náhled|Praha, Karlův most
Fotografie architektury nebo městská krajina zahrnuje širokou škálu fotografie architektury snímaných různými technikami a řadí se ke krajinářské fotografii. Tvorbou takových obrazů se zabývá fotograf specialista. Lze ji interpretovat ze tří různých hledisek. Z pohledu investora bude důležitý celkový dojem budovy a její umístění (kompozice obrazu), stavitel bude chtít propagovat stavbu z estetického hlediska a architekt si bude všímat zachycení detailů.http://www.idif.cz/cs/architektura.php
Historie náhled|První fotografie architektury na světě s názvem Pohled z okna v Le Gras, kterou zhotovil Nicéphore Niépce přibližně v roce 1826 ve francouzském Saint-Loup-de-Varennes
První fotografie architektury začali pořizovat daguerrotypisté společně s fotografiemi krajin a zátiší na počátku 19. století – nevadily jim dlouhé expoziční časy. Jedna z prvních pořízených a dochovaných fotografií byla v podstatě fotografie architektury – nese název Pohled z okna v Le Gras, přibližně z roku 1826, francouzského města Saint-Loup-de-Varennes a jejím autorem byl Francouz Joseph Nicéphore Niépce.
Průkopníci cestovatelské fotografie fotografující na svých cestách převážně architekturu byli například Francis Bedford, George Wilson Bridges, Maxime Du Camp, Solomon Nunes Carvalho nebo Francis Frith.Leggat, Robert. A History of Photography: Travel Photography (přístup: 24. listopadu 2009)
Evropa Německo Hermann Biow pořídil první fotografie Hamburku po velkém požáru města v roce 1842. Lze jej tedy považovat za jednoho ze zakladatelů německé dokumentární fotografie.
Karl Friedrich Wunder (1849–1924) byl vydavatel fotoknih a pohlednic. Je autorem množství číslovaných, částečně kolorovaných, metodou světlotisku vytvořených pohlednic. Dosud bylo identifikováno více než tisíc těchto fotografií.
James Buchanan Aurig (1857–1935) fotografoval architekturu převážně v Drážďanech a okolí a nově postavené vily v Blasewitzu. Stejně jako August Kotzsch zachytil výstavbu mostu přes Labe zvaného Modrý zázrak. Dokumentárně cenné jsou jeho studie prostředí a snímky budov určených k demolici.
Joseph Albert
Hugo Schmölz
Heinrich Götz
Ferdinand Schmidt
Francie V roce 1851 vyhlásila francouzská vládní organizace Commission des Monuments historiques (Úřad historických památek) misi Mission héliographique. Jednalo se o přestavbu Paříže během druhého císařství. Úkolem organizace byla fotografická dokumentace architektonických památek ve Francii, především významné historické a kulturní pamětihodnosti podléhající ochraně a zahrnuté do Monument historique. Členové skupiny se skládali z fotografů: Gustave Le Gray, Auguste Mestral, Édouard Baldus, Hippolyte Bayard a Henri Le Secq.http://www.metmuseum.org/TOAH/hd/heli/hd_heli.htm Mission Héliographique, 1851 | Thematic Essay | Timeline of Art History | The Metropolitan Museum of Art Fotografové měli zdokumentovat historické budovy, mosty a památky, z nichž mnohé byly zbourány, aby uvolnily cestu pro velké pařížské bulváry, které nechal postavit na příkaz Napoleona III. prefekt Baron Georges-Eugène Haussmann. Dalším Francouzem se stejnými zájmy byl Séraphin-Médéric Mieusement nebo Jean-Eugène Durand.
Alphonse Bernoud (1820–1889) francouzský fotograf, který působil především v Itálii.
Jean Gilletta (1856–1933) byl francouzský fotograf a nakladatel, který vydával pohlednice. Působil v oblastech Nice, Provence-Alpes-Côte d'Azur a Ligurie.
Adolphe Braun
Jean Laurent Minier (1816 Garchizy, Nevers, Francie – 1886, Madrid, Španělsko) byl francouzský fotograf působící v 19. století především ve Španělsku. V roce 1843 se usadil v MadriduLópez Mondéjar, P. (1999). Historia de la fotografía en España (1ª edición). Barcelona: Lunwerg editores. str. 45. . a od roku 1855 fotografoval panoramata měst, krajin, památek a uměleckých děl na Pyrenejském poloostrově.
