Ariake () byl torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Hacuharu. Byl dokončen v březnu 1935 jako pátá jednotka šestičlenné třídy Hacuharu. Zúčastnil se druhé čínsko-japonské války a druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval eskortním a transportním povinnostem.
Během úvodní fáze bojů v Pacifiku působil jako doprovod těžkých jednotek, například během náletu na Darwin, bitvy v Korálovém moři, či útoku na Aleuty. Zúčastnil se obou pokusů o obsazení Nauru a následně zasáhl i do bojů o Guadalcanal. Zúčastnil se několika „krysích transportů“. Dne 26. prosince byl poškozen americkými bombardéry B-24 a odplul k opravám do Japonska. Na jaře 1943 se opět věnoval doprovodu těžkých jednotek a 28. července 1943 jej během pokusu o dopravu zásob japonské posádce u mysu Gloucester potopily americké armádní bombardéry B-25.
U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Popis
Ariake byl první ze dvou jednotek druhé série torpédoborců třídy Hacuharu, která byla stavěna v první polovině třicátých let 20. století pro císařské námořnictvo na základě 1. námořního doplňovacího plánu z roku 1931 (第一次補充計画 dai-iči-dži hodžú keikaku)PJD, str. 99 Vzhledem k přetížení nástaveb a nestabilitě původního návrhu jako důsledku snahy o kompenzaci omezení vyplývajících z londýnské konference byl návrh jednotek druhé série upraven. Mimo jiné byl trup rozšířen o 0,6 (nebo 0,5 či 1,0) metrů,PJD, str. 97 a poznámka 12 na str. 109 až 110 došlo ke snížení můstku, nebyl instalován třetí torpédomet a jednohlavňová věž se 127mm kanónem nebyla instalována v superpozici na přídi, ale byla rovnou instalována na záď. Zpočátku byl Ariake vybaven zdvojeným vyváženým kormidlem, ale po zkouškách bylo rozhodnuto instalovat jednoduché polovyvážené kormidlo.
Hlavní výzbrojí Ariake byly dva tříhlavňové 610mm torpédomety typu 90 model 2 pro torpéda typu 90, které byly instalovány mezi prvním a druhým a za druhým komínem.
Hlavní hlavňovou výzbroj Ariake představovalo pět víceúčelových 127mm kanónů typu 3. roku s délkou hlavně 50 ráží ve dvou dvouhlavňových věžích modelu C na přídi a zádi a jedné jednohlavňové věži modelu A na zádi před zadním 127mm dvojčetem. K jejich zaměřování sloužil jeden třímetrový stereoskopický dálkoměr.
Stavba a cvičné plavby V prosinci 1931 bylo rozhodnuto o zahájení stavby Ariake v rámci fiskálního roku 1932. Stavba byla zahájena 14. ledna 1933 a ráno 23. září 1934 byl Ariake spuštěn na vodu. Již 1. října se konala zkouška bočního náklonu pro ověření stability.PJD, str. 109
Od 1. listopadu 1934 až do přijetí Ariake do služby vykonával funkci gisó inčó (艤装員長 ~ vrchní dozorce dokončovacích prací) šósa (少佐 ~ korvetní kapitán) Šigetaka Amano. Ten byl také až do 1. prosince 1936 prvním velitelem Ariake.
Po instalaci zadního torpédometu a třetí dělové věže 11. prosince se Ariake 26. prosince vrátil do doku, kde zůstal až do 9. ledna 1935. Poté byla 12. ledna instalována druhá dělová věž a následovalo období zkoušek. Nejprve byla 14. ledna na sedm hodin a patnáct minut trvající první zkušební plavbě otestována pohonná soustava. O dva dny později následovala další zkušební plavba a teprve 19. ledna došlo na první oficiální zkušební plavbu. Další plavba následovala 21. ledna a den poté byla provedena zkouška umístění těžiště. Třetí a čtvrtá oficiální zkušební plavby se konaly 23. a 25. ledna. Po ukončení první série zkušebních plaveb byl od 31. ledna do 8. února Ariake opět umístěn do doku. Následovaly zkoušky zbraňových systémů. Nejprve 16. února neoficiální dělostřelecký test, pak 18. února oficiální test odpálení torpéd a hlubinných náloží, 20. února oficiální dělostřelecký test a zkouška sonaru a 24. února oficiální zkouška systémů řízení palby. Poté se Ariake 25. února opět odebral do doku. Během úprav v docích proběhla 7. března oficiální zkouška člunů. Ariake v doku zůstal až do 11. března a o dva dny později se konala první oficiální zkouška gyrokompasu, magnetického kompasu a radiozaměřovače. Posledním testem byl 23. března finální test polohy těžiště a period bočních výkyvů. Po těchto testech byl Ariake 25. března 1935 přijat do služby jako pátý a předposlední torpédoborec třídy Hacuharu.
