Sir John Frederick William Herschel (7. března 1792 Slough, tehdy Buckinghamshire, dnes Berkshire, Spojené království – 11. května 1871 Hawkhurst, Kent, Spojené království) byl anglický astronom, matematik, chemik a průkopník fotografování.
Dokončil práci svého otce, astronoma Williama Herschela, na katalogizaci severní hvězdné oblohy a rozšířil ji o katalog objektů nacházejících se na jižní hvězdné obloze. Objevil 525 mlhovin a hvězdokup a 3300 dvojhvězd. Pojmenoval sedm Saturnových měsíců a čtyři měsíce Uranu.
Při svých experimentech s thiosíranem sodným objevil jeho schopnost rozpouštět halogenidy stříbra, tato schopnost byla později využita k ustalování fotografií. Jeho další pokusy vedly k objevu fotografického postupu zvaného kyanotypie. Použil také pravděpodobně jako první názvy „fotografie“, „negativ“ a „pozitiv“ „snímek“.
Se svou manželkou Margaret během pobytu v jižní Africe kreslil tamní flóru a jeho 112 ilustrací bylo v roce 1996 vydáno v botanickém díle Flora Herscheliana.
Životopis náhled|Description of a machine for resolving by inspection certain important forms, 1832
Mládí John Herschel se narodil 7. března 1792 ve Slough nedaleko Windsoru jako syn astronoma Williama Herschela a jeho manželky Mary. Po získání základního vzdělání na Dr Gretton's School v Hitchamu začal John v osmi letech navštěvovat Eton College. Zde však byl týrán spolužáky, a proto školu opustil a byl vzděláván doma. V roce 1809 vstoupil na St John's College v Cambridge. Za studií se spřátelil s Charlesem Babbagem a Georgem Peacockem. S nimi založil spolek nazvaný Analytical Society, jehož cílem byl rozvoj matematiky v Anglii, která zaostávala za matematikou v Evropě, hlavně ve Francii. Ze stejného důvodu byl v roce 1821 zakládajícím členem Astronomické společnosti (Astronomical Society), ze které se později stala Královská astronomická společnost.
Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1813 se stal členem Královské společnosti, kde byl později, v letech 1824 – 1827, sekretářem. Po studiích měl být právníkem, ale v roce 1816 se pod vlivem svého otce a přítele W. H. Wollastona rozhodl pro vědu. Do této doby jsou zahrnuty jeho studie o polarizaci světla a vlastnostech thiosíranu sodného.
Od roku 1821 se začal zabývat více astronomií. O rok později mu zemřel otec a John Herschel se rozhodl ke konci jeho života v jeho práci na katalogizaci hvězd a dvojhvězd pokračovat. Katalogizaci dvojhvězd na severní hvězdné obloze, kterou prováděl ve spolupráci s Jamesem Southem, dokončil v roce 1823. Za tuto práci získal v roce 1825 medaili Francouzského institutu a v roce 1826 Zlatou medaili Královské astronomické společnosti. První ocenění obdržel ale již v roce 1921 – jednalo se o Copleyho medaili udělenou Královskou společností za jeho příspěvky v Philosophical Transactions. náhled|upright|John Frederick William Herschel, Alfred Edward Chalon 1829náhled|upright|Margaret Brodie Stewart, Alfred Edward Chalon 1829
Během let 1821, str. 37 – 1833, str 206 si našel také čas na vykonání několika cest na kontinentální část Evropy, kde kromě pozorování Vesuvu a astronomického pozorování, se seznámil s významnými astronomy té doby.
3. března 1829 se oženil s Margaret Brodie Stewart (1810 – 1864). S ní měl dvanáct dětí, z nichž Alexander Stewart Herschel a plukovník John Herschel se také zabývali astronomií.
Pobyt v jižní Africe V roce 1831 byl John Herschel pasován na rytíře Řádu Guelfů a od té doby byl Sir John Herschel. Ve stejném roce se rozhodl rozšířit otcovu práci o katalogizaci jižní oblohy. 24. dubna 1832 dostal nabídku britské vlády na cestu do jižní Afriky. Protože měl v té době nemocnou matku, o kterou se staral, mohl odjet na jih až po její smrti.
Loď Mountstuart Elphinstone vyplula s Johnem Herschelem a jeho rodinou (manželkou a třemi dětmi), str 207 13. listopadu 1833 z Portsmouthu a 15. ledna 1834 zakotvila po bezproblémové plavbě v Kapském Městě. Herschel se usadil na dánské farmě nazvané Feldhausen, která stála u svahu Tabulové hory, 6 mil od Kapského Města.
