Desátek je původně zhruba desetiprocentní daň placená náboženské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci. Tato povinnost byla běžná v mnoha starověkých kulturách, a to přes celý středověk až do raného novověku.
Náboženský desátek může být buď dobrovolný, založený na osobní odpovědnosti a víře, nebo povinný, ať už výběr garantuje přímo zákon, nebo je nařizuje náboženské společenství (např. mormoni, letniční a charismatické hnutí, Adventisté sedmého dne).
Starověk Desátky byly ve starověkém světě velmi rozvinutou praxí. Existovaly například v Mezopotámii, Egyptě, Libyi, Sábě, Kartágu, Týru, Galii, Římě a Řecku. Neodvedení desátku bohu nebo jeho odcizení bylo pokládáno za příčinu božího hněvu a trestu.
Mezopotámie náhled|Dokument o desátcích a půdě Nejstarší známý nápis o desátcích pochází z doby krále Šulgiho (2094–2047 př. n. l.), nejmladší klínopisné doklady o desátcích se dochovaly z období vlády Alexandra Velikého (331-323 př. n. l.). Desátky tak trvaly v Mezopotámii téměř dva tisíce let.
Ve starověké Mezopotámii zahrnoval desátek především čtyři kategorie: První kategorií byli drahé kovy, které měli povahu platidla, hlavně stříbro, doplněné zlatem a mědí. Druhou kategorií byli zemědělské produkty a ručně vyráběné produkty, mezi zemědělské produkty patřil ječmen, datle, sezam, pšeničná mouka, ječná mouka, fíky a řeřicha, ručně vyráběné produkty zhotovené z železa, měděné prsteny, zlaté nánožníky, měděné sošky, doplňky hlavy. Třetí kategorií byla hospodářská zvířata, která byla v mezopotámské ekonomické literatuře zaznamenána nejčastěji, včetně vedlejších produktů, jako je skot, ovce, kozy, osli a vlna. Čtvrtou kategorií byli ostatní produkty, kam obecně patřily ryby, karneol, lapis lazuli, slonovina, rostlinný olej, koření, různé druhy dřeva. Podle klínopisných dokumentů bylo velké množství položek odváděno do chrámů jako desátky a zasvěceno mnoha bohům. Jako hlavní chrámy jsou zmíněny: chrám bohyně Inanny v Uruku, chrám boha slunce Šamaše v Sipparu, a Esagila chrám Marduka v Babyloně. Mezi bohy přijímající desátky patřil především: Adad, Baal, Ištar, Marduk, Nabu, Nanna, Nergal, Ninurta, Nusku, Ningal a Šamaš.Evropské desátky pocházejí ze starověké Mezopotámie, Liu Changyu Yingjun, https://ppfocus.com/0/tr02973ab.html
"Desátek byl placen především hlavním chrámům (největší počet dokladů je dochován ze Sipparu a Uruku) jmenovitě z úrody obilí a datlí (mohl být vyplacen také ve stříbře), ze zahradních plodů, dobytka, drůbeže, ryb, dříví, kovových výrobků, polodrahokamů i zlata. K vybírání desátků byli chrámem ustanoveni zvláštní funkcionáři, rab ešre, ‚představený desátků‘. Do míst ležících ve větší vzdálenosti od chrámu byli vysíláni zvláštní poslové. Odvádění desátků bylo kontrolováno nadřízenými orgány (představeným města, místodržícím aj.). V případě prodlení byl poplatník povinen zaplatit další úroky, které spolu s vedením chrámu také působily na určení jeho výše.“J. Klíma, Zákony Asýrie a Chaldeje, Praha 1985, s. 241.
Egypt náhled|Hladová stéla na ostrově Sahel V prvním nilském kataraktu na ostrově Sahel je na skále vytesán nápis „O sedmi hladových létech“, jímž král Džoser (III. dynastie 2700 př. n. l.) oznámil, že nařídil vybírat desátky pro Chnum-Re.
„Král dává oběť Chnum-Reovi, pánu kataraktů, náčelníku jebské župy za to, co jsi mi prokázal: …Ode všech rybářů, lovců, ptáčníků i lovců lvů na poušti dám vybírati desátek ze všeho, co uloví. Ze všech telat, která vržena budou na těchto mílích, budiž dodáván desátek do (chrámových) stájí k pečení při každodenních obětech. Budiž odváděn desátek ze všeho zlata, slonoviny, ebenového dřeva a všeho ostatního, co přivážejí Nubové a Súdánci i každý jiný, jenž přichází s nimi do Egypta. Žádný úředník nebude vydávati rozkazy v tomto území a nebude vybírati nic od jeho (obyvatelů), čím by ztenčeny byly dávky tvému chrámu… Kameníci, řemeslníci, sochaři, zlatníci a všichni tovaryši, kteří zpracovávají tyto kameny se zlatem, stříbrem, mědí, olovem, budou platit desátek ze všeho, co obdrží za každou práci, kterou vykonají. A dále budiž odváděn desátek ze vzácného kamení, jež dopraveno bude z hořejšího území a budiž (ustanoven) správce vah, jenž bude vážiti zlato, stříbro, měď a drahokamy.“F. Lexa, Náboženská literatura staroegyptská II., Kladno 1921, s. 366-368.
