Ústavní soud Republiky Slovinsko (, zkráceně US RS) je zvláštní soud vykonávající ústavní přezkum a zajišťující ochranu ústavnosti, zákonnosti a lidských práv. Z hlediska teorie ústavního práva se v případě Slovinska jedná o model koncentrovaného specializovaného ústavního soudnictví.
Ústavní soud vznikl již v roce 1963, ale jeho význam vzrostl až po osamostatnění Slovinska v roce 1991. Je složen z devíti soudců, již jsou voleni Státním shromážděním na návrh prezidenta republiky na devět let bez možnosti opětovného zvolení. Soudci ze svého středu volí předsedu Ústavního soudu.Čl. 163 In Constitution of the Republic of Slovenia [online]. [c2009] [cit. 2009-12-05]. Dostupné online. (anglicky) Soud rozhoduje ve třech tříčlenných senátech – civilním, trestním a správním. Sídlem soudu je Plečnikův palác v Lublani.
Do roku 2009 obdržel soud 21 562 podání, přičemž ve věci samé rozhodoval soud u bezmála jednadvaceti tisíců podání.Vacík (1999), s. 108. V jednotlivých letech je možné vysledovat podobnost řešených právních otázek (právní zájem, zřízení obcí, soudní služba, omezení opravných prostředků, kompetenční spory aj.).Vacík (1999), s. 110–112.
Historie Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ) ze 7. dubna 1963 již na rozdíl od ústavy Federativní lidové republiky Jugoslávie (FNRJ) z roku 1946 hovořila nejen o soustavě obecných soudů, jež byla tvořena nejvyššími soudy federace, republik a autonomních oblastí, krajskými a okresními soudy, ale zakládala také prostor pro ústavní soudy, které v ustanovení článku 242 v obecné rovině pověřovala ochranou ústavnosti.Čl. 242 Ústavy SFRJ z 7. dubna 1963. In V důsledku této konstrukce vznikly i soudy jugoslávských socialistických republik. Zatímco federální ústavní soud dohlížel na dodržování ústavnosti na federální úrovni, republikové ústavní soudy dbaly na ochranu ústavnosti na úrovni republik.
Vznik ústavního soudu v podmínkách socialistického státu nebyl v šedesátých letech zvykem, neboť právní teorie zde deklarovala jednotu státní moci v čele s parlamentem, která by se reálnou činností ústavního soudu začala drolit. Koncepce existence neparlamentního nebo mimoparlamentního orgánu ústavního soudnictví, který by dohlížel na soulad zákonů s ústavou, byla dlouhodobě – právě s výjimkou Jugoslávie – odmítána. V průběhu osmdesátých let začalo v tomto postoji docházet ke změně, když došlo k ustavení ústavních soudů v Polsku a Maďarsku a kdy se dokonce začalo diskutovat i o vzniku ústavního soudu v Sovětském svazu.
Před vznikem soudu dohlížela na dodržování ústavnosti a zákonnosti republiková skupščina. Ústavní soud tehdejší Socialistické republiky Slovinsko (: Ustavno sodišče Socialistične republike Slovenije) vznikl v roce 1963, když byli 5. června 1963 do funkce ustaveni první předseda a osm soudců. Soud poprvé zasedal 15. února 1964.Vacík (1999), s. 91. Měl devět soudců volených republikovou skupščinou na návrh republikového Předsednictva. Po uplynutí osmiletého funkčního období nemohli být opětovně zvoleni. Také předsedu soudu volila skupščina, a to na čtyři roky s možností opětovného zvolení.Kristan (1991), s. 49. Činnost republikového ústavního soudu byla upravena ústavou Socialistické republiky Slovinsko (č. 10/1963 UL SRS) a zákonem o ústavním soudu. Změny přinesla nová republiková ústava z roku 1974 a zejména nový zákon o ústavním soudu.