Služba
Druhá čínsko-japonská válka Ariake se druhé čínsko-japonské války zúčastnil téměř od jejího počátku: již 22. srpna 1937 byl jedním ze čtyř torpédoborců, které u ostrova Šengšan-jang (嵊山洋, též Saddle, jihovýchodně od Šanghaje) převzaly z paluby bitevní lodě Nagato část vojáků 1. a 2. praporu 43. pěšího pluku 11. pěší divize císařské armády a v noci na 23. srpna je vylodil v Šanghaji.
Začátek druhé světové války Na začátku války byl Ariake, spolu se sesterským Júgure a dvěma torpédoborci třídy Širacuju (Širacuju a Šigure), zařazen do 27. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců), která tehdy náležela pod 3. suirai sentai (水雷戦隊 ~ eskadra torpédoborců) 1. kantai (艦隊 ~ loďstvo) Rengó kantai.
Celá 27. kučikutai zůstala během napadení Pearl Harboru v domácích vodách. Dne 8. prosince 1941 vyplul Ariake se zbytkem 27. kučikutai na projížďku k Boninským ostrovům jako doprovod bitevních lodí 1. kantai a poté se opět vrátil do Japonska. Dne 18. prosince vyplul z Tokujamy vstříc vracející se Nagumově Kidó butai (機動部隊 ~ mobilní svaz) od Pearl Harboru. Spolu s ní pak zamířil do Haširadžimy, kde zakotvil 23. prosince.
Od 8. do 10. ledna 1942 prodělával Ariake údržbu v suchém doku v Kure. Po jejím ukončení přeplul 11. ledna zpět do Haširadžimy a již 12. ledna vyplul jako eskorta 2. kókú sentai (航空戦隊 ~ divize letadlových lodí: Hirjú a Sórjú) na její misi do jihozápadního Pacifiku. Nejprve se s ní 17. až 21. ledna zastavil na Palau, doprovázel jí během útoku na Ambon a 28. ledna se opět vrátil na Palau.
V únoru opět vyplul z Palau a doprovázel letadlové lodě během útoku na Port Darwin. Poté – spolu s ostatními jednotkami – zakotvil 21. února ve Staring Bay na Celebesu. Odtud vyplul již 25. února, aby opět doprovázel letadlové lodě Kidó butai, tentokráte během jejich operacích proti Jávě. Do Staring Bay se vrátil 11. března, ale ještě téhož dne opět vyplul, tentokrát jako eskorta konvoje do Saseba, kam doplul 22. března. V Sasebu se podrobil další údržbě, včetně pobytu v doku (4. až 12. dubna). Dne 15. dubna vyplul spolu s dalšími torpédoborci 27. kučikutai do Mako na Pescadorech, kde se setkal s letadlovými loděmi 5. kókú sentai Šókaku a Zuikaku. Dne 19. dubna vyplul jako jejich eskorta a zamířil na Truk, kde zakotvil 25. dubna.
Operace „MO“, „RY“ a „AL“ (květen a červen 1942) náhled|vlevo|Vrak kankó typu 97 (B5N2) EI-306 na Indispensable Reefs po objevení Američany. Prostor kokpitu zapálila posádka kankó.
Dne 1. května 1942 vyplul Ariake z Truku, aby se podílel na operaci „MO“ jako součást doprovodu MO úderného svazu čúdžó (中将 ~ viceadmirál) Takeo Takagiho. Celá operace vyústila v bitvu v Korálovém moři. Během prvního dne bitvy, 7. května, se dvě průzkumné kankó typu 97 (B5N2) (EI-306 a pravděpodobně EI-302) ze Šókaku zdržely příliš dlouho v určené oblasti a nezbylo jim palivo pro návrat. Přistály proto nouzově u Indispensable Reefs, kde jejich posádky 8. května vyzvedl Ariake.
Po neúspěchu operace „MO“ se Ariake spolu s ostatními plavidly vrátil do Truku. Již 13. května ale vyplouvá, aby jako doprovod těžkých křižníků Mjókó a Haguro vzdáleného krytí podpořil operaci „RY“: japonskou okupaci atolů Ocean a Nauru. Jelikož japonský průzkumný hydroplán z Tulagi zpozoroval 15. května americkou TF 16 s letadlovými loděmi USS Enterprise a USS Hornet, byla celá operace odvolána a Ariake se 16. května vrátil na Truk.Lundstrom, str. 293 a 294
Dne 17. května vyplul Ariake jako doprovod křižníků Mjókó a Haguro z Truku a 22. května zakotvil v Kure. V rámci připravovaných operací MI a AL byl přidělen k eskortě aleutského krycího svazu, kterému velel čúdžó Širó Takasu. Dne 29. května vyplul krycí svaz spolu s Ariake a Jamamotovým hlavním svazem z Haširadžimy. Krycí svaz do boje nezasáhl a 17. června se vrátil do Jokosuky.Parshall & Tully, mapa 5-2 na str. 79
Dne 14. července byla v rámci velké pomidwayské reorganizace loďstva 27. kučikutai přeřazena pod 4. suirai sentai 2. kantai Rengó kantai.
