Helloween je německá power metalová skupina založená v roce 1984 v západoněmeckém Hamburku členy skupin Iron Fist a Gentry. První sestavu tvořili zpěvák a kytarista Kai Hansen, basista Markus Großkopf, kytarista Michael Weikath a bubeník Ingo Schwichtenberg. Po vydání eponymního EP a jejich debutového alba Walls of Jericho v roce 1985 se kapela rozrostla o zpěváka Michaela Kiskeho a Kai Hansen se místo toho zaměřil více na kytaru. V rámci této sestavy vydali světoznámé desky Keeper of the Seven Keys Part 1 (1987) a Part2 (1988), které Helloween zapsala jako významnou heavymetalovou skupinu a vedla ke vzniku žánru power metal. Hansen kapelu brzy po vydání alba Part 2 opustil a byl nahrazen Rolandem Grapowem. Poté, co Hansen Helloween opustil, založil Gamma Ray.
První dvě alba bez Hansena, Pink Bubbles Go Ape (1991) a Chameleon (1993), byla komerčně a kriticky selháním, mezi členy vyvolala napětí a vedla k odchodu bubeníka Ingo Schwichtenberg a zpěváka Kiskeho. Na jejich místo nastoupili Uli Kusch a Andi Deris. Ingo Schwichtenberg spáchal v roce 1995 sebevraždu. Alba vydaná v sestavě Kusch, Deris atd.: Master of the Rings (1994), The Time of the Oath (1996) a Better Than Raw (1998), byla fanoušky i kritikou přívětivě přijata a Helloween se opětovně zařadili mezi úspěšné kapely.
Album The Dark Ride (2000) nebylo fanoušky příliš dobře přijato a vedlo k vyhození Rolanda Grapowa, kterému neúspěch dávali za vinu kvůli počtu písní na albu, které napsal. Bubeník Uli Kusch také kapelu opustil a společně s Grapowem založili Masterplan. The Dark Ride se mezi úspěná alba zařadilo až později. Grapowa nahradil Sascha Gerstner, ale pokusy najít nového bubeníka byly chaotické a další album Rabbit Don't Come Easy (2003) nakonec nahrál Mikkey Dee. Kapela nakonec našla stabilního bubeníka v Danielu Löbleovi v roce 2005. V rámci této sestavy, nejdelší ve své historii, vydala skupina čtyři úspěšná studiová alba: Keeper of the Seven Keys - The Legacy (2005), Gambling with the Devil (2007), 7 Sinners (2010) a Straight Out of Hell (2013). Jejich patnácté studiové album My God-Given Right vyšlo 29. května 2015.
14. listopadu 2016 skupina oznámila, že se k ní oba bývalí členové Kai Hansen a Michael Kiske pro tour s názvem Pumpkins United World Tour připojí v roce 2017 a 2018 a to se také stalo. Turné skončilo jako největší v historii kapely, protože zahrnovalo 69 koncertů a trvalo 14 měsíců. 4. října 2019 vyšlo živé album United Alive z Madridu a živé DVD/Blu-ray United Alive. Je plánováno i nové studiové album na rok 2021.
Od svého vzniku vydali Helloween šestnáct studiových alb, tři živá alba, tři EP a 31 singlů. Získali 14 zlatých a šest platinových ocenění a prodali více než 10 milionů desek po celém světě. Helloween jsou označováni za „otce power metalu“ a zároveň patří k takzvané „velké čtyřce“ rané německé power metalové scény, spolu s kapelami Grave Digger, Rage a Running Wild, a také k „velké čtyřce“ celého žánru, vedle Blind Guardian, Sabaton a DragonForce.
12. listopadu 2024 oznámili, že pojedou výroční turné nazvané 40 YEARS Anniversary Tour, kde jako speciální host bude finská skupina Beast in Black.
Historie Počátky a první album (1984–1986) Skupina Helloween vznikla v roce 1984 v Hamburku v Západním Německu. Její název byl inspirován filmem Halloween. Původní sestavu tvořili Kai Hansen (zpěv a kytara), Michael Weikath (kytara), Markus Grosskopf (baskytara) a Ingo Schwichtenberg (bicí). V téhož roce kapela podepsala smlouvu s vydavatelstvím Noise Records a nahrala dvě skladby pro kompilaci Death Metal, na níž se podílely také kapely Hellhammer, Running Wild a Dark Avenger. Jednalo se o skladbu „Oernst of Life“ od Weikatha a Hansenovu „Metal Invaders“, jejíž rychlejší verze se později objevila na prvním řadovém albu kapely.
