náhled|Edward Steichen, Měsíční svit na rybníku, gumotisk, 1904; fotografie byla v roce 2006 v aukci Sotheby's prodána za 2.928.000 dolarů náhled|Velká vlna, Gustave Le Gray, 1857 náhled|George Davison – Cibulové pole (1890), (), bez ostrých kontur na drsném papíře, což vyvolává dojem, že jde o malbu. Bývá považována za první impresionistickou fotografii.
náhled|Pohled na Agen ve Francii roku 1877 od Louise Ducose du Haurona, francouzského průkopníka barevné fotografie (městská krajina)
Fotografie krajiny nebo krajinářská fotografie zahrnuje širokou škálu fotografie snímané venku a obsahuje snímky krajiny. Tvorbou takových obrazů se zabývá fotograf specialista, takzvaný krajinář. Osvojuje si postupy a techniky, které vycházejí z krajinomalby. Je součástí fotografie přírody vedle podžánrů divoká příroda, zvířata, rostliny, detailní záběry a makrofotografie přírodních scén a textur. Fotografie krajiny klade větší důraz na estetickou hodnotu snímku, než má například žurnalistická fotografie nebo dokumentární fotografie. Její historie se píše od samotného vynálezu fotografie a jejími průkopníky byli cestovatelští dobrodruzi, biologové, etnografové a objevovatelé. Byla pojímána jako edukativní, poznávací i vědecká. Dnes kromě toho přesahuje do ochrany životního prostředí.http://www.magnumphotos.com/Archive/c.aspx?VP=XSpecific_MAG.BookDetail_VPage&pid=29YL5302GQCD
Fotografie tohoto typu byly a jsou publikovány ve vědeckých, cestovatelských a kulturních časopisech jako jsou například National Geographic Magazine, Audubon Magazine, Koktejl a v mnoha dalších specializovaných časopisech jako například Outdoor Photographer nebo Nature's Best Photography. V České republice se krajinářské fotografii věnují časopisy Photolife, Digitální Foto nebo Foto Video.
Historie
Fotografie krajiny je jeden z nejstarších fotografických žánrů. Mezi lety 1841 a 1844 pořídil stovky daguerrotypických snímků krajin ve východním středomoří francouzský fotograf Joseph-Philibert Girault de Prangey.http://www.artfact.com/artist/de-prangey-joseph-philibert-girault-eet56ioeq3 Jedná se o jedny z nejranějších dochovaných fotografií Řecka, Palestiny, Egypta, Sýrie a Turecka.
Mokrý kolodiový proces z roku 1851 rychle nahradil předešlé postupy – daguerrotypii a především kalotypii. Poskytoval kvalitní obraz s bohatším podáním polotónů a přesnější vykreslení podrobností a negativní skleněné desky ho umožnily kvalitně reprodukovat a také výrazně zkrátili expoziční čas na jednotlivé sekundy. Nevýhodou tohoto procesu bylo, že po celou dobu musely desky zůstat vlhké až do momentu expozice. Vzhledem k tomu, že kolodium schne rychle, musely se desky připravovat těsně před fotografováním – jejich vysušováním se totiž výrazně snižovala citlivost – a fotograf tak musel na cestě za pořízením snímků nosit celou příruční laboratoř a temnou komoru. Váha celého příslušenství dosahovala přibližně 50 kilogramů.
Někteří krajináři fotografovali jenom ve svých zemích, jiní se vydávali na daleké cesty do oblastí, o kterých měla společnost té doby málo obrazových informací. Uskutečňovaly se expedice do dalekých neznámých krajin, které poskytovaly neobyčejné záběry. Evropa, Asie, Dálný východ a Afrika poskytovaly fotografům nepřeberné množství námětů, které zachycené na fotografiích byly považovány za „autentické“, rozšiřovaly vzdělání a obohacovaly lidské vědění. Od padesátých let 19. století se začala psát historie takzvané cestovatelské fotografie.Leggat, Robert. A History of Photography: Travel Photography (přístup: 24. listopadu 2009) Jedni fotografovali pro své potěšení, druzí své snímky prodávali příznivcům s populárně vědeckými zájmy, další čerpali význam pro archeologii nebo etnologii. Po roce 1860 se vznikala na odlehlých místech fotografická studia, která prodávala pohlednice přímo turistům. Mezi průkopníky se řadí například Francis Bedford, George Bridges, Maxime Du Camp, Solomon Nunes Carvalho nebo Francis Frith.
