thumb|Scény z rajské zahrady :Marie v uzavřené zahradě se svatými (Das Paradiesgärtlein, Szene: Maria im beschlossenen Garten mit Heiligen) Středověká zahrada je lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací, zahrada ve stylu typickém pro Evropu v období přibližně od 5. století do začátku renesance v 14. století. Zahrada v tomto období a takto upravená byla určena k výukovým účelům, k reprezentaci, pěstování potravin, léčivých rostlin a volnočasovým aktivitám, nebo byla rozdělena na jednotlivé části, které byly takto zaměřeny. Středověké zahrady jsou geometrické zahrady, vyznačují se pravidelností, nebo i symetrií. Typické úpravy zahradní architektury v zahradě jsou prováděny podle zásad sadovnické tvorby. Středověká zahrada nebo takto koncipovaný park je stejně jako egyptská, římská a perská zahrada zjevně a zřetelně ohraničena budovami a zdmi. Na zdech někdy mohou být namalovány zjednodušené motivy či krajiny. Architektonická úprava středověké zahrady se postupně vyvíjela v další zahradní architektonické styly a svými prvky a mystickými podobenstvími, symbolismem v použití druhů rostlin a dekorativních prvků jimi prorůstala.
Dobový kontext thumb|středověká zahrada v templářské tvrzi Commanderie de Coulommiers thumb|Kristus a Samaritánka u studny Po celé období středověku, v období vývoje Evropy od počátku Byzantské říše v 5. století do začátku renesance ve 14. století, nedošlo k výrazným změnám v architektuře zahrady. Mezi evropskými národy sužovanými chorobami, vyčerpávanými loupeživými výpravami a válkami nebylo mnoho místa pro pěstování květin a okrasných dřevin. Obyvatelé se tísnili ve špinavých městech a sami sešněrovávali své touhy a přání pod vlivem masově šířené ideologie. Středověké zahrady na sever od Pyrenejí, Alp a Balkánu, byly využívány především hospodářsky, což bylo mimo jiné dáno i středověkým náboženským purismem, který považoval za hříšné vše, co bylo pouze pro potěšení.
thumb|Svatohavelské opatství ve východošvýcarském St. Gallenu, založené v 7. století Bohatost zahrady a její uspořádání bylo odlišné podle polohy. Přepychové zahrady v islámském světě se lišily od středověkých zahrad v Evropě. Evropské zahrady v těchto bezpochyby temných dobách byly v tehdejší podobě na nejvyšší úrovni jako klášterní zahrady. Na venkově i ve městě byla pěstována více zelenina a ovoce, případně spíše léčivé byliny než květiny nebo okrasné dřeviny. Uprostřed válek neměli ani obchodníci dostatek prostředků a jejich zájmem bylo spíše zabezpečit majetek a svůj obchod proti nepřátelským vojskům a lupičům. Jen výjimečně se pro okrasné zahrady našlo místo uvnitř městského opevnění. Příkladem je Nové Město pražské založené Karlem IV., které bylo na zahrady bohaté. Středověké zahrady obyvatel byly obvykle zaměřeny spíše jako užitkové (zeleninové). Středověkou zahradu tak tvořilo třeba i jen několik záhonů se zeleninou.
Zahrada v období byzantské říše Na římské zahrady navazují zahrady, které jsou tvořeny hluboce pod vlivem náboženství. Jako celek má v období středověku zahrada i její prvky zakódovaný ikonografický význam a stává se mystickým místem.
Středověká zahrada v byzantské tradici je ovlivněna především vlivem křesťanství jako oficiálního náboženství říše. Nové náboženství se projevilo i odklonem od pohanských plastik řecko-římském stylu zahrady. Dalším vlivem byl větší kontakt s islámskými zeměmi na Blízkém východě, zejména v 9. století. Opulentní vybavení císařského paláce a palácové zahrady jsou dokladem tohoto vlivu. Třetím faktorem byl zásadní posun v designu byzantských měst po 7. století. Nyní města dosahovala menší velikosti a počtu obyvatel, dostávala vesnický charakter. Množství bohatých šlechticů, kteří mohli financovat a udržovat propracované zahrady pravděpodobně také klesá. Konečným faktorem byl posun směrem k tvorbě prostorově více uzavřené zahrady (Hortus conclusus), která se stala dominantním trendem v Evropě té doby. Otevřené výhledy a průhledy tolik favorizované v zahradách velkých římských vil byly nahrazeny zahradní zdí a scenérií namalovanými uvnitř těchto stěn. Pojetí nebeského ráje uzavřené zahradě získalo popularitu té doby a zejména během a po ikonoklastickém období (7. století) s důrazem na Boží trest a pokání.
