thumb|right|Budova nedaleko hráze vodní nádrže Mohelno, která byla ve filmu hotelem Ozon Konec srpna v hotelu Ozon je český černobílý postkatastrofický a značně pochmurný sci-fi film natočený režisérem Janem Schmidtem v roce 1966 podle povídky Pavla Juráčka uveřejněné 24. září 1965 v 38. čísle časopisu Mladý svět, ročník VII (text povídky však vznikl již na jaře roku 1958). Premiéru měl v dubnu 1967.

Snímek vznikl v produkci Československého armádního filmu jako dobová reakce na studenou válku. Film je považován za součást Československé nové vlny. Je jedním z mála českých postapokalyptických sci-fi filmů.

Obsah filmu

Řadu let po zničující světové válce (příběh neupřesňuje, o jakou válku šlo) je svět téměř liduprázdný. Příroda není předchozí válkou postižená, vzduch se dá dýchat, voda pít, zvířata pojídat. Příběh sleduje cestu osmi dívek vedených starou ženou krajinou a zpustlými městy při jejich hledání dalších lidí – především mužů, neboť stará žena chce, aby dívky měly děti, které by v budoucnu znovu zalidnily pustou planetu. Dívky si nic z předválečné doby nepamatují; muž mezi nimi není, neboť jediného chlapečka ze skupiny před lety roztrhali vlci. Při svém putování nacházejí jen osamělého starce Huberta u polorozpadlého hotelu Ozon, střežícího svůj "poklad" – hromadu zrezivělých konzerv. Nejstarší z žen Stará, vlastním jménem Dagmar Hubertusová, pamětnice předválečných časů, zde umírá vyčerpáním a beznadějí, protože stařec pro svůj vysoký věk již není schopen její naději naplnit. Mladé ženy se znovu chystají na cestu, před odchodem však chladnokrevně zastřelí nejdříve psa a pak i starce, protože jim odmítl vydat starý gramofon (stařec je pro ně stejně bezcenný jako pes), a vydávají se samy na další pouť.

Obsazení

Výroba Režisér Schmidt znal Juráčkovu povídku již od jejího napsání v roce 1958 a zvažoval, že by podle ní natočil svůj absolventský film. K tomu nedošlo, když byl pak režisér o mnoho let později osloven armádním filmem s požadavkem na nový a zajímavý námět, na povídku si vzpomněl a předložil jí jako námět. Studiu se líbila a souhlasilo tak s natočením filmu. Juráček pak podle povídky napsal scénář k filmu.

Vzhledem k potřebě zvládnout mnoho fyzicky náročných scén režisér vybíral na role převážně neherce. Pro některé šlo o jejich jednou roli na filmovém plátně. Roli staré ženy a starce pak hráli slovenští herci, kteří pak byli předabováni - stará žena Olgou Scheinpflugovou a stařec Vladimírem Hlavatým.

Film byl natáčen v roce 1966. Byl natočen ve vysídleném městě Doupov (Vojenský újezd Hradiště), na Šumavě, část pak v Mohelenské hadcové stepi a jejím okolí. Často šlo o vojenské prostory, kam měla produkce filmu přístup. Z Doupova film ukazuje ulice města, interiér barokního kostela sv. Alžběty a nádraží. Město je zarostlé bujnou vegetací, avšak místní budovy nejeví (s výjimkou rozbitých oken a místy oprýskané omítky) známky většího poškození. Město bylo v následujících letech zcela zničeno.

Přijetí Dobová kritika film hodnotila pozitivně, oceňovala zvláště jeho originalitu. Často zmiňována byla podobnost filmu s americkým filmem Na břehu režiséra Stanleyho Kramera z roku 1959. Negativně (zvláště pak v zahraničí) byly vnímány scény zobrazující násilí na zvířatech (zabití hada, psa a krávy).

Divácká odezva byla limitována, film byl promítán jen v malých kinech a filmových klubech. Celkem šlo v českých kinech o 922 projekcí, které zhlédlo 93 683 diváků.

Film získal dvě ocenění v Itálii - na III. Mezinárodní přehlídce nového filmu v Pesaru a cenu Zlatý asteroid na V. festivalu vědecko-fantastických filmů v Terstu.

Citát

Odkazy Reference

Literatura FRYŠ Josef, Pavel Juráček - Černé svědomí moci. Petr Prášil – BARON, 2023, 256 s. .

Externí odkazy

Recenze na Interkomu Filmový web

Kategorie:České sci-fi filmy Kategorie:Filmy z roku 1966 Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Filmy Jana Schmidta Kategorie:Postapokalyptické filmy Kategorie:Filmy natočené podle knižní předlohy Kategorie:Filmy odehrávající se v hotelu