Wilhelm Ostwald (2. září 1853, Riga – 4. duben 1932, Lipsko) byl německý filozof a fyzikální chemik, nositel Nobelovy ceny za rok 1909. Je autorem Ostwaldova procesu pro výrobu kyseliny dusičné s použitím platiny a rhodia jako katalyzátorů. Zasloužil se o založení fyzikálně-chemické školy v Lipsku, pro kterou psal učebnice. Roku 1909 mu byla udělena Nobelova cena za chemii za jeho práci o katalýze (použito při výrobě kyseliny sírové), chemické rovnováze a reakční rychlosti.
Život
Raná léta Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil jako příslušník německé menšiny v tehdy ruské Rize bednáři Gottfriedu Wilhelmu Ostwaldovi (1824–1903) a jeho ženě Elisabeth Leuckelové (1824–1903). Měl dva bratry, Eugena (1851–1932) a Gottfrieda (1855–1918). Promoval na Dorpatské univerzitě (dnes v Estonsku, tehdy rovněž v Rusku) v roce 1875 a v roce 1878 získal titul Ph.D. pod vedením Carla Schmidta. Poté vyučoval v Tartu (1875–1881) a v Rize (1881–1887).
Výzkum Udržoval čilou korespondenci s českým chemikem Františkem Waldem.František Wald - korespondence, překlad Jindřich Hellberg a další, editor Milan Wald, Praha : Karolinum, 2002,
Společenská angažovanost Byl původně příznivcem esperanta, později se přiklonil na stranu příznivců jazyka ido, z esperanta vytvořeného, a hnutí jeho podporovatelů věnoval polovinu peněz z obdržené Nobelovy ceny.The Esperanto Movement By Peter Glover Forster Založil také magazín Ida Progreso, což navrhoval už v roce 1908. Přijal za svou filosofii monismu a stal se v roce 1911 vůdčí osobností Monistické Aliance. V Alianci mimo jiné prosazoval sociální darwinismus, eugeniku a eutanazii. Ostwaldův monismus například ovlivnil i Carla Gustava Junga.Noll, Richard, The Jung Cult. Princeton University Press, 1994, p. 50
Osobní život 24. dubna 1880 si Ostwald vzal za manželku Helene von Reyherovou (1854–1946), se kterou měl pět dětí: Grete Wolfgang Elisabeth Walter Carl Otto
V roce 1887 se přestěhoval do Lipska, kde pracoval po zbytek svého života. Jeho studenty byli kromě jiných Arthur Noyes a Willis Rodney Whitney. Ostwald zemřel v nemocnici v Lipsku 4. dubna 1932 a byl pohřben u svého domu v Großbothenu poblíž Lipska, poté byl převezen na hřbitov v Rize.
Dílo výběr Lehrbuch der allgemeinen Chemie in zwei Bänden. Engelmann. Leipzig 1885 und 1887. Grundriss der allgemeinen Chemie. Engelmann. Leipzig 1889. Hand- und Hilfsbuch zur Ausführung physiko-chemischer Messungen. Engelmann. Leipzig 1893. Die wissenschaftlichen Grundlagen der analytischen Chemie: elementar dargestellt. Engelmann. Leipzig 1894. Ostwald führt in diesem Buch die Begriffe Dissoziationskonstanten, Löslichkeitsprodukt, Ionenprodukt, Wasserstoffionenkonzentration und Indikatorgleichgewichte in die analytische Chemie ein. Elektrochemie: ihre Geschichte und Lehre. Veit, Leipzig 1894–1896. Grundlinien der anorganischen Chemie. Engelmann, Leipzig 1900. Die Schule der Chemie: erste Einführung in die Chemie für jedermann. Vieweg, Braunschweig 1903. Bd. 1. Allgemeines; Bd. 2. Die Chemie der wichtigsten Elemente und Verbindungen. 1904. Leitlinien der Chemie: 7 gemeinverständliche Vorträge aus der Geschichte der Chemie. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1906. Prinzipien der Chemie: eine Einleitung in alle chemischen Lehrbücher. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1907. Einführung in die Chemie: ein Lehrbuch zum Selbstunterricht und für höhere Lehranstalten. Franckh, Stuttgart 1910. Entwicklung der Elektrochemie in gemeinverständlicher Darstellung. Barth, Leipzig 1910. Die Mühle des Lebens: physikalisch-chemische Grundlagen der Lebensvorgänge. Thomas, Leipzig 1911. Die chemische Literatur und die Organisation der Wissenschaft. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1919.
Odkazy
Reference
Literatura Jan-Peter Domschke, Hansgeorg Hofmann: Der Physikochemiker und Nobelpreisträger Wilhelm Ostwald (1853–1932) – Ein Lebensbild. Sonderheft 23 der Schriftenreihe Mitteilungen der Wilhelm-Ostwald-Gesellschaft zu Großbothen e.V., 2012, . Paul Walden: Wilhelm Ostwald. In: Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1932, A, Nr. 8–9, S. 101–141. Arnher Lenz, Volker Mueller (Hg.): Wilhelm Ostwald: Monismus und Energie. Neu-Isenburg 2012, .
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí chemici Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Členové Saské akademie věd Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za chemii Kategorie:Němečtí nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Němečtí esperantisté Kategorie:Absolventi Tartuské univerzity Kategorie:Ido Kategorie:Baltští Němci Kategorie:Narození v roce 1853 Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Narození v Rize Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí 4. dubna Kategorie:Úmrtí v Lipsku Kategorie:Muži Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Martina Luthera Kategorie:Fyzikální chemici