Generálporučík Leslie Richard Groves (17. srpna 1896, Albany, New York – 13. července 1970, Walter Reed Army Medical Center, Washington, D.C.) byl americký ženijní důstojník, který byl pověřen dohledem nad výstavbou budovy Pentagonu a vedením úspěšného projektu Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout během 2. světové války americkou atomovou bombu.
Mládí a vzdělání
Dětství na různých místech Leslie Richard Groves mladší se narodil 17. srpna 1896 v Albany, hlavní městě státu New York jako třetí syn ze čtyř dětí pastora Leslieho Richarda Grovese staršího a jeho manželky Gwen rozené Griffithové. Jeho otec byl napůl Velšan a napůl Angličan s francouzskými hugenotskými předky, kteří přišli do Spojených států v 17. století. Leslie Groves starší rezignoval v prosinci 1896 na funkci pastora šestého presbyteriánského kostela v Albany a stal se kaplanem armády Spojených států. V roce 1897 byl přidělen ke 14. pěšímu pluku ve Vancouverských kasárnách ve státě Washington.
Po vypuknutí španělsko-americké války v roce 1898 byl kaplan Groves vyslán na Kubu k 8. pěšímu pluku. Po návratu do Vancouverských kasáren dostal rozkaz, aby se znovu připojil ke 14. pěšímu pluku na Filipínách. Následovala služba ve filipínsko-americké válce a v Boxerském povstání v Číně. 14. pěší pluk se vrátil do Spojených států v roce 1901 a přesunul se do Fort Snelling v Minnesotě. Rodina se tam přestěhovala z Vancouveru, poté se přestěhovala do Fort Hancock v New Jersey a v roce 1905 se vrátila do Vancouveru. Kaplan Groves byl v roce 1905 hospitalizován s tuberkulózou ve Fort Bayard. Rozhodl se usadit v jižní Kalifornii a koupil si dům v Altadeně. Jeho dalším působištěm byla pevnost Fort Apache v Arizoně. Rodina tam trávila léto a vracela se do Altadeny, kde děti navštěvovaly školu.
V roce 1911 dostal kaplan Groves rozkaz vrátit se ke 14. pěšímu pluku, který byl nyní umístěn ve Fort William Henry Harrison v Montaně. Ve Fort Harrison se mladší Groves seznámil s Grace (Boo) Wilsonovou, dcerou plukovníka Richarda Hulberta Wilsona, armádního důstojníka z povolání, který sloužil s kaplanem Grovesem během vyslání 8. pěšího pluku na Kubu. V roce 1913 se 14. pěší pluk znovu stěhoval, tentokrát do pevnosti Fort Lawton v Seattlu ve státě Washington.
Střední škola Queen Anne Leslie Groves nastoupil v roce 1913 na střední školu Queen Anne (veřejná škola ve městě Seattle) a v roce 1914 ji dokončil. Během studia na střední škole se zapsal do kurzů na Washingtonské univerzitě v očekávání, že se pokusí získat jmenování na Vojenskou akademii Spojených států. Získal nominaci od prezidenta Woodrowa Wilsona, která mu umožnila ucházet se o volné místo, ale při zkoušce nezískal dostatečně vysoký počet bodů, aby byl přijat. Charles W. Bell z 9. kongresového obvodu Kalifornie nominoval Grovese jako náhradníka, ale hlavní kandidát kandidaturu přijal.
MIT a West Point Místo toho se Groves zapsal na Massachusettský technologický institut (MIT) a plánoval znovu složit přijímací zkoušky na West Point. V roce 1916 Groves zkoušky opakoval, dosáhl dobrého výsledku a byl přijat. Později k tomu řekl: „Vstupem do West Pointu se naplnily mé největší ambice. Byl jsem vychován v armádě a v podstatě celý život jsem žil na armádních postech.“
Grovesův ročník nastoupil na West Point 15. června 1916. Vyhlášení války Spojenými státy Německu v dubnu 1917 vedlo ke zkrácení jejich výukového programu jako Válečný nouzový kurz (War Emergency Course, WEC), který absolvovali 1. listopadu 1918, tedy o rok a půl dříve, než bylo plánováno. Leslie Groves skončil na čtvrtém místě ve svém ročníku, což mu vyneslo povýšení na podporučíka ženijního sboru, což byla první volba většiny vysoce postavených kadetů.
