Sára Aaronsohnová (, Sara Aharonson; 6. ledna 1890 Zichron Ja'akov – 9. října 1917 Zichron Ja'akov) byla jedním z vůdců židovské špionážní sítě Nili, založené v roce 1915 v Palestině za účelem podpory Spojeného království v boji proti Osmanské říši během první světové války. Skupina, zformovaná kolem jejího bratra a vědce Aarona Aaronsohna, dokázala shromáždit rozsáhlé množství zpravodajských informací o rozmístění tureckých vojsk, politické a ekonomické situaci v zemi a mnohé další. Od června 1916, v době bratrovy nepřítomnosti, koordinovala a zprostředkovaně řídila veškeré aktivity skupiny v palestinské a libanonské oblasti. Od členů skupiny shromažďovala získané informace, které dále analyzovala a po zakódování posílala na britské velitelství v Káhiře.
V průběhu září 1917 došlo ke dvěma incidentům, které vedly k odhalení skupiny a zatčení většiny jejich členů 2. října. Ti byli následně mučeni, aby vyzradili své spolupracovníky. Aaronsohnová vzala všechnu vinu na sebe a odmítala cokoliv prozradit. Po třech dnech krutého mučení, kdy měla být převezena k dalšímu výslechu do Nazaretu, se z obavy, že by již nemusela další mučení vydržet, rozhodla ukončit svůj život. Dne 5. října se pod záminkou převlečení zkrvaveného oblečení nechala stráží odvést do domu své rodiny. Zatímco vojáci čekali před domem, napsala dopis na rozloučenou a ukrytým revolverem se pokusila o sebevraždu. Smrt nebyla okamžitá a zraněním podlehla v bolestech o čtyři dny později, 9. října 1917.
Informace, které se Nili po navázání spolupráce podařilo Britům předat, zásadně přispěly k britskému vojenskému vítězství nad Osmanskou říší v Palestině. Přestože se od roku 1935 u jejího hrobu v Zichron Ja'akovu každoročně konají vzpomínkové akce, plnohodnotného uznání se jí, ostatním členům Nili a skupině jako takové dostalo až o desítky let později, po šestidenní válce v roce 1967. Kolem Aaronsohnové vznikl až určitý kult a vysloužila si označení židovská Johanka z Arku a hrdinka Nili.
Mládí Narodila se v zemědělské osadě Zichron Ja'akov v palestinské části Osmanské říšeOd roku 1948 je Zichron Ja'akov součástí Izraele. do poměrně bohaté početné rodiny jedněch z prvních sionistických průkopníků. Její rodiče Efrajim Fischel Aaronsohn a Malka rozená Glacano do Palestiny přesídlili v roce 1882 z Bacău v Rumunském knížectví v rámci první aliji a patřili mezi zakladatele Zichron Ja'akovu, kde se řadili k nejprominentnějším rodinám. Pocházela z šesti sourozenců: měla čtyři starší bratry (Aarona, Alexe, Cviho a Šmu'ela) a mladší sestru Rivku. S výjimkou Aarona (1876–1919), který se narodil v Bacău, přišli všichni na svět v Zichron Ja'akovu.
