Apodiktický z řeckého αποδεικτικος = průkazný, k αποδεικνυμι = dokazuji.Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, SPN Praha 1978 Adolf Kaegi, Griechisch-deutsches Schulwörterbuch, Verlag B. G. Teubner, 1904
naprosto jistý, nepochybný, nezvratný, nepřipouštějící námitek
apodiktický soud: soud, kterým se něco uznává za nutně jsoucí Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2007
Apodikticky formulované právo ve Starém zákoně Na rozdíl od práva formulovaného kazuisticky nepřipouští žádné "když" nebo "jestliže", ale jde rovnou k věci bez výjimek a pochybností. Hebrejská bible a dějiny, Rolf Rendtorf, Vyšehrad 1996
Příkladem může být skupina po sobě následujících ustanovení z Exodu (Ex 22:21–23). Verš 21 je formulován apodikticky – neexistuje výjimka pro útisk vdovy nebo sirotka. Verše 22 a 23 jsou kazuistickým vyjádřením následků možného konkrétního způsobu porušení předchozího apodikta:
21 Žádnou vdovu a sirotka nebudete utiskovat. 22 Jestliže je přece budeš utiskovat a oni budou ke mně úpět, jistě jejich úpění vyslyším. 23 Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich synů sirotci.
Reference
Kategorie:Filozofie jazyka