Na MIT hrával tenis, ale ve West Pointu neuměl bruslit pro hokej, neměl rád basketbal a nebyl dost dobrý na baseball ani na atletiku. Jeho jediným sportem tak byl (americký) fotbal. Říkal: „Byl jsem středový hráč číslo dvě, ale většinu času jsem seděl na lavičce, protože v té době nebylo zvykem střídat a jednička obvykle hrála celý zápas. Neměl jsem příliš velkou váhu a dnes by mě považovali za příliš subtilního, abych vůbec mohl tento sport hrát.“
Období mezi válkami
Po absolvování West Pointu Po absolvování West Pointu dostal tradiční měsíční dovolenou a poté se v prosinci 1918 hlásil ve Fort Belvoir (v letech 1917 až 1935 tato vojenská základna měla název Camp A. A. Humphreys) ve Virginii, kde byl 1. května 1919 povýšen na nadporučíka. V červnu byl vyslán do Francie na studijní cestu po evropských bojištích první světové války. Po návratu z Evropy Leslie Groves v září 1919 zahájil další studia na ženijní škole v Camp Humphreys a po absolvování byl vyslán k 7. ženijnímu pluku ve Fort Benningu ve státě Georgia jako velitel roty.
Do Camp Humphreys se vrátil v únoru 1921 na Základní důstojnický ženijní kurz. Po jeho absolvování v srpnu 1921 byl vyslán ke 4. ženijní jednotce dislokované v Camp Lewis ve Washingtonu. Poté byl vyslán do Fort Worden, kde velel průzkumnému oddílu, který se nacházel blízko Seattlu, takže mohl pokračovat v seznamování s Grace Wilsonovou, která se stala učitelkou v mateřské škole. Vzali se v episkopálním kostele svatého Klementa v Seattlu 10. února 1922. V manželství se jim narodily dvě děti: syn Richard Hulbert (narozený v roce 1923), a dcera Gwen (narozená v roce 1928).
První zahraniční mise V listopadu 1922 byl Leslie Groves na své první zahraniční misi, a to jako velitel roty u 3. ženijního pluku v kasárnách Schofield na Havaji, kde si vysloužil pochvalu za svou práci při stavbě stezky z Kahuku do Pupukea. V listopadu 1925 byl vyslán do Galvestonu v Texasu jako asistent oblastního ženisty, majora Juliana Schleyho. Mezi Grovesovy povinnosti patřilo otevření kanálu v Port Isabel a dohled nad bagrovacími pracemi v Galvestonském zálivu. V roce 1927 se stal velitelem roty D, která byla součástí 1. ženijní roty ve Fort DuPont ve státě Delaware.
Během povodní v listopadu 1927, které zasáhly několik států v oblasti Nová Anglie byl vyslán do pevnosti Ethan Allen ve Vermontu. Poté, co pontonový most, který postavili, zaplavily a odnesly povodňové vody, byl Groves obviněn z nedbalosti. O měsíc později byl Groves a několik jeho mužů vážně zraněno, jeden z nich smrtelně, když předčasně explodoval nálož TNT. Grovesův nadřízený o něm napsal kritickou zprávu, ale náčelník ženijního oddělení generálmajor Edgar Jadwin se za něj přimluvil a vinu připsal Grovesovým nadřízeným. Groves se poté vrátil do Fort DuPont.
Nikaragua a vyznamenání V roce 1929 Groves odjel do Nikaraguy v čele roty 1. ženijního pluku jako součást expedice, jejímž cílem bylo provést další průzkum pro nakonec nerealizovaný Nikaragujský průplav. Po zemětřesení v roce 1931, které zdevastovalo hlavní město Managua převzal Leslie Groves odpovědnost za vodovodní systém v hlavním městě, za což mu byla udělena Nikaragujská prezidentská medaile za zásluhy.
Leslie Groves byl 20. října 1934 povýšen na kapitána. V letech 1935 a 1936 navštěvoval školu ve Fort Leavenworth v Kansasu, která byla určena velitelům. Poté byl vyslán do Kansas City ve státě Missouri jako asistent velitele Missouri River Division. V letech 1938 a 1939 navštěvoval Army War College. Dne 1. července 1939 byl vyslán do generálního štábu ministerstva obrany ve Washingtonu, D.C.
