HC VERVA Litvínov (celým názvem: Hockey Club VERVA Litvínov) je český klub ledního hokeje, který sídlí v Litvínově v Ústeckém kraji. Založen byl v roce 1945 pod názvem SK SZ Horní Litvínov, svůj současný název nese od roku 2011. Historické změny názvu klubu většinou souvisely s přejmenováním vlastníka, chemických závodů v Záluží (odsud i týmová přezdívka „Chemici“). Od roku 1959, kdy postoupil do nejvyšší československé soutěže, je Litvínov společně s Pardubicemi (od 1950) jediným klubem, který nejvyšší ligu drží kontinuálně, počítaje v to i českou extraligu. Mezi odchovanci klubu jsou některé z nejslavnějších osobností českého hokeje, jako Ivan Hlinka, Robert Reichel, Martin Ručinský, Vladimír Růžička nebo Jiří Šlégr.
Společnost Orlen Unipetrol (resp. její předchůdci) podporuje klub od jeho založení v roce 1945 a s podílem 70,95 % je majoritním vlastníkem klubu. Generálním partnerem klubu je od roku 2007 společnost Benzina, a tak klub nesl nejdříve název HC Benzina Litvínov a od sezóny 2011/12 název HC Verva Litvínov, který je inspirován názvem prémiových paliv VERVA. Klubové barvy jsou žlutá a černá. Domácí zápasy odehrává na zimním stadionu Ivana Hlinky s kapacitou 6 011 diváků.
Týmové úspěchy Umístění v nejvyšší domácí soutěži – 1. místo (2015), 2. místo (1978, 1984, 1991 a 1996), 3. místo (1982, 1990 a 1992); vítěz základní části (1993) Hokejový pohár – vítěz 2002 Evropská liga – čtvrtfinále (1997) Hokejová Liga mistrů – osmifinále (2015/2016) Slezský Pohár Vítěz 1964, 1969, 1979 Pohár Osvobození Vítěz 1982
Historie
Začátky Mužstvo hrálo nejprve na zamrzlém házenkářském hřišti. Od roku 1952 se postupně z I. A třídy přes krajský přebor a oblastní soutěž propracovalo do celostátní soutěže, která se posléze změnila ve druhou ligu. V té době klub hrál již celý rok na stadionu s umělou ledovou plochou vybudovaném v roce 1955. V roce 1959 Litvínov vyhrál dvanáctičlennou druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže, kde se nachází dodnes.
Nováček soutěže ovšem velmi dlouho čekal na výraznější úspěch a pravidelně obsazoval místa ve druhé polovině tabulky. Často bojoval o holé udržení. V roce 1962 měl dokonce podle tabulky sestoupit, ale Tatra Kolín svého práva na postup z druhé ligy nevyužila. Po této sezóně zde sbíral tři roky první trenérské zkušenosti mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na mistrovství světa a zimní olympijské hry útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět. Navíc se v roce 1965 dočkala zastřešení ledová plocha. V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa.
Vzestupy a pády v československé soutěži
Čekání na týmový posun trvalo ale dále. Až v roce 1975 mužstvo zakončilo sezónu v první polovině tabulky na 4. místě a navíc také poprvé s aktivním poměrem branek. Hlinka se podílel na plné polovině gólů svého týmu, když nasbíral 78 kanadských bodů za 36 gólů a 42 přihrávek, v čemž neměl v lize konkurenci. Ve stejném roce se podařilo vyhrát republikový přebor i starším žákům. Po velkém výkyvu směrem dolů skončil Litvínov v roce 1978 nečekaně na 2. místě a Ivan Hlinka, nejlepší nahrávač ligy ročníku s 39 asistencemi, vyhrál anketu Zlatá hokejka. Od prvních mistrovství světa do 20 let ve druhé polovině 70. let mládežnická líheň Litvínova zásobovala i náš juniorský reprezentační výběr. Obránce Arnold Kadlec posléze získal i seniorskou zlatou medaili ze šampionátu v Praze 1985.
Počátek 80. let sice znamenal rozloučení s Hlinkou a Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL, ale na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 roku věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistrovství světa do 20 let a první dva se s obránci Kadlecem a Eduardem Uvírou, který do Litvínova přišel z Opavy, stali v roce 1985 v Praze mistry světa. Klímu o šampionát připravilo zranění, ale díky emigraci se stal v dresu Edmontonu v roce 1990 druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley Cupu. O čtyři roky ho předstihl ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.