Také významné egyptské chrámy vybíraly desátky: „sajský chrám Nejtin dostal od (egyptského) krále Nechtnebofa (řecky – Nektanebos, vládl v roce 380 př. n. l.) právo vybírati ve městě Naukratidě desetiprocentní daň z veškeré průmyslové výroby tohoto města a desetiprocentní clo z veškerého zboží dovezeného do tohoto města po Egejském moři.“F. Lexa, Veřejný život ve starověkém Egyptě, Praha 1955, s. 102. A také: „Ésetin chrám v Pilaku a Chmúnův chrám v Jébu (řec. Elephantiné) měly právo vybírat desetiprocentní daň ze všeho dovozu z Nubie.“F. Lexa, Veřejný život, s. 102.
Rovněž králové v V. dynastii (2500 př. n. l.) je vybírali: „Král řídí a chrání lid, zákony, které vydává a které jsou závazné pro úředníky a soudy. Poddaní jsou mu za to povinni vykonáváním určitých prací, např. na stavbách, vydržováním královských poslů a placením desátek z polí, pastvin, dobytka, kůží a stromů.“J. Černý, Starý Egypt, Dějiny lidstva I. sv., Praha 1940, s. 222.
Libye náhled|679x679bod|Deska s příkazy k obětování desátků z Libye V Apollónově chrámu v libyjské Kyréně byla nalezena mramorová deska, která obsahuje poměrně podrobné příkazy k obětování desátků.https://igcyr.unibo.it/igcyr016700?q=tithe řádky 1-63. Jejich výklad je dnes obtížný; T.S.F. Jim napsala: "Povaha desátků a okolnosti, za kterých byly dávány, zůstávají extrémně nejasné. Tyto desátky spolu úzce souvisejí s nečistotou a sankcemi, ale není jasné, zda byl desátek důsledkem znečištění, nebo zda to plynulo z neplacení desátků. Je pravděpodobné, že zde nemáme normální desátky dobrovolně obětované bohům, ale povinnost nebo trest, vzniklý za určitých okolností."Th.S.F.Jim, Sharing with the Gods. Aparchai and Dekatai in Ancient Greece, Oxford, 2014, s.51 Rhodes a Osborne otevřeně přiznávají, že tyto předpisy: "Předpokládají velké množství předchozích znalostí ze strany čtenáře, znalostí, které my jednoduše nemáme."P.J.Rhodes, Robin Osborne,Greek Historical Inscriptions, Oxford, 2003, s.503
V Kyréně bylo dále nalezeno několik nápisů, které připomínají obětování desátků jako válečné kořisti pro Apollóna, například na vápencové pokladnici je zmíněn desátek od stratégů: "Stratégové Aristofanés, syn Paraibatase, Aristis, Bakalův syn, Autobios, Haniochův syn... zasvěcují (tuto vzpomínku) Apollónovi jako desátek odebraný od nepřátel"; desátky z kořisti podle jiných nápisů obětovali také Aristishttps://igcyr.unibo.it/igcyr017000 a pět generálů.https://igcyr.unibo.it/igcyr017100
Sába Chrámy v Sábě přijímaly desátky na místní i federální úrovni a jejich financování mohlo být „boží pomocí“ pro jiné stavební projekty. „Některé chrámy v centrální Sábě mohly fungovat jako "pojišťovny". Protože přítomnost jakési pojišťovny, která by poskytla pomoc (postavila například dům po jeho zničení), byla opravdu velmi praktická a užitečná pro většinu klanu. Zaplacením desátku ('s2r) místním chrámům, platili domorodci jakousi "prémii" této pojišťovací společnosti, přičemž mohli očekávat, že dostanou svou "kompenzaci", když ji budou potřebovat.“Andrey Vitalyevhich Korotayev. 1996. Pre-Islamic Yemen. Socio-political Organization of the Sabaean Cultural Area in the 2nd and 3rd Centuries AD. Harrassowitz Verlag. Wiesbaden, s.65-66
Například nápis (asi z r. 900 př. n. l.), který se dochoval na východních hradbách zříceného města Ma‘in, zní: „z kamení a dřeva až na krov, z čestných darů, jež zasvětili ‘Atharu z Kabadu ‘Ammijada‘ a zbožní zakladatelé, a z poplatku, jejž mu odváděli, a z desátku, jejž mu spláceli, když podnikali obchodní cesty do Egypta, Gazy a A´šuru a zůstali bez pohromy skrze slovo ‘Athara z Kabadu a Wadda.“V. Šanda, Starosemitské nápisy, Praha 1912, s. 49.
