Janusz Korczak (vlastním jménem Henryk Goldszmit, 22. července 1878, Varšava – 7. srpna 1942, vyhlazovací tábor Treblinka) byl polský židovský autor literatury pro děti, pediatr, pedagog a publicista, známý také pod přezdívkami Pan Doktor nebo Starý Doktor. Od roku 1912 vedl židovský sirotčinec ve Varšavě, o který se staral i během druhé světové války, kdy se musel s dětmi přesunout do varšavského ghetta. Když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl, že půjde s nimi, přestože nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.
Život před druhou světovou válkou Narodil se v roce 1878 (některé zdroje uvádí rok 1879) ve Varšavě v Kongresovém Polsku jako Henryk Goldszmit do sekulární židovské rodiny Józefa Goldszmita (1844–1896) a Cecylie, rozené Gębické (cca 1854–1920). Jeho otec byl uznávaným právníkem, pocházejícím z rodiny zastánců židovského osvíceneckého hnutí haskala z Lublinu, zatímco matka se narodila do prominentní židovské rodiny z Kališe. Rodina se v rámci Varšavy často stěhovala.Nejprve žila v domě v ulici Bielańska č. 18, v roce 1881 se přestěhovala na adresu Krakowskie Przedmieście č. 77, následně o dva roky později na adresu Miodowa č. 19, a poté na adresy Náměstí Krasińskich č. 3, Nowosenatorskiej č. 6, Świętojerskiej č. 18 a Leszno č. 10. V osmi letech nastoupil ke studiu na základní škole Augustyna Szmurła, po níž pokračoval na střední škole Gimnazjum Praskie. Výuka probíhala v ruštině a s výjimkou literatury, které věnoval veškerý svůj volný čas, školu neměl rád (jeden ročník dokonce opakoval). Zhruba ve dvanácti letech mu otec ochořel a byl umístěn do ústavu pro duševně choré, kde v dubnu 1896 zemřel. Mladý Goldszmit si tak musel začít přivydělávat doučováním studentů, aby finančně podpořil matku a sestru Annu.
náhled|vlevo|Budova někdejší střední školy Gimnazjum Praskie, kde Korczak studoval|alt=Podlouhlá dvoupatrová budova ve špatném stavu Roku 1896 literárně debutoval v satirickém týdeníku . O dva roky později úspěšně zakončil středoškolská studia a zároveň poprvé použil svůj literární pseudonym Janusz Korczak (došlo k tomu v Paderewského literární soutěži). V roce 1898 rovněž nastoupil na lékařskou fakultu Carské univerzity ve Varšavě (, dnes známá jako Varšavská univerzita), kde mimo jiné studoval anatomii a bakteriologii u Edwarda Przewoského, zoologii u Nikołaje Nasonowa a psychiatrii u Alexandra Szczerbaka. V roce 1899 se poprvé setkal se sionismem během světového sionistického kongresu ve švýcarské Basileji. Téhož roku byl krátce zatčen ruskými úřady; buď pro aktivity ve varšavském charitativním spolku či pro napojení na stávkující studenty Carské univerzity. Během studií byl literárně činný; přispíval články a recenzemi do týdeníku a řady dalších periodik, a v roce 1901 vydal svůj první román s názvem Děti ulice (). V devadesátých letech 19. století zároveň studoval na tzv. Létající univerzitě (), kde jej učil mimo jiné Waclaw Nałkowski. Studia medicíny dokončil po šesti letech v roce 1904 (jeden ročník musel opakovat). V závěru studií začal jezdit jako vychovatel na letní dětské tábory. Tuto zkušenost později zúročil jednak ve své pedagogické praxi, a posloužila mu jako základ pro jeho dvě knížky (1910) a (1911).
V březnu 1905 získal doktorát a nastoupil do Bersohnsovy a Baumansovy dětské nemocnice ve Varšavě. Po vypuknutí rusko-japonské války byl v červnu 1905 odveden do ruské armády a odvelen na Dálný východ, kde do března 1906 sloužil jako vojenský lékař. V roce 1906 vydal knihu Dítě z přijímacího pokoje (), za níž se mu dostalo literárního uznání a stal se vyhledávaným pediatrem. Po válce se vrátil k lékařské praxi. Aby si rozšířil své lékařské znalosti, odjel v roce 1907 na vlastní náklady na roční studijní pobyt do Berlína a v roce 1910 na půlroční studijní pobyt do Paříže, kde se věnoval pediatrii a pedagogice. V roce 1910 nebo 1911 odcestoval za obdobným účelem na několik měsíců do Londýna, kde navštěvoval nemocnice a dětské domovy. Tehdy se rozhodl, že si nepořídí vlastní rodinu, a svůj život zasvětí práci s dětmi. Zároveň se však domníval, že rodina je nejlepším místem pro výchovu dítěte. Paralelně až do roku 1912 pracoval v již zmíněné dětské nemocnici a zároveň provozoval soukromou lékařskou praxi, kde bezplatně ošetřoval chudé, zatímco od bohatých pacientů požadoval poplatek za ošetření.
