Bad Ischl () je rakouské lázeňské město v okrese Gmunden v jižní části spolkové země Horní Rakousy. Leží na soutoku řek Traun a Ischl a je tradičním centrem Solné komory (Salzkammergut). K 1. lednu 2026 zde žilo 14 137 obyvatel.

Město získalo zlatou medaili v evropské soutěži Entente Florale Europe za kvalitu života, přičemž dosáhlo dosud nejvyššího bodového hodnocení v historii soutěže. V roce 2024 byl Bad Ischl spolu s dalšími 22 obcemi Solné komory vyhlášeno Evropským hlavním městem kultury, společně s norským městem Bodø a estonským městem Tartu.

Název Oficiální název obce zněl až do roku 1906 Ischl; teprve od tohoto roku nese město název Bad Ischl. Původ názvu je odvozován od keltského výrazu Isca, označujícího chladnou, rychle tekoucí vodu.Inge Resch-Rauter: Unser Keltisches Erbe. Flurnamen, Sagen, Märchen und Brauchtum als Brücken in die Vergangenheit. Teletool Edition. Wien 1998, ISBN 3-9500167-0-8; S. 59. Předpona Bad znamená v němčině lázně a odkazuje na lázeňský charakter města.

Historie vlevo|náhled|Bad Ischl, farní kostel sv. Mikuláše První písemná zmínka o dnešním Bad Ischlu pochází z roku 1262 (tehdy uváděn jako Iselen,

později jako Yschl). Předpokládá se však, že oblast Bad Ischlu byla osídlena již v době halštatské a laténské. V roce 15 př. n. l. se celá oblast Noricum na půl tisíciletí stala součástí Římské říše. Přítomnost Římanů dokládají dva kameny z doby po roce 170 n. l. s votivními nápisy věnovanými Mithrovi, které obsahovaly zmínku o statio Esc(ensis) (mýtné stanici), dále římský náhrobek ze 3. / 4. století a další nálezy. V období stěhování národů v oblasti Solné komory zřejmě došlo k znatelnému poklesu populace, který byl následně kompenzován imigrací Bavorů a Slovanů. Za Karla Velikého se situace v oblasti stabilizovala, ale úpadek opět způsobily uherské nájezdy.

Kolem roku 1000 bylo území součástí bavorské marky nad Enží a pomalu se vzpamatovalo z úpadku. Počet obyvatel rostl a byla obnovena produkce soli. Svůj vliv v Travensku v první polovině 12. století rozšířili Traungauerové až na území Solné komory. V roce 1192 jejich dědictví získali Babenberkové. Od té doby se sůl opět stala nejdůležitějším ekonomickým faktorem v oblasti dnes zvané Ischlland.

Z roku 1262 pochází první písemná zmínka o Ischlu.

O století později, za vlády Habsburků, když byla v Goisernu objevena nová solná hora a schválena těžba, rozhořel se spor se salcburským arcibiskupem Konrádem IV. o monopol na těžbu a prodej soli. Situaci ještě zhoršilo, když habsburský oblíbenec opat Jindřich z Admontského kláštera začal těžit sůl v nedalekém údolí Gosau a v Hallstattu. Arcibiskup se odvolával na svůj údajný monopol na těžbu a odmítal přistoupit na dělbu obchodu se solí. Tuto námitku však vévoda Albrecht. I. neuznal, načež se rozhořel konflikt. Ten byl ukončen v roce 1297, byl uzavřen trvalý smír a postupně byly vybudovány nové solné doly. Od roku 1419 je sídlem císařského správce habsburských obchodů se solí hrad Wildenstein v Ischlu.

Hlavním sídlem regionu Ischl v té době byl Lauffen (první zmínka z roku 807), dnes obec v katastru Bad Ischlu. V době po bitvě na Moravském poli v roce 1278, kdy se Solná komora dostala do habsburského držení, za krále Rudolfa I. byl V letech 1275/80 městu udělen status trhové obce a vévoda Albrecht III. v roce 1392 Ischlu udělil zvláštní práva. Za císaře Fridricha III. Ischl v roce 1466 získal status trhového města. V roce 1656 byl v dokumentu poprvé zmíněn název „Salzkammergut“ (Solná komora) pro území kolem Bad Ischlu.

Lázně vlevo|náhled|Lázeňský objekt "Trinkhalle" V Bad Ischlu se nacházejí solné lázně, které největšího věhlasu dosáhly v 19. století díky pobytům císařské rodiny a dalších významných osobností. Lázně využívají léčebných účinků soli a solanky a zaměřují se především na léčbu onemocnění dýchacích cest a pohybového aparátu. Součástí lázeňského areálu je také termální komplex EurothermenResort Bad Ischl s termálními bazény, saunami a wellness centrem.

Dějiště světového skautského jamboree V lázeňském městě se na přelomu července a srpna 1951 konalo 7. Světové skautské jamboree. Tábořit sem přijelo 12 884 skautů a skautek ze 61 zemí světa. Jamboree se muselo v poválečné době vyrovnat s velkou jednoduchostí. Hlavní kemp byl rozděleny do sedmi různých dílčích menších tábořišť, přičemž každé z nich bylo pojmenováno po jiném spolkovém státu v Rakousku. Dodnes na místě tábořiště stojí pamětní kámen. Pamětihodnosti Císařská vila (Kaiservilla) – letní sídlo Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské (Sissi) postavené v biedermeierovském stylu farní kostel z roku 1783 vila Franze Lehára – žil v Bad Ischlu od roku 1912 až do své smrti 1948 Muzeum Franze Lehára a Lehárovo filmové divadlo Kongresshaus – kongresové centrum a divadlo postavené v letech 1873 – 1875 cukrárna Zauner – v uličce Pfarrgasse, s oblibou ji navštěvoval při svých pobytech císařský pár

Galerie

Reference

Externí odkazy

Bad Ischl na Facebooku

Bad Ischl na YouTube

Kategorie:Města v Rakousku Kategorie:Lázně v Rakousku Kategorie:Obce v okrese Gmunden Kategorie:Evropská hlavní města kultury