Dějiny sociologie

Dějiny sociologie jako samostatné akademické disciplíny jsou poměrně krátké, jelikož sociologie je jako věda relativně mladá. Předpoklady pro její existenci vznikly za Velké francouzské revoluce z myšlenek osvícenců. Počátky jí samotné pak sahají pouze na počátek 19. století. Jako označení vědecké disciplíny použil slovo sociologie poprvé Auguste Comte roku 1838. V průběhu 19. století se díky prvním významnějším badatelům zrodily jednotlivé sociologické směry a byla započata tvorba sociologického názvosloví a definice předmětů zkoumání. V první polovině 20. století prožila původní francouzská sociologie krizi, rozvíjela se tak především sociologie ve Spojených státech amerických. Od konce druhé světové války se sociologie ve všech původních státech mohutně rozvíjí až do současnosti, zároveň probíhá rozvoj i v ostatních zemích, kde je sociologie mladší.

Akademická sociologie vznikla jako reakce na modernu, kapitalismus, urbanizaci, racionalizaci a sekularizaci a jako postoj ke vzniku moderního národního státu a jeho složek. Sociologie vznikla též jako akademická odpověď na výzvy modernity a proměny společnosti, jako je zmenšování a propojování světa, přechod od tradiční feudální společnosti k moderní kapitalistické a také ztráta vlivu náboženství.

V poměrně krátké době se sociologické disciplíny rozrostly a začaly rozcházet, a to jak živě, tak metodologicky. To bylo především důsledkem bezpočtu reakcí na empirismus. Historické debaty jsou široko nápadné teoretickými spory kolem vlivu a důležitosti struktury a činitelů.

Předchůdci

Před osvícenstvím Stopy zanechané sociologickým uvažováním můžeme pozorovat nejméně již v antickém Řecku. Protosociologické pozorování bývá také nalézáno v textech mnoha západních filozofů a myslitelů, mezi které patřili například Hérodotos, Thúkydidés, Platón nebo Polybios.

Později lze pozorovat sociologické uvažovaní též u Augustina, Tomáše Akvinského nebo Marsilia z Padovy ve středověku, u Machiavelliho v renesanci, stejně jako u mimoevropských filozofů, převážně u Konfucia.

Sociologie ve středověkém islámu V současné době je známa muslimská sociologie ze 14. století. Ibn Chaldún byl první muslimský myslitel, který ve své knize Mukkaddima, která je první ze série sedmi knih a později byla přeložena do latiny jako Prolegomena, využil postupů sociální filozofie a společenských věd při formulování teorií sociální koheze a sociálního konfliktu. Proto bývá mnoha vědci považován za předchůdce sociologie.

Raná islámská sociologie odpovídá na výzvy uspořádání společnosti různorodých lidí pod stejným náboženským uspořádáním v islámském Chalífátu v dobách vlády volených chalífů, Umajjovců, Abbásovců, Fátimovců a za dob Mamlúckého sultanátu. Kořeny této rané islámské sociologie jsou zakořeněny v metodách rané islámské filozofie a věd ve středověkém islámu.

Počátky

Po Velké francouzské revoluci náhled|upright|Edmund Burke S Velkou francouzskou revolucí přišlo mnoho změn. Především se ve Francii prosadila demokracie, což značně ovlivnilo pohled na společnost. Jedním ze základních principů demokracie ve Francii bylo občanství. Každý obyvatel Francie byl jejím občanem a všichni občané si dle Deklarace práv člověka a občana byli rovni. To dokonalo pád feudalismu a konec rozdělení společnosti na tři základní stavy: šlechtu, církev a poddané. Tento fakt, že základní jednotkou společnosti je jedinec, nikoli skupina v mnohém podpořil myšlenky tehdejších vědců a pomohl vzniknout sociologii.

Před vznikem samotné sociologie pak lze pozorovat tradicionalistické a ideologické proudy.CUIN. Dějiny sociologie. s. 15. Mezi tradicionalisty patří anglický politik Edmund Burke, který odsoudil revoluci ve Francii, protože revoluce podle něj navrací společnost do původního stavu, kdy na Zemi vládl chaos. Burke tuto revoluci odsuzoval též kvůli tomu, že všechny její principy vycházejí pouze z abstraktních teorií filozofů. Dále Burke zformuloval myšlenku, že novou společnost, která vzniká i při revoluci, nelze řídit pouze rozhodnutím myslitelů. Podle něj jsou totiž instituce, které v danou dobu podmiňují lidské chování, výsledkem vývoje, který lze srovnávat i s vývojem jakéhokoliv samostatného živého organismu.

