Pohon je obecný technický pojem, který popisuje způsob tvorby a předávání mechanického výkonu, zejména uvádění do pohybu, který definuje: jakým způsobem je dodávána energie nutná pro práci stroje (nebo energii samotnou), na základě jakých principů je energie přeměněna na mechanický pohyb, jaké mohou být konkrétní realizace technických zařízení, která konají práci.

Charakteristiky možných přeměn energie Pohony mohou na své vstupní straně mít: nemechanické zdroje energie (např. elektromotor) i mechanické (převodovka).

Pohony mohou podle teorie systémů: být transformátory, obecnou kauzalitu zachovávat (převodovka mění rychlost na rychlost a moment na moment), nebo být gyrátory, kauzalitu obracet: úsilí zdroje na tok výstupu a zároveň tok zdroje na úsilí výstupu (hydrodynamický měnič převádí rychlost ze vstupu na moment na výstupu, jako servomotor).

Pohony také mohou i měnit jednu formu mechanické energie na druhou: posuvný pohyb na rotační (z pístu na kolo), rotační pohyb na posuvný (z motoru přes páku s jednou volnou podporou na pérový kývavý dopravník v dolech)

Obecně jsou pohony kompletní dvojbrany: Přenášejí energii ze zdroje na zátěž stejně jako i reakci zátěže zpět na zdroj. Za dvojbran obecně, tedy ani za pohon, naopak nelze považovat jiná pohyblivá mechanická zařízení. Například soustrojí tryska-klapka: To sice gyrátorově přeměňuje rychlost média z trysky na sílu na klapce, klapka dokonce může svou polohou ovlivňovat průtok tryskou, tedy příkon, rozhodně ale nejde o trvalý přenos výkonu na klapku, natož s reverzibilním přenosem výkonu, v generátorovém režimu. Zdaleka ne každé mechanicky pohyblivé zařízení použitelné jako senzor lze obecně nazvat pohonem a tedy moci měřit jeho výkon.

Řízení výkonu Je běžné, že se od pohonu požaduje různý výstupní mechanický výkon, a to při stále stejném napájení, zato v různých pracovních bodech stroje. Například zvýšení vytvářeného mechanického výkonu o 20 kW jednou při 100 otáčkách za minutu, podruhé při 700 ot/min.

Řízení příkonu Řízení výkonu pohonu lze obecně řešit buď děličem při napájení větší než potřebnou energií, nebo si brát právě jen potřebnou energii. U děliče se nevyužitá energie musí zmařit a odvést masivním chlazením, k řízení energie už odebírané ze zdroje je zas potřeba výkonový měnič napájení, třeba transformátor nebo hydrodynamický měnič.

Regulace do požadovaného stavu Je třeba rozlišovat mezi regulátorem samotným, a mezi řešením, jak se nakládá s přebytečnou energií. Sám mechanismus pro změnu výkonu totiž stále nestačí, je ho potřeba nějak řídit, podle regulační odchylky skutečného stavu od požadovaného: ručně, zkušenou obsluhou, kdy její chybný zásah může zapříčinit i zničení pohonu; automatickým regulátorem, především zpětnovazebním.

Režimy práce pohonu Pohon sám může, anebo nemusí, mít schopnost pracovat v několika různých režimech: ustálený chod pod zátěží, typicky jmenovité hodnoty výkonu při napájení plným napětím/tlakem. rozběh, s velkým rozdílem požadovaného stavu proti stavu momentálnímu, tedy s velkým výkonovým nárokem. běh naprázdno, bez zatížení, kdy je sice stroj připojen ke zdroji energie, ale protože je momentální rychlost soustavy stejná s rychlostí pohonu při daném napájení, nedochází k předávce žádného výkonu: Rovnovážný stav. Takový stav může být u některých řešení i jen teoretický, mimo snesitelné parametry, mohlo by dojít ke zničení stroje ještě před dosažením rovnováhy: např. u podbuzeného sériového ss. motoru. Dobrzďování při překročení jmenovité nebo požadované rychlosti. Například zda je energie rekuperována zpět do zdroje, pokud je toho pohon vůbec schopen. reverzace a tzv. brzdění protiproudem. Opět, je-li vůbec umožněna. doběh po odpojení napájení, tedy jízda setrvačností nebo brzdění, opět je-li takové odpojení zdroje vůbec možné. Brzdí se pak buď jinak než pohonem, tedy dalším zařízením na stroji: brzdou bubnovou/čelisťovou, elektrodynamickou, magneticky přitaženou třecí „bačkorou“ u tramvají apod., nebo pohonem samotným: Přechodem pohonu do generátorového režimu, je-li toho schopen, a mařením té energie v masivním chlazení. Typicky jde o baterie rezistorů nebo třeba i o jednostranně zamčenou hydromechanickou spojku.

Zdroj energie pohonu pohon na zemní plyn – zemní plyn elektrický pohon – např. bateriový nebo z elektrorozvodné sítě vodní pohon – proudem, tlakem setrvačníkový pohon – využívá momentu setrvačnosti vysoce hmotných rotačních částí pohonu sluneční pohon (solární pohon) – sluneční energie: světlo, teplo alternativní pohon – jiný než spalující fosilní paliva vodíkový pohon – spalováním kyslíku vytváří: buď teplo s následným mechanickým pohybem (v pístovém motoru, anebo klasicky pro ohřev plamenem), nebo přímo elektřinu (vodní článek) manuální pohon šlapací pohon animální pohon zápřahem zvířat do tahu: koňský pohon, psí spřežení dovnitř šlapacího kola: psíci na otáčení rožněm ve starých kuchyních, koně chodící na pásu uvnitř tramvaje, dělníci ve středověkých jeřábech

Princip pohonu animální trakce – zápřah vhodného zvířete do tahu (nejčastěji kůň nebo osel, tur domácí, pes domácí, sob polární) parní stroj spalovací motor elektromotor reaktivní motor chemická spalovací raketa iontový motor laserový motor atomový pohon resp. jaderný pohon, teplem za štěpení jader atomů

Fiktivní principy pohonu bistromatický pohon warpový pohon hyperpohon impulsní pohon

Realizace pohonu pohon čtyř kol příčný pohon turbína elektromotor krokový motor lineární motor šnekový pohon hydraulický pohon – převodovka s plynulou změnou převodního poměru hybridní pohon buď sériová kaskáda motor-generátorových přeměn (např. palivo – stálý pohyb – elektřina – proměnlivý pohyb), nebo možnost přepínání paralelních zdrojů/přeměn (např. palivo–spalování / baterie–elektromotor) pérový pohon lanový pohon

Související články Pohonné látky Elektřina

Externí odkazy

Kategorie:Stroje