Navarrské království (, , , ), původně Pamplonské království (), bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantského oceánu. Jeho hlavním městem byla Pamplona ( či ). Za datum vzniku království se tradičně pokládá rok 824, kdy tamní baskický vůdce Íñigo Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Teprve v roce 1162 začal Sancho VI. jako první užívat titul krále navarrského (Rex Navarre). Většina území zaniklého království je dnes součástí moderního Španělska. Malá část severně od Pyrenejí je součástí Francie.

Etymologie Ačkoliv jsou doklady o starších podobných toponymech, první řádně zdokumentované použití latinského navarros se objevuje až v Eginhardově kronice Vita Karoli Magni.Bernardo_Estornés_Lasa's Spanish article on Navarra in the Auñamendi_Entziklopedia (click on "NAVARRA – NAFARROA (NOMBRE Y EMBLEMAS)") Mimo ni se o „nabarros“ zmiňují ještě Letopisy království Franků. Další franské zdroje zmiňují „nabarri/navarri“, „Hispani wascones“, a také „pampilonensi“.

Existují dva možné původy jména //:

Baskické (skloňovaný absolutiv singular ): „nahnědlý“, „vícebarevný“, které by bylo kontrastem k zeleným horám severně od původního navarrského hrabství. Baskické , kastilské („údolí“, „planina“, vyskytuje se napříč Španělskem) + baskické („lidé“, „země“).

Lingvista Joan Coromines považuje naba za ne zcela baskického původu, ale za součást širší baskické jazykové rodiny, která zahrnovala také pre-románské jazyky Akvitánie.

Dějiny Starověk náhled|upright=0.6|vlevo|Kmeny v oblasti západních Pyrenejích Království vzniklo na jižní straně západních Pyrenejí v nížinách okolo města Pamplona. Podle římských geografů (např. Plinius starší a Livius) byla tato oblast obydlena Vaskony a dalšími pre-indoevropskými kmeny. Tyto kmeny mluvili archaickou verzí baskičtiny, tzv. proto-baskičtiny. Římská říše území plně ovládla okolo roku 74 př. n. l., ale na rozdíl od akvitánských kmenů na severu si Baskové vyjednali své podvolení se Římské říši. Území bylo nejprve součástí římské provincie Hispania Citerior a později Hispania Tarraconensis, v rámci kterých bylo pod jurisdikcí v Caesaraugustě (moderní Zaragoza).

Římská říše ovlivnila oblast urbanizací, jazykem, infrastrukturou a obchodem. Během Setoriovy války nařídil Pompeius založení města na území Vaskonů. Město bylo založeno v místech staršího vaskonského osídlení, později dostalo název Pompaelo a vyvinula se z něj dnešní Pamplona. Romanizovaní Vaskonové přijali latinu, která se v této oblasti později vlivem baskičtiny vyvinula do podoby navarro-aragonštiny. Přesto byla samotná baskičtina poměrně rozšířená, zvláště rurálních oblastech a v okolí hor.

Vizigótská a muslimská nadvláda Po pádu Západořímské říše se Vaskonové stali součástí Vizigótské říše. Jejich integrace však probíhala pomalu i kvůli častým občanským válkám. Během muslimské dobytí Španělska se baskické elity většinou přidali na stranu umajjovského chalífátu v naději na stabilitu. Roku 718 Pamplona sjednala pakt, který jí zaručoval širokou autonomii výměnou za podrobení se Cordobskému emirátu a placení tributu. Pohřební vzory této doby ukazují jak silnou vazbu na merovejskou Franskou říší a gaskoňskou Akvitánii, tak na muslimské vládce z jihu. Nalezly se předměty s islámskými texty. Muslimský hřbitov v Pamploně byl využíván po dobu odpovídající několika generacím, což naznačuje přítomnost muslimské posádky v prvních dekádách po invazi muslimů.

Pozadí vzniku náhled|upright=0.7|vlevo|Iberský poloostrov roku 814, Pamplona ještě jako součást Karolínské říše (oranžová) Původ, respektive založení Pamplonského království je neoddělitelně spjato s jižní expanzí Franské říše za vlády Merovejců a později i Karlovců. Okolo roku 601 bylo Merovejci založeno Vasconské vévodství, které se rozprostíralo na kraji římské provincie Novempopulania od řeky Garonne na jihu až po severní stranu Pyrenejí. Prvním doloženým vévodou byl Genial, který držel vévodství až do roku 627.