náhled|vlevo|Zemědělská experimentální stanice v Atlitu, kde Sára pomáhala bratrovi s výzkumem|alt=Palmové stromořadí po obou stranách cesty za bránou Podobně jako ostatním dívkám v té době a lokalitě se jí dostalo pouze základního vzdělání v místní škole, kterou dokončila ve dvanácti letech. Poté se vzdělávala svépomocí. Zajímala se zejména o židovské dějiny, Bibli, literaturu, studovala jazyky a od bratra Aarona se učila botanice a agronomii. Plynně hovořila hebrejsky, jidiš, turecky, francouzsky, ovládala angličtinu a od dětství uměla arabsky. Bratr Alex (1888–1948) ji naučil střílet a jezdit na koni, ale jinak pomáhala matce s domácností. Vzorem a inspirací pro ni byl nejstarší z bratrů – již zmíněný o čtrnáct let starší Aaron; vědec, který jí byl mentorem a jemuž pomáhala při meteorologických měřeních. Aaronu Aaronsohnovi se díky jeho objevu divoké pšenice dostalo celosvětového věhlasu a uznání ve vědeckém světě. To napomohlo k získání finanční podpory ze Spojených států amerických, která mu umožnila založit židovskou zemědělskou experimentální stanici v Atlitu, vzdáleném asi 20 kilometrů na sever od Zichron Ja'akovu, v níž zkoumal původní zemědělské techniky používané v tomto regionu. Chtěl, aby jeho sestry viděly svět, a tak je poslal na cestu po Švýcarsku, Německu a Itálii. Obě mu později v atlitské stanici pomáhaly.The Aaronsohn Saga. 19.
Během jednoho purimového bálu se Sára seznámila s Aaronovým asistentem Avšalomem Feinbergem (1889–1917), který se o ni následně začal zajímat. Podle autorek Idy Cowenové a Irene Guntherové spolu zamilovaný pár trávil mnoho času a občas je doprovázela Sářina sestra Rivka (1892–1981). Feinberg psal Sáře básně, milostné dopisy a jezdili spolu na projížďky na koních. Následující léto ji požádal o ruku, ale ona mu nedokázala odpovědět, ač jej milovala. Stejná situace se opakovala i v následujících měsících. Sára nad jeho nabídkami k sňatku váhala, až se začala vyhýbat situacím, kdy spolu byli o samotě, a Feinberg o ni začal ztrácet zájem. V té době, na jaře 1912, po krátké nemoci zemřela její matka Malka, a ona se tak sama musela starat o celou domácnost. Když za ní Feinberg přijel kvůli vyjížďce na koních, poslala místo sebe raději Rivku. S tou postupně začal trávit čím dál tím víc času, až se z nich stal pár (některé zdroje uvádí, že se zasnoubili,The Nili Spies. S. 34–38.The Aaronsohn Saga. S. 77. jiné tvrdí, že k tomu nikdy nedošloA Spy For Freedom: The Story of Sarah Aaronsohn. S. 33.). Izraelský historik Šmue'l Kac naproti tomu partnerský vztah mezi Sárou Aaronsohnovou a Feinbergem ve své podrobné publikaci o Nili vůbec nezmiňuje a letmo vzpomíná pouze jeho vztah s Rivkou.The Aaronsohn Saga. 86–87.
náhled|vlevo|Sára Aaronsohnová s manželem Chajimem Abrahamem v Konstantinopol, 1914|alt=Společensky oděný pár, muž v obleku, žena v šatech a klobouku, sedící na židli náhled|Aaronsohnovi před Sářiným odjezdem do Istanbulu. Horní řada: Aaron Aaronsohn, prostředí řada: Alex Aaronsohn, Šmu'el Aaronsohn, Chajim Abraham, Efrajim Aaronsohn, spodní řada: Rivka Aaronsohnová, Sára Aaronsohnová, 1914|alt=Rodinná fotografie pořízená na zahradě, sedící a stojící lidé Na jaře 1913 její bratr Alex založil skupinu Gideonim, tvořenou mladými muži ze Zichron Ja'akovu, kteří měli za úkol bránit město a místní obyvatele před arabskými útoky. Ona sama přitom o několik měsíců dříve podnikla v reakci na arabské výpady impulsivní akci. Oděna v arabskou abáji (druh svrchního oděvu zakrývající tělo a vlasy) vyrazila v noci na koni se zaměstnancem bratrovy atlitské stanice do karmelského pohoří, kde vyhledala karavanu velbloudů, z níž ukradla a následně v nedalekém lese ukryla šest zvířat. Druhý den ráno, již s rozpuštěnými vlasy, přivedla šestici velbloudů jejich beduínskému majiteli, kterému řekla: „Vedu vám zpět vaše velbloudy. Včera večer jsem je ukradla, abych vám dala za vyučenou. My Židé s vámi chceme žít v míru, ale pokud budeme muset, umíme i loupit a plenit. Nezapomeňte na to, až budete příště uvažovat o nájezdech na naše osady.“A Spy For Freedom: The Story of Sarah Aaronsohn. S. 35–37. Přirozeně se proto chtěla zapojit do aktivit Gideonim, ale bratři jí to nedovolili, čímž se jí dotkli.
