Olga Konstantinovna Romanovová (řecky: Όλγα; 3. září 1851, Pavlovsk – 18. června 1926, Pau) byla jako manželka krále Jiřího I. řecká královna. V roce 1920 byla krátce řeckou regentkou.
Byla členkou dynastie Romanovců, nejstarší dcerou velkoknížete Konstantina Nikolajeviče a jeho manželky, princezny Alexandry Sasko-Altenburské. Dětství strávila v Petrohradě, v Polsku a na Krymu a v roce 1867 se ve věku šestnácti let provdala za krále Jiřího I. Řeckého. Nejprve se v Řeckém království cítila špatně, ale rychle se zapojila do sociální a charitativní činnosti. Zakládala nemocnice a školy, ale její pokus prosadit nový, dostupnější řecký překlad evangelií vyvolal nepokoje mezi náboženskými konzervativci.
Po atentátu na svého manžela v roce 1913 se Olga vrátila do Ruska. Když vypukla první světová válka, zřídila v Pavlovském paláci, který patřil jejímu bratrovi, vojenskou nemocnici. Po ruské revoluci v roce 1917 byla uvězněna v paláci, dokud nezasáhla dánská ambasáda, která jí umožnila uprchnout do Švýcarska. Olga se nemohla vrátit do Řecka, protože její syn, král Konstantin I. Řecký, byl sesazen.
V říjnu 1920 se vrátila do Athén kvůli smrtelné nemoci svého vnuka, krále Alexandra I. Řeckého. Po jeho smrti byla jmenována regentkou (v listopadu) až do nastoupení Konstantina I. následující měsíc na trůn. Po porážce Řeků v řecko-turecké válce v letech 1919–1922 byla řecká královská rodina opět deportována a Olga strávila poslední roky svého života ve Spojeném království, Francii a Itálii.
Je prababičkou bývalé španělské královny Sofie Markéty, britského krále Karla III. a také babičkou řeckého a dánského prince Filipa, manžela britské královny Alžběty II.
Původ, mládí vlevo|náhled|223x223pixelů|Velkokněžna Olga Konstantinovna, 1862 Olga se narodila 3. září 1851 v Pavlovském paláci u Petrohradu. Byla druhým dítětem a starší dcerou velkoknížete Konstantina Nikolajeviče a jeho manželky, velkokněžny Alexandry, bývalé princezny sasko-altenburské. Prostřednictvím svého otce byla Olga vnučkou cara Mikuláše I., neteří cara Alexandra II. a sestřenicí cara Alexandra III.
Dětství Olga prožila v otcových domech, včetně Pavlovského paláce a statků na Krymu. Její otec byl mladším bratrem Alexandra II. a její matka byla považována za jednu z nejinteligentnějších a nejelegantnějších žen u dvora. Olga si byla obzvláště blízká se svým starším bratrem Nikolajem a byla jedním z mála členů carské rodiny, kteří s ním udržovali kontakt i poté, co byl vypovězen do Taškentu.
Jako dítě byla Olga popisována jako prostá a baculatá holčička se širokým obličejem a velkýma modrýma očima. Na rozdíl od své mladší sestry Věry měla klidnou povahu, ale byla také velmi plachá. Například když se ji učitelé při vyučování dotazovali, rozplakala se a utekla ze třídy. náhled|264x264pixelů|Velkokněžna Olga Konstantinovna, 1866 V roce 1862 byl velkokníže Konstantin Nikolajevič jmenován svým bratrem místokrálem ruského Polska a přestěhoval se s manželkou a dětmi do Varšavy. Pobyt v Polsku se ukázal být pro Konstantina obtížný, neboť se 3. července 1862 stal obětí nacionalistického atentátu. Přestože Konstantin zahájil program liberalizace a znovu zavedl polštinu jako úřední jazyk, polští nacionalisté nadále agitovali za reformy a Olžina matka se v roce 1863 vrátila s dětmi do Petrohradu. Těžké zážitky z Polska Olgu hluboce poznamenaly. Radikalizace separatistů přiměla cara, aby v srpnu odvolal svého bratra.
Manželství Mladý řecký král Jiří I. navštívil v roce 1863 Rusko, aby poděkoval Olžině strýci carovi Alexandrovi II. za jeho podporu při Jiřího zvolení na řecký trůn. Během této návštěvy se Jiří poprvé setkal s tehdy dvanáctiletou Olgou.
