Sokoli (Falconiformes) jsou řád ptáků.
Taxonomie Sokoli (Falconiformes) spolu s pěvci (Passeriformes) a papoušky (Psittaciformes) jsou na základě poznatků molekulární biologie a genomiky řazeni do skupiny ptáků Eufalconimorphae. Pěvci a papoušci tvoří nadřád Psittacopasserae (syn. Psittacimorphae, Passerimorphae). Psittacopasserae je sesterská skupina sokolů (Falconiformes).JARVIS Erich D. et al. Whole-genome analyses resolve early branches in the tree of life of modern birds. Science. 2014, vol. 346, iss. 6215, s. 1320–1331. Dostupné také z: http://science.sciencemag.org/content/346/6215/1320
Falconiformes byl donedávna název řádu dravců, do něhož byla řazena jako jedna z čeledí čeleď sokolovití (Falconidae). Na základě publikovaných fylogenetických analýz (2006, 2008)CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdfHACKETT, S. J. et al. A phylogenomic study of birds reveals their evolutionary history. Science. 2008, vol. 320, iss. 5884, s. 1763–1768.ERICSON, Per G. P.; ANDERSON, Cajsa Lisa; BRITTON, Tom; ELŻANOWSKI, Andrzej; JOHANSSON, Ulf S.; KÄLLERSJÖ, Mari; OHLSON, Jan I.; PARSONS, Thomas J.; ZUCCON, Dario a MAYR, Gerald. Diversification of Neoaves: Integration of molecular sequence data and fossils. Biology letters. 2006, no. 2, s. 543–547. Published online 9 August 2006. Přístup také z: https://www.researchgate.net/publication/6651431_Diversification_of_Neoaves_Integration_of_molecular_sequence_data_and_fossils dokládajících, že sokolovití nejsou přímo příbuzní s dravci, vznikl řád Falconiformes čili sokoli a řád Accipitriformes čili dravci.
Řád sokoli má dvě čeledi: Falconidae (Leach, 1820) – sokolovití (viz níže); Horusornithidae (Mourer-Chauviré, 1991) s jediným rodem a druhem, vyhynulým Horusornis vianeyliaudae.
Popis Společné znaky sokolovitých: malí až středně velcí draví ptáci; již od kořene silně zahnutý zobák s ostrým zejkem na hranách po každém boku, jemuž odpovídá zářez na hraně dolní čelisti; ptáci s denní aktivitou (někteří jsou aktivní i za soumraku, loví netopýry, např. ostříž australský,POŘÍZ, Jindřich. Ostříž australský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137239/ ostříž rudobřichý,POŘÍZ, Jindřich. Ostříž rudobřichý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137236 sokolec volavý);POŘÍZ, Jindřich. Sokolec volavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21365 zpravidla špičatá křídla.
Nejmenším zástupcem sokolovitých je dřemlík tundrový (hmotnost 180–230 g).POŘÍZ, Jindřich. Dřemlík tundrový. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8546/ Největším raroh lovecký (hmotnost samce 960–1300 g, samice 1400–2000 g).POŘÍZ, Jindřich. Raroh lovecký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8551/
Ptáci rodu Falco (sokol) mají výborně vyvinutý zrak a jsou rychlými letci, někteří loví převážně ve vzduchu, kořist stíhají střemhlavým letem. Obratnými letci jsou i příslušníci rodů Micrastur a Herpetotheres (sokolec), Polihierax a Spiziapteryx (sokolík). Sokolci rodu Micrastur mají mimořádně dobrý sluch a obratně létají mezi stromy v hustých lesích; někteří mají končetiny přizpůsobené i k lovu po zemi. Dobře vyvinutý čich mají ptáci, kteří se živí významnou měrou mršinami – rody Ibycter, Milvago, Phalcoboenus (čimango) a Caracara (karančo). Ptáci rodu Caracara (karančo) mají dobře vyvinuté nohy, potravu hledají i při chůzi a loví v běhu. Sokol stěhovavý je nejrychlejším tvorem současného světa, při střemhlavém letu dosahuje rychlosti až kolem 389 km/h.https://veda.instory.cz/zeme-priroda/1251-nejrychlejsi-ptak-sveta-nenapadny-dravec-pri-stremhlavem-letu-prekonava-rychlosti-zavodni-formule.html
Výskyt Sokolovití jsou rozšířeni kosmopolitně. Kromě Antarktidy žijí na všech kontinentech. Zcela chybějí pouze v nejhustějších lesních porostech střední Afriky, na některých ostrovech, na samém kraji Arktidy a v Antarktidě. Některé druhy jsou široce rozšířené, zejména sokol stěhovavý, typický zástupce čeledi, který se vyskytuje od Grónska po Fidži, a má tedy ze všech dravých ptáků nejrozsáhlejší areál.FERGUSON-LEES, J.; CHRISTIE, D.A. Raptors of the World. Londýn: Christopher Helm, 2001. . Sokolci rodu Micrastur jsou endemické druhy na americkém kontinentu.