Práce s dětmi náhled|Dům sirotků v Krochmalné ulici, kde Korczak působil; sám žil v podkrovní světnici|alt=Historická fotografie třípatrové budovy V roce 1912 opustil nemocnici a stal se ředitelem varšavského židovského sirotčince Dům sirotků (). Zde pracoval se Stefanií Wilczyńskou, s níž se seznámil v roce 1909 ve Výboru pro sirotky, a která se stala jeho nejbližší spolupracovnicí. V dětském domově Korczak aplikoval jím rozvinuté pedagogické postupy – vytvořil do jisté míry autonomní dětskou společnost s vlastními institucemi (děti měly svůj parlament, soud či noviny), přidělenými povinnostmi a prací, která „podporovala pořádek, aktivní účast a péči dětí o děti.“ Byl zastáncem dětské emancipace a zasazoval se o respektování dětských práv. Chtěl pro děti zorganizovat společnost, založenou na principech spravedlnosti, rovnosti a odpovědnosti. V dětech podporoval nezávislost a pečlivě dokumentoval jejich psycho-fyzický a sociální vývoj. Inspiroval se zejména švýcarským pedagogem Johannem Pestalozzim (jeho práci a pedagogické postupy odjel v létě 1899 studovat do Švýcarska) a německým pedagogem Friedrichem Fröbelem.
K roku 1914 byl členem či příznivcem řady veřejných spolků a sdružení, mimo jiné Varšavské hygienické společnosti (), Společnosti pro studium dětí (), Varšavské lékařské společnosti () či Společnosti pro polskou kulturu (). V témže roce byl po vypuknutí první světové války odveden do ruské armády jako vojenský lékař v hodnosti nadporučíka. Původně sloužil na pozici velitele oddělení polní nemocnice v týlu ukrajinské fronty, v roce 1917 byl po prodělání nemoci převelen do Kyjeva, kde pracoval coby lékař v útočišti pro děti. Zde se seznámil s polskou zdravotní sestrou Marynou Falskou, s níž po návratu do Polska spolupracoval. Během války sepsal několik knih o výchově dětí. Do Varšavy se vrátil v polovině roku 1918 v hodnosti kapitána.
náhled|vlevo|Korczak a Falska s dětmi ze sirotčince Náš domov, cca 1920–1928|alt=Čtyři řady dětí spolu s vychovatelkami a ředitelem Koncem roku 1919 začal spolupracovat s nově otevřeným dětským domovem pro křesťanské sirotky Náš domov () vedeným Marynou Falskou, který navštěvoval jako lékař a pedagog. V průběhu polsko-sovětské války v letech 1919–1921 sloužil v polské armádě coby vojenský lékař v hodnosti majora ve vojenských nemocnicích v Lodži a Varšavě. Během své služby se nakazil tyfem. Jeho matka, která se o něj následně starala, se nemocí rovněž infikovala, a na její následky záhy zemřela, v důsledku čehož se Korczak nervově zhroutil. V roce 1926 inicioval vydávání experimentálního dětského týdeníku , tvořeného dětmi ze sirotčince pro ostatní děti, který vycházel jako příloha polského židovského sionisticky orientovaného periodika . První vydání vyšlo říjnu téhož roku. Sám působil coby šéfredaktor této dětské přílohy do roku 1930, kdy jej vystřídal jeho někdejší tajemník Igor Newerly. Celý projekt byl založen na myšlence, že děti by měly psát pro děti. Ve 20. letech podporoval Židovský národní fond, který vykupoval půdu v britské mandátní Palestině pro židovské osídlení, a v roce 1929 se stal zástupcem člena polské sekce Židovské agentury. Počátkem 30. let náležel ke svobodným zednářům. V roce 1933 mu byl udělen Řád znovuzrozeného Polska. V letech 1935 až 1936 a 1938 až 1939 měl vlastní rozhlasový pořad, v němž podporoval a popularizoval dětská práva, kde vystupoval pod jménem Starý Doktor. V souvislosti s evropskou politickou a ekonomickou krizí, která mimo jiné vedla ke vzestupu nacismu, se Korczak začal více pohybovat v sionistických kruzích (zajímal se zejména o kibucová hnutí v mandátní Palestině a mládežnickou organizaci he-Chaluc). V letech 1934 a 1936 mandátní Palestinu navštívil a v tamních kibucech sledoval pedagogickou praxi při výchově dětí. Jeho cesty jej ovlivnily natolik, že dospěl k přesvědčení, že by se všichni Židé měli přestěhovat do Palestiny.