Dohled nad ústavností byl v letech 1964–1974 spíše formální, změny v souvislosti s ústavou 1974 však umožnily i pozdější hladký přechod do nového právního prostředí.Vacík (1999), s. 92. V roce 1974 byla přijata nová federální ústava, která posílila pozice jednotlivých republik a autonomních oblastí. Zásada nadřazenosti federálního práva byla v zásadě nahrazena zásadou nadřazenosti práva republikového. Posílení role republiky se promítlo i do postavení jejího Ústavního soudu. Po roce 1974 disponoval soud nadále schopností vykonávat abstraktní normativní kontrolu – rozhodovat o ústavnosti a zákonnosti právních aktů a dále rozhodovat spory o pravomoc mezi republikou a politicko-územními celky, resp. mezi republikovou soudní soustavou a orgány politicko-územních jednotek. Pro rozhodování Ústavního soudu v období let 1974 až 1991 bylo typické, že se v zásadě vyhýbal využívání právních zásad, a to i těch výslovně vyjádřených v ústavě, což je zásadní rozdíl oproti postupu ústavních soudů ve vyspělých demokraciích. Ústavní soud na rozdíl od současné úpravy neměl právo rušit zákon, který odporoval ústavě (kasační pravomoc). Do účinnosti současné ústavy tak Ústavní soud musel nejprve vyjádřit rozpor s ústavou, což byl pokyn skupščině, aby rozpor odstranila, a jestliže ta tak neučinila, mohl soud teprve dalším rozhodnutím stanovit neplatnost předpisu. Nicotnost podzákonných předpisů mohl Ústavní soud vyjádřit i před účinností ústavy z roku 1991. Kromě absence kasační pravomoci vůči zákonům nemohl ústavní soud rozhodovat o ústavních stížnostech proti porušování lidských práv a základních svobod individuálními právními akty (tuto pravomoc ale měl soud v letech 1963 až 1974Kristan (1991), s. 44.), rozhodovat o protiústavnosti konání politických stran a rozhodovat o žalobě proti některým státním funkcionářům.
Současnost Již od zhroucení politického monopolu Svazu komunistů se odehrával proces přechodu na moderní demokratický právní řád založený na úctě k lidským právům. Významným mezníkem ve vývoji soudu (ale i celého Slovinska) byl 25. červen 1991, kdy Slovinsko vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii (účinnost tohoto aktu byla Brionskou deklarací od července do října 1991 přerušena). Po vypršení moratoria se Slovinsko stalo samostatným a nezávislým státem, který 23. prosince 1991 přijal svou novou ústavu. Tato ústava zavedla princip dělby moci na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní, čímž byl vytvořen prostor pro novou působnost Ústavního soudu. Ústava v článcích 160 až 167 upravuje působnost Ústavního soudu, způsobilost rušit protiústavní zákony, složení soudu, funkční období soudců, neslučitelnost funkce, imunitu soudců a ve vztahu k řízení před Ústavním soudem odkazuje na zvláštní zákon, jímž je zákon o Ústavním soudu z 8. března 1994.Zakon o ustavnem sodišču (562). In Uradni list Republike Slovenije [online]. c1994 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online. (slovinsky) Od doby přijetí zákona došlo k přijetí několika novel, a tak byl zákon o Ústavním soudu znovu s ohledem na všechny změny publikován v roce 2007.Zakon o ustavnem sodišču uradno prečiščeno besedilo (ZUstS-UPB1). In Uradni list Republike Slovenije [online]. c2007 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online. (slovinsky)
Pro činnost Ústavního soudu jsou důležité tyto tři dokumenty: Ústava Republiky Slovinsko, zákon o Ústavním soudu a jednací řád Ústavního soudu Republiky Slovinsko.
Činnost soudu náhled|Plečnikův palác, sídlo Ústavního soudu Republiky Slovinsko Ústavní soud je nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti, zákonnosti, lidských práv a základních svobod. Rozhoduje zejména o souladu zákonů s ústavou, ratifikovanými mezinárodními smlouvami a obecnými zásadami mezinárodního práva, souladu podzákonných předpisů s ústavou a zákony, o ústavních stížnostech na porušení lidských práv a základních svobod individuálními akty, kompetenčních sporech mezi státem a místními společenstvími, mezi místními společenstvími navzájem, mezi soudy a jinými státními orgány, mezi Státním shromážděním, prezidentem a vládou, o protiústavnosti aktů a činnosti politických stran.Čl. 160 In Constitution of the Republic of Slovenia [online]. [c2009] [cit. 2009-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Na žádost prezidenta, vlády nebo třetiny poslanců vyslovuje Ústavní soud názor na soulad přijímané mezinárodní smlouvy se slovinskou ústavou, přičemž Státní shromáždění je v tomto případě rozhodnutím Ústavního soudu vázáno.
