Jozef Lohyňa (* 13. dubna 1963 Zlaté Moravce, Československo) je bývalý československý, později slovenský zápasník, volnostylař. Na letních olympijských hrách v roce 1988 v Soulu získal jako reprezentant Československa bronzovou medaili. Je také mistrem světa z roku 1990. Startoval 8× na mistrovství světa a 10× na mistrovství Evropy.
V roce 1990 vyhrál anketu Sportovec roku.
Sportovní kariéra Se zápasením začal se svým o rok starším bratrem Ľubomírem v Handlové. Později pokračoval v Prievidzi v Baníku, v klubu, který se jako jeden z prvních v Československu seriózně zabýval volným stylem. Byl všestranně sportovně nadaný, mimo zápasení hrál fotbal a hokej. Zápasením se původně nechtěl zabývat, v 18 letech byl dokonce vyloučen z Baníku Prievidza. Na vojnu však narukoval do Prahy, kde se stal sparring partner tehdejším zápasnickým esům Danu Karabínovi a Julo Strniskovi v RH Praha (dnes Olymp Praha). V roce 1983 byl povolán do reprezentace a na mistrovství Evropy seniorů obsadil nečekané 4. místo. Jeho velkou předností byla vyrovnaná psychika a odvaha, z velkých jmen si často těžkou hlavu nedělal. Jeho osobním trenérem a sparring partnerem byl starší bratr Ľuboš.
První velkou seniorskou medaili získal v roce 1986 na mistrovství Evropy a na olympijské hry do Soulu v roce 1988 odjížděl jako jeden z favoritů. V Evropě tehdy vládl střední váze Bulhar Aleksandar Nanev. Nanev však na olympiádě v Soulu vyhořel. V prvním kole skupiny B dostal nalosovaného mistra světa a obhájce olympijského zlata Američana Marka Schultze, se kterým prohrál na body. Druhé kolo opět neustál a po dvou porážkách skončil ve skupině. Podobný osud potkal i hlavního favorita Američana Schultze, který poté co v 6. kole těsně nestačil na Rusa Tambovceva, prohrál senzačně v kole dalším s Turem Nedžmi Genčalpem. Lohyňa byl nalosován do schůdnější skupiny A, převážně s asijskými mistry. V prvním kole přejel Švýcara Jolliena, ve druhém kole však takticky nezvládl zápas s domácím Han Mjong-uem (Han bojoval doma, měl na své straně diváky a rozhodčí). Se svými dalšími soupeři si dokázal poradit, v posledním kole si pohlídal nebezpečného Japonce Acušiho a ve skupině skončil s jednou porážkou na druhém místě. Vítězem skupiny se bez porážky stal Jihokorejec Han a postoupil do finále. Lohyňa se utkal o třetí místo se Sovětem Tambovcevem a vybojoval bronzovou olympijskou medaili.
V období mezi olympijskými hrami 1988 a 1992 patřil mezi nejlepší sportovce v Československu. Zisk titulu mistra světa v roce 1990 mu vynesl titul sportovce roku. V roce 1991 měl nakročeno k úspěšné obhajobě titulu mistra světa, ale do finále nastupoval s vážným zraněním nohy, obsadil druhé místo. V roce 1992 se mu dostalo další pocty, byl určen vlajkonošem na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Barceloně. V samotném turnaji mu však nepřálo štěstí, potom co těsně nestačil na Čečence Elmahdi Džabrajilova, prohrál zápas pravdy s Němcem Gstöttnerem a obsadil 5. místo.
Po zániku Československa v roce 1993 se rozhodl reprezentovat rodné Slovensko, i když ještě v roce 1996 žil v Praze. V Praze se narodili oba jeho synové (*1990 a *1995).
V roce 1996 odjížděl na olympijské hry v Atlantě s medailovými ambicemi. Při zahajovacím ceremoniálu olympijských her se mu opět dostalo pocty nést státní vlajku. V olympijském turnaji startoval v lehké těžké váze a předvedl velmi dobrý výkon. Dostal se do závěrečných bojů, v semifinále však nestačil na fenoména této váhové kategorie Macharbeka Chadarceva a v souboji o třetí místo prohrál s Gruzíncem Kurtanydzem. Obsadil 4. místo. Po zápase s Gruzíncem nechal na žíněnce svou obuv, čímž symbolicky ukončil bohatou sportovní kariéru.
V roce 1998 pořádala mistrovství Evropy Bratislava a trenérům se podařilo ho přesvědčit k návratu. Startoval ve své střední váze a vybojoval 3. místo. V dalších letech se dále věnoval trenérské a funkcionářské práci, ale potom co jeho svěřenci vyhořeli na olympijských hrách v Sydney byl s bratrem odvolán. V novém tisíciletí v mnoha směrech nesouhlasil s politikou vedení slovenského zápasnického svazu, která zvolila cestu nákupu reprezentantů ze zahraničí – David Musulbes, István Lévai a svých pozic ve svazu se vzdal. Věnoval se podnikatelské činnosti v oblasti hokeje (oba jeho synové se hokeji věnují), do roku 2005 zápasil z finančních důvodů v německé bundeslize. V roce 2013 kandidoval na pozici župana Trenčianského kraja. K tréninkové práci v zápase se vrátil po téměř 15 letech v Košicích.
Sportovní výsledky
Volný styl Turnaj 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 střední váha lehká těžká váha Olympijské hry — 3. 5. 4. Mistrovství světa 4. 11. 3. — 5. 1. 2. — 4. 6. — — Mistrovství Evropy 4. 7. 4. 3. 3. 5. 2. — — — — 3. 4. — — 3.
Související články Československo na letních olympijských hrách
Externí odkazy Informace na Osobnosti.sk
Informace na Olympic.cz
Kategorie:Českoslovenští zápasníci Kategorie:Slovenští trenéři Kategorie:Českoslovenští bronzoví olympijští medailisté Kategorie:Českoslovenští olympijští vlajkonoši Kategorie:Slovenští zápasníci Kategorie:Slovenští olympijští vlajkonoši Kategorie:Slovenští olympionici Kategorie:Mistři světa v zápasu Kategorie:Sportovec roku – jednotlivci Kategorie:Narození 13. dubna Kategorie:Narození v roce 1963 Kategorie:Narození ve Zlatých Moravcích Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži