Jazyk mokša (, ) patří do finsko-volžské větve uralské jazykové rodiny. Nejblíže příbuzným jazykem je jazyk erzja, se kterým tvoří skupinu mordvinských jazyků. Z morfologického hlediska se jedná o aglutinační jazyk.

Jazykem mokša mluví okolo 500 000 lidí. Nejvíce mluvčích se nachází v západní části Mordvinské republiky, ve které je také jedním ze tří úředních jazyků (dalšími jsou ruština a jazyk erzja). Dále se mokšanštinou mluví především v Baškortostánu, Tatarstánu, Penzenské oblasti, Samarské oblasti a Orenburské oblasti.

Mimo tuto evropskou část Ruské federace jsou menšiny mluvčích v Arménii, Austrálii a USA.

Existují tři hlavní dialekty tohoto jazyka – centrální, západní a jihovýchodní.

Historie První souvislý text v jazyce mokša se objevil na konci 18. stol. V té době neexistoval jednotný spisovný jazyk. Byly vydány tiskoviny, které se zapisovaly různými dialekty. V roce 1892 byl vydán první mokšanský slabikář. V 30. letech 20. stol. se jediným spisovným jazykem stal centrální dialekt. V současném spisovném jazyce jsou přítomny i některé zvláštnosti ostatních nářečí. Mezi významné spisovatele mokšanské literatury patří Zachar Dorofeev (Захар Дорофеев), Michal Bezborodov (Михаил Безбородов), Timofej Kirdjaškin (Тимофей Кирдяшкин) a Maksim Beban (Максим Бебан).

V současné době se v jazyce mokša vyučuje na některých středních školách. Jazyk je možné studovat na filologických fakultách Mordvinské státní univerzity a Mordvinského státního pedagogického institutu. Institut také vydává literárně-umělecký časopis Мокша (Mokša), časopis pro děti Якстерь тяштеня (Červená hvězdička) a noviny Мокшень правда (Mokšanská pravda). V jazyce mokša je také vysílán rozhlas a uvádějí se některé televizní pořady.

Abeceda a fonetika Mokšanský jazyk používá k zápisu cyrilici bez přidaných znaků. velké А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я malé а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я přepis a b v g d e ё ž z i j k l m n o p r s t u f ch c č š šč '' y ' è ju ja

Mokšanština obsahuje více hlásek, než je písmen v abecedě. Proto k vyjádření některých souhlásek užívá spřežky. Některé samohlásky se také zapisují různými písmeny. Například samohlásky [æ] a [ə] se zapisuje pomocí písmen Э, O, E, Я. Psaný jazyk tedy neodpovídá přesně výslovnosti.

Jazyk mokša obsahuje 7 samohlásek. Předopatrové [æ], [e], [i], střední [a], [ə], zadopatrové [o], [u]. Na rozdíl od příbuzného erzjanského jazyka byla zachována hláska [æ] a také se objevila nová redukovaná samohláska [ə]. Samohlásky v přízvučných slabikách se vyslovují výrazně, v nepřízvučných méně výrazně nebo redukovaně. +Samohlásky v jazyce mokša přední střední zadní zavřené

středové

otevřené

Na souhlásky je jazyk mokša jedním z nejbohatších mezi všemi uralskými jazyky. Obsahuje 33 souhlásek, z nichž 20 tvoří deset párů tvrdých – měkkých souhlásek. Zvláštností je pět neznělých sonor [lch], [l'ch], [rch], [r'ch] a [jch], které se zapisují pomocí spřežek лх, льх, рх, рьх a йх, a palatální frikativa [ç], která není v písmu rozlišena.

Přízvuk je v jazyce mokša zpravidla na první slabice. Pokud však je v první slabice И nebo У a v druhé samohláska [] nebo [], přechází přízvuk na druhou slabiku. Například (přízvuk je vyznačen čárkou): си́момс (pít), сима́н (já piji), сима́т (ty piješ).

