vpravo|náhled|Státní znak Nizozemska Dějiny Nizozemska jsou do značené míry spojeny s dějinami celého Nizozemí. Tento článek o nich pojednává. V letech 1433–1477 bylo území dnešního Nizozemska jako součást Nizozemí (přibližně dnešní Benelux) pod vládou burgundských vévodů, poté v letech 1477–1581 pod habsburskou nadvládou (především španělské větve). Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) vzniklo po nizozemské revoluci v roce 1581 a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech 1795–1806 tzv. Batávskou republiku a poté v letech 1806–1810 podřízené Holandské království, které stejně bylo v letech 1810–1813/15 připojeno přímo k Francii. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu vyhlášeno Spojené království nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie (resp. do 1839, kdy Nizozemí její nezávislost definitivně uznalo) a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo současné Nizozemské království spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Od té doby existuje Nizozemsko jako ho známe dnes.

Prehistorie Nizozemsko bylo osídleno od poslední doby ledové. Po skončení doby ledové, byla oblast obývána různými skupinami paleolitu. Zemědělství se dostalo do Nizozemska někde kolem 5000 př. n. l. Z té doby pochází i první keramika na tomto území.

Před příchodem Římanů se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské a keltské kmeny, které mezi sebou soupeřily o moc. Těmito kmeny byli např. Tubanti, Canninefates a Frísové, kteří se zde usídlovali přibližně od roku 600 před naším letopočtem. Keltské kmeny se usadily na jihu. Jižně od Rýna se na začátku římské správy usadil také germánský kmen Batavů.

Batavové byli považováni za dobré vojáky a bojovali v mnoha důležitých válkách, např. dobytí Dacie (přibližně dnešní Rumunsko). V pozdějších nacionalistických názorech byli Batavové považováni za "opravdové" předky dnešních Holanďanů (jak vyplývá z názvu tzv. Batavské republiky). Batavy nahradili nebo absorbovali Sálští Frankové, kteří původně pocházeli z Overijsselu. Nizozemština jako jazyk je odvozený z jazyka Franků.

Starověk 250px|náhled|vpravo|Římská provincie Dolní Germánie kolem roku 120 po Kr.

Ve starověku si oblast Nizozemí podmanil se svými vojsky Julius Caesar v roce 58 př. n. l. Římané zde postavili první města a vytvořil provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýna, naopak na východ od Rýna byla tzv. "svobodná Germánie". Římané zde postavili také první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen.

Provincie byla zřízena zřejmě v roce 89 n. l., třebaže její teritorium Římané kontrolovali již od dob Augusta (tehdy však představovala součást Galie Belgické). Hlavním městem provincie byla Colonia Agrippina (dnešní Kolín nad Rýnem). K dalším důležitým centrům provincie patřila Bonna (dnešní Bonn), Castra Vetera, Colonia Ulpia Traiana (obě poblíž současného města Xanten), Ulpia Noviomagus Batavorum (Nijmegen) a Trajectum ad Rhenum (Utrecht). Na severu omývaly Dolní Germánii vody Severního moře. Na jihu a na západě sousedila s provinciemi Horní Germánie a Gallia Belgica.

Severní části Nizozemska, které byly mimo římskou říši a kde žili Frísové, byly silně ovlivněny silným jižním sousedem.

Vztahy Římanů s původním obyvatelstvem byly vcelku dobré, mnoho Batávů, jak je zmíněno výše, dokonce sloužilo v římské jízdě. Batávská kultura byla ovlivněna Římskou, o čemž svědčí mimo jiné v římském stylu postavené chrámy, jako je v Elst, věnovaný místním bohům.

V roce 69 propuklo batavské povstání, pod vedením Batava Gaia Julia Civila. Následujícího roku 70 n. l. poslal Vespasianus několik legií tuto vzpouru zastavit. Jejich velitel Petilius Cerialis nakonec porazil Bátávy a zahájili jednání s Juliem Civilem.

Středověk náhled|Svatá říše římská v přibližně v roce 1000

Po rozpadu Západořímské říše se v raném středověku postupem času dostalo Nizozemí za vlády Chlodvíka pod vliv jeho Franské říše, které se stalo součástí.

