Tyl je souhrnné označení pro síťovité plošné textilie.
Historie náhled|Struktura bobinetového tylu Síťové závoje byly podle některých historiků známé už v antickém Řecku a v Benátkách se měly vyrábět bobinetové (paličkované) síťoviny už začátkem 16. století.
V Tulle a v dalších místech ve Francii bylo v 60. letech 17. století založeno 8 manufaktur na paličkované krajky, čímž se značně zvýšil význam francouzského krajkářství. Ruční výroba podkladu krajky (půdice) byla však po vynálezu "síťovacího" stroje Angličanem Heathcoatem v roce 1808 (napodobujícím ruční paličkování) brzy nahrazena stroji. Pro strojně vyrobenou síťovinu se hledalo zvláštní označení. To se našlo po instalaci prvních strojů ve Francii v roce 1818, kdy se pro síťové výrobky tam i ve všech ostatních zemích prosadilo označení tyl odvozené od názvu města Tulle.
Konstrukce stroje na výrobu síťovin se v 19. století několikrát zlepšila, takže se na jeho poslední variantě tzv. bobinetovém stroji dají zhotovit krajky sotva rozeznatelné i od nejjemnějších ručních výrobků a velikost vzorů (motivů krajky) je zde prakticky neomezená. Přestože bobinet byl z velké části nahrazen dokonalejší technikou, ve 2. dekádě 21. století má být ve světě stále ještě v provozu 1200 exemplářů.
Na bobinetu se dá vyrobit za hodinu asi 3,5 m² nejjemnějšího tylu.Earnshaw: Lace Machines and Machine Laces, Batsford 1986, ISBN 0713446846 V 50. letech 20. století přišel na trh osnovní pletací stroj, který dosáhl u srovnatelných výrobků nejméně stonásobného výkonu.
Pletené tyly pro oděvní a bytové účely jsou od té doby z velké části relativně levné výrobky a tyly našly také široké uplatnění v sektoru technických textilií.
Údaje o rozsahu a členění výroby a prodeje tylů nejsou veřejně známé. Informace se dají získat jen z nákladných publikací, např. za 4000 USD.
Způsob výroby a použití V 21. století se naprostá většina tylových textilií vyrábí jako osnovní pletenina na rašlech (krajky a technické síťoviny) a na osnovních stávcích (podklad na vyšívání).
Je to jednolícní pletenina v tylové vazbě tvořené z třířádkových přesazovaných řetízků.Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720 Vyrábí se hlavně ze syntetických materiálů s použitím na závoje, dámské spodní prádlo a svrchní oděvy, záclony, dekorace a jako podklad na výšivky V menším rozsahu se tyly vyrábějí na bobinetech (někteří odborníci používají pro tyto paličkované výrobky označení tkanina).
Bobinetový tyl se vyrábí z přírodního hedvábí (např. s hmotností 6 g/m2), z bavlny i ze syntetických vláken. Vazba bobinetu je mimořádně stabilní (odolná proti posunu nití), výroba je poměrně nákladná. Tyl se používá na exkluzivní dámské spodní a svrchní oděvy, paruky a speciální technické textilie (např. části padáků).
Druhy bobinetových tylů:
Podle jemnosti otvorů se rozlišuje tyl: hráškový (hrubší) střední jemný, tj. krajkový Podle struktury sítě se rozeznává například tyl: plástvový – se šestiúhlými, někdy okrouhlými otvory tvistový – s kosočtverečnými otvory architektonický – s obzvlášť velkými mřížovitými otvory double-tie – dvojitě vázaný, po obou stranách vzorovaný double-action – s reliéfovým vzorováním florentský – jemný tyl s vyšívanými vzory švýcarský – s různými jemnými útkovými nitěmi filetový – z útkových nití probíhajících kolmo k osnově a z dalšího systému s tzv. filetovou vzorovací nití anglický – zvaný také puntíkový, ve kterém vždy dvě nitě z bobinů několikrát ovinují dvě osnovní nitě
Vyšívaný tyl se vyrábí na síťovém podkladu (z osnovní pleteniny nebo z bobinetu) strojově nebo ručně.Schöner: Spitzen, VEB Fachbuchverlag, Leipzig 1984, Lizenznummer 114-210/89/ 84 LSV 3913, str. 165-169
Reference
Literatura Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720 Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 730
Externí odkazy
Kategorie:Plošné textilie