Starobylá ugrofinská samohlásková harmonie se nezachovala.

Gramatika Jazyk mokša má velmi silný aglutinační charakter. Existují pouze přípony a koncovky, naopak neexistují žádné předpony. Podstatná jména lze rozložit na kmen – přípona čísla - posesivní přípona – pádová koncovka, slovesa na kmen – přípona způsobu – přípona času - koncovka osoby a čísla. V jazyce se nerozlišuje mluvnický rod, ani u zájmen 3. osoby (сон / son značí on, ona, ono).

Podstatná jména Podstatná jména se ohýbají podle čísla a pádu. Také k nim lze připojit posesivní přípony. Možné číslo se tvoří pomocí přípon -т, -ть / -t, -t'. Druhá přípona (-ть) se používá po měkkých souhláskách. куд / kud (dům) – кутт / kutt – (domy) ведь / ved' (voda) – ветть / vett' (vody) ош / oš (město) – ошт / ošt (města)

Zvláštností mokšanského jazyka je dvojí skloňování. Existuje skloňování neurčité a skloňování ukazovací (určité). Tvary neurčitého a ukazovacího skloňování mají funkci podobnou jako neurčitý a určitý člen některých indoevropských jazyků, jako je třeba angličtina. Pádový systém v neurčitém skloňování se skládá ze 13 pádů. + Pády v neurčitém skloňování pád koncovka příklad překlad otázka nominativ   куд / kud dům Kdo? Co? genitiv -нь / -n' кудонь / kudon' domu U koho? Čí? dativ -нди / -ndi кудонди / kudondi domu Komu? Čemu? lativ -в, -у, -и / -v, -u, -i куду / kudu do domu Kudy? inesiv -са, -ца / -sa, -ca кудса / kudsa v domě Kde? elativ -ста, -цта / -sta, -cta кудста / kudosta z domu Odkud? ilativ -с, -ц / -s, -c кудс / kuds do domu Kam? prolativ -ва, -га, -ге / -va, -ga, -ge кудога / kudoga po domě Po kom, čem? Podél koho, čeho? ablativ -ка, -да, -та / -ka, -da, -ta кудода / kudoda od domu Od koho, čeho? komparativ -шка / -ška кудшка / kudška jako dům Jako kdo, co? abesiv -фтома / -ftoma кудфтома / kudftoma bez domu Bez koho, čeho? translativ -кс / -ks кудкс / kudks v dům (se změnit) Kým se stát? V co se změnit? kauzativ -нкса / -nksa кудонкса / kudonksa kvůli domu Kvůli koho, čeho?

Ukazovacím skloňováním se vyjadřují určité (neobecné) osoby nebo předměty. Na rozdíl od erzjanského jazyka, ukazovací skloňování v mokšanském jazyce obsahuje 3 pády – nominativ, genitiv a dativ. куд / kud – dům obecně кудсь / kuds' – tento dům (nominativ, jed. č.) кудть / kudt' – tohoto domu (genitiv, jed. č.) кудти / kudti – tomuto domu (dativ, jed. č.)

куттнень / kuttnen' – těchto domů (genitiv, mn. č.) куттненди / kuttnendi – těmto domům (dativ, mn. č.)

Posesivní přípony v jazyce mokša tvoří systém přípon, pomocí kterých se vyjadřuje příslušnost jednoho nebo více předmětů k jedné či více osobám. + Posesivní přípony ve slově куд / kud (dům) 1 vlastník – 1 věc 1 vlastník – více věcí více vlastníků – 1 věc / více věcí 1. os. кудозе / kudoze můj dům кудне / kudne moje domy кудоньке / kudon'ke náš dům / naše domy 2. os. кудце / kudce tvůj dům куттне kuttne tvoje domy кудонте / kudonte váš dům / vaše domy 3. os. кудоц / kudoc jeho dům кудонза kudonza jeho domy кудсна / kudsna jejich dům / domy