Ekologie Sokolovití obývají všechny typy suchozemského prostředí. Osídlili řadu biotopů od tropických deštných pralesů po pouště, přičemž dávají přednost otevřené krajině, okrajům lesů a lesním mýtinám, kde mají vhodné podmínky k lovu.
Některé druhy jsou stálé, některé – zejména zástupci rodu Falco – jsou alespoň částečně tažné, přičemž ptáci hnízdící v Eurasii obvykle migrují do Afriky. Tažným druhem je např. dřemlík tundrový, jehož pravidelná zimoviště jsou v jižní a západní Evropě.
Hnízdo stavějí ve skalních stěnách, na římsách či ve skalních výklencích, poštolka seychelská i ve skalních puklinách.POŘÍZ, Jindřich. Poštolka seychelská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137226 Dále hnízdí na stromech (v bezlesých oblastech i na křovinách, např. karančo jižní), v různých dutinách včetně ptačích budek, v budovách či výklencích budov; poštolka jižní zahnízdí také v hlinitých stěnách. Na zemi hnízdí dřemlík tundrový, jiní na zemi zahnízdit mohou (karančo jižní, ostříž novozélandský,POŘÍZ, Jindřich. Ostříž novozélandský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21356 sokol stěhovavý). Někteří nestavějí vlastní hnízdo, ale obsazují stará hnízda po jiných ptácích, zejm. po dravcích a po krkavcovitých (poštolka obecná,POŘÍZ, Jindřich. Poštolka obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8544 p. šedáPOŘÍZ, Jindřich. Poštolka šedá. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137229 aj., raroh lovecký, r. velký,POŘÍZ, Jindřich. Raroh velký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8550 sokol stěhovavý,POŘÍZ, Jindřich. Sokol stěhovavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8552 sokolík kropenatýPOŘÍZ, Jindřich. Sokolík kropenatý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21369 ). Hnízdí nejen ve volné krajině, ale někteří již i ve městech (poštolka obecná, sokol stěhovavý aj.).
Převážně hnízdí jednotlivě, některé druhy někdy i v koloniích (poštolka obecná, ostříž jižní,POŘÍZ, Jindřich. Ostříž jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8548 ostříž arabský,POŘÍZ, Jindřich. Ostříž arabský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137234 sokolík kropenatý). Značně společenským druhem je např. poštolka rudonohá, která má tendenci hnízdit ve volných koloniích, jež mívají někdy až 200 párů.Poštolka rudonohá. In: ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 432. .
Jsou zpravidla monogamní. U sokolíka malého byla zaznamenána polyandrie.POŘÍZ, Jindřich. Sokolík malý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21371
Velké druhy snášejí většinou 2–4 vejce, na kterých sedí obvykle jen samice, snůška menších druhů je početnější. Mláďata jsou nidikolní (krmivá).