Pokud Ústavní soud zjistí, že je zákon protiústavní, zruší ho zcela nebo zčásti. Zrušení vstoupí v účinnost okamžitě nebo ve lhůtě určené soudem, která nemůže být delší než jeden rok.Čl. 161 In Constitution of the Republic of Slovenia [online]. [c2009] [cit. 2009-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Soudci rozhodují ve třech tříčlenných senátech, činnost senátů se řídí rozvrhem práce.Čl. 10 odst. 2 In Poslovnik Ustavnega sodišča (4309). In Uradni list RS, št. 86/2007 [online]. 2007-09-24 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online. (slovinsky)
Podání a vybraná rozhodnutí Tabulka vyjadřuje celkový počet podání k Ústavnímu soudu v daném roce, počet podání, která soud v roce rozhodl, a počet podání, která na konci daného roku zůstala nerozhodnutá.
Rok Počet nových podání Počet rozhodnutých podání Počet nerozhodnutých podání 1992 201 167 105 1994 475 342 302 1995 510 314 500 1997 707 527 813 1998 778 678 933 1999 644 679 878 2002 1 213 999 1 265 2003 1 072 1 060 1 273 2004 1 271 1 364 1 179 2005 1 877 1 462 1 594 2006 3 053 1 667 2 981 2007 4 354 6 027 1 308 2008 3 562 3 827 1 045 2009 1 845 1 772 1 117
Rostoucí počet podání v prvních letech samostatnosti souvisel se zkoumáním ústavnosti a zákonnosti právních předpisů. V jednotlivých letech je možné vysledovat podobnost právních otázek, k nimž podání směřují: v roce 1993 byla napadána ustanovení zákona o zřízení obcí, v roce 1994 pak ustanovení zákona o soudní službě, po roce 1995 to byla ustanovení novel, které sledovaly omezení mimořádných opravných prostředků v soudních řízeních a v roce 2005 se podání týkala sporů mezi policií a soudy o pravomoc v první fázi přestupkového řízení.
Soud byl často nucen nerozhodovat o věci samé z důvodů neúplného nebo nejasného podání, což se soud pokusil vyřešit v březnu 2002 přípravou nepovinného formuláře k podání návrhu. Ke zrychlení řízení měla přispět i novela zákona o Ústavním soudu účinná od července 2007, která vymezila okolnosti, kdy je možné podat ústavní stížnost, resp. kdy může Ústavní soud stížnost zamítnout. V souvislosti s novelou se začalo pro případ nedostatečného poklesu zatížení soudu hovořit o možnosti diskrece, čímž by soud mohl na základě závažných důvodů nevyhovět i takové žádosti, která splňuje formální podmínky.
Návrh Ústavnímu soudu může podat ten, kdo prokáže právní zájem na věci. Od roku 1992 se tak Ústavní soud ve své judikatuře zaměřuje na vymezení podmínek, které takový právní zájem dostatečně prokazují.Vacík (1999), s. 110. Soud doposud vymezil právní zájem jako přímý, právní (nikoliv ekonomický), konkrétní mající vztah ke stěžovateli a směřující ke zlepšení jeho právního postavení. Ústavní soud také judikoval, že posuzovat právní zájem může kdykoliv během řízení.Ribičič (2008). s. 6.
V roce 1997 rozhodoval Ústavní soud v několika případech v souvislosti s denacionalizací (odnárodnění) a restitucí majetku znárodněného po druhé světové válce. Původní úprava přijatá na konci roku 1991 vylučovala z účasti na navrácení majetku právnické osoby. Ústavní soud pro rozpor s principem rovnosti před zákonem zrušil v březnu 1993 ustanovení zákona, která pro takové konání tvořila oporu. Souvislost s denacionalizací měly také kompetenční spory mezi soudy a správními orgány, které popíraly svou věcnou příslušnost při rozhodování o denacionalizaci. Soud několikrát judikoval věcnou příslušnost obecných soudů bez ohledu na charakter právního jednání, kterým bylo znárodnění provedeno (vynuceným právním jednáním nebo administrativním rozhodnutím).Vacík (1999), s. 110–111.