Geneviève Élisabeth Disdéri (asi 1817 – 1878 Paříž) byla jedna z prvních francouzských fotografek. V roce 1843 si vzala průkopníka fotografie André-Adolphe-Eugène Disdériho, se kterým provozovala daguerrotypický ateliér v Brestu od pozdních 40. let 19. století.Kelly E. Wilder, "Geneviève Élisabeth Disdéri", Oxford Companion to the Photograph. Navštíveno 21. března 2013. Známá je její série 28 pohledů na Brest, zejména architektonických, které byly publikovány pod názvem Brest et ses Environs v roce 1856.
Félix-Jacques Moulin
Eugène Trutat
Charles Marville
Noël Marie Paymal Lerebours
Charles David Winter
Félix Bonfils byl plodný francouzský fotograf architektury, který byl aktivní na Blízkém východě. Fotografoval v Libanonu, Egyptě, Palestině, Sýrii, Řecku a Konstantinopoli (nyní Istanbul). V roce 1872 vydal album Antická architektura, ve které vyšly některé z jeho obrazů pořízené pro společnost Société française de photographie. Jeho práce dobře znali turisté, kteří do těchto zemí cestovali, jeho fotografie si kupovali jako suvenýry. Po urovnání situace na Blízkém východě Bonfils pořídil několik panoramatických fotografií z Konstantinopole a Damašku.
Auguste Salzmann
Bratři Louis-Auguste Bisson (1814–1876) a Auguste-Rosalie Bisson (1826–1900) měli vlastní fotografické studio provozované asi od roku 1841 v Paříži a proslavili se jako Bratři Bissonovi („Frères Bisson“). V roce 1855 přicestoval do Paříže fotograf z Chicaga Samuel Masury, aby se od nich naučil dělat fotografický proces na skleněné negativy. Jejich krajiny a architektonické pohledy začaly prožívat mezinárodní slávu.Samuel Masury: Early View from the Dell (2005.100.869). In Heilbrunn Timeline of Art History. New York: The Metropolitan Museum of Art, 2000–. http://www.metmuseum.org/toah/hd/adag/ho_2005.100.869.htm (May 2008) …“traveled to Paris in 1855 to learn the glass negative process from the Bisson brothers, whose landscapes and architectural views were internationally celebrated.”
Jules Robuchon (1840–1922) byl francouzský fotograf pohlednic a sochař. Fotografoval pro společnost starožitníků Société des antiquaires de l'Ouest.
Polsko Karol Adolf Beyer (1818–1877) nazývaný „otcem polské fotografie“ asi v polovině devatenáctého století pořídil sérii fotografií polských měst, které se staly časem „k nezaplacení“, a jsou někdy i jediným historickým důkazem o jejich životě a vzhledu, včetně Varšavy, Krakova, Częstochowy, Gdaňsku, Malborku a Lodži.
Jan Bułhak (1876–1950) byl průkopníkem fotografie v Polsku a jeden z nejznámějších polských fotografů z počátku 20. století, etnograf a folklorista. Jako teoretik a filozof fotografie patřil mezi nejvýznamnější přívržence piktorialismu. Nejznámější je svými krajinami a fotografie města Vilnius (původně v Polsku, nyní v Litvě).
Charles Bernhoeft Lucembursko
Itálie 220px|náhled|Augusto De Luca – Florencie, 1998. Benito Panunzi na svých záběrech zobrazoval již v roce 1868 městskou krajinu, rostoucí město, označoval a ukazoval stavy situace před a po, dokumentoval důsledky průmyslové revoluce. Jeho snímky nebyly proslulé pouze svým dokumentárním významem, ale také svou technickou a uměleckou kvalitou.
Alfred Noack (1833–1895) pocházel z německého Saska, v 60. letech 19. století fotograficky objevil Italskou riviéru, kromě toho pořídil tisíce snímků v Janově.
Giuseppe Incorpora kariéra 1856–1914
Bratři Alessandriové, Antonio (1818–1893) a Francesco Paolo (1824–1889), provozovali vlastní fotografický ateliér v Římě pod jménem Fratelli d'Alessandri. Patří mezi nejvýznamnější v Itálii doby 19. století a představuje významnou část v historii italské fotografie. Déle než dvě desetiletí dokumentovali od 70. let 19. století město Řím, což má zásadní význam pro historii města. S těmito snímky můžeme přestavět město Řím tak jak vypadal na konci 19. století: budovy a ulice, celé čtvrti dnes zmizelé, portréty členů šlechty, obyčejní lidé při práci, obrázky náboženského a společenského života. V roce 1887 dali stavební inženýři z Říma příkaz bratrům pořídit fotografickou dokumentaci stavu Tiberu před a po výstavbě přehrady.