Z Anglie si přivezl dva teleskopy, se kterými katalogizoval hvězdy, mlhoviny a další objekty na jižní obloze. Od 28. října 1835 do 5. května 1836 zde pozoroval návrat Halleyovy komety. Při jejím pozorování spolupracoval s Thomasem Maclearem, královským astronomem sídlícím na Mysu Dobré naděje. Jejich dvě rodiny se velmi sblížily a později se Herschelova dcera Julia Mary provdala za Johna Macleara, syna Thomase Macleara. náhled|Disa cornuta (L.) – ilustrace Johna Herschela a jeho manželky Margarety pocházející z roku 1835. Kromě astronomické práce si John Herschel našel ještě čas na kreslení kapské flóry a mezi lety 1834 až 1838 vytvořil spolu se svou manželkou 131 velmi podrobných ilustrací rostlin. Pro kreslení přesných tvarů používal zařízení camera lucida a akvarelem je dokreslila jeho žena. Tyto ilustrace byly tak přesné, že jich 112 bylo v roce 1996 vydáno v botanickém díle Flora Herscheliana.
V roce 1837 vyzkoušel Herschel sluneční vařič, který sestával z dřevěné bedny zakopané v písku a zakryté deskou z dvojitého skla. Na jihu Afriky s tímto zařízením dosáhl teplot až 116 °C a podle jeho slov „bez problémů mohl připravovat různé druhy masa, zeleninu a vejce“.
Práce v jižní Africe dala Herschelovi možnost uniknout tlaku, pod kterým byl v Londýně, kde byl jedním z nejvyhledávanějších britských vědců. Jak později vzpomínal, byl pobyt v jižní Africe asi jeho nejkrásnějším obdobím v jeho životě. Herschel s rodinou, která se rozrůstala, o sobotách odpočíval a vycházel na procházky. Ve volném čase také hrál na violu a flétnu. Hudební nadání zdědil po svém otci Williamovi.
3. června 1836 navštívili Herschela kapitán Robert FitzRoy brigy Britského královského námořnictva HMS Beagle s mladým přírodovědcem Charlesem Darwinem. Darwin byl tak ovlivněn Herschelovými názory, že v úvodu svého díla O původu druhů napsal, že jeho cílem je
čímž myslel Herschela.
Poslední léta náhled|Ilustrace z románu od Julese Verna Na kometě znázorňující Johna Herschela, jak pozoruje v roce 1835 návrat Halleyovy komety. Herschel se do Anglie vrátil v roce 1838 a za svoji práci obdržel 17. července 1838 titul baroneta. Získané astronomické poznatky zpracovával až do roku 1847, kdy je zveřejnil v Results of Astronomical Observations made at the Cape of Good Hope. Za tuto práci obdržel téhož roku podruhé Copleyho medaili.
Protože se rodina rozrůstala, přestěhoval se Herschel s rodinou v dubnu 1840 ze Slough do Hawkhurstu v hrabství Kent. Díky jeho práci přišly i nabídky různých funkcí. V roce 1842 se Herschel stal rektorem na Marischal College v Aberdeenu a v roce 1845 na šest let prezidentem British Association for the Advancement of Science v Cambridge.
Když došlo k objevu planety Neptun, snažil se usmířit oba objevitele, J. C. Adamse a Le Verriera:
10. července 1847 se Adams a Le Verrier setkali na jeho pozvání v Collingwood House v Hawkhurstu a pod Herschelovým vlivem se stali dobrými přáteli.
V letech 1827 – 1829, 1839 – 1841 a 1847 – 1849 Seznam prezidentů královské astronomické společnosti byl Herschel prezidentem Královské astronomické společnosti. Naopak v roce 1850 odmítl post prezidenta Královské společnosti a místo toho se stal ředitelem státní mincovny (před ním byl o 154 let dříve ředitelem také Isaac Newton). Herschel řešil problémy s personálem, problémy v jednání se státní pokladnou a hlavně byl odtržen od svých vědeckých zájmů. Náročná práce způsobila zhoršení jeho zdraví, již tak podlomené vlivem dlouhých chladných nocí strávených u teleskopu, a v roce 1854 se nervově zhroutil. Poté další rok rezignoval na své místo a odešel na odpočinek. Zbývající léta svého života pracoval na katalogu dvojhvězd. Toto dílo nazvané General Catalogue of 10,300 Multiple and Double Stars bylo publikováno posmrtně v roce 1874.
Po smrti měl národní pohřeb a byl pochován ve westminsterském opatství poblíž hrobu Isaaca Newtona.