Řecko náhled|Bronzová soška s věnováním pro Apollóna V Řecku bylo odvádění desátků bohům už od prastarých časů nepsaným zákonem: „U Řeků platil v dávných dobách zákon, že když dobudou nějaké město, pošlou Apollónovi desátý díl kořisti, například ze sta býků deset, stejně z koz a stejně i ze všeho ostatního, z peněz, z mužů, z žen.“V. Bahník, Svět ezopských bajek, Praha 1976, s. 103–104.
A Flaceliére objasnil: „V klasické době už vítězové neobětovali bohům vše, co nepřátelům ukořistili, ale jen desetinu (dekaté), desátek. Takový je tedy původ těch často nádherných památníků, sousoší nebo pokladnic, jež stály hustě vedle sebe kolem posvátných cest k panhelénským svatyním, například do Delf a které později tak pobuřovaly řecké vlastenectví Plutarcha, kněze Apollóna Pythijského: „Je možné nepohoršit se při pohledu na všechny ty památníky, které ze všech stran obklopují boha, na ty prvotiny a desátky, plody řeží, válek a loupeží, a na ten chrám naplněný válečnou kořistí získanou na Řecích?“R. Flaceliére, Život v době Periklově, Praha 1981, s. 265.
Jak probíhalo rozdělení desátku po bitvě, popsal Hérodotos: „Pak ty věci dali dohromady a oddělili desátek pro Delfského boha, kterému byla věnována jako oběť zlatá trojnožka, která spočívá na tříhlavém hadovi z bronzu a stojí blízko oltáře, a také pro boha v Olympii, jemuž zasvětili jako oběť bronzovou sochu Dia deset loket vysokou, a nakonec pro boha v Isthmu, pro něhož byla vyrobena bronzová socha Poseidóna vysoká sedm loket."Hérodotos, Dějiny, IX, 81
Peisistratos napsal Solónovi: "Každý občan platí desátek ze svého majetku, nikoli mně, ale fondu na úhradu nákladů na veřejné oběti nebo na jakékoli jiné poplatky státu nebo výdaje na jakoukoli válku, která na nás může přijít."https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Diogenes_Laertius/Lives_of_the_Eminent_Philosophers/1/Solon*.html 53
Řím Římané často obětovali své desátky Herkulovi. Dionyzius o tom podal zprávu: "Oltář, na kterém Herkules obětoval desátky, nazývají Římané největším oltářem. Stojí poblíž místa, kterému říkají Dobytčí trh a žádný jiný není chován ve větší úctě od obyvatel; neboť na tomto oltáři jsou uzavírány přísahy a dohody těmi, kdo chtějí beze změny obchodovat a podle slibů jsou zde desátky z věcí často obětovány."DIONYSIUS OF HALICARNASSUS, ROMAN ANTIQUITIES,40.1, https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Dionysius_of_Halicarnassus/1B*.htmlnáhled|Desátek z válečné kořisti pro Apollóna Historik Livius napsal o desátku, který Římané obětovali řeckému bohu Apollónovi. Římané se na válku připravovali tak, že poslali posly do Delf, aby jim od tamějších věštců přinesli zprávu, zda mají jít bojovat a jak případná bitva dopadne. Tento postup Římané zvolili také, když nastala válka s etruským městem Veje. Římský diktátor Marcus Furius Camillus obdržel z delfské věštírny příznivý výrok: „Až skončíš válku, přines jako vítěz hojný dar k mým chrámům a obnov otcovské obřady, o něž péče byla opomenuta, a konej je, jak náleží!“Livius, Dějiny II., Praha 1972, s. 52. Válku pak skutečně vyhrál a dar do Delf odeslal.Livius, s. 72
V římském zákoně Lex Hieronica, který upravuje zemědělské zdanění Sicílie, bylo vyžadováno, aby každý zemědělec zaplatil deset procent své produkce jako daň Římu. Tento desátek se vztahoval na farmáře, kteří produkovali kukuřici a ječmen. Navíc je pravděpodobné, že se desátek vztahoval také na víno, olej a další drobné zemědělské produkty. Desátek mohl být placen buď v naturáliích, nebo v hotovosti. Počet zemědělců musel být každoročně evidován v úředních záznamech. Zákon pravděpodobně vznikl někdy mezi prvními dvěma punskými válkami. Judaismus V Tóře se desátky poprvé objevují v příběhu, kdy Abrahám obětuje králi a knězi Melchisedechovi desetinu ze všeho. Tento desátek zaplatil z uloupeného majetku ve válce. Melchisedech dostal od Abraháma 10 % z válečné kořisti a 90 % z této kořisti vrátil Abrahám sodomskému králi.