Ideologové jsou myslitelé, kteří se snaží vytvořit ideje a vědou o nich nahradit stávající metafyziku i psychologii. Ideologové mají člověka za objekt svého bádání. Dávají tak základ vědám o člověku, mezi které patří i sociologie. Mimo člověka se však věnují i vědám o živé a neživé přírodě.CUIN. Dějiny sociologie. s. 17.

Mezi významné předchůdce samotné sociologie patří také hrabě Henri de Saint-Simon, který se ve svých čtyřiceti letech začal věnovat vědeckému oboru tehdy nazývanému politická fyzika.CUIN. Dějiny sociologie. s. 18. I přesto, že byl hrabě de Saint-Simon zámožným šlechticem, byl nakloněn úplné likvidaci feudalismu. Na rozdíl od tradicionalistů, jako byl například Edmund Burke, tvrdil, že stav, jaký byl před revolucí, již nelze obnovit. Hrabě de Saint-Simon byl totiž především pro zbudování nové společnosti. Zároveň se domníval, že pravá revoluce teprve přijde a že nadcházející 19. století bude ještě bouřlivější než předchozí osmnácté. Saint-Simon chtěl odstranit systém starých nauk, nechat zvítězit ekonomickou racionalitu a vše nahradit vědami o člověku a životě zapadajícími do pozitivního systému. Celý systém pak chtěl nazvat jako industriální systém. Svou naukou tudíž bývá řazen mezi utopické socialisty.

Dalším z významných předchůdců je nesporně také Alexis de Tocqueville.CUIN. Dějiny sociologie. s. 33. Tento významný francouzský sociologicky orientovaný politický myslitel a historik uvažoval nad vývojem západních společností. Tocqueville formuloval myšlenku, že velký vývoj v těchto společnostech probíhá již od středověku, kdy začal narůstat tlak svobody a rovnosti. Jedním z projevů tohoto děje pak je nárůst individualismu. Podle něj je francouzská a americká demokracie významným činitelem v celém tomto celosvětovém procesu. Na základě celého vývoje poukazoval na to, že příchod demokracie je nezvratným procesem, ale může s sebou přinést i záporné věci, na které se snažil též poukázat a upozornit. Dále Tocqueville označil za hlavní rys demokracie rovnost, při které je společnost zcela beztřídní a život každého jedince není ovlivněn jeho původem, ale jeho schopnostmi.

Pozitivizmus a Auguste Comte náhled|upright|vlevo|Auguste Comte Slovo pozitivizmus pochází ze spojení pozitivní politika užitého Comtem poprvé roku 1824.CUIN. Dějiny sociologie. s. 21. Comte se o tématech pozitivizmu snažil vést přednášky, po třech přednáškách však byl pro přepracování svých textů umístěn do léčebny. Přednášky obnovil Comte již v lednu 1829. Bylo jich celkem 72 a posledních deset bylo zasvěceno takzvané sociální fyzice. Všechny přednášky následně v letech 1840 až 1842 vyšly jako Kurz pozitivní filozofie. Při této příležitosti se roku 1838 poprvé objevuje pojem sociologie, který Comte uvádí jako neologismus. Ve stejné době tentýž termín však použil i esejista Emmanuel Joseph Sieyès. Slovo sociologie pochází z latinského slova societas, což je česky společnost, a řeckého logos, což česky znamená věda. Česky lze tedy volně přeložit slovo sociologie jako věda o lidské společnosti.

Comte dlouhou dobu studoval utopický socialismus myslitele Henriho de Saint-Simon. Ten samotný nebývá považován za sociologa, nýbrž za socialistu. Comte od něj převzal řadu myšlenek a ty pak uspořádal. De Saint-Simon ve svém díle poukazuje na to, že společnost není pouhým souhrnem jednotlivců, ale organizovaným uskupením, jednotlivé prvky společnosti jsou na sobě vzájemně závislé; k přechodu od jednoho typu společnosti k druhému dochází násilně a je to přirozené. Jako u prvního u něj nalezneme první náznaky pozitivního myšlení. Mimo to také prosazoval myšlenku vytvoření nové vědy o člověku a společnosti.

