Novobabylónská říše (v Bibli také Chaldejská nebo Kaldejská) byl státní útvar s centrem v městě Babylónu, založený roku 626 př. n. l., kdy se generál Nabopolasar zmocnil babylónského trůnu, a zaniklý v roce 539 př. n. l., kdy město dobyl perský achaimenovský král Kýros II. Veliký (Kuruš, 559–530). V době svého největšího rozkvětu zahrnoval dnešní Irák, jihovýchodní Turecko, Sýrii, Palestinu, Jordánsko a severozápadní část Arabského poloostrova.

Historie

Babylonie (jižní část dnešního Iráku) byla po staletí pod vládou Asyřanů, těšila se však mimořádným výsadám. Když roku 627 př. n. l. zemřel poslední silný asyrský panovník Aššurbanipal, Babylóňané se vzbouřili a za pomoci Médů se generál Nabopolasar zmocnil trůnu. Roku 612 př. n. l. dobyli Babyloňané hlavní město rozpadající se Novoasyrské říše Ninive a centrem moci se opět stal Babylon. Když roku 605 př. n. l. Nabopolasar zemřel, nastoupil na trůn Nebukadnesar II., biblický Nabuchodonozor, který se proslavil jako mimořádně schopný panovník i vojevůdce. Podporoval zemědělství a údajně dal postavit i jeden ze sedmi divů starověkého světa: visuté zahrady Semiramidiny.

Podrobil si Sýrii a Palestinu a když se judský král Jójakím pokusil o odpor (), dal zničit Jeruzalém a vzdělanější vrstvy Izraele odvedl do babylonského zajetí, odkud se mohly vrátit až po pádu novobabylonské říše. Babylonské zajetí, kdy se izraelské elity musely soustředit na své náboženské a kulturní tradice, hrálo významnou roli při vzniku Bible (viz například , a mnoho dalších).

Když Nabukadnesar roku 562 př. n. l. zemřel, odkázal svému synu Amél-Mardukovi velkou a pevně konsolidovanou říši. Amél-Marduk byl však brzy na to při povstání zabit a trůnu se zmocnil generál Neriglissar. Dostal se však do sporů s babylónským kněžstvem a roku 565 př. n. l. se trůnu zmocnil Nabonid. I ten se však zapletl do vleklých vnitřních sporů, takže roku 539 př. n. l. se perský král Kýros II. s pomocí babylónského kněžstva bez boje zmocnil Babylónu, čímž novobabylonská říše skončila.

Význam V novobabylonském období se obcovací řečí Blízkého Východu stala aramejština. Babylón a Novobabylonská – nebo také Chaldejská – říše byla vyhlášeným střediskem vědy a zejména astrologie, která se odtud rozšířila do Středomoří. Když Alexandr Veliký roku 331 př. n. l. porazil Peršany a dobyl Babylón, udělala na něj zdejší kultura velký dojem, takže se Babylón stal jeho sídelním městem, kde také v roce 323 př. n. l. zemřel.

Odkazy Literatura M. Bič, Při řekách babylónských: dějiny a kultura starověkých říší Předního Orientu. Praha: Vyšehrad, 1990 – 382 s. E. Klengelová Brandtová, Starověký Babylon. Praha: Vyšehrad, 1983

Související články Babylón Babylonské zajetí Seznam babylonských králů

Externí odkazy

Babylon za Nabukadnesara

Kategorie:Babylonie Kategorie:Biblická místa Kategorie:Zaniklé státy Asie