V roce 1867 Jiří znovu navštívil Rusko, aby se setkal se svou sestrou Dagmar, která se rok předtím provdala za careviče Alexandra (později Alexandra III.). Byl rozhodnutý najít si manželku a myšlenka na svazek s ruskou velkokněžnou, narozenou ve východní pravoslavné církvi, se mu zamlouvala. Olga se do Jiřího zamilovala, ale přesto byla úzkostná a rozrušená z myšlenky, že by měla opustit Rusko. Její otec se zpočátku zdráhal souhlasit s jejich sňatkem, protože se domníval, že v patnácti letech je příliš mladá, a protože měl k dceři blízko, obával se vzdálenosti mezi Řeckem a Ruskem. Velkokněžna Alexandra byla nadšenější než její manžel, a když si někteří členové carské rodiny všimli extrémního mládí její dcery, odpověděla, že Olga nebude vždy tak mladá. Nakonec bylo rozhodnuto, že se Olga a Jiří vezmou, až dosáhne šestnácti let. Mezitím bude až do svatebního dne pokračovat ve školní docházce.
Olga a Jiří se vzali v kapli Zimního paláce v Petrohradě 27. října 1867. Během následujících dvaceti let se jim narodilo osm dětí:
Konstantin (2. srpna 1868 – 11. ledna 1923), následník trůnu, řecký král v letech 1913–1917 a 1920–1922, ⚭ 1889 Sofie Pruská (14. června 1870 – 13. ledna 1932) Jiří (24. června 1869 – 25. listopadu 1957), zmocněněc na Krétě, ⚭ 1907 Marie Bonapartová (2. července 1882 – 21. září 1962) Alexandra (30. srpna 1870 – 24. září 1891), ⚭ 1889 Pavel Alexandrovič (3. října 1860 – 30. ledna 1919), ruský velkokníže, zavražděn bolševiky Mikuláš (22. ledna 1872 – 8. února 1938), ⚭ 1902 Jelena Vladimirovna Ruská (17. ledna 1882 – 13. března 1957) Marie (3. března 1876 – 14. prosince 1940), ⚭ 1900 Georgij Michajlovič Romanov (23. srpna 1863 – 28. ledna 1919) ⚭ 1922 Perikles Ioannidis (1. listopadu 1881 – 7. února 1965) Olga (7. dubna 1881 – 2. listopadu 1881) Ondřej (2. února 1882 – 3. prosince 1944), ⚭ 1903 Alice z Battenbergu (25. února 1885 – 5. prosince 1969), otec Philipa Mountbattena, vévody z Edinburghu (manžela britské královny Alžběty II.); Kryštof (10. srpna 1888 – 21. ledna 1940), ⚭ 1920 Nonie May Stewart (20. ledna 1878 – 29. srpna 1923) ⚭ 1929 Františka Orleánská (25. prosince 1902 – 25. února 1953)
Řecká královna vlevo|náhled|286x286pixelů|Řecká královna Olga v tradičním řeckém kroji, 1870 Car Olze řekl, aby „milovala svou novou zemi dvakrát více než svou vlastní," ale byla na nový život špatně připravena. Byla si vědoma svého mládí, a proto se rozhodla ponechat si služby guvernantky, aby mohla pokračovat ve vzdělávání. Po příjezdu do Pirea se Olga k radosti davu oblékla do modré a bílé barvy, národních barev Řecka. Na cestě do hlavního města došlo k takovým lidovým nepokojům, že Olga, která nebyla na podobné demonstrace zvyklá, měla blízko k slzám. Neuměla mluvit řecky a měla málo času na odpočinek, a tak se několik dní účastnila oficiálních akcí. Zdrcená Olga byla několik dní po příjezdu do království nalezena vzlykající pod schodištěm, jak se mazlí s plyšovým medvídkem, zatímco byla očekávána na slavnostní události. Za necelý rok se naučila řecky a anglicky. Na radu své matky se začala zajímat o archeologii a historii Řecka, aby si získala podporu veřejnosti.
Po celou dobu manželství byli Jiří I. a Olga sehraným párem a oproti převládajícím zvyklostem trávili hodně času se svými dětmi, které vyrůstaly ve vřelé rodinné atmosféře. S přibývajícím věkem se však Jiří I. se svými syny hádal a Olga litovala hádek, které rodinu pravidelně rozdělovaly. V soukromí spolu Olga a Jiří I. hovořili německy, protože to byl jediný jazyk, který oba v době sňatku ovládali. Se svými potomky mluvili převážně anglicky, ačkoli děti mezi sebou musely mluvit řecky a princ Ondřej odmítal se svými rodiči mluvit jinak než řecky.
Život královské rodiny byl poměrně klidný a uzavřený. Athénský dvůr nebyl tak nablýskaný a honosný jako petrohradský a dny v řeckém hlavním městě byly pro členy královské rodiny někdy monotónní. Na jaře a v zimě dělili čas mezi královský palác v Athénách a palác Tatoi na úpatí hory Parnitha. Léto trávili na dovolené ve francouzském Aix-les-Bains, na návštěvě příbuzných v ruském hlavním městě nebo v dánském Fredensborgu a Bernstorffu a odpočinkem v Mon Repos na Korfu.