V roce 1985 Helloween nahrali a vydali svou první nahrávku, stejnojmenné EP obsahující pět skladeb. V témže roce skupina vydala i své první plnohodnotné album Walls of Jericho, které pomohlo položit základy speed metalu. Během následujícího koncertního turné měl Hansen problémy se současným zpěvem a hraním na kytaru. Hansenovou poslední nahrávkou v roli hlavního zpěváka kapely bylo v roce 1986 vinylové EP s názvem Judas, které obsahovalo skladbu „Judas“ a živé verze skladeb „Ride the Sky“ a „Guardians“ pořízené v Gelsenkirchenu. (CD edice obsahuje živé úvodní slovo, avšak samotné skladby byly nahrazeny studiovými verzemi s přimíchaným zvukem publika.) Po vydání těchto nahrávek začali Helloween hledat nového zpěváka.
Hansen to v rozhovoru v roce 1999 vysvětlil takto:
Keeper of the Seven Keys (1986–1989) náhled|Helloween na koncertě v roce 1988 Skupina našla osmnáctiletého zpěváka Michaela Kiskeho v místní hamburské kapele Ill Prophecy. Kiske o ně zpočátku neměl zájem, protože slyšel jejich tvrdší, spíše thrashové album Walls of Jericho. Poté, co Weikath trval na svém, se však zúčastnil jedné z jejich zkoušek a vyslechl si několik skladeb komponovaných přímo pro jeho hlas (skladeb, které se později objevily na jejich dalších albech), což ho přimělo změnit názor.
S novým hlavním zpěvákem v sestavě oslovili Helloween vydavatelství Noise International a RCA s návrhem vydat dvojalbum, které by představilo novou sestavu. Tento návrh byl však zamítnut.
Místo toho nahrali jedno samostatné album, čímž vzniklo Keeper of the Seven Keys: Part I. Album vydala společnost Noise Records 23. května 1987, několik měsíců poté, co kapela strávila zimu 1986/1987 tvrdou prací v nahrávacím studiu Horus Sound v německém Hannoveru. Obsahovalo skladby napsané převážně Hansenem. Z důvodu nemoci kytaristy Michaela Weikatha, který se zotavoval z nervového zhroucení, nahral všechny doprovodné kytary na albu Hansen. Weikath dokázal odehrát pouze některá kytarová sóla a napsal výhradně baladu „A Tale That Wasn't Right“. Weikath v rozhovoru uvedl: „Byl jsem rád, že jsem vůbec zůstal v kapele.“
Album sklidilo skvělé recenze u kritiky i nadšené ohlasy u fanoušků. Z Helloween se navíc stal etalon, podle něhož se poměřovaly ostatní power metalové kapely. Pozitivní přijetí zavedlo Helloween za oceán, kde absolvovali americké turné společně s kapelami Grim Reaper a Armored Saint. Jejich tehdejší americký distributor RCA je přesvědčil k natočení videoklipu k epické skladbě „Halloween“, zkrátil ho však na čtyři minuty, aby mohl být vysílán na MTV. Po evropském turné s tehdy ještě neznámou americkou thrashmetalovou kapelou Overkill se však uvnitř skupiny začaly objevovat první rozepře.
Hansen, vyčerpaný z neustálého koncertování, požádal zbytek kapely o krátkou pauzu od živých vystoupení. Skupina však právě nabírala na obrátkách, a tak čas na přestávku nebyl vhodný. Spor se týkal nejrůznějších témat – od hudebního směřování nadcházejících nahrávek až po rozsáhlá turné a další, většinou nepodstatné záležitosti. Hansen tak začal uvažovat o odchodu z kapely.
V srpnu 1988 vydali Helloween album Keeper of the Seven Keys: Part II. Tentokrát deska obsahovala více skladeb z autorství Michaela Weikatha. Myšlenkou bylo, že první album by mělo obsahovat skladby napsané Hansenem kvůli jejich podobnosti se stylem debutu, zatímco druhé album přinese kompozice od Weikatha, které byly ve srovnání s ním podstatně přístupnější širšímu publiku. Album využilo úspěchu první části Keeper of the Seven Keys a navázalo tam, kde předchozí deska skončila. Úspěch se dostavil po celé Evropě, v Asii i v USA. Album získalo v Německu zlatou desku, v USA dosáhlo na 108. místo, v Británii se dostalo do první třicítky albových žebříčků a singl „Dr. Stein“ se vyšplhal na 57. místo.
I přes obrovský komerční úspěch druhého dílu "klíčů" propast mezi členy kapely nadále rostla. Více času trávili dohadováním o hudbě než jejím skládáním. Hansen svolal schůzku a znovu se kapely zeptal, zda by si mohli dát pauzu od koncertování.
Skupina dostala příležitost vystoupit před 100 000 diváky v rámci festivalu Monsters of Rock po boku Iron Maiden, Davida Lee Rotha, Kiss, Megadeth a Guns N' Roses v Donington Parku dne 20. srpna 1988.