Litvínov zatím na domácí scéně upevňoval svou pozici, když pravidelně končil v horní polovině tabulky, ale na úplný vrchol až příliš útočně laděné mužstvo nedosáhlo. V roce 1984 tým zopakoval 2. místo, čemuž velmi pomohlo domácí prostředí, kde zaznamenal ztráty jenom při 2 remízách z 22 utkání. Růžička se tehdy poprvé stal nejlepším střelcem ligy s 31 góly a zároveň i nejproduktivnějším hráčem ligy s 54 body. Tyto své úspěchy v dalších sezónách dokázal zopakovat a v roce 1986 v dresu Litvínova získal svou první Zlatou hokejku. Rozvoj hokeje v Litvínově podpořilo i dokončení druhé kryté haly v roce 1982. Následovala neuvěřitelná série šesti republikových dorosteneckých titulů v období 1985 – 1990, která se projevila i v juniorech, kde Litvínov triumfoval na republikové úrovni v roce 1989.
Na seniorské úrovni ve druhé polovině 80. let přišly opět výkyvy, které někdy ani nedovolily mužstvu proniknout do nově zavedeného systému play-off. Když bylo nejhůře, sestoupil v lednu 1987 trenér Ivan Hlinka z lavičky a oblékl opět hráčský dres. Do týmu však již pronikali noví mladí hráči jako útočníci Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, obránce Jiří Šlégr, brankář Zdeněk Orct z Liberce, kteří se v budoucnu stali olympijskými vítězi a světovými mistry. V roce 1990 Litvínov v play off získal 3. místo a opět měl ve svém středu nejlepšího střelce a muže kanadského bodování celé ligy, kterým se stal Reichel se 48 góly a 82 body, a k tomu ještě nejlepšího nahrávače Rosola se 38 asistencemi.
I bez Reichela zaznamenal Litvínov v další sezóně, kterou poznamenal po změně společenských poměrů již oficiální hromadný odchod hráčů do zámoří, třetí výrazný úspěch v historii klubu. Po 3. místě v základní části se probojoval do finále play off, v němž nestačil na Jihlavu. Úspěch se odrazil i ve vyhlašování různých ocenění, když se Hlinka stal nejlepším trenérem a Šlégr nejlepším obráncem ligy. Na podzim 1991 klub přišel o Beránka a Ručinského, kteří nedbali platných smluv a nevrátili se s reprezentací z Kanadského poháru, aby mohli hrát NHL. Do kádru se tedy začleňovali další mladíci, mezi nimiž vynikl zejména budoucí olympijský vítěz útočník Jan Čaloun. V posledních dvou federálních sezónách sice mužstvo vždy po konci play off o jednu příčku kleslo, ale v roce 1993 Litvínov poprvé vyhrál alespoň základní část soutěže. V posledním ročníku československé ligy si korunu krále střelců odnesl Čaloun za 44 branek a celý ročník v Litvínově odehrál kanadský útočník Lloyd Pelletier.
Působení v české soutěži Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínovští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručinský, Šlégr a Svoboda. Finále play off se ale do města vrátilo až v sezóně následující. Ani v roce 1996 však Litvínov na celkový primát v lize nedosáhl, protože nezastavil v té době kralující Vsetín. Na post brankářské jedničky se po čtyřech sezónách propracoval Petr Franěk a v obraně se na dva roky zabydleli obránci Normunds Sējējs z Lotyšska a Sergej Butko z Ruska. Josef Beránek st. byl vyhlášen nejlepším ligovým trenérem a Vladimír Jeřábek, který byl u všech litvínovských druhých míst v historii klubu, veteránem ligy. Další tři sezóny byly ve znamení ústupu z pozic, když se tým dvakrát nedokázal probojovat do play off. Probíhala obměna kádru, ale doplňování schopnými mladíky začínalo váznout, ačkoli starší žáci získali v letech 1995 a 2000 celorepublikové tituly.
