náhled|Palác nejvyšší harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Probíhaly zde korunovace a oslavy svátků. náhled|Císařský trůn v Paláci zachování harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Zde císař přijímal zahraniční vyslance. Mingští císaři vládli Číně v letech 1368–1644. Dynastie Ming následovala po mongolské dynastii Jüan. Zakladatel dynastie Ču Jüan-čang (později císař Chung-wu) byl jeden z vůdců rolnického povstání rudých turbanů. Z nepatrných začátků vybudoval vlastní stát, porazil ostatní povstalecké vůdce a vyhnal Mongoly z Číny. Na čínský nový rok 1368, kdy získal mocenskou převahu v zemi, Ču Jüan-čang vyhlásil vládu nové dynastie a jmenoval se jejím prvním císařem.
Včetně zakladatele vládlo mingské Číně po 276 let celkem šestnáct císařů. Během jejich vlády Čína zažila dlouhé období hospodářského vzestupu a politické stability.
Císaři přebírali trůn podle zásady primogenitury – podle rozhodnutí Chung-wua se měl následníkem trůnu stát vždy nejstarší syn císaře a císařovny, resp. jeho dědic, nebyl-li, pak po řadě mladší synové císařovny. synové vedlejších manželek byli z nástupnictví vyloučeni, císař Jung-le se proto po své uzurpaci trůnu nechal prohlásit za syna císařovny Ma. Konzervativní úředníci rozhodně trvali na dodržování pravidel nástupnictví. I císař Wan-li, který po dvě desetiletí prosazoval na místo korunního prince svého třetího syna Ču Čchang-süna, byl nakonec nucen ustoupit a jmenovat nejstaršího syna, pozdějšího císaře Tchaj-čchanga. Jediným úspěšným narušitelem pravidel nástupnictví byl Jung-le, třetí císař dynastie, který získal vládu v tříleté občanské válce proti svému synovci Ťien-wenovi.Huang, str. 175.
Mingští císaři sídlili v Zakázaném městě, komplexu paláců a budov v Pekingu o rozloze 72 ha. Do roku 1420 byl sídlem císařů obdobný komplex v Nankingu.
V teorii stál císař nade všemi úředníky i generály a celá země se řídila jeho výnosy. Chung-wu skutečně moc pevně držel ve svých rukou, ovšem za cenu masívních čistek. Jeho nástupci už postrádali rozhodnost zakladatele dynastie a jejich moc podléhala řadě tradičních omezení.Ch’ien, str. 93. Od císaře se neočekávalo iniciativní rozhodování o směřování země. Memoranda a požadavky jim byly předkládány už s návrhem řešení. Od císaře se očekávalo potvrzení předložených návrhů, nebo dosáhnutí souhlasu předkladatelů s alternativním řešením. Podobně císaři jmenovali úředníky a vojáky podle návrhů ministerstva personálu, resp. ministerstva války; v případě vysokých hodnostářů dostal vládce na výběr mezi dvěma až třemi kandidáty. O významnějších záležitostech se diskutovalo na oficiálních audiencích, případně neformálních poradách. Bez relativně široké shody dvorských hodnostářů nebylo možno rozhodnout o žádné zásadní otázce.
Koncem 20. let 17. století vypuklo v severní Číně rolnické povstání, oslabená mingská vláda jej nedokázala potlačit a povstalci dokonce roku 1644 dobyli Peking, přičemž císař Čchung-čen spáchal roku 1644 sebevraždu. Vládní vojska na severu země v zájmu porážky vzbouřenců pozvala do Číny armádu mandžuské dynastie Čching. Mandžuové ještě téhož roku obsadili severní Čínu.Liščák, str. 293.
I po ztrátě severu si členové mingské dynastie udrželi vládu nad jihem země, byli však postupně vytlačováni Mandžuy, dokud nebyl Ču Jou-lang, poslední z mingských císařů, popraven roku 1662 v Barmě. Císaři mingských režimů jižní Číny byli pozdějšími historiky označeni za vládce dynastie Jižní Ming.
Císaři dynastie Ming Osobní jméno (ekvivalent dnešního evropského křestního jména) císaře bylo po jeho nastoupení na trůn tabuizováno. Císař byl jmenován a oslovován tituly s různým stupněm obřadnosti – Vaše veličenstvo (, pi-sia), Jeho veličenstvo císař (, chuang-šang, nebo prostě , šang). Po smrti obdržel čestné posmrtné jméno, u mingských císařů obvykle z devatenácti znaků, ale například zakladatel dynastie Chung-wu byl poctěn jménem s třiadvaceti znaky. Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie.
Vzhledem k opakování stejných chrámových a posmrtných jmen pro císaře různých dynastií se v případě nutnosti používá jméno dynastie jako rozlišovač. První císař dynastie Ming je pak psán „Ming Tchaj-cu“.
Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, mingští císaři vyhlašovali pouze jednu po dobu své vlády. Jsou proto běžně označováni jménem své éry.