Byzantská říše trvá po období větším než 1000 let (330–1453) a území vlivu zahrnuje geografické oblasti Evropy od Španělska a Británie přes Blízký východ po severní Afriku. Díky takovému časovému a geografickému rozšíření a bouřlivé historii tohoto období, neexistuje jediný dominantní styl zahrady, které mohou být označeny jako zahrady "byzantského stylu“. Romantické romány jako Hysmine a Hysminias " (12. století), včetně podrobných popisů zahrad a jejich obliba dokládá nadšení pro potěšení zahrady (locus amoenus) obyvatel Byzance. Formálnější texty, jako je zahradnická Geoponika (10. století) byly ve skutečnosti encyklopedií nahromaděné zemědělské praxe (roubování, zalévání) a pohanské tradice (astrologie, citové vztahy k rostlinám), sahající až do doby Hesiod. Jejich opakované publikace a překlady do jiných jazyků až do 16. století, jsou důkazem důležitosti přisuzované zahradnickým znalostem starověku. Tyto literárních prameny byly použity jako příručky konceptu zděných zahrady s rostlinami uspořádány podle typu. Tyto ideály nacházely využití v tvorbě příměstského parku (Philopationu Aretai) a palácové zahrady (Mesokepion, Mangana) v Konstantinopoli.
thumb|klášterní zahrada
Architektura Základy tvorby uzavřené zahrady byly popsány v pojednání Pietro Crescenzi v Bologni, Liber ruralium commodorum,Liber ruralium commodorum který byl často kopírován a znovu přetištěn v patnáctém a šestnáctém století. Až v patnáctém století, nejprve v Itálii, v italských zahradách (italská terasovitá zahrada) později v některých dalších evropských zahradách se začínají používat jako významný estetický prvek výhledy do okolí.
Výstava vizuálních reprezentací pozdně středověké zahrady byly instalovány v Dumbarton Oaks, Washington DC,Exhibition catalogue, Marilyn Stokstad and Jerry Stannard, Gardens of the Middle Ages, Dumbarton Oaks and Spencer Museum of Art, University of Kansas (University of Kansas) 1983. Výstava rozlišuje mezi reprezentací zahrady jako tematické podoby a ty, které reprezentují zahrady jako předmět sám o sobě. Pozdně středověké zahrady mají symbolický či alegorický záměr, odráží více stav mysli než realitu, obsahují jinotaje a podobenství.
thumb|zahrada kláštera Saint-Leonce
Zahradnictví v celé dlouhé historii Byzance bylo praktikováno především v klášterech. Ačkoli archeologické zkoumání neposkytlo dostatečné důkazy klášterního zahradnictví, lze hodně informací zjistit studiem základních dokumentů (τυπικόν, typikon) z četných křesťanských klášterů a životopisů svatých, popisují se v nich zahradnické činnosti. Z těchto zdrojů vyplývá, že zahrady byly napojené na zavlažovací systémy zásobované prameny nebo dešťovou vodou. Tyto zahrady zahrnovaly vinice, zeleninu a ovocné stromy jako obživu mnichů a poutníků. Role zahradníka je často pro mnichy symbolem aktu pokory (rituál sebeponižování nebo odpírání si, tzv. sebezápor). Klášterní zahradnické postupy stanovené v této době se stále používají v křesťanských klášterech v celém Řecku a na Středním východě.
Křesťanská mystika v středověké zahradě Hortus Conclusus je latinský termín, znamená doslova "uzavřená zahrada". Slovo zahrada původně znamená totéž jako slovo "dvůr". Derek Clifford se na začátku série esejů na téma designu zahrad zmiňuje o Hortus Conclusus.Clifford, A History of Garden design, (New York:Praeger) 1963:17. Hortus conclusus je nejen označení zahrady, je atributem, titulem Panny Marie ve středověké a renesanční poeziiStanley Stewart, The Enclosed Garden: The Tradition and Image in Seventeenth-Century Poetry (Madison: University of Wisconsin Press) 1966, discussed late sixteenth and seventeenth-century poetry in English; its four first chapters trace the theme in European literatures and the visual arts. a umění. Náhle se objevuje v obrazech a iluminací rukopisů kolem roku 1400,Brian E. Daley, "The 'Closed Garden"'and the 'Sealed Fountain': Song of Songs 4:12 in the Late Medieval Iconography of Mary", Elizabeth B. Macdougall, editor, Medieval Gardens, Dumbarton Oaks Colloquium 9) 1986, traced the sudden development about 1400 of painted images of the Virgin Mary in a hortus conclusus. a jako námět skutečných středověkých zahrad.
