náhled|220px|Nosná raketa Sojuz-FG při startu kosmické lodi Sojuz TMA-5 Rakety rodiny R-7 jsou rodinou nosných raket odvozených od mezikontinentální balistické rakety R-7 (běžně nazývané semjorka (sedmička, ) cestou postupné výrazné modernizace.

Zdařilost a jako výsledek spolehlivost konstrukce, a také na mezikontinentální balistickou raketu vysoká nosnost dovolila využít R-7 jako nosnou raketu. Postupná modernizace motorů i přidání dalších stupňů vedla k růstu hmotnosti vynášeného užitečného zatížení, spolehlivosti a zvýšení spektra řešených úkolů.

Nosné rakety právě této rodiny otevřely lidem kosmickou éru, jimi byly, mimo jiné, vyvedeny na oběžnou dráhu první umělá družice Země Sputnik 1, první družice s živým tvorem na palubě i první pilotovaná kosmická loď Vostok 1. Dodnes jsou všechny ruské pilotované lodě vypouštěny raketami této rodiny.

V souvislosti s tím, že nejpočetnějšími zástupci rodiny jsou varianty raket Sojuz, je tento název někdy používán pro označení celé rodiny raket.

Všeobecné údaje U rakety R-7 se motory prvního i druhého stupně zažehují současně na startu, taková konfigurace je proto pro odlišení od „čistě“ dvoustupňového schématu často označována za jedenapůlstupňovou. V americkém prostředí jsou takto uspořádané nosiče považovány za jednostupňové s přidanými pomocnými motory, tvořícími nultý stupeň. Rakety rodiny jsou charakteristické konstrukčním schématem zděděným po R-7. Raketa R-7, první sovětská mezikontinentální balistická střela, byla dvoustupňová (přesněji jedenapůlstupňová) raketa, s paralelním uspořádáním stupňů. První stupeň tvořily čtyři boční kuželovité bloky označované jako bloky B, V, G, a D (podle druhého až pátého písmene azbuky), umístěné do kříže kolem druhého stupně, označovaného jako blok A. Ve všech blocích byly používány čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory s otevřeným cyklem, v prvním stupni motory RD-107 (výrobní typové označení 8D74), v druhém stupni motor RD-108 (8D75). Jako kapalné pohonné látky se používaly v obou stupních kerosin T-1 jako palivo a podchlazený kapalný kyslík jako okysličovadlo. Trup druhého stupně se nad bodem horního upevnění bloků prvního stupně mírně rozšiřoval. Paralelní uspořádání Koroljov zvolil z důvodu dosažení co nejmenší délky sestavené rakety, přičemž maximální průměr i délka jednotlivých bloků byly omezeny požadavky na možnost přepravy dílů železnicí z výrobního závodu na kosmodrom, eventuálně bojová stanoviště.

Využití V současnosti jsou využívány následující rakety rodiny:

Sojuz 2

Uživateli raket jsou Kosmická vojska Ruska a Roskosmos. Kromě toho existuje mezinárodní společnost Starsem (ze star = hvězda a sem – semjorka) zajišťující vypuštění užitečného zatížení nosnými raketami dané rodiny z kosmodromů Bajkonur a Kourou

