Eduard Ovčáček (5. března 1933 Třinec – 5. prosince 2022) byl český vizuální básník, grafik, sochař, malíř, fotograf, typograf, kurátor a vysokoškolský pedagog.

Život Eduard Ovčáček vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1957–1963, prof. Peter Matejka) a roku 1962 absolvoval roční stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. Antonín Kybal). Již koncem 50. let byl členem skupiny KrokySkupina Kroky: členové a jedním z iniciátorů vzniku nezávislé bratislavské skupiny výtvarníků orientovaných na informel a účastníkem neoficiálních výstav Konfrontace I–III v letech 1961–1963. V té době také navázal kontakty s ostatními umělci zabývajícími se strukturální malbou v Praze (Aleš Veselý, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek) a v Polsku (Marian Bogusz). V roce 1960 Vladimír Boudník seznámil Eduarda Ovčáčka s Jiřím Kolářem.Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 143 Moravští a slovenští strukturalisté sdružení v Tvůrčí skupině Parabola vystavovali společně poprvé v roce 1963 v DU Olomouc a v roce 1964 v Ostravě.

O rok později Eduard Ovčáček v Ostravě představil lettristické obrazy na výstavě Obraz a písmo a byl přítomen na reprezentativní přehlídce československé grafiky v Písku. V druhé polovině šedesátých let se v jeho ateliéru scházela skupina výtvarníků orientovaných na abstraktní umění. Nově založený Klub konkrétistů spojil více než 50 českých, moravských a slovenských umělců a od roku 1967 uskutečnil sérii výstav doma i v zahraničí.

Na okupaci Československa v roce 1968 reagoval konkrétní a vizuální poezií s názvem Lekce velkého A, kterou ještě stihnul publikovat v Literárních listech a některých dalších periodikách v Československu a v zahraničí. Po tomto veřejném vystoupení a jako pozdější signatář Charty 77Úplný seznam zveřejněných signatářů Charty 77 – O byl po celou dobu 70. a 80. let režimem všemožně šikanován a ztratil možnosti vystavovat v oficiálních galeriích. Výstavy neoficiálních výtvarníků se v té době konaly pouze v dostatečné vzdálenosti od Prahy, obvykle v místním kulturním středisku, divadle, muzeu nebo menší galerii v městech Orlová, Sokolov, Blansko, Hodonín, Frýdek-Místek, Český Těšín nebo Brno, později v Galerii H a Minisalonu Jazzové sekce.

Na počátku 90. let došlo k intenzivnímu obnovování výtvarnických sdružení a jméno Eduard Ovčáček se objevovalo na výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Umělecké besedy, Nového sdružení pražských umělců a Výtvarné skupiny Jiná geometrie. Po roce 1997 byl z iniciativy některých teoretiků (Arsén Pohribný, Jiří Valoch aj.) založen nový Klub konkrétistů s pobočkami v několika oblastních centrech. Eduard Ovčáček byl členem ostravské skupiny konkretistů a pokračoval zde v intenzivní tvůrčí činnosti.

Jeho dcera Berenika Ovčáčková (narozena 7. února 1964 v Ostravě) je rovněž grafička a malířka.

Pedagogická činnost V letech 1963–1968 vyučoval Eduard Ovčáček grafické techniky na Olomoucké univerzitě. V roce 1991 se stal spoluzakladatelem nové Fakulty umění při Ostravské univerzitě, kde jako profesor vedl Ateliér volné grafiky na Katedře intermedií. Udržoval kontakty s akademickými kolegy, zejména na Slovensku a v Polsku (Univerzity v Katovicích, Krakově a Lodži).

Dílo

Východiska tvorby Během studií koncem 50. let se Eduard Ovčáček zajímal o piktogramy v archaickém umění a interpretoval je v expresivní figurální malbě, která se postupně vzdávala barevnosti a směřovala k výtvarným znakům. Figuraci zcela neopustil ani ve své strukturální grafice a materiálovém tisku z počátku 60. let (Královský cyklus, 1962). Stejně jako další výtvarníci, kteří se začátkem 60. let zabývali abstraktním uměním, byl silně ovlivněn existenciálními literárními díly Sartra, Camuse, Kafky, Becketta nebo Ionesca (grafický cyklus Konec šťastných dnů). Titíž autoři a s nimi i dadaistické a absurdní divadelní hry Jarryho, Tzary a Václava Havla se stali aktuální inspirací Ovčáčkových děl i za normalizace (obrazy Dva na tribuně, Otec Ubu ještě králem, Jednoruký řečník). Cykly obrazů Systémy, Paměťové díry, Konec informací byly inspirovány dystopickým románem George Orwella 1984.Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 145–146

