Zdeněk Kratochvíl (* 30. října 1952 Brno) je český filozof, teologMACHATÁ, Olga – NĚMEC, Marek – TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec, 1994. . S. 289. a vysokoškolský pedagog. V letech 2008–2011 vedl Katedru filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší rovněž na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jako odborník na myšlení předsokratikůVAJDOVÁ, Ivana Ryška. Zdeněk Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2020, 444 s. In: Filozofia. Vol. 79, N. 4, 2024, s. 463. Dostupné online [cit. 2026-02-21]. se zabývá především odkazem myšlenek řecké archaické doby, a to jak v jejich historickém kontextu, tak ve smyslu inspirace pro současné filozofické otázky. Věnuje se rovněž vztahům mezi filozofií, vědou a náboženstvím a především filozofii přírody.KRATOCHVÍL, Zdeněk. Příroda a věci. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2025. Zadní strana obálky.
Život Dětství strávil na venkově ve Skryjském mlýně na řece Jihlavě nedaleko Dukovan, kde bydleli již jeho prarodiče.
70. a 80. léta Po počátečním zvažování studia fyziky se v roce 1971 rozhodl pro studium teologie na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích (CMBF).ZOUHAR, Jan, ed. et al. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. . S. 305. Za kontakty s podzemní církví byl po 4. ročníku v roce 1975 ze studií vyloučen a nesměl pokračovat ve studiu ani na jiných školách. Neoficiálně studoval filozofii v okruhu žáků Jana Patočky v Praze a v okruhu profesora Józefa Tischnera v Krakově.
V době komunistického režimu mohl pracovat pouze v neodborných nebo neakademických profesích jako programátor, technik, noční hlídač nebo topič.TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who is who: Osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. . S. 334.
V 70. letech se účastnil debat filozofického kroužku "Kecanda" spolu s Janem Sokolem, Jiřím Němcem, Danielem Kroupou, Zdeňkem Neubauerem, Martinem Paloušem, Věrou Jirousovou a dalšími.NOVÁKOVÁ, Věra. Každý krok je volba. 1. vyd. Praha: Torst, 2023. ISBN 978-80-7215-713-6. S. 126.„Jsem na odchodu. Stojím ve dveřích. Ale kam?“ Rozhovor s malířkou Věrou Novákovou o Provazochodci, důvěře a hledání rovnováhy. In: Salve. Revue pro teologii a duchovní život. 2023/1. Důvěra. S. 153–154. Dostupné online [cit. 2026-02-21]. Do začátku 80. let působil v „Akademii na Kampě" spolu s Radimen Paloušem, Zdeňkem Neubauerem a dalšími, kde konal přednášky na témata z antické filosofie. Přednášel také na seminářích "Pondělky" v bytě Ivana M. Havla.WOHLMUTH MARKUPOVÁ Jan. Ivan M. Havel: od Puzuka k Sakatekovi (1938-1989). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-3616-0. S. 200. Dále se podílel na činnosti skryté církve v Československu a připravoval spolu s dalšími neoficiální teologickou fakultu pro ty, kdo nemohli studovat v Litoměřicích. Podle svého vyjádření se měl na přelomu 70. a 80. let intervencí u papeže Jana Pavla II., s nímž se znal z Krakova, zasadit o propuštění vězněného filosofa Jiřího Němce.Dostupné z: Selhání i selhávání filosofa Zdeňka Kratochvíla aneb Máte dost kamenů na házení? (Ukázka). Magazín Paměti národa. Dostupné online [cit. 2024-12-15]. Od roku 1988 přednášel v rámci polooficiálního cyklu Kybernetické problémy přírodovědy.MACHATÁ, Olga – NĚMEC, Marek – TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec, 1994. . S. 289.
Od roku 1975 na něj Státní bezpečnost vedla signální svazek. V dubnu 1981 přijal spolupráci s StB a vázacím aktem se stal agentem s krycím jménem „Tomáš“. Protože si byl vědom, že bude od té chvíle pod stálým dohledem StB, výrazně omezil nebo zcela přerušil své kontakty s disentem, zejména s chartisty, aby je neohrozil. V roce 2024 pro Paměť národa uvedl, že byl osm let vystaven pronásledování a opakovaným výslechům ze strany StB, při kterých měl operativnímu pracovníkovi, kpt. Luďku Olexovi, sdělovat všeobecně známé informace ve snaze odvádět pozornost od skutečné činnosti disentu. Během osmiletého pravidelného kontaktu s Olexou byl za informace honorován. Měl donášet na rodinu Jana Medka či Zdeňka Neubauera. Upozornil také na cyklus přednášek Petra Vopěnky na matematicko-fyzikální fakultě, jemuž byla tato činnost následně zakázána. Svazek byl skartován v prosinci 1989.