Vasconské vévodství se tehdy stalo hraničním územím s různými stupni autonomie udělované merovejskými králi. Útlak Vasconského a Akvitánského vévodství vedl k rebelii, kterou vedl Lupo II. Gaskoňský. Pipin Krátký uspořádal trestnou výpravu do Akvitánie (760–768), která povstání potlačila. Následně bylo vévodství rozděleno na několik hrabství. Podobně byly ve východních Pyrenejích ustanoveny Španělská a Gótská marka, které měli sloužit jako nárazníkové území mezi Franskou říší a Córdobským emirátem.

Iñigo Arista a založení Pamplonského království náhled|upright=0.7|vlevo|Pamplonské království (oranžová) v roce 910 náhled|upright=0.8|vpravo|Pamplonské království (fialová) za vlády Sancha III. roku 1035 Za stálého soupeření Franské říše a Córdobského chalífátu se moci v Pamploně a okolí ujal baskický náčelník Íñigo Arista."Du nouveau sur le royaume de Pampelune au IXe siècle", Évariste Lévi-Provençal, Bulletin Hispanique, 1953, Volume 55, Issue 55-1, p. 11; "Mais, en ce qui concerne le roi vascon Inigo Iniguez..." Podle tradice byl zvolen králem Pamplony roku 824, čímž dal vzniknout dynastii králů vládnocích příštích 80 let. Nicméně i poté oblast okolo Pamplony přechodně spadala do sféry vlivu Córdobského chalífátu, pravděpodobně jako část širší pohraniční oblasti, které vládl Íñigův polorodý bratr Músa ibn Músa al-Kasaví. Obyvatelům města bylo dovoleno zůstat křesťany a mít vlastní správu, ale museli platit tradiční daně včetně džizji, která byla uvalena na nemuslimské obyvatelstvo pod jeho kontrolou.

náhled|upright=0.7|vpravo|Pamplonské království (žlutá) v roce 1037 Íñigo Arista je v arabských záznamech označován jako sáhib (pán) nebo emír Vaskonů (baškuniš). Naopak výrazy jako malik (král) nebo tâgija (tyran), které se používaly pro krále Asturie a Francie, zcela chybí. To naznačuje nižší status přiznaný obyvatelstvu v okolí Pamplony, kteří byly označování jako ulûj (barbaři, kteří nepřijali islám) a kteří žili ve sféře moci Córdobského chalífátu.; . V roce 841 spolu s Musa ibn Musou Íñigo záhajil rebélii. I když byl Musa donucen se opět podvolit Córdobě, tak Íñigo vytrval ve vzpouře až do své smrti roku 851/852.

Navarrské království náhled|upright=0.6|vlevo|Navarra (tmavá červená), počátek 15. stol. Království v době svého největšího územního rozsahu, na konci vlády Sancha III. (1035), zahrnovalo dnešní španělské země Navarra, Baskicko, La Rioja, Kantábrie a severní části Kastilie a Aragonie. Postupně se od něj oddělily jako samostatné království Kastilie a Aragonie. S Aragonským královstvím byla Navarra v letech 1054–1134 spojena personální unií a později také s Francií v letech 1285–1328. V průběhu 12. století byla západní část Navarry (dnešní Baskicko a La Rioja) připojeny ke Kastilii.

Rozdělení Navarry a zánik království náhled|upright=0.7|vpravo|Navarrské království před dobytím Kastilií V roce 1513 anektovala Kastilie část Navarrského království jižně od Pyrenejí (Horní Navarra). Malá část království ležící severně od Pyrenejí (Dolní Navarra), zůstala nezávislá. Její král Jindřich III. Bourbonský se roku 1589 stal králem Francie a Navarra byla spojena personální unií s Francií. Za vlády Jindřichova syna Ludvíka XIII. byla v roce 1620 personální unie obou zemí zrušena a Navarra byla začleněna do Francouzského království, čímž Navarrské království zaniklo. Toto území ovšem užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792. Poslední zbytky autonomie španělské části byly zrušeny v roce 1841.

Symbolika

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Seznam navarrských králů Dějiny Španělska Dějiny Francie

Externí odkazy

Kategorie:Středověké dějiny Francie Kategorie:Dějiny Navarry Kategorie:Zaniklé státy na Pyrenejském poloostrově Kategorie:Zaniklé státy Francie Kategorie:Historická území Španělska Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1841