náhled|Erlan – Kohútovo ve Štiavnických vrších Erlan (též erlán) je regionálně nebo kontaktně metamorfovaná hornina. Termín erlan se ve světě málo užívá, jsou tak označovány vápenato-silikátové kontaktní rohovce nebo pyroxenové ruly.
Vzhled Barva horniny je proměnlivá, často šedozelená až hnědošedá nebo červenofialová. Erlany jsou celistvé nebo jemně zrnité. Textura bývá všesměrná (masivní) nebo slabě páskovaná. Uspořádání krystalů v hornině (struktura) je granoblastické (přítomnost převážně izometrických, nepravidelně omezených zrn).
Složení Hlavními minerály jsou diopsid (druh pyroxenu), křemen a plagioklas. V některých erlanech mohou být přítomny také kalcit, vesuvián, granát – grosulár, skapolit nebo biotit.
Vznik Erlany vznikají kontaktní metamorfózou karbonátových hornin (vápenců), které obsahovaly klastickou křemitou (slíny a slínovce) nebo jílovitou příměs. Vznikají rovněž regionální metamorfózou, jejíž intenzita může mít různý stupeň. Erlany jsou často pozvolnými přechody spojeny s mramory, vyskytují se i v komplexech svorů a rul. V některých případech přecházejí do chorizmitických hornin označovaných jako erlan-rulové nebo erlan-amfibolitové stromatity.
Výskyt V ČR se vyskytují v moldanubiku (na Šumavě), sileziku nebo krkonošském krystalinikuhttp://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/erlan.html. Většinou vytváří několikametrové polohy nebo drobná čočkovitá tělesa. Na Slovensku v Malých Karpatech a u Hodruše ve Štiavnických vrších
Reference
Kategorie:Metamorfované horniny