Jeho jméno nese Herschelův ostrov (Severní ledový oceán, oblast Yukonu), hora Mount Herschel (Antarktida), kráter John Herschel na Měsíci, vesnice Herschel v Jihoafrické republice a dívčí škola Herschel Girls School v Kapském Městě, která je připomínkou jeho návštěvy v tomto městě. O pozorování Halleyovy komety Johnem Herschelem se zmiňuje ve svém románu Na kometě i Jules Verne.
Potomci náhled|Náčrt od Margaret Louisy Herschel znázorňující podobiznu jejího otce. Tento seznam obsahuje výčet potomků Johna Herschela z publikace The Herschel dynasty – part II. Caroline Emilia Mary Herschel (31. března 1830 – 29. ledna 1909), manželka generála A. Hamilton-Gordona Isabella Herschel (5. června 1831–1893) Sir William James Herschel, druhý baronet (9. ledna 1833–1917) Margaret Louisa Herschel (10. září 1834–1861), uznávaná kreslířka Prof. Alexander Stewart Herschel (1836–1907) Plukovník John Herschel (1837–1921) Maria Sophie Herschel (1839–1929) Amelia Herschel (1841–1926), manželka Sira T. F. Wadea, diplomata a sinologa Julia Mary Herschel (1842–1933), manželka kapitána (později admirála) Johna Fiot Lee Pearse Macleara Matilda Rose Herschel (1844–1914) Francisca Herschel (1846–1932) Constance Ann Herschel (1855 – 20. června 1939)
Dílo
1812 – 1833 náhled|John Frederick William Herschel Na začátku svého vědeckého života se Herschel zabýval matematikou. Již za studií na St John's College v Cambridge založil spolu s Charlesem Babbagem a Georgem Peacockem spolek nazvaný Analytical Society, který měl za cíl prezentovat v Anglii kontinentální přístup k matematické analýze. Herschel spolu s Peacockem přeložili Lacroixovo dílo Traité du calcul différentiel et du calcul intégral, které porovnávalo Newtonův, Leibnitzův a Lagrangeův přístup k diferenciálnímu počtu.
V roce 1812 publikoval matematický článek On a remarkable application of Cotes's theorem v časopise Philosophical Transactions of the Royal Society, který vydávala Královská společnost. Další jeho článek publikovaný v roce 1814 ve stejném časopise měl název Considerations of various Points of Analysis. O rok později vydal sbírku příkladů diferenciálního počtu A Collection of Examples of the Application of the Calculus to Finite Differences.
Do roku 1820 se zabýval algebrou a vydal několik spisů týkajících se trigonometrické řady. V roce 1820 publikoval dvě objemné knihy o užití konečných diferencí.
V roce 1819 objevil schopnost thiosíranu sodného rozpouštět halogenidy stříbra a informoval o tom svého přítele W. F. Talbota. Tato chemikálie byla pak využita k ustalování fotografií.
Kolem roku 1820 se jeho zájmy trochu od matematiky vzdálily, i když jeho matematické znalosti byly zřetelné i v dalších dílech. Začal se zabývat optikou. Poprvé ukázal teoretickou možnost odstranění sférické a chromatické aberace při použití kombinace dvou vhodných čoček.
Při zkoumání rotační polarizace zjistil, že dva druhy rotační polarizace v křišťálu mají souvislost se spirálovitým uspořádáním plošek toho minerálu a vydal monografii „On Certain Remarkable Instances of Deviation from Newton‚s Tints in the Polarized Tints of Uniaxal Crystals“. V roce 1822 se zabýval absorpcí světla barevnými prostředími. Své výsledky publikoval v odborném článku On the Absorption of Light by Coloured Media.
Od roku 1821 se také, po vzoru svého otce, zabýval astronomií. K pozorování používal reflektor s průměrem zrcadla 0,47 m a ohniskovou vzdáleností 6,1 m. Mezi lety 1821 a 1823 spolu s Jamesem Southem prozkoumal dvojhvězdy zkatalogizované svým otcem.
V roce 1827 přišel na myšlenku, která byla průkopnická pro vývoj kontaktních čoček. Navrhoval použít „kulovité pouzdro ze skla naplněné živočišným rosolem“, které by mělo „tvar rohovky“ a tak těsně přiléhalo k oku. Tento nápad zveřejnil v dodatku vydání Encyclopaedia Metropolitana z roku 1845.
náhled|Titulní list publikace Cabinet Cyclopædia Dionysia Lardnera v níž vyšel článek, který ovlivnil Charlese Darwina.