Působení po roce 1990 Po roce 1990 se mohl vrátit k akademické práci.HAVEL, Ivan M. Dvakrát vstoupit do téže řeky.... In: Vesmír. 2007/9, čís. 86, s. 595. [cit. 2026-02-21]. Dokončil vysokoškolské studium na Filozofické fakultě UK (Mgr. v oboru filosofie v roce 1991), v roce 1994 obhájil disertační práci (Dr.) a v roce 1996 se habilitoval prací Filosofie živé přírody. Od roku 1990 patří k zakládajícím členům Katedry filosofie a dějin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.KRATOCHVÍL, Zdeněk. Mýtus, filosofie a věda. I a II. (Filosofie mezi Homérem a Descartem). Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, 1993. Zadní obal knihy. Současně také začal přednášet na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. V roce 1997 nastoupil na FF UK jako docent. Podílel se na reformě studia religionistiky (studijní plány schválené v roce 1998, 2000). Na FF UK učil od roku 2000 na plný úvazek, následně jako externista. V letech 1990–2004 přednášel zejména předsokratiky, antické křesťanství, fenomenologii náboženství a kurz Uvedení k filosofii v rámci univerzitního základu. V dalších letech na FF UK přednáší zejména předsokratiky a Hérakleita z Efesu. Na PřF UK vyučuje filosofii přírody, ranou řeckou přírodovědu, filosofii vědy a religionistiku.
Je ženatý a má dvě dcery.
Myšlení
Náboženské proudy pozdní antiky a střední platonismus Ve své diplomové práci Prolínání světů: středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky (1991) podal Kratochvíl podle recenzenta Petra Pokorného souhrnné zhodnocení platónského vlivu v gnózi, pythagoreismu a v židovské i křesťanské teologii prvních dvou až tří století n. l. Podle Pokorného bylo hlavním záměrem práce doložit, že „idea božského Logu či moudrosti, skrze níž se člověk podílí na božském bytí, je společným jmenovatelem nejlepších projevů gnóze, hermetismu i křesťanské gnóze Klémenta Alexandrijského“.POKORNÝ, Petr. Zdeněk Kratochvíl, Prolínání světů. Středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky. Praha, Herrmann a synové 1991, 126 str. In: Listy filologické/Folia philologica. Vol. 117, No. 1/2, 1994, s. 144–145. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
Filosofie přírody Kratochvílova habilitační práce Filosofie živé přírody (1994) a její pozdější přepracovaná verze, vydaná v angličtině jako Philosophy of Living Nature (2016), představují jeho rané koncepce filosofie přírody, k nimž se v pozdějších textech vrací kriticky.Srv. Např. KRATOCHVÍL, Zdeněk. Příroda a věci. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2025. S. 27–29. Monografie Příroda a věci (2025) představuje jeho zralé pojetí filosofie přírody. Recenzent Robert Kanócz upozornil, že Kratochvíl kdysi chtěl navázat na tradici, která chápala lidství jako osu vývoje vesmíru, což Miroslav Petříček vyzdvihoval jako cennou intervenci do současné filosofické diskuze. Podle Kanócze však „v dalších letech a dekádách (…) stále více nacházel radost v odkládání antropocentrismu a představy účelu světa“.KANÓCZ, Robert. Kratochvílův okouzlující realismus. In: GEISLER, F. et al. (eds.). Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum. Svazek XIV. Praha: Togga, 2024, s. 117–136. Dostupné online [cit. 2026-02-21].
Předsokratici a archaické myšlení Kratochvíl se dlouhodobě věnuje interpretaci předsokratiků a archaického řeckého myšlení. Publikoval studie věnované řeckému archaickému myšlení a přeložil a interpretoval vybrané předsokratiky: Miléťany (Od mýtu k logu), pythagorejce archaické doby a Xenofana z Kolofónu (Řeč umění a archaické filosofie), dále zejména Hérakleita z Efesu. Těžištěm práce Délský potápěč k Hérakleitově řeči, která obsahuje Kratochvílův vlastní překlad všech zachovaných Hérakleitových zlomků, je interpretace, jež podle recenzenta Ivana M. Havla předložila koherentní rekonstrukci Hérakleitova myšlení. Interpretaci myšlení iónských předsokratiků se věnovala také práce Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti (2010). V roce 2014 vyšel Kratochvílův překlad a interpretace zlomků Anaxagora z Klazomen (Anaxagorás).