Přehled nosných raket rodiny R-7 Blok (motor) – uvedeno je označení bloku a příslušný motor, u prvního stupně má každý blok svůj jeden motor. Nosnost, není-li uvedeno jinak, je míněna na LEO (kruhovou nízkou dráhu – 200 km), při startu z Bajkonuru. Počet startů je uveden k 28. prosinci 2011. Celkem k tomuto datu proběhlo 26 (9 neúspěšných) startů rakety R-7, 28 (2 neúspěšné) startů rakety R-7A a 1729 startů nosných raket od R-7 odvozených. Název raketyIndex GRAU1. stupeňblokymotor2. stupeňblokmotor3. stupeňblokmotor4. stupeňblokmotorVe služběStartů (neúspěšných)Nosnost(kg)Výška(m)Průměr(m)Hmotnost(t)Sputnik8К71PSB, V, G, DRD-107ARD-108 – –19572 (0) 50029,16710,3267 Sputnik-38А91B, V, G, DRD-107 ARD-108 – –19582 (1) 1 32731,00010,3269,3Poljot11A59B, V, G, DRD-107ARD-108 – –1963–19642 (0) 1 40030,010,3277 Luna8К72, 8K72LB, V, G, DRD-107 ARD-108ERD-0105 –1958–196026 (8) 4 55033,510,3279Vostok8К72КB, V, G, DRD-107 ARD-108ERD-0109 –1960–19644 73038,24610,3287 Vostok-28А92B, V, G, DRD-107 ARD-108ERD-0109 –1962–196745 (5) 4 73038,24610,3287Vostok-2M8А92МB, V, G, DRD-107 ARD-108ERD-0109 –1964–199194 (2) 3 800 38,24610,3287 Voschod11A57B, V, G, DRD-107 ARD-108IRD-0108 –1963–1976299 (14) 5 90044,62810,3298Molnija8К78B, V, G, DRD-107MM ARD-108MMIRD-0107LC1-54001960–196540 (11) 1 500 (k Měsíci)43,44010,3305 Molnija-M8К78МB, V, G, DRD-107MM ARD-108MMIRD-0110LC1-54001964–2010297 (21) 2 000 na GTO43,4410,3305 Sojuz11А511B, V, G, DRD-107 ARD-108IRD-0110 -1966–197532 (2) 6 45050,6710,3308 Sojuz-L11А511LB, V, G, DRD-107 ARD-108IRD-0110 -1970–19713 (0) 5 50044,010,3305 Sojuz-M11А511МB, V, G, DRD-107 ARD-108IRD-0110 –1971–19768 (0) 6 60050,67010,3310 Sojuz-U11А511UB, V, G, DRD-117 ARD-118IRD-0110 –1973–2017786 (22) 6 95051,110,3313 Sojuz-U211А511U2B, V, G, DRD-117 ARD-118IRD-0110 –1982–199670 (0) 7 05051,110,3313 Sojuz-FG11А511FGB, V, G, DRD-107A ARD-108AIRD-0110 –2001–201970 (1) 7 13049,47610,3305 Sojuz 2.1a14А14B, V, G, DRD-107A ARD-108AIRD-0110 –od 200443 (3) 7 02049,47610,3305 Sojuz 2.1b14А14B, V, G, DRD-107A ARD-108AIRD-0124 –od 200650 (3)8 25049,47610,3311 Sojuz 2.1v14A15ANK-33-1IRD-0124 – –od 20136 (1)2 85044,03,0158 Sojuz-2-3B, V, G, DRD-107A ANK-33-1IRD-0124 –projekt –10 000

Sputnik

500 px|right|První verze raket rodiny R-7 Nosné rakety Sputnik byly fakticky mezikontinentální balistickou střelou R-7, pouze bojovou hlavici nahradila družice. Touto raketou byly vypuštěny první sovětské umělé družice Země.

Luna

Raketa verze Luna se odlišovala od verze Sputnik přidáním třetího stupně – bloku E s motorem RD-0105 o tahu 49 kN. Tato raketa vynesla do vesmíru první tři sondy programu Luna. Také je označována jako Vostok L

Vostok

Odlišovala se od verze Luna modernizovaným motorem třetího stupně (RD-0109 o tahu 55 kN). Právě tato raketa byla použita v programu Vostok, prvním sovětském programu pilotovaných letů.

Voschod

V raketě Voschod byl použit nový třetí stupeň, nazvaný blok I, se znatelně výkonnějším motorem RD-0108 (tah 295 kN). Byla použita pro vynesení kosmických lodí řady Voschod, později pro družice Zenit.

Molnija

Modifikace rakety Vostok, konstruovaná paralelně k verzi Voschod. Odlišovala se přítomností čtvrtého stupně, bloku L, a modernizovanými motory všech ostatních stupňů. Byla určena pro vynášení spojových družic řady Molnija na silně eliptické dráhy a pro vypouštění meziplanetárních sond.