V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Reichel, Jan Alinč a Rosol. O rok později šel tým po základní části do play off dokonce ze 4. pozice a jeho dres oblékal nejproduktivnější obránce ligy Karel Pilař. Stejně jako v předchozím roce přemohla Litvínov v play off Sparta, ale tentokrát se to stalo již ve čtvrtfinále. Do následující sezóny vstupoval tým i přes návrat Klímy značně oslabený a až v posledním kole na ledě Kladna začátkem března 2002 Litvínov výhrou odmítl nutnost hrát baráž o setrvání v extralize. V mezisezónní přestávce ovšem potom Litvínov vyhrál hokejový pohár (Tipsport cup). Na play off se zde nicméně čekalo až do sezóny začínající na podzim 2004, v níž probíhala tentokrát celoroční výluka NHL, která do domovského dresu poslala útočníky Ručinského s Reichelem a obránce Šlégra se Škoulou. Dokonalou senzací však byl v půlce sezóny návrat Čalouna, který ve 24 utkáních vstřelil 28 branek. Kvůli zraněním různých hráčů ale Litvínov postoupil do play off jenom díky lepším vzájemným zápasům s Plzní a posléze vypadl ve čtvrtfinále s obhájcem titulu ze Zlína. Jiří Šlégr se po mistrovství světa ve Vídni 2005 zařadil jako jeden z prvních Čechů mezi velmi pomalu se rozrůstající celosvětový klub hráčů, kteří získali zlato na MS, ZOH a jsou i držiteli Stanley cupu (viz Zlatá trojkoruna).
Od roku 2011 je maskotem klubu gepard „Vervák“.
V sezóně 2014/2015 dokázala Verva poprvé v historii Litvínova získat titul mistra nejvyšší ligy, když ve finále v sedmém zápase porazila HC Oceláři Třinec 2:0 na jeho ledě. Byl to ale spíše ojedinělý úspěch, ostatně v předešlé i následující sezóně skončila Verva naopak ve skupině o udržení nebo baráži. Nejlepším výsledkem poslední doby bylo 4. místo v sezóně 2023/24, zatímco v sezóně 2025/26 byl Litvínov už dlouho před koncem soutěže beznadějně poslední a po 8 letech byl opět nucen hrát baráž. V ní si poradil s Duklou Jihlava a i tentokrát se v extralize udržel.
Výběr slavných hráčů
Mistři světa, olympijští vítězové nebo držitelé Stanley cupu Josef Beránek ml. (ZOH 1998) Jiří Bubla (MS 1972, 1976, 1977) Jan Čaloun (ZOH 1998, MS 1999) Petr Franěk (MS 1996) Ivan Hlinka (MS 1972, 1976, 1977 jako hráč; ZOH 1998, MS 1999 jako trenér) Arnold Kadlec (MS 1985) Lukáš Kašpar (MS 2010) Petr Klíma (SC 1990) Robert Kysela (MS 1996) Robert Lang (ZOH 1998, MS 1996) Karel Pilař (MS 2001) Robert Reichel (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001) Petr Rosol (MS 1985) Martin Ručinský (ZOH 1998, MS 1999, 2001, 2005) Vladimír Růžička (MS 1985, ZOH 1998 jako hráč; MS 2005, 2010 jako trenér) Petr Svoboda (ZOH 1998, SC 1986) Martin Škoula (SC 2001) Jiří Šlégr (ZOH 1998, MS 2005, SC 2002) Eduard Uvíra (MS 1985) Pavel Francouz (SC 2022)
Další významní hráči klubu Jan Alinč Jan Benda Vladimír Jeřábek Kamil Kašťák Miroslav Kluc Vlastimil Kroupa Vojtěch Kubinčák Zdeněk Orct František Procházka Ivo Prorok Michal Trávníček Jaroslav Walter
Historické názvy Zdroj:
1945 – SK SZ Horní Litvínov (Sportovní klub Stalinovy závody Horní Litvínov) 1954 – Jiskra SZ Litvínov (Jiskra Stalinovy závody Litvínov) 1962 – TJ CHZ ČSSP Litvínov (Tělovýchovná jednota Chemické závody Československo-sovětského přátelství Litvínov) 1990 – HC CHZ Litvínov (Hockey Club Chemické závody Litvínov) 1991 – HC Chemopetrol Litvínov (Hockey Club Chemopetrol Litvínov) 1994 – HC Litvínov, s.r.o. (Hockey Club Litvínov, společnost s ručením omezeným) 1996 – HC Chemopetrol, a.s. (Hockey Club Chemopetrol, akciová společnost) 2007 – HC Litvínov (Hockey Club Litvínov) 2009 – HC BENZINA Litvínov (Hockey Club BENZINA Litvínov)