Přídavná jména Přídavná jména si v mokšanském jazyce zachovala starobylou zvláštnost – v přívlastku se neshodují s podstatným jménem, které rozvíjí. jednotné číslo – цебярь квартира / cebjar' kvartira – dobrý byt množné číslo – цебярь квартират / cebjar' kvartirat – dobré byty

Stupňování přídavných jmen se tvoří analyticky pomocí samostatných slov - 2. stupeň přídavných jmen se tvoří pomocí slova сяда / sjada, 3. stupeň pomocí slov инь / in', сембода / semboda. 1. st. – акша / akša – bílý 2. st. – сяда акша / sjada akša – bělejší 3. st. – сембода акша / semboda akša – nejbělejší

Zájmena + Osobní zájmena jed. číslo mn. číslo 1. os. мон / mon já минь / min' my 2. os. тон / ton ty тинь / tin' vy 3. os. сон / son on / ona / ono синь / sin' oni

Číslovky Mokša Česky фкя jeden кафта dva колма tři ниле čtyři вете pět кота šest сисем sedm кафкса osm вейхкса devět кемонь deset

Slovesa Časování sloves v mokšanském jazyce se vyznačuje velkou složitostí a mnohotvárností. Existuje v něm sedm slovesných způsobů, tři slovesné časy - přítomný, I. minulý a II. minulý. V mokšanském jazyce neexistuje budoucí čas. Budoucnost se vyjadřuje přítomným časem. Zvláštností jazyka jsou dva druhy časování – předmětný a bezpředmětný. Slovesné způsoby se tvoří synteticky pomocí přípon. Ty se připojují ke kmeni slovesa.

Bezpředmětné časování Užívá se v případě, kdy sloveso k sobě neváže přímý předmět. Koncovky osoby a čísla se vážou ke slovesu. +Bezpředmětné časování slovesa мора / mora (zpívat) jednotné číslo množné číslo 1. os. моран / moran zpívám моратама / moratama zpíváme 2. os. морат / morat zpíváš моратада / moratada zpíváte 3. os. морай / moraj zpívá морайхть / morajcht' zpívají

Předmětné časování U předmětného časování koncovky sloves ukazují nejen na osobu a číslo podmětu, ale také předmětu. Díky tomuto existuje šest řad koncovek, které se liší osobou a číslem předmětu, po šesti koncovkách. Dohromady tedy 36 slovesných koncovek. +Předmětné časování slovesa кунда / kunda (chytit) pro řadu "mě" jed. číslo mn. číslo 2. os. кундасамак / kundasamak chytíš mě кундасамасть / kundasamast' chytíte mě 3. os. кундасамань / kundasaman' chytí mě кундасамазь / kundasamaz' chytí mě

Zápor Zápor se v přítomném a II. minulém čase tvoří pomocí záporové částice аф / af, která se neohýbá. аф молян / af moljan – nejdu V I. minulém čase se místo záporové částice užívá záporové sloveso изе / ize, které se časuje. Významové sloveso je v infinitivu. +Zápor v I. minulém čase slovesa мора / mora (zpívat) jed. číslo mn. číslo 1. os. изень мора / izen' mora nezpíval jsem иземе мора / izeme mora nezpívali jsme 2. os. изеть мора / izet' mora nezpíval jsi изеде мора / izede mora nezpívali jste 3. os. изь мора / iz' mora nezpíval исть мора / ist' mora nezpívali V jiných slovesných způsobech jsou odlišné tvary záporu.

Odkazy

Externí odkazy

Мокшень Правда (Mokšanská pravda) – Noviny v jazyce mokša Mokša na webu Ethnologue

Kategorie:Ugrofinské jazyky Kategorie:Živé jazyky Kategorie:Jazyky Ruska Kategorie:Jazyky Arménie Kategorie:Jazyky Baškortostánu Kategorie:Jazyky Mordvinska Kategorie:Jazyky Tatarstánu