Lee Morgan (10. července 1938 Filadelfie – 19. února 1972 – New York) byl americký jazzový trumpetista, jeden z hlavních představitelů hard bopu. V mládí nejprve zkoušel hrát na vibrafon, ale ke svým třináctým narozeninám dostal trumpetu, u které už zůstal.
Jeho prvním velkým vzorem byl Clifford Brown, který mu také dával hodiny hraní. Už ve svých 18 se Morgan připojil k big bandu Dizzyho Gillespieho. S tím koncertoval rok a půl, tedy až doby, kdy Gillespie musel z finančních důvodů skupinu rozpustit.
Od roku 1956 začal nahrávat pro Blue Note, pro kterou natočil 25 alb pod svým jménem. Na těchto albech si zahrálo více než 250 hudebníků. Jako spoluhráč si zahrál na několika deskách Hanka Mobleyho a také na slavné desce Blue Train Johna Coltrana, kde hraje známé trumpetové sólo v titulní skladbě.
V roce 1958 se přidává k Art Blakey’s Jazz Messengers, kde se postupně zdokonaluje jako sólista i jako skladatel. S Blakeym jezdil pár let po koncertech a nahrál s ním také několik desek včetně nejslavnější desky Jazz Messengers Moanin’. Po odchodu Bennyho Goldsona z Messengers přesvědčil Blakeyho, aby volné místo nabídl saxofonistovi Waynu Shorterovi. V tomto složení spolu s pianistou Bobby Timmonsem a kontrabasistou Jymie Merrittem nahráli Messengers dnes už klasické album The Freedom Ride. Drogové problémy Morgana a Timmonse přinutily Morgana skupinu v roce 1961 opustit. Podle Toma Percharda, autora Morganovy biografie, to byl právě Blakey, který Morgana přivedl k heroinu. Tvrdé drogy tak Morganovu kariéru na dva roky přerušily.
Po návratu do New Yorku v roce 1963 nahrál Morgan album The Sidewinder, které mělo obrovský komerční úspěch. Titulní píseň se v roce 1964 dokonce dostala i do popových hitparád. Po tomto úspěchu začali majitelé Blue Note tlačit i na ostatní hudebníky, které vydávali, aby napodobovali „bogaloo” rytmus skladby The Sidewinder. Po tomto komerčním úspěchu následovala alba jako Search for New Land (1964), které se dostalo do Top 20 americké R&B albové hitparády. Morgan se pak také nakrátko vrátil k Jazz Messengers, protože jeho nástupce Freddie Hubbard odešel z Messengers, aby si založil svůj vlastní ansámbl.
Morgan zemřel tragicky. 19. února 1972 vystupoval v populárním newyorském jazzklubu Slug. Tam se také dostal do sporu s překupníkem drog, od kterého kupoval kokain za několik tisíc dolarů. Zavolal své bývalé přítelkyni Helen Moore, aby mu přivezla zbraň. Ta to skutečně udělala, ale do všeho se připletla ještě Morganova milenka, kvůli které se chtěl Morgan s Helen rozejít. Došlo tedy mezi nimi k hádce, při které Helen střelila Morgana přímo do srdce a zabila ho. Bylo mu pouhých 33 let. Rozhovor s bubeníkem Billy Hartem
Diskografie Album Rok Label Lee Morgan Indeed! 1956 Blue Note Introducing Lee Morgan 1956 Savoy Lee Morgan Sextet 1957 Blue Note Lee Morgan Vol. 3 1957 Blue Note City Lights 1957 Blue Note The Cooker 1957 Blue Note Candy 1957 Blue Note Here's Lee Morgan 1960 Vee-Jay The Young Lions 1960 Vee-Jay Expoobident 1960 Vee-Jay Lee-Way 1960 Blue Note Take Twelve 1962 Jazzland The Sidewinder 1963 Blue Note Search for the New Land 1964 Blue Note Tom Cat 1964 Blue Note The Rumproller 1965 Blue Note The Gigolo 1965 Blue Note Cornbread 1965 Blue Note Infinity 1965 Blue Note Delightfulee 1966 Blue Note Charisma 1966 Blue Note The Rajah 1966 Blue Note Standards 1967 Blue Note Sonic Boom 1967 Blue Note The Procrastinator 1967 Blue Note The Sixth Sense 1967 Blue Note Taru 1968 Blue Note Caramba! 1968 Blue Note Live at the Lighthouse 1970 Blue Note The Last Session 1971 Blue Note
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Američtí trumpetisté Kategorie:Jazzoví trumpetisté Kategorie:Skladatelé jazzu Kategorie:Američtí jazzoví hudebníci Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v roce 1972 Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Muži Kategorie:Zavraždění hudebníci Kategorie:Umělci Blue Note Records Kategorie:Narození ve Filadelfii Kategorie:Úmrtí v New Yorku