Podobně jako většina českých a slovenských umělců skupin Konfrontace, kteří na přelomu 50. a 60. let vytvářeli specifickou československou tvář informelu, také Eduard Ovčáček se později vracel ke konkrétním formám zobrazování. Od poloviny 60. let se zabýval vizuální poezií a písmové znaky (tzv. grafémy) používal k záznamu slov i jako šifry nebo uspořádané sestavy jednotlivých liter. V této době získal secesní kovové raznice písmen, které pak vtiskoval do grafické desky, vypaloval do povrchu papíru a dřeva nebo vtlačoval jako plošné reliéfy do vrstev ručního papíru. Fenoménu a problematice písma se věnoval do konce života. Stal se tak nejdůslednějším českým představitelem výtvarného směru zvaného lettrismus. Nejčastěji opakovaným motivem jsou formy číslice 3, které odkazují k datu narození autora.

Kombinované techniky V období 70. a 80. let, kdy nemohl vystavovat, tvořil dřevěné reliéfy s vypalovanými znaky předmětů a písmen, propalované koláže, malby akrylem i olejem a díla využívající kombinace uvedených technik. Po roce 1980 jako volný pandán k dřevěným reliéfům vzniká série reliéfů v ručních papírech z rozmixované papírové hmoty. Opět se zde objevují jednotlivá slova nesoucí sdělení, fragmenty slov i pouhé shluky liter. Haptickou kvalitu struktury i barevnou tonalitu určují druhy použitého papíru. Otisky písma a běžných předmětů autor kombinoval s odlitky různých částí těla a kolážemi s propálenými písmeny. Tyto papírové antropometrie vytvářejí již autonomní plastický objekt.

Prostorové instalace Na konci 60. let se Eduard Ovčáček soustavně věnoval také tvorbě prostorových kompozic, sestavených z jednoduchých barevných dřevěných dílů, které nazýval Architektony pro podobnost s architektonickými modely. Zdánlivě náhodné a neuspořádané instalace barevných tyčí z počátku 90. let později podrobil řádu a využil je v závěsných reliéfech. Geometrické objekty, kterými na tuto tvorbu navázal kolem roku 2010, jsou sestavami jednotlivých prvků v kontrastních komplementárních barvách nebo rytmizovaných barevných přechodech. V devadesátých letech pod názvem staronové znaky realizoval ucelenou sérii kompozic na plátnech a papírech a v podobě prostorových akcí a instalací (Prostor Zlín, 1994; akce s hořícími lany Zastavený čas II v Třebíči, 1994 a performance meeting Malamut v Ostravě, 1994).

Grafická tvorba Grafická tvorba autora se odvíjela od strukturální grafiky a techniky tisku z hloubky přes krátké období Grafo-ready made z počátku 70. let k cyklu Člověk a znak (1979–1980), který souvisel s jeho tehdejším zájmem o bizarně fantaskní realismus a je paralelou k ilustracím knihy markýze de Sade: 120 dní Sodomy. Od konce 60. let se zabýval serigrafii, kterou u nás jako grafickou techniku rehabilitoval a začal využívat mezi prvními. V devadesátých letech uspořádal na půdě Ostravské univerzity řadu workshopů serigrafie a zároveň plynule přešel ke stále dokonalejší technice digitální počítačové grafiky a velkoplošného tisku. Patřil v tomto oboru k nejoriginálnějším tvůrcům, který neustále posouval hranice možnosti zobrazení, aniž by opustil své původní zaujetí písmem. V letech 1964–65 se věnoval kombinaci fotografie s tiskem, zprvu v cyklu Tetovaná žena (geometrické plány a písmo exponované spolu s ženskými akty), v 21. století v cyklu Fotografika, kde využíval kombinace digitalizovaných fotografií a počítačové grafiky. Eduard Ovčáček se zabýval rovněž typografií a v letech 1986–2013 se podílel na vydání desítek publikací o výtvarnících a výtvarném umění.

Ocenění 1965 Cena za grafiku, Mezinárodní výstava Złote grono, Zielona Góra 1968 Čestné uznání za grafiku, I. Bienále výzkumy grafiky, Jihlava 1995 Grand Prix hlavního města Prahy, I. Mezinárodní trienále grafiky INTER-KONTAKT-GRAFIK 1995, Praha – Kraków; 1996 Cena České spořitelny, Bienále české grafiky, GVU Ostrava 1998 1. cena Feliciena Ropse, Muzeum F. Ropse, Namur 1999 Cena Vladimíra Boudníka, Nadace Inter-Kontakt-Grafik, Praha 2000 Grafika roku, Čestné uznání v kategorii A, Praha 2004 Grafika roku, Čestné uznání v kategorii A, Praha 2007 Christmas 2007 – AR, Bratislava 2008 Cena města Ostravy 2008