Sojuz

náhled|Raketa Sojuz-U s lodí Progress-M60 je zvedána do startovní polohy, Bajkonur, 10. května 2007 Další modifikace rakety Voschod, s novým motorem třetího stupně – RD-0110. Umožnila vynášení nového typu pilotovaných kosmických lodí – lodí Sojuz.

Sojuz-U

Modernizovaná raketa Sojuz, s lepšími motory prvního a druhého stupně. Raketa byla zkonstruována jako náhrada všech dosavadních verzí raket rodiny R-7 s výjimkou Molniji, proto byla označena Sojuz-U jako unifikovaný ().

Raketa byla využívána od roku 1973 do 2017 a je se 786 starty do 22. února 2017 nejmasovější nosnou raketou vůbec.

Sojuz-U2

Varianta rakety Sojuz-U používající v motorech prvního a druhého stupně syntetický kerosin (sintin, ) místo obvyklého rafinovaného kerosinu T-1. Změna paliva umožnila zvýšit hmotnost nákladu o v průměru 200 kg. První start se uskutečnil v prosinci 1982, roku 1996 bylo rozhodnuto o ukončení produkce této verze v souvislosti se zastavením výroby sintinu, jeho vysokou cenou a problémy s motory rakety určené pro vypuštění lodi Sojuz TM-24.

Sojuz-FG náhled|Montáž rakety Sojuz-FG (určené pro Sojuz TMA-5) na Bajkonuru, 11. října 2004

Modernizovaná verze Sojuzu-U se zdokonalenými motory prvního a druhého stupně. Motory byly vybaveny novým systémem vstřikování paliva, což přineslo o 5% vyšší nosnost.

Opětné zvýšení nosnosti řešilo problémy vzniklé vyřazením rakety Sojuz-U2, při použití raket Sojuz-U pro vypuštění lodí Sojuz TM se třemi kosmonauty bylo, vzhledem k její nižší nosnosti, nutno hlídat každý kilogram váhy posádky a vybavení.

Raketa byla používaná od roku 2001 do 2019.

Sojuz 2

Další modernizace Sojuzu-U, paralelní k Sojuzu-FG. Ve verzi Sojuz 2.1a jsou motory s tělesem rakety shodné s verzí Sojuz-FG. Hlavním prvkem modernizace je však nový řídící systém. Dosavadní dva analogové systémy řízení (jeden systém pro první dva stupně a druhý pro vyšší stupně) jsou nahrazeny jediným digitálním. Nová raketa tak má výrazně vyšší přesnost a manévrovatelnost za letu, možnost využívat kryty nákladu o větším průměru. Raketa má nižší náročnost na pozemní přípravu startu.

Ve verzi Sojuz 2.1b má raketa i nový motor třetího stupně – RD-0124, který přinesl zvýšení hmotnosti vynášeného nákladu o jednu tunu.

První start Sojuzu 2.1a proběhl 8. listopadu 2004, Sojuzu 2.1b 27. prosince 2006. Do 18. září 2009 se uskutečnilo sedm startů.

Verze upravené pro potřeby startů z guyanského kosmodromu Kourou jsou značeny Sojuz-ST, přesněji Sojuz STA pro raketu odvozenou od Sojuzu 2.1a a Sojuz STB pro potomka Sojuzu 2.1b.

Sojuz 2.1v

Také označován Sojuz 1. Projektovaná jako lehká nosná raketa vzniklá ze Sojuzu 2.1b odebráním čtyř bloků prvního stupně a nahrazením motoru RD-108A centrálního stupně A motory NK-33-1 (pozůstalé po raketě N-1, v budoucnu se počítá s obnovením výroby).

Sojuz 2-3

Projektovaná nosná raketa vzniklá ze Sojuzu 2.1b náhradou motoru RD-108A centrálního stupně za motor NK-33-1. Zvětší se průměr dolní části centrálního bloku, nosnost rakety je předpokládána 10 tun na nízkou dráhu z Bajkonuru, 10,7 tuny z Kourou.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Historie rodiny raket R-7 na Encyclopedia Astronautica (anglicky)

Kategorie:Nosné rakety SSSR a Ruska