Karelština (karjalan kieli) patří k baltofinským jazykům ugrofinské větve uralských jazyků. Velice se podobá finštině, někteří finští lingvisté ji považují přímo za dialekt finštiny. Karelštinou hovoří lidé v Karelské republice v Rusku a ve východním Finsku. Počet lidí užívající tento jazyk se pohybuje okolo 35 600, z toho 25 600 mluvčích je v Rusku (podle sčítání lidu v roce 2010). Počet mluvčích se zmenšuje, podle prvního sčítání lidu v roce 1835 jich bylo 171 000 jen v Rusku.FUTURE OF THE KARELIAN LANGUAGE IN THE REPUBLIC OF KARELIA, P. Zaikov, Petrozavodsk State University Ve Finsku jsou mluvčími karelštiny zejména starší lidé. V minulosti se psalo cyrilicí, ale nyní karelština užívá jako písmo latinku.
Klasifikace Karelština patří mezi baltsko-finské jazyky ugrofinské větve uralských jazyků. Nejblíže si je z lingvistického hlediska s finštinou. Karelština by se neměla plést s finskými „karelskými“ dialekty, kterými se mluví ve východním Finsku (a před druhou světovou válkou ve městě Vyborgu).
Geografie náhled|Mapa dialektů karelštiny před 2. sv. válkou, hranice Finska jsou zde současné Karelštinou, resp. jejími dialekty se mluví zejména v Karelské republice a v Tverské oblasti (severozápadně od Moskvy) v Rusku a ve východním Finsku. Díky migrační vlně po druhé světové válce bychom dnes našli karelské mluvčí roztroušené po celém Finsku. V Karelské republice má karelština statut minoritního jazyka. Od 90. let 20. století bylo několik pokusů alespoň legislativně zrovnoprávnit karelštinu s ruštinou po vzoru jiných ugrofinských republik Ruské federace, totiž přiznat jí v Karelské republice status úředního jazyka, dosud se to nepodařilo. V Tverské oblasti mají Karelové kulturní autonomii, tudíž mohou svůj jazyk používat ve školství a médiích.
Karelská abeceda A a (aa) B b (bee) Č č (čee) D d (dee) DŽ dž (džee) E e (ee) F f (ef) G g (gee) H h (hoo) I i (ii) J j (jii) K k (koo)
L l (el) M m (em) N n (en) O o (oo) P p (pee) R r (er) S s (es) Š š (šee) Z z (zee) Ž ž (žee) T t (tee)
U u (uu) V v (vee) Y y (yy) Ä ä (ää) Ö ö (öö)
Karelská abeceda je psána latinkou, má 28 znaků, z toho 19 konsonantů, 8 vokálů. V minulosti se zde často používala cyrilice, někde až do 19. století. Karelská abeceda založená v latince vznikla oficiálně se založením Sovětského svazu. Zajímavostí oproti české abecedě je pořadí znaků, kdy písmena Z, Ž následují hned po S, Š. Stejné to je i u estonštiny.
Hlásky
Vokály Pokud nezohledňujeme délku, karelština má 8 vokálů. Jsou to a, e, i o, u, y, ä, ö. Vokály ä, ö, y, e i patří mezi přední vokály, a, o, u mezi zadní.
V karelštině platí vokalická harmonie, což znamená, že v jednom slově se mohou vyskytnout buď pouze vokály a, o, u, nebo pouze vokály ä, ö, y. Vokály e, i se pojí s oběma skupinami. Příklad: kävelöy, viuhkata.
Stejně jako finština, karelština značí délku vokálu jeho zdvojením v písemné podobě, jediným rozdílem je, že karelština prodlužuje pouze vokály ii, uu, yy. Vokály a, ä, o, ö, e se neprodlužují. Dlouhé vokály je nutno rozlišit i v mluvené řeči, je to esenciální pro význam slova (hiivuo – hivuo, tuuli – tuli, kyzyy – kyzy). České dlouhé měkké í by se tedy v karelštině zapsalo jako ii. Příklady karelských slov s dlouhým vokálem: suuri, tuučču, kuuzi, kuuluu, tyynii, kyynäl, sygyzyy.
Karelština má dvacet jeden diftong (zejména severní karelština a livvština) a triftongy. Diftongy a příklad použití: ua (andua, ruadua), yä (tömsyttyä), uo (vuozi, kaččuo), yö (pyörie, nälgävyö), ie (tie, mies, eččie), iä (iäni, miäččy), ai (kaivo, vaihtai), äi (äijy, mäit), oi (koiru, heboine), öi (igävöijä, söi), ui (uinota, ruis), yi (kylyine, sygyzyine), ei (eineh, veičči), au (aunu, algau), äy (käytös, kyndäy), ou (ounas, kaččou), öy (löyly, kävelöy), eu (leugu, reunu), ey (keyhy, leyhkiä), iu (čiučoi, oppiu), iy (liygiläine, eččiy).
Triftongy a příklad použití: uau (katkuau), iäy (lykkiäy), uou (juou), yöy (mädžyöy), ieu (katkieu), iey (rebiey).