Alphonse Bernoud (1820–1889) francouzský fotograf, který působil především v Itálii
Eugenio Interguglielmi
Domenico Bresolin
Carlo Naya
Carlo Ponti
Giacomo Brogi spolupracoval s Italskou fotografickou společností a vlastnil studia ve Florencii, Neapoli a Římě. Po Brogiho smrti převzal živnost jeho syn Carlo Brogi. Brogiho fond obsahuje více než 8000 fotografických portrétů, krajin a pohledů na město označených Edizioni Brogi Firenze.
George Washington Wilson byl skotský fotograf
Robert Turnbull Macpherson byl skotský umělec a fotograf, který pracoval v italském Římě během 19. století. Fotografoval město a jeho památky, dokonale skloubil obraz objektů v popředí s pozadím, všímal si průhledů skrze zříceniny a podobně. Typicky používal velký formát negativů a dlouhé expoziční doby k zachycení nejmenších detailů antické architektury, památek, zřícenin, krajin a soch.Munsterburg, Marjorie, "A Biographical Sketch of Robert Macpherson", in The Art Bulletin, Vol. 68, No. 1 (březen, 1986); str. 147–148. Dbal přitom na pečlivou kompozici scény, při které dokázal zachytit trojrozměrnou architekturu na dvourozměrné fotografické médium.Crawford, 1999, s. 365–368. Crawford, Alistair, "Robert Macpherson 1814-72, The Foremost Photographer of Rome", in Papers of the British School at Rome, Vol. 67 (1999); pp. 353–403. Macpherson zdůrazňoval umělecké aspekty svých fotografií, v roce 1863 prohlásil: „Dodnes jsem byl fotografem, aniž bych měl pocit, že jsem tím opustil umění, nebo bych měl být zbaven svého nároku na titul umělce.“Anglicky: I remain a photographer to this day, without any feeling that by doing so I have abandoned art, or have in any way forfeited my claim to the title of artist.Macpherson 1863, Introduction; * Macpherson, Robert, Vatican Sculptures, Selected and Arranged in the Order in which they are Found in the Galleries; London: Chapman & Hall, 1863.
V italské Florencii v roce 1852 založili tři bratři – Leopoldo (1832–1865), Romualdo (1830–1890) a Giuseppe (1836–1890) Alinariové nejstarší fotografickou firmu na světě – dosud existující (2011) – s názvem Fratelli Alinari (Bratři Alinariové). Ateliér se specializoval na portréty, fotografie uměleckých děl a historických památek.
Studio Sommer and Behles (aktivní 1867–1874) vlastnili němečtí fotografové Giorgio Sommer (1834–1914) a Edmund Behles (1841–1924). Studio se nacházelo v Římě a pobočku mělo v Neapoli, Sommer byl jmenován oficiálním fotografem Viktora Emanuela II. – prvního krále sjednocené Itálie. Zapojil se do všech možných aspektů fotografického podnikání. Vydával své vlastní fotografie, které prodával ve svých studiích a zákazníkům v celé Evropě. V pozdějších letech fotografoval vlastní obrazy pro knižní ilustrace, tiskl svá vlastní alba a pohlednice. Využíval všechny populární formáty své doby: carte de visite, stereofotografie a velké pohlednice na albuminovém papíře. Giorgio Sommer a Roberto Rive začali systematicky sepisovat památky a dokumenty každodenního života a ty sjednotili v úžasné kolekci, která poskytovala informace o Kampánii a Sicílii.http://www.senato.it/documenti/repository/eventi/med/pagina06.htm Senato della Repubblica
Henri Le Lieure – Turín
Pascal Sébah – vyráběl pohlednice architektonických památek Osmanské říše. Jeho syn Jean Sébah po roce 1910 spolupracoval s Hagopem Iskenderem a od roku 1914 s Leo Perpignanim. V období 1917–1918 byly 'Sébah & Joaillier' partnerem v projektu systematického shromažďování a katalogizace architektonických památek ze všech dob v Istanbulu pod záštitou německého novináře a historika umění Friedricha Schradera.