Zastoupení ve sbírkách Albertina, Vídeň Národní galerie v Praze Moravská galerie v Brně Nationalgalerie, Berlín Slovenská národní galerie, Bratislava Muzeum narodowe, Varšava, Krakov The Sackner Archive of Visual and Concrete Poetry, Miami Beach Le Musée du Petit Format, Nimes Musée Felicien Rops, Namur Stadtgalerie, Bochum Hamburger Kunstsammlungen Kassákovo muzeum, Budapešť Ministerstvo kultury České republiky Oblastní galerie Soukromé sbírky doma a v zahraničí

Členství ve skupinách Kroky (1958) Bratislavské konfrontace (1960–1965) Parabola (1962) Klub konkrétistů (1967, EO jedním ze zakladatelů) Výtvarná skupina Jiná geometrie SČUG Hollar (od roku 2001) Spolek výtvarných umělců Mánes (1992–2004) Umělecká beseda (od roku 2008)

Výstavy

Autorské (výběr) 1966 Výtvarné dílo 1961–1966, Dům umění, Ostrava , Galerie na Karlově náměstí, Praha, Forum Stadtpark, Graz 1967 Galerie výtvarného umění Ostrava; Kleine Graphik Galerie, Brémy 1970 Obrazy – plastiky – grafika, Okresní vlastivědné muzeum, Frýdek-Místek 1972 Divadlo hudby OKS, Olomouc 1980 Výtvarné dílo, Dům kultury, Orlová 1981 Koláže 1964–1981, MKS, Český Těšín , Galerie Slavia, Brémy 1983 Stopy písmen 1980–1983, MKS, Blansko, Galerie PRAgXIS C. Schüppenhauer, Essen-Kettwig 1983/84 Koláže / ruční papíry, VŠV, Brno, MG Čs. spisovatele, Praha 1985 Figurální tvorba, GVU v Hodoníně 1986 Ruční papíry / koláže / plastiky, Atrium, Praha 1987 Práce z ručního papíru, Zámek Sokolov, Sokolov 1987 Kresby, MG Čs. spisovatele, Brno 1989 ÚMCH, Praha, Gluri-Suter-Huus, Wettingen 1990 Kresby, Galerie Československý spisovatel, Praha 1990 Obrazy, grafiky a kresby, Galerie Delta, Frýdek-Místek 1991 Obrazy a grafika /parabola 61–91/, Galerie Fronta, Praha 1991/92 Obrazy, kresby, koláže, plastiky, práce z papíru, poezie, Dům umění, Ostrava,. Galerie Malovaný dům, Třebíč, OGV v Jihlavě, OVM, Šumperk, Galéria PM Bohúňa, Liptovský Mikuláš 1992 Kresby ohněm / znaky, Galerie Nová síň, Praha 1993 Soupis grafické tvorby z let 1961–1993, Dům umění, Ostrava 1993 DU, Stará radnice, Brno, GVU v Ostravě; Státní galerie, Zlín, Centrum Sztuki w Bytomiu, Galerie Jensen, Hamburk 1994 MKS Krnov, Galerie Paseka, Praha, Středoevropská galerie, Praha 1995 Galerie im Rathaus, Berlín, Státní muzeum, Frenštát pod Radhoštěm 1996 Stopy písma a znaků, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava, Synagoga, Hranice, Langův dům, Frýdek-Místek, České centrum, Berlín 1997 Die Künstlergilde Galerie, Esslingen, 1998 Staroměstská radnice, Praha, Galerie am Südbahnhof, Mohuč, Dům umění, Zlín 1999 Tvorba z let 1959–1999, Výstavní síň Husova, Praha 1999 Rotace, Dům umění v Opavě 1999 Serigrafie 1968–1999, Pálffyho palác, Bratislava 2000 Výběr z díla, Galerie Jiřího a Běly Kolářových, Praha 2000 Serigrafie, obrazy, objekty, Sankturinovský dům, Kutná Hora 2001 Eduard Ovčáček: Na ostravsku, Dům umění, Ostrava 2001 Serigrafie, Galerie Magna, Ostrava 2001 Grafika, Galerie Hrozen, České Budějovice, Galerie Chagall, Karviná, 2002 Galerie Aspekt, Brno, Instytut Sztuki w Katowicach – Filia w Cieszynie 2003 Mac&rt počítačová grafika, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek 2005 Sémantická vibrace, Galerie Magna, Ostrava 2005 Výběr 1959 až 2005, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 2005 Elementární estetika, Galerie Aspekt, Brno 2006 Interpretace, Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda, Příbor 2006 Serigrafie & digitální tisky 1997–2006, Galerie Hollar, Praha 2007 Grafiky a asambláže 60. let ze sbírek GVUO, Dům umění, Ostrava 2007 Peripetie písma & znaků, Galerie Smečky, Praha 2008 Eduard Ovčáček 75, Galerie Beseda, Ostrava, Galerie Trisia a.s., Třinec