Příjmení a osobní jménoPortrétNarozeníÚmrtíVládaÉra Posmrtné jméno(zkrácené)Chrámové jménoČu Jüan-čang120px|Portrét císaře Chung-wu21. října 132824. června 139823. ledna 1368 – 24. června 1398Chung-wu23. ledna 1368– 5. února 1399(22. ledna 1403)Kao-tiTchaj-cuČu Jün-wen120px|Portrét císaře Ťien-wena5. prosince 137713. července 140230. června 1398 – 13. července 1402Ťien-wen6. února 1399– 13. července 1402Chuej-ti – Ču Ti120px|Portrét císaře Jung-le2. května 136012. srpna 142417. července 1402 – 12. srpna 1424Jung-le23. ledna 1403– 19. ledna 1425 Wen-tiTchaj-cung, ,od roku 1538 Čcheng-cu, Ču Kao-čch’120px|Portrét císaře Chung-si16. srpna 137829. května 14257. září 1424 – 29. května 1425Chung-si20. ledna 1425– 7. února 1426Čao-tiŽen-cungČu Čan-ťi120px|Portrét císaře Süan-te16. března 139931. ledna 143527. června 1425 – 31. ledna 1435Süan-te8. února 1426– 17. ledna 1436Čang-tiSüan-cungČu Čchi-čen120px|Portrét císaře Jing-cunga29. listopadu 142723. února 14647. února 1435 – 21. září 1449Čeng-tchung, 18. ledna 1436– 13. ledna 1450Žuej-tiJing-cung11. února 1457 – 23. února 1464Tchien-šun, Císař Čeng-tchung byl roku 1449 zajat Mongoly, na trůn nastoupil jeho bratr Ťing-tchaj. Po Ťing-chajově smrti se na trůn opět vrátil Čeng-tchung, vyhlásil však novou éru Tchien-šun.11. února 1457– 26. ledna 1465 Ču Čchi-jü120px|Portrét císaře Ťing-tchaje11. září 142814. března 145722. září 1449 – 10. února 1457Ťing-tchaj 14. ledna 1450– 11. února 1457 Ťing-tiTaj-cungČu Ťien-šen120px|Portrét císaře Čcheng-chua9. prosince 14479. září 148728. února 1464 – 9. září 1487Čcheng-chua27. ledna 1465– 13. ledna 1488 Čchun-tiSien-cungČu Jou-tchang120px|Portrét císaře Chung-č’30. července 14708. června 150522. září 1487 – 8. června 1505Chung-č’14. ledna 1488– 23. ledna 1506Ťing-tiSiao-cungČu Chou-čao120px|Portrét císaře Čeng-te26. října 149120. dubna 152119. června 1505 – 20. dubna 1521Čeng-te 24. ledna 1506– 27. ledna 1522I-tiWu-cungČu Chou-cchung120px|Portrét císaře Ťia-ťinga16. září 150723. ledna 156727. května 1521 – 23. ledna 1567Ťia-ťing28. ledna 1522– 8. února 1567Su-tiŠ’-cungČu Caj-chou120px|Portrét císaře Lung-čchinga4. února 15375. července 15724. února 1567 – 5. července 1572Lung-čching9. února 1567– 1. února 1573 Čuang-tiMu-cungČu I-ťün120px|Portrét císaře Wan-li4. září 156318. srpna 162019. července 1572 – 18. srpna 1620Wan-li2. února 1573– 1620 Sien-tiŠen-cungČu Čchang-luo120px|Portrét císaře Tchaj-čchanga29. září 158226. září 162028. srpna – 26. září 1620Tchaj-čchang28. srpna 1620– 21. ledna 1621 Čen-tiKuang-cungČu Jou-ťiao120px|Portrét císaře Tchien-čchi23. prosince 160530. září 16271. října 1620 – 30. září 1627Tchien-čchi22. ledna 1621– 4. února 1628 Če-tiSi-cungČu Jou-ťien 6. února 161125. dubna 16442. října 1627 – 25. dubna 1644Čchung-čen5. února 1628– 27. ledna 1645 Čuang-lie-minS’-cung
Vládci dynastie Jižní Ming Titul před nástupem na trůnPříjmení a osobní jménoNarozeníÚmrtíÉraTitulDoba vládyChrámové jménoKníže z Fu Ču Jou-sung12. prosince 1607květen 1646Chung-kuang, 1645císařčerven 1644 – červen 1645 An-cungKníže z Lu (Luh)Dvě Lu knížat z Lu jsou homonyma, zapisují se různými znaky. Pro odlišení je buď Ču Čchang-fang psán jako kníže z Luh a Ču I-chaj jako kníže z Lu (např. v Cambridge History of China), nebo první jako kníže z Lu a druhý jako kníže z Lou (např. v A. C. Moule: Rulers of China, 1957). Ču Čchang-fang16081646 –(občas jako „regentství knížete Lu (Luh)“, Lu wang lin kuo, )regentčerven 1645 –Kníže z Tchang Ču Jü-ťien25. května 1602říjen 1646Lung-wu, 1646císařsrpen 1645 – říjen 1646 Šao-cungKníže z Lu (Lou)Ču I-chaj16181662 –(občas jako „regentství knížete Lu (Lou)“, Lu wang lin kuo, )regentsrpen 1645 – 1653 – Kníže z Tchang Ču Jü-jüe 16051647Šao-wu, císařprosinec 1646 – leden 1647 –Kníže z Kuej Ču Jou-langlistopad 1623červen 1662Jung-li, 5. února 1647 – 1661 císařprosinec 1646 – leden 1662 –
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Dynastie Ming Kategorie:Čínští císaři Mingští císaři
it:Dinastia Ming#Lista degli imperatori