Druhá světová válka náhled|Korczak, neznámé datum|alt=Hlava staršího muže s plnovousem, bez vlasů a s brýlemi Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, přihlásil se jako dobrovolník do Polské armády, ale byl pro svůj věk odmítnut (v té době mu bylo 61 let). V témže měsíci naposledy promluvil v rozhlasovém vysílání, v němž na Poláky apeloval, aby zůstali klidní. Od začátku německé okupace se snažil získat podporu pro svůj dětský domov. Přátelé a kolegové jej naopak přesvědčovali, aby opustil Polsko a Evropu, avšak on všechny tyto návrhy odmítal. Na jeden podobný odvětil: „Ty bys neopustil své vlastní dítě v nemoci, neštěstí nebo nebezpečí, že? Tak jak bych mohl opustit dvě stě dětí?“. Na podzim 1940 byl po zřízení varšavského ghetta německou okupační správou donucen přestěhovat svůj židovský sirotčinec z domu v ulici Krochmalna č. 92 do ghetta, a to nejprve do domu Chłodna č. 33, a posléze do domů v ulicích Sienna č. 16 a Śliska č. 9. Ani jeden z těchto objektů nedisponoval tekoucí vodou či ústředním topením. Zároveň byl krátce zatčen za nenošení pásky na ruku s Davidovou hvězdou, kterou museli Židé povinně nosit.
náhled|vlevo|Korczakova evidenční karta v rámci povinné registrace lékařů, nařízené německou okupační správou, 1940|alt=Vyplněný předtištěný německý formulář s fotografií muže Mezi hlavní problémy ghetta patřil nedostatek potravin a epidemie infekčních onemocnění. Zásobování potravinami bylo nedostatečné a i přes riskantní pašování dalších potravin z oblastí mimo ghetto (z tzv. „árijské“ části města) lidé umírali na hladomor. V roce 1941 v ghettu propukla epidemie tyfu, která decimovala místní obyvatelstvo. Před zahájením deportací z ghetta v létě 1942, zahynulo na následky hladomoru a epidemií na 83 tisíc Židů. Smrt se nevyhýbala ani dětem a zároveň v důsledku smrti rodičů nebo příbuzných rapidně přibývalo sirotků. Každou chvíli se u dveří sirotčince objevilo nemluvně nebo dítě s žádostí o jídlo a útočiště a personál podle Korczakových instrukcí všechny přijímal, navzdory faktu, že měl nedostatek potravin a místa už pro stávající děti.
Počátkem roku 1942 převzal vedení útočiště pro sirotky v ulici Dzielna 39, který byl v kritickém stavu. V květnu téhož roku si začal vést deník, v němž zaznamenával život v ghettu. Otevřel rovněž nemocnici a hospic určené dětem žijícím na ulici, a pro podporu projektů pro děti se s prosbou o podporu neváhal obrátit ani na židovské kolaboranty. Zároveň udržoval úzkou spolupráci s židovským odbojem (mimo jiné s Emanuelem Ringelblumem, Cvijou Lubetkinovou nebo Jicchakem Zuckermanem).
Deportace a smrt Koncem července 1942 zahájily německé úřady tajnou operaci Großaktion Warschau, jejímž cílem byla likvidace Židů z varšavského ghetta ve vyhlazovacích táborech. Každý den vyjížděl transport s 6 tisíci Židy, bez ohledu na pohlaví a věk. První z nich vyrazil 22. července 1942 a směřoval do nově zřízeného vyhlazovacího tábora Treblinka, nacházejícího se asi sto kilometrů severovýchodně od Varšavy.
Dne 5. nebo 6. srpna 1942 obklíčili sirotčinec příslušníci SS. Němečtí vojáci následně Korczakovi oznámili, že sirotčinec bude zlikvidován a že jeho personál a děti eskortují na náměstí Umschlagplatz, odkud z ghetta odjížděly vlakové transporty. Celkem shromáždili 192 sirotků (některé zdroje uvádí číslo 196) a asi 12 pracovníků sirotčince. Żegota, podzemní organizace polské exilové vlády, která měla v ghettu své zástupce, Korczakovi nabídla útočiště v části Varšavy nacházející se mimo ghetto, ale on nabídku opakovaně odmítl s odůvodněním, že nemůže opustit své děti.
náhled|Pamětní kámen v Treblince|alt=Pamětní kámen, vypadající jako náhrobní, s nápisem