Jedním z cestovatelských fotografů byl Brit Roger Fenton. Kromě průkopnických reportážních snímků z Krymské války nasnímal celou řadu krajinářských fotografií. Protože v té době neexistoval příliš citlivý materiál na světlo, mohl Fenton snímat pouze nepohyblivé objekty, většinou pózy. Expoziční doba byla 3–20 sekund. Fotografoval však také krajinu, včetně oblastí blízko Light Brigade popsaném v proslulém Tennysonově snímku "Útok na Light Brigade" (The Charge of the Light Brigade) byl příznačně nazván tzv. Údolím smrti (The Valley of Death). Fenton pojmenoval své fotografie podobně: Údolí stínu smrti (The Valley of the Shadow of Death). Proslul také snímky z Anglie, celé řady katedrál a opatství.
V roce 1855 převzali po Rogeru Fentonovi reportáž z Krymské války James Robertson a Felice Beato. Oba dva pak společně podnikli výpravu do Asie a oblasti Středozemního moře – Palestiny, Sýrie a Indie. Firma Robertson & Beato vyprodukovala řadu vynikajících obrazů – včetně několika pozoruhodných panoramat Malty, Řecka, Turecka, Damašku, Jeruzaléma, Egypta, Krymu a Indie.
William Henry Jackson Thomas Martin Easterly náhled|Samuel Bourne, poled na Mallital, Nainital, 1865
Francie – Eugène Trutat Noël Marie Paymal Lerebours
V norské fotografii zapustila kořeny krajinářská fotografie asi kolem roku 1860. Za jednoho z prvních krajinářů je považován Marcus Selmer, ale nejsystematičtější úsilí cestování a fotografování krajiny věnovali Knud Knudsen a Švéd Axel Lindahl.
Anders Beer Wilse (1865–1949) byl norský fotograf, jehož fotografie dokumentují Norsko v období od raných do středních let 20. století.
Prvním Evropanem, který v letech 1863–1866 fotografoval Himálaj, byl Angličan Samuel Bourne. Bourne dokázal vyjádřit hloubku prostoru tím, že plochy dělil na popředí a pozadí. Společně s Charlesem Shepherdem založili společnost Bourne & Shepherd, která existuje dodnes. Soustředili se na oblast Indie, Barmy (dnešního Myanmaru) a Cejlonu.
Dlouhé cesty do Libanonu, Egypta, Palestiny a Turecka podnikal také Francis Frith, který pracoval se třemi různými formáty fotoaparátů. Standardní ateliérovou komorou pro desky 20 × 25 cm, přístrojem se dvěma objektivy pro pořizování stereoskopických snímků a velkoformátovým fotoaparátem z mahagonu na desky o velikosti 40 × 50 cm. V roce 1859 založil fotografický závod F. Frith and Company, který produkoval originální fotografické kopie, pohlednice a ilustrované knihy.
Nejenom Frith, ale i další fotografové museli za horkého počasí řešit technické problémy s mokrým kolodiovým procesem. Kolódium se při nanášení před fotografováním z desek rychle odpařovalo, snímek se navíc musel za vlhka ještě vyvolat. George Washington Wilson
Malebné snímky Temže a Londýna James Hedderly Francis Bedford doprovázel prince Waleského na Blízký východ Skotsko – Thomas Annan – domy, sídla, kniha a série fotografií starých venkovských domů (Old Country Houses) v Old Glasgow Gentry.http://www.edinphoto.org.uk/PP/pp_annan_thomas_photographer.htm; mezi jeho další pozoruhodné snímky patří čtyřicetikilometrová stavba vodovodního systému v Loch Katrine. Přátelé Alexander Henderson (1831–1913) a William Notman (1826–1891) společně podnikli v roce 1860 fotografický výlet k Niagarským vodopádům. Oba byli mezi zakládajícími členy uměleckého sdružení Art Association of Montreal a patřili do fotografického klubu Montreal Amateur Photographic Club. V 60. a 70. letech cestoval přes Quebec a Ontario a výlety do přímořských provincií a na poloostrov Labrador. Během těchto expedic vznikly fotografie nedotčeného životního prostředí, stejně jako stavby mostů a železnic, jejichž cílem byl rozvoj těchto oblastí, ale často došlo také k jejich zničení. Navštívil větší města i mnoho menších měst v těchto regionech. Zvláštní zalíbení našel v krajině poblíž řek, jako je řeka Blanche, Rouge River a Riviére du Lièvre, po které se vydal v kánoi. V roce 1870 publikoval dvě ilustrované knihy s názvem Photographs of Montreal (Fotografie Montrealu), ze které jedna prezentuje město v létě a druhá v zimě. Ve Skotsku narozený Wiliam Notman fotografoval v Kanadě. Charles Bernhoeft