Olze se po Rusku stále stýskalo. Její pokoj byl plný ikon z její vlasti a v zámecké kapli zpívala se svými dětmi slovanské písně. Často navštěvovala ruské lodě, které kotvily v Pireu, a zvala ruské námořníky do královského paláce. Byla jedinou ženou, která v té době zastávala funkci admirála, neboť ji do této hodnosti v ruském císařském námořnictvu jmenoval car Alexandr III. V řeckém námořnictvu byla poctěna tím, že po ní byla pojmenována loď.
Charitativní činnosti náhled|Řecká královna Olga se svou matkou velkokněžnou Alexandrou Josifovnou, vnučkou velkokněžnou Marií Pavlovnou a pravnukem princem Lennartem Švédským, 1909 Olga byla skutečně oblíbená a hojně se angažovala v charitativní činnosti. Po příjezdu do Athén patřil mezi její nejbližší mecenáše sirotčinec Amalieion, který založila předchozí královna Amálie Oldenburská, a dívčí škola Arsakeion na Univerzitním bulváru. Za její osobní podpory a podpory bohatých dárců byly vybudovány azyly pro nevyléčitelně nemocné a pro staré invalidy a sanatorium pro pacienty trpící souchotinami. Založila spolek na pomoc chudým, mateřskou školu pro děti chudých a vývařovnu v Pireu, která sloužila jako škola vaření pro chudé dívky a která byla později rozšířena na tkalcovskou školu pro dívky a starší ženy ve finanční tísni. Byla patronkou dvou vojenských nemocnic a obdarovala největší řeckou nemocnici Evangelismos v centru Athén. Na památku své dcery Alexandry, která zemřela v Moskvě v roce 1891, postavila v Pireu ruskou nemocnici. Ačkoli byla nemocnice určena především ruským námořníkům, byla otevřena všem námořníkům navštěvujícím Řecko. Olga také podporovala zakládání a financování nemocnic během konfliktů mezi Řeckem a jeho sousedy, včetně řecko-turecké války v roce 1897 a první balkánské války (1912-13). Za svou práci pro raněné byly Olga a její snacha korunní princezna Sofie v prosinci 1897 vyznamenány britskou královnou Viktorií Královským Červeným křížem.
Před Olžiným příchodem do Řecka neexistovaly oddělené věznice pro ženy a mladistvé a ona se zasloužila o zřízení ženské věznice v hlavním městě a s podporou bohatého filantropa George Averoffa i věznice pro mladistvé delikventy.
Krátce po porážce Řecka v řecko-turecké válce v roce 1897 stříleli v roce 1898 nespokojení Řekové na Olžina manžela a dceru. Navzdory neúspěšnému atentátu Olga trvala na tom, že bude pokračovat ve svých angažmá bez vojenské stráže. Její syn Mikuláš ve svých pamětech napsal, že jednou matce řekl o důležitosti veřejného mínění, a ona odvětila: „Raději, aby mi vládl dobře narozený lev než čtyři sta krys jako já.“ Zájem Olgy o politické a veřejné mínění byl omezený. Ačkoli upřednostňovala řeckou ruskou stranu, neměla na svého manžela žádný politický vliv a o politický vliv v řeckém parlamentu neusilovala.
Královna vdova V roce 1913 skončila první balkánská válka porážkou Osmanské říše koalicí řeckých, bulharských, srbských a černohorských vojsk. Řecko se na úkor Turecka výrazně rozšířilo, ale brzy se projevily rozpory mezi vítěznými mocnostmi v Balkánské lize: Aby potvrdil řeckou kontrolu nad hlavním městem Makedonie, přesunul se Jiří I. do města brzy po jeho osvobození. Stejně jako v Athénách se po Soluni pohyboval bez jakýchkoli významných ochranných sil a 18. března 1913 byl při odpolední procházce poblíž Bílé věže zastřelen Alexandrosem Schinasem. Olga, která prohlásila, že smrt jejího manžela byla „vůlí boží“, přijela do Soluně následujícího dne. Spolu s rodinou navštívila místo atentátu a doprovodila tělo krále do Athén. Byl pohřben na královském hřbitově v paláci Tatoi.
Nejstarší syn Jiřího a Olgy, Konstantin, se stal králem a jeho manželka Sofie Pruská novou královnou-chotí. Olga jako královna vdova dostala k dispozici křídlo v královském paláci, ale brzy se vrátila do rodného Ruska, aby trávila čas se svým mladším bratrem, velkoknížetem Konstantinem Konstantinovičem a jeho rodinou v jeho domě a Olžině rodišti, Pavlovském paláci.
První světová válka