Psaním po původních osvíceneckých politických filozofech Comte pomáhal sjednotit všechny tehdejší studie společnosti kvůli pochopení sociálních sfér ostatními vědci. Jeho vlastní sociologické schéma bylo typické pro humanisty 19. století. Věřil, že všechny lidské životy jsou ovlivněny rozdílnými historickými obdobími a pokud někdo pochopí tento vývoj ve společnosti, může pak předepsat lék na sociální nemoci. V Comteho schématu bývá sociologie označována jako „královna věd“. Všechny základní přírodní vědy dle něj přišly první a vedly k těžkostem, problémům a nemocem lidské společnosti. Comte proto bývá nazýván jako „Otec sociologie“.

Comte také může být označován za pragmatika, jelikož záměrně odděloval metafyziku a fyzické studium jevů samotných.CUIN. Dějiny sociologie. s. 22. Byl pro zavedení experimentů, jelikož tvrdil, že vědecké bádání musí spočívat na zkušenostech získaných systematickým pozorováním.

náhled|upright|Pozitivistický chrám v Porto Alegre Dříve se vyskytující scientismus v jeho dílech s časem slábnul. Comte totiž chtěl stvořit nové náboženství a jemu sociologii podřídit. S myšlenkou všelidského náboženství přišel poprvé roku 1847. Kvůli tomu ztratil Comte přízeň mnoha svých známých, kteří si nepřáli, aby se sociologie jako věda stala součástí náboženství. Výsledkem se stala takzvaná pozitivistická víra.

Comtovy myšlenky oslovily mnoho lidí. Někteří z následovníků jeho myšlenek se zapojilo do vojenského převratu, který svrhnul Brazilské císařství a vyhlásil v Brazílii republiku. Následně bylo Comtovými myšlenkami inspirováno i motto na brazilské vlajce Ordem e Progresso, česky Řád a pokrok. Jeho původ spočívá v Comtově hesle pozitivizmu L'amour pour principe et l'ordre pour base; le progrès pour but, česky Láska jako princip a řád jako základ; pokrok je cíl. BRAZIL: Order and Progress, Ronald Hilton, World Association of International Studies Forum Q&A, 27. dubna 2003

Výsledky Comtova bádání do Česka poprvé uvedl Tomáš Garrigue Masaryk, který vydal roku 1876 spis Theorie a praxis, ve kterém vysvětluje, co je sociologie a jaký je její vztah k praktickému životu.

náhled|upright|Herbert Spencer Hlavní osobností vznikající sociologie v Anglii byl filozof Herbert Spencer. Ten četl Comtovo dílo, kterým se ovšem pouze inspiroval a stvořil tak nový směr, který bývá někdy považován za součást pozitivizmu, jindy bývá nazýván čistě jako organistická sociologie, nebo jako evolucionismus.CUIN. Dějiny sociologie. s. 24.HAVLÍK. Úvod do sociologie. s. 22. Po Comtově smrti se tak stal Spencer se svou naukou patrně nejvýznamnějším myslitelem sociologie v té době. Po své smrti však upadl téměř do zapomnění.

Ve Spencerově díle je patrný odklon od metafyziky, kterou on sám považoval za zbytečnou. Spencer se nepustil do věčného sporu o původu věcí a prohlašoval, že vše podléhá pozorování a zkušenostem. Většinu problémů se pak Spencer snažil vysvětlit na základě evoluce a přírodních jevů. Lidská společnost podle něj je jako organismus – vyvíjí se od "primitivnosti" až k vyspělosti a značné diferenciaci funkcí, která je znakem moderní společnosti. Vzorem pro jeho teorii byl Adam Smith a Jean-Baptiste Lamarck, na základě jejichž poznatků vypracoval evolucionistickou doktrínu. Jeho myšlenky přetrvávající do dnešní doby narážení na tu skutečnost, že jedinci a vztahy mezi nimi nabývají čím dál většího významu a vytlačují tradiční společenské instituce jako je například rodina, církev či stát.

Utopické socialismy a marxismus náhled|vlevo|upright|Karl Marx Počátky rozvoje socialismu po Saint-Simonově smrti roku 1825 lze nalézt již o pět let později, roku 1830. V počátcích však rozvoj socialismu provázelo mnoho obtíží, které vedly až k roztříštění Saint-Simonova učení.CUIN. Dějiny sociologie. s. 34.