Náboženství bylo symbolickým námětem a hlavním tématem v historii architektury evropských středověkých zahrad.Rob Aben and Saskia de Wit, The Enclosed Garden: History and Development of the Hortus Conclusus and its Re-Introduction into the Present-Day Urban Landscape (Rotterdam) 1999. A typological catalogue of design features and a design manual.
thumb|studna, typický doplněk středověké zahrady
Hortus Conclusus Je zobrazením Panny Marie, matky Boží podle křesťanské symboliky. Křesťanská tradice říká, že Ježíš Kristus byl zázračně počat prostřednictvím Ducha svatého, třetí osoby Nejsvětější Trojice. Proto vzniklo pro zázračnou matku – pannu, matku Ježíše označení Marie Panna. Symbol panenství Ježíšovy matky Marie v středověkém a renesančním umění byl opakovaně a dlouhodobě znázorňovaný princip. Křesťanské náboženství postavu Panny Marie ideologicky propaguje jako vzor ženství a neposkvrněnosti (v tomto smyslu dobrovolného trvale nesexuálního chování).
Křesťanství té doby také ovšem předkládá zvláště v rámci mariánského kultu Pannu Marie jako vzor mateřství. Zobrazení neposkvrněného panenství měla symbolizovat i obezděná zahrada či dvorek. Nepřístupná zeď symbolizovala „uzavřené“ lůno, pochvu do které nevnikl penis, neprotrženou hymen a tedy neposkvrněnost ženy souložením s jinou lidskou bytostí opačného pohlaví.Ve středověku bylo souložení s lidskou bytostí opačného pohlaví chápáno jako hřích a je jako hřích tak interpretováno křesťany. Dodnes je křesťanskými církvemi tolerován pouze manželský sex provozovaný výhradně za účelem rozmnožování. Stejně jako zeď tak chránila zahradu před vniknutím cizince, tak neprotržená hymen chránila podle středověké víry pannu od hříchu, od vniknutí mužského penisu. Přestože obezděné zahrady byly už nejstarší egyptské zahrady, tak v období středověku se obezdění dostalo i symbolický, mystický význam.
Symbolika zahradních prvků thumb|pěstování špenátu V breviáři Grimanináhled brevíře na www.wga.huněkolik obrázků z brevíře Grimani na commons je možné identifikovat ikony, náboženské symboly náležící do byzantské zahrady. Ikony symbolizující Marii Pannu použité jako architektonické prvky lze najít v Bibli. Nacházejí se ve starozákonní Písni písní, která je napsána jako milostná píseň. Ta je však církevním učením interpretována jako symbolická láska mezi vírou, církví a věřícím, nebo skrývá symboliku lásky Ježíše Krista k církvi, než že by byla zobrazením panny Marie, nebo milostnou básní o muži a ženě.
Symboly: uzavřená zahrada, vysoký cedr, studna vody živé, olivovník, kašna v zahradě, růžový keř.Timothy Husband, reporting the exhibition and its catalogue in The Burlington Magazine, 125, No. 967 (October 1983:643). Ne všechny skutečné středověké byzantské zahrady se snažily zahrnout všechny tyto symboly, zejména zahrady v severní Evropě neměly vyhovující klimatické podmínky.
Historické středověké zahrady v období vrcholného středověku měly obvykle studnu nebo fontánu uprostřed, s obvyklou symbolikou pramene života, kromě svého praktického využití. Obvyklé rozčlenění prostoru čtyřmi pravoúhle se stýkajícími chodníky (symbol kříže), které prostor dělí na kvadranty je tak silným symbolem, že byl tento vzor použit i v případě cesty, které nikam nevedly. Všechny středověké zahrady byly uzavřené pro ochranu areálu, případně soukromého vlastnictví proti vniknutí, ať už proti lidským vetřelcům nebo toulavým zvířatům. Oplocení může být stejně tak z proutí nebo plotem ze dřeva, z mříží.
Používané rostliny a jejich symbolika thumb|bylinková zahrada ve středověkém stylu