Sokolovití se živí drobnými savci, jinými druhy ptáků, plazy, nejrůznějšími bezobratlými, případně mršinami (např. čimangové, karančové). Někteří také obírají o potravu jiné ptáky (kleptoparazitismus), např. karančo jižní.POŘÍZ, Jindřich. Karančo jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21361/
Loví zpravidla samostatně, ale např. karančo jižní dokáže lovit i v párech nebo ve skupinách.BAMBOUSEK, Petr. Rychlonohý chytrák: Lovecké taktiky karanča jižního. In: 100 + 1 zahraniční zajímavost. 11.04.2017 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/rychlonohy-chytrak-lovecke-taktiky-karanca-jizniho
Žijící druhy sokolovitých (11 rodů, 65 druhů) Rod Caracara – karančo Caracara cheriway, Jacquin 1784 – karančo chocholatý Caracara plancus, J. F. Miller 1777 – karančo jižní Rod Daptrius – čimango Daptrius ater, Vieillot 1816 – čimango temný Rod Herpetotheres – sokolec Herpetotheres cachinnans, Linnaeus 1758 – sokolec volavý Rod Ibycter – čimango Ibycter americanus, Boddaert 1783 – čimango rudohrdlý Rod Micrastur – sokolec Micrastur buckleyi, Swann 1919 – sokolec obojkový Micrastur gilvicollis, Vieillot 1817 – sokolec amazonský Micrastur mintoni, Whittaker 2003 – sokolec tropický Micrastur mirandollei, Schlegel 1862 – sokolec tmavohřbetý Micrastur plumbeus, W. L. Sclater 1918 – sokolec tmavý Micrastur ruficollis, Vieillot 1817 – sokolec pralesní Micrastur semitorquatus, Vieillot 1817 – sokolec lesní Rod Microhierax – sokolík Microhierax caerulescens, Linnaeus 1758 – sokolík obojkový Microhierax erythrogenys, Vigors 1831 – sokolík filipínský Microhierax fringillarius, Drapiez 1824 – sokolík zakrslý Microhierax latifrons, Sharpe 1879 – sokolík bornejský Microhierax melanoleucus, Blyth 1843 – sokolík černobílý Rod Milvago – čimango Milvago chimachima, Vieillot 1816 – čimango žlutavý Milvago chimango, Vieillot 1816 – čimango šedonohý Rod Phalcoboenus – čimango Phalcoboenus albogularis, Gould 1837 – čimango argentinský Phalcoboenus australis, J. F. Gmelin 1788 – čimango falklandský Phalcoboenus carunculatus, Des Murs 1853 – čimango andský Phalcoboenus megalopterus, Meyen 1834 – čimango horský Rod Polihierax – sokolík Polihierax insignis, Walden 1872 – sokolík bělokostřecový Polihierax semitorquatus, A. Smith 1836 – sokolík malý Rod Spiziapteryx – sokolík Spiziapteryx circumcincta, Kaup 1852 – sokolík kropenatý Rod Falco – sokol – nejznámější rod, 38 druhů Falco alopex, Heuglin 1861 – poštolka rezavá Falco amurensis, Radde 1863 – poštolka amurská Falco araea, Oberholser 1917 – poštolka seychelská Falco ardosiaceus, Vieillot 1823 – poštolka šedá Falco berigora, Vigors & Horsfield 1827 – raroh proměnlivý Falco biarmicus, Temminck 1825 – raroh jižní Falco cenchroides, Vigors & Horsfield 1827 – poštolka australská Falco cherrug, J. E. Gray 1834 – raroh velký Falco chicquera, Daudin 1800 – dřemlík rudohlavý Falco columbarius, Linnaeus 1758 – dřemlík tundrový Falco concolor, Temminck 1825 – ostříž arabský Falco cuvierii, A. Smith 1830 – ostříž africký Falco deiroleucus, Temminck 1825 – ostříž rudoprsý Falco dickinsoni, P. L. Sclater 1864 – poštolka Dickinsonova Falco eleonorae, Géné 1839 – ostříž jižní Falco fasciinucha, Reichenow & Neumann 1895 – sokol malý Falco femoralis, Temminck 1822 – ostříž aplomado Falco hypoleucos, Gould 1841 – raroh šedý Falco jugger, J. E. Gray 1834 – raroh lagar Falco longipennis, Swainson 1838 – ostříž australský Falco mexicanus, Schlegel 1850 – raroh prériový Falco moluccensis, Bonaparte 1850 – poštolka molucká Falco naumanni, Fleischer 1818 – poštolka jižní Falco newtoni, J. H. Gurney 1863 – poštolka madagaskarská Falco novaeseelandiae, J. F. Gmelin 1788 – ostříž novozélandský Falco pelegrinoides, Temminck 1829 – sokol šahin