Podle staré židovské tradice nebylo v ortodoxní rodině možné, aby se mladší dcera vdala dříve než její starší sestra. Sára nechtěla stát své sestře ve štěstí, a tak se, přestože stále chovala city k Feinbergovi, 31. března 1914 provdala za úspěšného židovského obchodníka z Istanbulu Chajima Abrahama (1879–1954), který byl jako vhodný nápadník představen jejímu otci. O okolnostech jejich sňatku se toho moc neví. O deset let starší Abraham, zapálený sionista, patřil mezi známé jejího bratra Aarona. Izraelský historik Šmu'el Kac uvádí, že jejich sňatek mohl být od začátku domluven pouze jako způsob, jak umožnit Feinbergův sňatek s Rivkou. Po něm se mohli Sára s Abrahamem rozvést (případně spolu setrvat). Následně však vypukla první světová válka, která mohla původní plány narušit. Svatba proběhla u atlitské stanice a novomanželé po oslavách odpluli z Haify do Istanbulu. Svého manžela nemilovala a odchod do Istanbulu znamenal zásadní zlom v jejím životě. Teprve tehdy, když Sára s manželem odešla, si Feinberg uvědomil, že si neměl vybrat Rivku, neboť stále choval city k její starší sestře.The Nili Spies. S. 38–39. Nakonec k svatbě mezi nimi nikdy nedošlo.A Spy For Freedom: The Story of Sarah Aaronsohn. S. 67.
První světová válka náhled|Sára Aaronsohnová|alt=Žena focená z profilu, fotografie zabírá trup a hlavu V době vypuknutí první světové války již žila několik měsíců v Istanbulu, konkrétně ve čtvrti Galata. V manželství ale nebyla šťastná a cítila se opuštěná. Manželovy obchody jej odváděly na cesty po celém světě, v důsledku čehož trávil spoustu času mimo domov. Její tehdejší rozpoložení přibližuje dopis ze srpna 1915 adresovaný Feinbergově sestře Cile (1894–1988), v němž mimo jiné napsala: „Můj život je monotónní a jsem od všeho odříznutá. Nikoho nenavštěvuji, nic mě netěší a ke všemu jsem lhostejná. Těším se na ten šťastný den, kdy se vrátím domů. (…) Můj [stávající] život, daleko od rodiny, se stává nesnesitelným. (…) Nemohu už dále psát, tečou mi slzy a srdce mi puká…“.The Aaronsohn Saga. S. 88–89. Nedlouho po odeslání tohoto dopisu zahájila přípravy na cestu. Postupně ji navíc přestaly chodit dopisy od sourozenců a Feinberga, a tak se nakonec 25. listopadu 1915 vypravila zpět do Zichron Ja'akovu. Cestou, která jí trvala zhruba měsíc, byla svědkem genocidy Arménů. Spatřila vylidněné vesnice, mrtvé ležící podél cest, hladovějící lidi žebrající o chléb a celé rodiny, které vojáci s biči odváděli do pouště.The Nili Spies. S. 60–68. Tento zážitek jí hluboce pohnul a říkala si: „Proč jdou všichni ti lidé jako ovce na porážku? Proč se nebrání? Nebylo by lepší zabít nějaké [turecké] bestie a zemřít se ctí? Co když něco takového potká naše lidi v Palestině?“
náhled|vlevo|Bratr Aaron Aaronsohn|alt=Muž v saku focený z profilu