Konsonanty Karelština má 19 souhlásek. Když za konsonantem následuje přední vokál (ä, ö, y, e, i), je pak konsonant změkčený. Zadní vokály (a, o, u) tuto funkci nemají. Změkčení (palatalizace) se případně značí apostrofem (t'outa, died'oi, vil'l'u, pun'u, or'hoi, Vas'a).
Mezi konsonanty patří i gemináty (čili dlouhé konsonanty). V karelštině se používají gemináty čč (počči), kk (lukku), ll (villu), mm (lämmin), nn (anna), pp (pappi), rr (sorrat), ss (kissi) ,šš (bošši), tt (tuatto), vv (tuvva). Uprostřed gemináty je šev slabiky (oč-ču, tuk-ku).http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku009.htmll
Slabiky Hlásky se přirozeně shlukují do slabik. V karelštině se vyskytují jednoslabičná (suo), dvouslabičná (sa-na) a vícelsabičná slova (vo-ka-li). Slabiky se dělí na krátké a dlouhé, uzavřené a otevřené. Jednoduše řečeno, krátká slabika se skládá ze dvou a méně hlásek (el), dlouhá slabika ze tří a více hlásek (gieu). V uzavřené slabice je vokál uzavřen mezi dvěma konsonantními svahy (lan, čirs), v otevřené nikoliv (ai, tuu). Z toho vyplývá, že uzavřená slabika musí být zákonitě vždy dlouhá. Rozdělit karelské slovo na slabiky je stejně jednoduché jako v češtině, stačí vědět, že hranice slabiky leží mezi geminátou (om-mel-la) či dvěma po sobě jdoucími konsonanty (kah-ten).
Tvarosloví
Podstatná jména Podstatná jména v karelštině se dělí na vlastní jména (erisnimet) a obecné názvy (yhteisnimet).
Mezi vlastní jména patří následující příklady: Jména a příjmení osob (Ofon’an Natoi, Nikolai Petrovič) Jména zvířat (Mirri, N‘akku) Názvy zemí, měst a vesnic (Suomi, Anus, Kotkatjärvi) Geografické názvy (Luadogu, Onieu, Baikal) Názvy kontinentů a planet (Jeuroppu, Aazii, Mua, Venera) Názvy knih, novin, časopisů (Aberi, Kirjuniekku, Oma Mua)
Skloňování
Karelská substantiva mohou mít více kmenů. Existují vokalické kmeny v silném a slabém stupni. Ve slově takki je takki- silný vokalický kmen a taki- slabý. Některá slova mají vedle vokalického i konsonantní kmen (kmen končící konsonantem), např.: suuri (suure-, suur-), sammal (sammale-, sammal-). Při připojování pádové koncovky ke slovu je jeho kmen esenciální, různé pády vyžadují různé kmeny slova. Při volbě kmenu bereme v úvahu, zda pádová koncovka naruší systém slabik v nominativním tvaru slova, pokud pádová koncovka uzavře otevřenou slabiku, používáme slabý vokalický kmen, pokud pádová koncovka nenaruší systém slabik nominativu, využijeme silného kmenu. (loppu → loppuu, lopun). Konsonantní kmen často využijeme při tvorbě partitivu singuláru (kymmene → kymendy, sammal → sammaldu). Karelština má 17 pádů. Jsou to nominativ, genitiv, akuzativ I, akuzativ II, partitiv, essiv, translativ, inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ, allativ, abessiv, komitativ, prolativ a instruktiv. V následující tabulce jsou znázorněny pádové koncovky (tučně) a způsob tvorby množného čísla (-t, -i-, -loi-) (kurzívou).
PÁD Sg Pl Sg Pl Sg Pl Sg Pl NOMINATIV škola školat kaži kažit kieli kielet vanneh vandehet GENITIV školan školien kažin kažiloin kielen kielien vandehen vandehien AKUZATIV I školan školat kažin kažit kielen kielet vandehen vandehet AKUZATIV II škola školat kaži kažit kieli kielet vanneh vandehet PARTITIV školua školii || kažii || kažiloi kieldy kielii vannehtu vandehii ESSIV školannu školinnu kažinnu kažiloinnu kielenny kielinny vandehennu vandehinnu TRANSLATIV školakse školikse kažikse kažiloikse kielekse kielikse vandehekse vandehikse INESSIV školas školis kažis kažilois kieles kielis vandehes vandehis ELATIV školas(päi) školis(päi) kažis(päi) kažilois(päi) kieles(päi) kielis(päi) vandehes(päi) vandehis(päi) ILLATIV školah školih kažih kažiloih kieleh kielih vandeheh vandehih ADESSIV školal školil kažil kažiloil kielel kielil vandehel vandehil ABLATIV školal(päi) školil(päi) kažil(päi) kažiloil(päi) kielel(päi) kielil(päi) vandehel(päi) vandehil(päi) ALLATIV školale školile kažile kažiloile kielele kielile vandehele vandehile ABESSIV školattah školittah kažittah kažiloittah kielettäh kielittäh vandehettah vandehittah KOMITATIV školanke školienke kažinke kažiloinke kielenke kielienke vandehenke vandehienke PROLATIV školači školiči kažiči kažiloiči kieleči kieliči vanneheči vandehiči INSTRUKTIV školin – kažiloin – keilin – vandehin -
Přídavná jména Přídavná jména v karelštině se dělí na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. luaduaadjektiivat (adjektiva kvality: barvy, velikosti, hmotnosti, stáří, vnější vlastnosti, vnitřní vlastnosti). Tato přídavná jména se mohou stupňovat (kaunis – krásný, kaunehembi – krásnější, kaunehin – nejkrásnější). Druhou skupinou kohteadjektiivat (materiály, přídavná jména vyjadřující absenci něčeho – lapsi(dítě) – lapsetoi) (bezdětný).
Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména. Většinou kongruují s podstatným jménem, které rozvíjejí, tedy přejímají jeho pád a číslo.
Zájmena
Osobní zájmena Sg Pl 1. os. minä myö 2. os. sinä työ 3. os. häi hyö Osobní zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména, jejich kmeny pro přidání kmenových koncovek jsou minu-, sinu-, häne- + hän-, meijä- + mei-, teijä- + tei- a heijä- + hei-.
Ukazovací zájmena tämä (tento), nämmä (tito – zde) se (to), neče, net, nenne (tito – neurčitě) tai (tamten), nuot (tamti) tämmöine, semmoine, nengoine, moine, tämmözet, semmozet, nengozet, moizet (takový, takoví)
Ukazovací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.
Tázací zájmena Ken? Kdo? Mi? Co? Kudai? Jaký? Mittuine? Který?
Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména.
Vztažná zájmena ken (kdo – rody se nerozlišují), mi (co), kudai (jaký), mittuine (který); plurál: ket, mit, kudamat, mittumat
Záporná zájmena niken (nikdo), nimi (nic), nikudai (žádný), nimittuine; plurál: niket, nimit, nikudamat, nimittumat Záporná zájmena niket a nimit se neskloňují!
Neurčitá zájmena Neurčitá zájmena se tvoří přidáním koncovky -gi, -tah, -tahto nebo -liene k tázacímu/vztažnému tvaru v nominativu. ken (kdo) → kengi, kentah, kentahto, kenlienne mi (co) → migi, mitah, mitahto, milienne Neurčitá zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena.
Určitá zájmena Mezi určitá zájmena patří kai (všechen), joga (každý), jogahine (další), toine (druhý); v plurálu kaikin, jogahizet, toizet, mollei, mollembat. Zájmena joga, mollei se neskloňují, ostatní se skloňují podle standardního vzoru.
Zvratná (reflexivní) zájmena V karelštině se používá zvratné zájmeno iče. Skloňuje se jako ostatní jména.
Číslovky
Základní číslovky 0 nol'a 1 yksi 2 kaksi 3 kolme 4 nelli 5 viizi 6 kuuzi 7 seiččie 8 kaheksa 9 yheksä 10 kymmene 11 yksitostu 12 kaksitostu 20 kaksikymmen 21 kaksikymmenyksi 30 kolmekymmen 40 nellikymmen 100 sada 101 sadayksi 110 sadakymmene 111 sadayksitostu 200 kaksisadua 1000 tuhat 2000 kaksituhattu 2007 kaksituhattu seiččie 2048 kaksituhattu nellikymmen kaheksa 1 000 000 miljon 2 000 000 kaksi miljonua 1 000 000 000 miljardu 2 000 000 000 kaksi miljardua 1 000 000 000 000 biljon 1 000 000 000 000 000 biljardu
Řadové číslovky 0. nol'as 1. enzimäine 2. toine 3. kolmas 4. nelläs 5. viijes 6. kuvves 7. seiččemes 8. kaheksas 9. yheksäs 10. kymmenes 11. yhtestostu 12. kahtestostu 20. kahteskymmenes 30. kolmaskymmenes 40. nelläskymmenes 100. suas 200. kahtessuas 1000. tuhandes 2000. kahtestuhandes 1 000 000. miljonnoi 2 000 000. kahtesmiljonnoi 1 000 000 000. miljardnoi 2 000 000 000. kahtesmiljardnoi
Zlomky 1/2 puoli 1/3 kolmandes, kolmasvuitti 2/3 kaksi kolmattu (vuittii) 1/4 nelländes, nelläsvuitti 3/4 kolme nellätty (vuittii) 1/5 viijendes, viijesvuitti 1/6 kuvvendes, kuvvesvuitti 1/7 seiččemendes, seiččemesvuitti 1/8 kaheksandes, kaheksasvuitti 1/9 yheksändes, yheksäsvuitti 1/10 kymmenendes, kymmenesvuitti, nol'a pilku yksi (0,1) 1/100 suandes, suasvuitti, protsentu 1/1000 tuhandes, tuhandesvuitti, promille
Slovesa