Bedla vlnatá, nazývaná též bedla hávnatá (Lepiota clypeolaria (Bull.) Quél, 1871), je houba z čeledi pečárkovitých. V některé, zejména starší literatuře je uváděna jako jedlá,Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 249. Nakladatelství Academia, Praha, 1972Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 128. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. v literatuře novějšíAndreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 129. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. je uváděna jako jedovatá či nejedlá. Z tohoto důvodu ji ke sběru a konzumaci nelze doporučit.
Synonyma Agaricus clypeolarius Bull., 1789 Agaricus colubrinus Pers., 1801 Agaricus columbinus Bull., 1789 Lepiota clypeolaria var. minor J.E. Lange, 1940 Lepiota clypeolaria var. ochraceosulfurescens Locq., (1953) Lepiota colubrina (Pers.) Gray, 1821 Lepiota ochraceosulfurescens (Locq.) Bon, 1981
Vzhled
Makroskopický Klobouk má v průměru 3–10 cm. V mládí zpočátku vejcovitý, později zvoncovitý až plochý, uprostřed s tupým hrbolem. Klobouk je bělavý, někdy až okrově či červeně hnědý, hustě pokrytý nahnědlými vlnatými šupinkami. Pavučinovitý závoj zanechává okraj klobouku třepenitý.
Lupeny jsou bílé někdy až krémové barvy, husté a různě vysoké, volné. Otlačením hnědnou.
Třeň je 4–12 cm vysoký a 0,3–1 cm tlustý, dole mírně rozšířený až kyjovitý, v celé své délce poměrně křehký a lámavý, rourkovitě dutý. V mládí je bělavý, později bývá okrově žlutý až světle hnědý, nad pavučinovitým prstenem hladký (prsten však často chybí), pod ním hnědě šupinkatý nebo vlnatý. Třeň je od klobouku dobře vylomitelný.
Dužnina je bílá, ne řezu barvu nemění. Chuť je příjemná, nasládlá. Vůně je značně proměnlivá, většinou výrazně houbová, ale i pestřecová až štiplavá, někdy však lehce ovocná.
Mikroskopický Výtrusy jsou hladké, dlouze a úzce elipsovité 12-16 x 5-5,5 μm velké. Výtrusný prach je bílý.
Výskyt Roste v červenci až říjnu v lesích všeho druhu, zejména na okrajích a lesních cestách. Obvykle však v živnějších půdách, v opadu listnatých a jehličnatých stromů, někdy i v zahradách a v parcích.
Nejčastější záměny Podobná je nejedlá bedla nažloutlá (Lepiota magnispora) s vesele oranžovými zbytky plachetky a žlutookrovým třeněm. Dále pak taktéž nejedlá bedla ohňopochvová (Lepiota ignivolvata), která má oranžově hnědou oblast kolem prstene a při otlačení ve spodní části třeně červená.
Reference
Odkazy Bedla vlnatá na Biolibu Bedla vlanatá na Nahuby.sk záznam na index fungorum
Literatura Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 128. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 249. Nakladatelství Academia, Praha, 1972. Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 129. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009.
Externí odkazy
Kategorie:Pečárkovité Kategorie:Nejedlé houby