Zpátky v jihozápadním Pacifiku a obsazení Nauru (srpen 1942) Dne 11. srpna vyplul Ariake z Jokosuky, aby doprovodil 2. kantai na Truk. Tam dorazil 17. srpna a celá 27. kučikutai byla dočasně přidělena ke 4. kantai pověřené ochranou Gilbertových ostrovů a přilehlých oblastí.
Dne 20. srpna vyplul z Truku k Nauru, aby podpořil druhý pokus o obsazení tohoto na fosfáty bohatého ostrova. Ve dnech 22. a 23. odstřeloval cíle na ostrově a 25. srpna se na ostrově vylodila výsadková skupina složená ze členů posádky torpédoborce a ostrov obsadila. Teprve až 31. srpna byl výsadek vystřídán okupační posádkou. Poté torpédoborec pokračoval v plavbě na Jaluit a poté na Shortland.
Boje o Guadalcanal (září až prosinec 1942)
náhled|vpravo|Mapa Bismarckova a Šalomounova souostroví v jihozápadním Pacifiku, kde se Ariake zúčastnil několika transportních a doprovodných misí v letech 1942 a 1943 náhled|vpravo|Vojáci detašmentu Aoba pochodují po pobřeží Guadalcanalu, krátce po vylodění v noci na 5. září Ráno 7. srpna 1942 se americká námořní pěchota vylodila na Guadalcanalu, Tulagi, Gavutu a Tanambogo. Zatímco poslední tři ostrovy byly během pár dní obsazeny, o Guadalcanal se rozhořela několikaměsíční bitva. Japonci se snažili zásobovat posádku na ostrově a přivážet posily hlavně pomocí takzvaných „krysích transportů“, které Spojenci nazývali „Tokijský expres“. Dne 4. září vyplul na svůj první „krysí transport“ ze Shortlandu i Ariake. Spolu s ním pluly torpédoborce Uranami a Šikinami v první sekci a Júdači, Hacujuki a Murakumo v druhé sekci. Na jejich palubách bylo celkem 1000 mužů patřících zbytku Ičikiho jednotky a detašmentu Aoba. Torpédoborce vylodily vojáky v noci ze 4. na 5. září na mysu Taivu (), východně od amerických pozic. Druhá sekce narazila na transportní torpédoborce USS Gregory a USS Little, které potopila. Po akci se torpédoborce vrátily na Shortland.
Již 6. září vyplul Ariake spolu s Uranami (vlajkový), Šikinami a Júdači ze Shortlandu opět ke Guadalcanalu – tentokrát měl být jejich cílem hlášený konvoj, ale Japonci nic nenašli a tak pouze ostřelovali lungské letiště. Po této misi připlul Ariake do Rabaulu, aby poskytl doprovod těžkému křižníku Čókaj, který během září podnikl cestu na Shortland.
Dne 11. října vyplul Ariake z Rabalu, aby na Shortland – kam dorazil následujícího dne – dopravil velitele 4. suirai sentai, šóšó (少将 ~ kontradmirál) Tomocu Takamu.
Japonské snahy o dopravu posil a zásob na Guadalcanal pokračovaly. Necelá 27. kučikutai (pouze Ariake, Širacuju a Šigure) se 13. října na Shortlandu připojila k rychlému konvoji šesti transportních lodí, které převážely z Rabaulu na Guadalcanal 2. divizi císařské armády a 4. kaigun tokubecu rikusentai (海軍特別陸戦隊 ~ speciální námořní vyloďovací jednotka). Eskortu doplňovaly torpédoborce Akizuki (Takamova vlajková loď) a 2. kučikutai (Júdači, Harusame, Samidare a Murasame). Odpoledne 14. října byl konvoj poprvé napaden letouny z Guadalcanalu. Druhý útok přišel navečer téhož dne, ale narazil na hlídkující A6M3 z Buin. Celkem Američané přišli o dva F4F a jednu P-39, aniž by dokázali konvoj vážněji ohrozit. – odkazováno jako „Lundstrom II“ Všechny lodě dopluly k cíli, kde (od západu k východu) Kjúšú Maru, Azumasan Maru a Sasako Maru najely na břeh jihovýchodně od mysu Bunani () a kde je 15. října zničily americké letouny.Lundstrom II, str. 305 až 308 Ariake, který kryl transportér Nankai Maru, se po vyložení transportéru vydal spolu s ním toho dne v 11:45 na zpáteční plavbu. Torpédoborce se spolu se zbývajícími transporty vrátily 16. října na Shortland.