Kratochvíl také provozuje online databázi textů předsokratiků s českými překlady. Věnuje se rovněž fotografické dokumentaci umění a archeologických památek starověkého Řecka.
Dějiny filosofie Kratochvíl se dlouhodobě věnuje dějinám filosofie, zejména antické a středověké. Je autorem učebního textu Mýtus, filosofie a věda, který vyšel v několika vydáních. V roce 1992 získal Cenu rektora Univerzity Karlovy za nejlepší vysokoškolská skripta. Přepracovaná a rozšířená verze vyšla v roce 2009 pod názvem Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta). Kniha Alternativy (dějin) filosofie (2020) nabízí pohled na témata, která autorova dřívější práce Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta) (2009) ponechala stranou, a zaměřuje se na problematické a opomíjené otázky dějin filosofie.VAJDOVÁ, Ivana Ryška. Zdeněk Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2020, 444 s. In: Filozofia. Vol. 79, N. 4, 2024, s. 461–462. [cit. 2026-02-21].
Kratochvíl se dlouhodobě věnuje také popularizaci filosofie a přírodních věd. Na portálu Osel.cz publikuje popularizační články, které tvoří jednu z nejrozsáhlejších soustavně budovaných databází textů věnovaných řecké filosofii, vědě a antickému umění v českém prostředí.
Religionistika a rané křesťanství Kratochvíl se dlouhodobě věnuje také religionistice a ranému křesťanství. Ve výuce se zaměřuje mimo jiné na výklad Janova evangelia jako klíčového textu raně křesťanské tradice. Publikoval Studie o křesťanství a řecké filosofii (1994), v nichž se zabývá vztahem mezi antickou filosofií a formováním křesťanského myšlení. Zvláštní pozornost věnuje kritické interpretaci myšlení Klémenta Alexandrijského (zejména Proměny interpretací a Alternativy (dějin) filosofie).
Dílo Zdeněk Kratochvíl je autorem desítek publikací, odborných pojednání, článků a esejů, tiskem vyšly i některé soubory jeho přednášek. Následující seznam představuje pouze výběr z díla.
Publikace v měsíčníku Znak (Kraków) Pod pseudonymem Marek Sławnik.
Sławnik, Marek. Powołanie teologa. In: Znak. Miesięcznik, Kraków, rok XXXII, nr. 311–312 (5–6), 1980, s. 557–567. Sławnik, Marek. Antynomie i paradoxy. In: Znak. Miesięcznik, Kraków, rok XXXIV, nr. 336 (11), 1982, s. 1443–1457.
Publikace v samizdatu XY (= Kratochvíl, Zdeněk). 7 listů za zlatou oponou. In: ParAF, 3, 1986, s. 19–32. XY (= Kratochvíl, Zdeněk). Gnostické dědictví. In: ParAF, 4, 1986, s. 21–29. Kratochvíl, Zdeněk. Čas a dějiny očima křesťanské gnose. In: ParAF, 5, 1986, s. 4–12. Kratochvíl, Zdeněk. Úcta, náboženství, kultura. In: ParAF, 9, 1988, s. 46–65.
Five letters behind the Golden Curtain. In: GOETZ, M. (ed.). Good-bye, Samizdat. Evanston (Illinois): Northwestern University Press, 1992, s. 285–293. .
Kvalifikační práce
Kratochvíl, Zdeněk. Prolínání světů: středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky. Praha: Herrmann & synové, 1991. 125 s. Kratochvíl, Zdeněk. Výchova, zřejmost, vědomí. (Základní pojmy a představy výchovy). Praha: Herrmann & synové, 1995. 199 s. . Kratochvíl, Zdeněk. Filosofie živé přírody. Praha: Herrmann & synové, 1994. 222 s.
Předsokratici
Hladký, Vojtěch – Kratochvíl, Zdeněk. Deontos: Reconstruction and Reading of Heraclitus´ B1 and B 2. In: Ancient Philosophy, 37/2, 2017, s. 281–291. Kratochvíl, Zdeněk. Anaxagorás. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. 275 s. . Kratochvíl, Zdeněk. Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 370 s. .