Když byla v roce 843 Verdunskou smlouvou po smrti Ludvíka Pobožného, syna Karla Velikého rozdělena Franská říše mezi jeho syny, celé Nizozemí se stalo součástí středního císařského údělu tj. Středofrancká říše, z které později vznikla tzv. Lotharingie.

Poté, co panovník Lotharingie Lothar II. záhy zemřel na chřipku, byl jeho syn Karlem Holým i Ludvíkem Němcem prohlášen za nelegitimního dědice a celá Lotharingie byla smlouvou z Meersenu v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Nizozemí a zvláště pak severní část zahrnující dnešní Nizozemsko se stala součástí právě Východofranské říše resp. pozdější Svaté říše římské.

Přibližně v 10. století došlo k rozdrobení země na jednotlivá knížectví, ve kterých vznikají města s kvetoucím obchodem a řemesly. Největší autonomii se po celou dobu (snad až do habsburské nadvlády), těšilo Frísko.

Velká část západního Nizozemí byla sotva osídlena od konce římského období až cca do roku 1100. Kolem roku 1000, sem přišli sedláci z Flander a Utrechtu a začali nakupovat bažinatou půdu, vyčerpávat ji a kultivovat. Tento proces byl rychlý a neobydlené území bylo osídleno během několika málo generací.

Města postupně vzkvétala a to zejména ve Flandrech a Brabantu. Vzhledem k tomu, města rostla v bohatství a moci začala si od panovníka kupovat určitá privilegia, včetně městských práv. V praxi to znamenalo, že nejbohatší města se stala de facto kvazi-nezávislými republikami, s vlastními zákony. Dvě z nejdůležitějších měst byly Bruggy a Antverpy.

Součást burgundského panství a habsburská nadvláda

vlevo|náhled|Evropská území pod vládou španělského krále kolem roku 1580 (Nizozemí je vyznačeno světle zeleně) na mapě s dnešními státními hranicemi. náhled|Burgundské državy včetně Nizozemí

V roce 1384 zdědil téměř celé Nizozemí burgundský vévoda Filip Smělý. V letech 1433–1477 tím pádem bylo Nizozemí pod vládou burgundských vévodů (z rodu Valois-) a de facto se tak stalo součástí vévodství burgundského. V roce 1463 založil Filip Dobrý generální stavy. Při jejich hlasování platila zásada jednomyslnosti. Generální guvernér (místodržitel) – regent – sídlil v Bruselu. Nejvyšší soudní dvůr sídlil v Mechelenu. Pro Holland, Zeeland a Utrecht byl společný místodržitel.

Po několika pokusech o sjednocení se celé území dostalo v roce 1477 do rukou Habsburků, jelikož v roce 1477 v bitvě u Nancy padl burgundský (a také lucemburský, brabantský, geldernský) vévoda Karel Smělý. Jeho dědička, Marie Burgundská, se vdala za Maxmiliána I. Habsburského, takže z burgundského dědictví připadlo celé burgundské Nizozemí Habsburkům. Od té doby bylo formálně Nizozemí součástí Svaté říše římské. Nizozemci nebyli s vládou Habsburků spokojeni a rozpoutali mnoho povstání. Nejvýznamnější bylo to, které v roce 1488 krvavě potlačil regent Maxmilián I. Na přelomu 16. a 17. století se země stala místem náboženských nepokojů, které však paradoxně vůbec nebránily hospodářskému rozmachu a zemi tak zastihl nečekaný rozkvět a pokrok.

V té době se Nizozemí skládalo ze 17 provincií (Brabantsko, Limbursko, Lucembursko, Geldry, Artois, Henegavsko, Flandry, Namur, Holandsko, Zeeland, Zutphen, Antverpy, Frísko, Mechelen, Utrecht, Overijssel a Groningen).Johan Huizinga: The Autumn of the Middle Ages. University Of Chicago Press 1997, 490 s., . Nejvýznamnější provincií byly Flandry s centrem v Bruggách a Gentu a Brabantsko s centrem v Bruselu, de facto hlavním městem Nizozemí.