Přibližně ve stejné době vedlo napětí mezi kapelou a jejich vydavatelstvím Noise ke sporu, který později vyústil v soudní žalobu. Skupina byla nespokojena s tím, kolik dostává zaplaceno s ohledem na vysoké prodeje desek i reklamních předmětů a také na časté koncertování. Helloween zároveň předskakovali kapele Iron Maiden na jejich evropském turné Seventh Tour of a Seventh Tour.
Na podzim roku 1988 se kapela vydala na další evropské turné, tentokrát již jako hlavní hvězda, s názvem „Pumpkins Fly Free Tour“. Z něho vzešlo jejich vůbec první živé album vydané v následujícím roce pod názvem Live In The UK, které bylo nahráno během jejich vystoupení ve Skotsku. Stejná deska vyšla v Japonsku pod názvem Keepers Live a v USA jako I Want Out Live.
Televize MTV zařadila singl „I Want Out“ do intenzivní rotace. Videoklip k této skladbě režíroval Storm Thorgerson. V textu skladby „I Want Out“ Hansen velmi otevřeně vyjádřil své rozčarování ze života v Helloween v tomto období, což vysvětlil slovy:
Na podporu svého pořadu Headbangers Ball uspořádala televize MTV v roce 1989 americké turné Headbangers Ball Tour a pozvala Helloween, aby se ho zúčastnili. Ještě před začátkem tohoto turné však Kai Hansen v prosinci 1988 oznámil ostatním členům, že z Helloween odchází. Hansenovo poslední vystoupení s kapelou proběhlo v klubu The Hummingbird v britském Birminghamu 8. listopadu 1988.
Odchody Hansena, Schwichtenberga a Kiskeho (1989–1993) Hansen oficiálně opustil Helloween 1. ledna 1989 a skupina si na jeho místo vybrala Rolanda Grapowa. Grapow byl původně objeven v jednom z klubů v německém Hamburku, kde hrál se svou kapelou Rampage. Kytarista Helloween Michael Weikath si Grapowovo jméno zapamatoval pro případ, že by Hansen z kapely skutečně odešel.
Grapow, který v té době pracoval jako automechanik, v roce 2017 uvedl, že kdyby ho Weikath náhodou neoslovil s nabídkou vstoupit do kapely, zůstal by u své práce a vzdal by se snu stát se profesionálním hudebníkem. V roce 2020 k tomu Grapow řekl:
Inaugurační turné Headbangers Ball Tour odstartovalo v dubnu 1989. Helloween se na něm připojili k thrashmetalové kapela Exodus z oblasti Sanfranciské zátoky, přičemž hlavní hvězdou byla skupina Anthrax. Kapela dostala prestižní druhé místo v pořadí, přímo před vystoupením Anthrax. Díky této propagaci před americkým publikem dosáhla skupina celosvětového úspěchu. Kiske k tomu tehdy poznamenal:
Na vrcholu úspěchu se Helloween rozhodli podepsat smlouvu s tehdy významným vydavatelstvím EMI, k čemuž je přiměla jejich manažerská společnost Sanctuary, která zastupovala také Iron Maiden. Jejich bývalé vydavatelství Noise Records je však zažalovalo za porušení smlouvy, což činnost kapely fakticky zmrazilo. Mezi červnem 1989 a dubnem 1992 neodehráli ani jeden koncert. Veškerý dynamický vzestup, který si skupina budovala, se zcela zastavil.
Jejich první album s novým kytaristou Grapowem Pink Bubbles Go Ape vyšlo u EMI na jaře 1991 v Evropě a Japonsku. Ve zbytku světa i v rodném Německu bylo vydání alba odloženo až na duben 1992 kvůli přetrvávajícímu právnímu sporu mezi současným a bývalým vydavatelstvím kapely. V té době se však hudební scéna výrazně proměnila. Situaci nepomohlo ani to, že se Helloween ještě více vzdálili od svých speedmetalových kořenů a přiklonili se k hardrockovějšímu zvuku. V důsledku toho album Pink Bubbles Go Ape komerčně propadlo a mezi členy kapely začalo vzrůstat napětí.
První koncert v rámci své „Quick Hello Tour“ odehráli 30. dubna 1992 v Hamburku, navázali několika dalšími vystoupeními v Evropě a na podzim 1992 se vydali také do Japonska.
Následující album Chameleon vyšlo u EMI v létě 1993. Toto velmi experimentální album komerčně zcela propadlo. Odklon kapely od zvuku, který je proslavil, odradil velkou část jejich fanouškovské základny.
Původní bubeník Helloween Ingo Schwichtenberg byl následně z kapely vyhozen kvůli zhoršujícímu se psychickému stavu.
Grosskopf v roce 1996 řekl: