní výstava (Expo.02) ve městech Biel, Neuchâtel, Murten a Yverdon-les-Bains.
Od přelomu tisíciletí, resp. od Švýcarské národní výstavy 2002, se po letech klidu od konce konjunkturních let 1960 až 1970 rozběhla v Bielu čilá stavební činnost. Na území města probíhaly a probíhají naléhavě potřebné rekonstrukce městských zařízení (včetně několika školních budov a kongresového centra), v některých případech byly vyplněny rozsáhlé a centrální proluky ve vnitřním městě (mimo jiné v oblasti bývalého kina a divadla Capitol), stejně jako naléhavě potřebné podzemní garáže v centru města. Kromě toho se po celém městě stavěly a staví nové obytné a komerční budovy. Prostřednictvím městských dotačních programů byla zahájena obnova architektonicky cenných domů. Na východním okraji Bielu byl v roce 2015 slavnostně otevřen nově vybudovaný sportovní areál (Tissot Arena).
Městu Biel se na přelomu tisíciletí podařilo překonat dlouhotrvající hospodářskou krizi, která nastala po krizi v hodinářském průmyslu v roce 1970, a zažívá silný hospodářský vzestup, který se projevuje rozsáhlým stěhováním podniků a rozšiřováním stávajících firem a vedl k nárůstu počtu obyvatel o 7,2 % oproti roku 2000 (ke konci roku 2010).
Městské symboly Znak Znak města Biel se poprvé objevuje na městské pečeti v polovině 13. století a zobrazuje muže v tunice, který drží v pravé ruce sekeru a v levé štít se zkříženými sekerami. Historik Heinrich Türler (1861–1933) předpokládal, že tato postava představuje , a tedy někdejšího pána panství: Biel byl původně panstvím () v rámci panství (pravděpodobně hrabat z Fenisu-Neuenburgu), které spravoval , tedy jakýsi starosta. Jako pán z Bielu byl povýšen do rytířského stavu. Štít se zkříženými sekerami je dodnes oficiálním znakem města.
Popis městského znaku zní: „V červené barvě dvě zkřížené bílé sekery.“
Vlajka Městská vlajka je heraldická, tedy tvořená prostým přepisem státního znaku na vlajkový list o poměru stran 1:1.Vlajka Bielu na Flags of the World
Geografie náhled|vlevo|Biel, letecký pohled Město Biel se nachází na severu kantonu Bern, v tzv. oblasti Tří jezer (Bielské, Neuchâtelské, Murtenské) a přímo na břehu Bielského jezera. Leží na jižním úpatí pohoří Jura.
Většina centra města Biel se nachází v nadmořské výšce kolem 434 m n. m. (centrální náměstí), přičemž území města se rozprostírá od nadmořské výšky 429 m n. m. (hladina Bielského jezera) až po 988 m n. m. v oblasti La Comtesse v hraničním trojmezí mezi obcemi Biel, Evilard a Twann-Tüscherz. náhled|vpravo|Centrum Bielu na řece Schüss Současným centrem Bielu (středem města) je Neustadt, který byl vybudován jak ve období Gründerzeit kolem roku 1900, tak zejména v nádražní čtvrti od roku 1920 podle zásad Bauhausu. Nachází se na rovině a je rozděleno na severní a jižní část kanalizovaným ramenem řeky Schüss na náměstí Zentralplatz. Nejstarší část Neustadtu, postavená v 19. století, se nachází severně od řeky Schüss.
K severní části nového města přiléhá středověké staré město na dolním konci svahů jižního úpatí Jury, které je podemíláno zakrytým ramenem řeky Schüss, jež se později vlévá do ramene kanalizovaného.
Třetí přirozené rameno Schüssu se vlévá do řeky Zihl u Nidau a Bielského jezera.
Biel leží vzdušnou čarou 26 km severoseverozápadně od Bernu, 28 km severovýchodně od Neuchâtelu a 23 km západojihozápadně od Solothurnu.
Městské části náhled|vpravo|Městské části Bielu Název čtvrti BFS ID Rebberg/Vignoble 371001 Altstadt/Vieille ville 371002 Neustadt Nord/Nouvelle ville nord 371003 Neustadt Süd/Nouvelle ville sud 371004 Champagne 371005 Bözingen/Boujean (Buschang) 371006 Mett/Mâche 371007 Madretsch Nord 371008 Madretsch Süd 371009 Vingelz/Vigneules 371010 V letech 1900–1920 byly připojeny tehdy samostatné okolní obce Vingelz (1900), Bözingen (1916), Mett (1919) a Madretsch (1919).
V roce 1920 se města Biel a Nidau chtěla spojit, částečně kvůli rozvoji osídlení a rostoucím hospodářským vazbám, a v samostatných referendech se velkou většinou rozhodla pro sloučení. Velká rada (parlament) kantonu Bern se však postavila proti tomuto plánu a sloučení Bielu a Nidau neschválila. Kantonální vláda, která byla v té době převážně konzervativní, si nepřála, aby se hlavní město okresu Nidau spojilo s levicovým městem Biel. Na tomto verdiktu nic nezměnilo ani odvolání k Spolkovému nejvyššímu soudu proti této demonstraci moci.
V roce 1951 parlament kantonu Bern rovněž zamítl žádost o sloučení, tentokrát Bielu a Portu, ačkoli si sloučení opět přála velká většina obyvatel i obou obcí.
Za oběma případy stála také obava bernského parlamentu, že by se město Biel mohlo stát v kantonu Bern příliš významným, zejména proto, že se v bernském regionu silně rozvíjel průmysl a rychle rostl počet obyvatel.
Na přelomu tisíciletí se zastavěná oblast města Biel rozrostla společně s oblastmi obcí Brügg, Nidau a Port bez jakýchkoli mezer. Mezi Bielem a Orpundem se nacházejí pouze malé volné prostory nebo zalesněné plochy.