Po smrti Marie Burgundské v roce 1482 se vládcem Nizozemí stal její syn Filip I. Sličný. V roce 1496 si vzal Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipův syn Karel V. zpočátku vládl v Nizozemí, ale pak se více soustředil na Španělsko. Při rozdělení habsburského rodu na španělskou a rakouskou větev zůstalo Nizozemí španělským Habsburkům. V říjnu 1555 abdikoval císař Karel V. v Nizozemí, v lednu 1556 ve Španělsku a v září 1556 v Říši. Jeho nástupcem se stal Filip II. (1556–1598). V srpnu 1559 odjel z Nizozemí a už se do něj nikdy nevrátil. Zemi řídil ze Španělska. Regentkou neboli guvernérkou byla v letech 1559–1567 Markéta Parmská (1522–1586), králova polorodá sestra.Pieter Geyl: History of the Dutch-Speaking peoples 1555–1648. Phoenix Press, London 2001. .

Nizozemská revoluce

náhled|Nizozemí v letech 1514–1795, červenou čárou je odděleno severní a jižní Nizozemí

Se společenskou situací velice zamíchala reformace. Protestanti byli sice menšinou (podle odhadů tvořili ve velkých městech maximálně třetinuEncyclopaedia Britannica, The Netherlands, Development of Dutch humanism. [CD-ROM] Encyclopædia Britannica, Inc. 1997 ), ale byli vlivní. Vedle kalvinistů byli v Nizozemí i novokřtěnci (anabaptisté); luteránů bylo jen velice málo. První kalvinisté v Nizozemí působili ve východním Frísku. Vedl je polský šlechtic Johannes à Lasco, který po šmalkaldské válce emigroval do Londýna, kde založil církev v exilu. Když v letech 1553–1558 v Anglii zuřila katolická reakce za Marie Krvavé, Lascovci se vrátili na kontinent, do Emdenu. Druhým centrem kalvinismu v Nizozemí byly Antverpy, kam svou víru šířili francouzští hugenoti. Vůdcem valonských kalvinistů byl Guy de Bray. Ilustrativní, byť výjimečný, je příběh princeOttův slovník naučný XXVI, str. 692. Viléma Oranžského (1533–1584), který pocházel z německé luteránské rodiny Nassavských. Ve 12 letech se stal univerzálním dědicem nesmírného bohatství po svém strýci v Oranžsku v jižní Francii. Protože ujmout se jeho dědictví mohl jen katolík, byl od 12 let vychováván katolicky v Nizozemí. Od té doby byl nábožensky vlažný, ale největší sympatie měl pro luteránství.Encyclopaedia Britannica, William I. [CD-ROM] Encyclopædia Britannica, Inc. 1997

V Nizozemí naprosto převažovali katolíci, na něž měla vliv tradice Erasma Rotterdamského.Encyclopaedia Britannica, Desiderius Erasmus, Influence and achievement. [CD-ROM] Encyclopædia Britannica, Inc. 1997 Situaci změnil tridentský koncil (1545–1547, 1551–1552 a 1562–1563), který dal katolictví nové sebevědomí. Jedním z jeho výsledků byla reorganizace církevní správy. Byl zvýšen počet biskupů a každý biskup měl mít teologické vzdělání, aby mohl účinněji bojovat s herezí. Tím dočasně nebylo místa pro syny velkých šlechticů. Biskupové měli i fakticky působit ve svém sídle. Nizozemí bylo dříve církevní provincií Remeše a Kolína. Bulou papeže Pavla IV. Super universos ze dne 12. května 1559 byla v Nizozemí založena 3 arcibiskupství – Cambrai, Mechelen a Utrecht – a 15 biskupství, přičemž arcibiskup mechelenský byl primasem nizozemským. Stavové s tím nesouhlasili a postavili se do opozice.Ottův slovník naučný, heslo Granvella Antoine Perrenot, státník španělský.

Podle jednoho pojetí bývá celý konflikt označován jako osmdesátiletá válka (1568–1648),Dějiny přírodních věd v českých zemích (22. část) . Polovina 17. stoletíHet begin van de Tachtigjarige Oorlog. Vier weken voor de slag bij Heiligerlee (23 april 1568) ale podle standardní periodizace autora monografie o nizozemské revoluci, Pietera Geyla, se nizozemská revoluce datuje do let 1555–1609. První fáze osmdesátileté války skončila podepsáním příměří, známého jako pax hispanica, v roce 1609. Druhé období se kryje s obdobím třicetileté války (1618–1648), když Nizozemí v roce 1621 opětovně vyhlásilo Španělsku válku. Obě války, osmdesátiletá i třicetiletá, byly následně uzavřeny jediným vestfálským mírem.