Amerika USA George Barker (1844–1894) byl kanadsko-americký fotograf nejznámější svými fotografiemi Niagarských vodopádů. Rudolf Eickemeyer (1862–1932) je známý svým piktorialistickým stylem, v roce 1903 vyšla jeho knížka Winter s padesáti zimními krajinami proloženými citáty autorů jako například Emerson, Whittier nebo Cowper. Alfred A. Hart Carleton E. Watkins Yosemite, The Yosemite Book 1868 Charles Roscoe Savage (1832–1909) – mezi jeho známé snímky patří propojení železnic Union Pacific a Central Pacific na mysu Summit, v Promontory, Utah, v roce 1869. Tato série je považována za jeho nejslavnější dílo. Fotografoval krajinu na západě, včetně Yellowstonského národního parku, Národního parku Zion a vytvořil mnoho obrazů dokumentujících růst měst Utah a proměny okolí. Isaiah West Taber George Fiske (1835–1918) Od roku 1879 žil a fotografoval 40 let Yosemitský národní park, Kalifornie. Velká část jeho fotografického díla byla ztracena. Na rozdíl od jiných autorů, kteří se specializovali na pořizování portrétů návštěvníků parku, Fiske se zaměřil na fotografickou dokumentaci přírodních jevů. Byl první, kdo zaznamenával tuto oblast v zimě, a vůbec celoročně, jeho často velkolepé fotografie jsou prodávány jako jednotlivé obrazy nebo v kvalitních albech, zejména v pozdějších letech. Pracoval také s Galenem Clarkem, dozorčím parku. V Clarkově knize The Yosemite Valley (1910) se nachází celá řada Fiskeho fotografií. Ve 20. letech 20. století přitáhly Fiskeho fotografie pozornost Ansela Adamse. Z některých Fiskeových velkoformátových negativů pořizoval kopie a zastával názor, že by Fiskeho práce měly být archivovány vhodným způsobem, avšak bez úspěchu. Ty, uskladněné na pile společnosti Yosemitský park, podlehly v roce 1943 dalšímu požáru. Timothy H. O'Sullivan zúčastnil se geologického průzkumu západního území, zachytil horské scenerie nebo různé skalní útvary s podrobnou kresbou struktury povrchu. Fotografie z expedice vydal ve třech objemných svazcích. Jeho fotografie byly mezi prvními, které zaznamenaly historické zříceniny Navajů a vesnice Pueblo na jihozápadě. Fotografoval přírodu jako nezkrocenou, bez průmyslu a bez použití klasických kompozic krajinomalby. Kombinoval vědy a umění, aby vytvořil přesné záznamy o mimořádné kráse. Využíval vhodně pohybové neostrosti tam, kde mohl zvýraznit dramatičnost situace.
V roce 1872 se jako náhradník za Sullivana zúčastnil fotograf William Bell (1830 Anglie – 1910 USA) průzkumné expedice George Wheelera, jejímž úkolem bylo mapování americké země na západ od 100. poledníku. Během výpravy pořídil celou řadu velkoformátových snímků a stereofotografií krajin v poměrně neprozkoumané oblasti poblíž řeky Colorado River ve státech Utah a Arizona. Během expedice experimentoval se suchým želatinovým procesem, na který se stal velkým odborníkem. Používal dva fotoaparáty – velkoformátový fotoaparát o rozměrech desky 28×20 cm a kameru o rozměrech 20×13 cm pro stereofotografie.Will Stapp, John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Vol. 1 (Routledge, 2007), str. 142–143. Krajinářské fotografie v jeho díle zastupují například: Grand Canyon, Marble Canyon, řeka Paria River, Mount Nebo a stará mormonská sídla v Mona v Utahu.U.S. Library of Congress Prints and Photographs Division – online search results for William Bell (1830–1910). Datum přístupu: 5. dubna 2012.