Výstavba budovy Pentagonu
Asistent generálmajora pro výstavbu
Groves byl 1. července 1940 povýšen na majora. O tři týdny později se stal zvláštním asistentem pro výstavbu u generálmajora Edmunda B. Gregoryho, který řídil hlavní armádní stavební oddělení (Construction Division, Quartermaster Corps). Oba muži se znali dlouho, neboť Grovesův otec byl Gregorovým blízkým přítelem. V Evropě již naplno probíhaly boje druhé světové války a americká armáda chystala zahájit národní mobilizaci a úkolem stavebního oddělení společnosti Quartermaster Corps bylo připravit potřebné ubytovací a výcvikové prostory pro obrovskou armádu, která měla vzniknout.
Gigantický stavební program provázely četné potíže, nedostatky, zpoždění, spirálovitě rostoucí náklady a špatné životní podmínky dělníků na staveništích. Noviny začaly zveřejňovat zprávy, které obviňovaly stavební oddělení armády z neschopnosti, nekompetentnosti a neefektivity. Leslie Groves, který měl pověst osoby, která je schopná projekty řídit, zajistit jejich dokončení a puntičkáře, byl jedním z řady inženýrských důstojníků, kteří byli přivedeni, aby četné problémy projektu vyřešily. Zpočátku měl za úkol kontrolovat staveniště a dohlížet na průběh výstavby.
Vedení oddělení kontraktů Dne 12. listopadu 1940 generálmajor Edmund Gregory rozhodl, že Leslie Groves převezme řízení celého Oddělení kontraktů Stavební divize, jakmile bude povýšen na plukovníka, což se stalo o dva dny později, 14. listopadu 1940. Toto oddělení řídilo všechny kontrakty, kdy výstavbu pro armádu zajišťovaly různé firmy na základě smluv, které jim zaručovaly úhradu nutných nákladů plus dosažení určitého přiměřeného zisku. Další kontrakty pro armádu tvořily zakázky s pevnou cenou.
Leslie Groves na situaci po nástupu do funkce později vzpomínal takto: Během prvního týdne jsem nemohl vyjít ze své kanceláře na chodbu, aniž by mě doslova nenapadli důstojníci nebo civilní inženýři, kteří měli na starosti jednotlivé stavby. Bez nadsázky mohu říci, že v tomto období byla přijímána rozhodnutí, která se týkala až 5 miliónů dolarů v cenách roku 1940 (odpovídá přibližně 109 miliónům dolarů v roce 2024), zhruba každých 100 metrů chodby.
Groves zavedl celou řadu opatření a reforem. Všechny osoby, které zajišťovaly stavební dozor na jednotlivých místech, dostali telefonní linky. Vyžadoval týdenní hlášení o postupu prací a nařídil, aby poukazy na úhradu byly zpracovány také do týdne. Na místa, odkud byly hlášený problémy a nedostatky, posílal specialisty, kteří měli za úkol je odstranit a výstavbu urychlit. Dodavatelé si mohli pronajmout jakékoli speciální vybavení a v případě potřeby za ně zaplatili vyšší ceny, pokud to zaručilo urychlení výstavby. Namísto toho, aby nechal výstavbu probíhat v pořadí, jaké dodavatelé uznají za vhodné, stanovil Groves priority pro dokončení táborových zařízení, takže se vojáci mohli začít stěhovat ještě v době, kdy výstavba probíhala.
V polovině prosince bylo nejhorší období překonáno. Bylo mobilizováno více než půl milionu mužů a základní ubytovací zařízení a další nezbytné vybavení pro dva miliony mužů bylo dokončeno z 95 procent. Mezi 1. červencem 1940 a 10. prosincem 1941 zadala Stavební divize zakázky v hodnotě 1 676 293 000 dolarů (po započtení inflace odpovídá skoro 35 miliardám dolarů v roce 2024), z toho přibližně 80 procent tvořily zakázky s pevnou cenou.
Řízení výstavby Pentagonu Dne 19. srpna 1941 byl Groves předvolán na schůzku s velitelem Stavební divize brigádním generálem Brehonem B. Somervellem. Přítomni byli kapitán Clarence Renshaw, jeden z Grovesových asistentů, major Hugh J. Casey, náčelník konstrukční a inženýrské sekce stavební divize, a George Bergstrom, bývalý prezident Amerického institutu architektů. Casey a Bergstrom představili návrh obrovského kancelářského komplexu, který se nakonec stal známý pod názvem Pentagon. V němž mělo být v jedné pětipatrové pětiboké budově umístěno dohromady 40 000 zaměstnanců ministerstva obrany USA.