Gaweinstal je městys v okrese Mistelbach v Dolních Rakousích. Žije zde obyvatel.
Geografie Gaweinstal leží v pahorkovité krajině Weinviertelu v Dolních Rakousích u brněnské silnice B7 asi 25 km severně od Vidně, Plocha území obce činí 51,6 kilometrů čtverečních, z toho 9,19 % plochy je zalesněno. Obec se skládá z katastrálních území: Atzelsdorf, Gaweinstal, Höbersbrunn, Martinsdorf, Pellendorf a Schrick.
Historie
Původ jména Gaweinstal je jedním z nejstarších míst ve Weinviertelu. Snad byl založen v roce 1050, prokazatelně však byl v dokumentech uvedený jako Gunesdorf v roce 1236. Z osobního jména "Guni" se skrývá jiné místní jméno "bajuwarského" původu v Rakousku, ačkoli je užívané v bavorském území. "Guni“ mohl kolem roku 1050 založit místo jako leník babenberského markraběte a zůstal správcem nebo pověřencem pro případ ohrožení místa.
Během 14. století se objevují jména Gaunestorf a Gawnestorf, během doby se vyvinuje až v 15. století nelichotivý název Gaunersdorf (česky: šejdířská ves), které se udržuje po čtyři staletí. Během doby se pro obyvatele posměšný název stal neúnosný, proto na jaře 1914 obec požádala dolnorakouské místodržitelství, aby místo přejmenovalo na Schottenkirchen a jako alternativu předložili název Rudolfsthal. Nabídka byla zamítnuta, a proto byl pověřen výběrem jména jazykozpytec Richard Müller. Domníval se vrátit k nejstaršímu tvaru místního názvu vsi Gouwini (Gaufreund = přítel župy) a tak přišel na název Gaweinstal. Výnosem c. a k. ministerstva vnitřních záležitostí z 11. června 1917 byla změna místního názvu Gaunersdorf schválena na název Gaweinstal. Vysvětlení bývalého tvaru názvu Müllerem bylo sice stručné, ale jeho rekonstrukce na Gaweinstal byla nesprávná, což však bylo bezvýznamné. Posměšné jméno bylo odstraněno a je nahrazeno názvem novým.Hans Spreitzer, Gaweinstal. Aus der Vergangenheit des ersten Weinviertler Kreisvorortes (Mistelbach 1967), 2f.
Starověk Před výstavbou severní dálnice A5 prováděl spolkový památkový ústav v dosahu obcí Gaweinstal a Pellendorf rozsáhlé archeologické výzkumy. Přitom byla od června 2003 do prosince 2005 prozkoumána plocha 50 tisíc metrů čtverečních, objevilo se několik osídlených míst, jedno dokonce z období před 1400 lety. Bylo zjištěno, že první osídlení by mohlo být již v mladší době kamenné (neolitu), badenské kultury, asi 4000 let před n. l. a mladší době bronzové (od asi 2000 před n. l.). Pahorek ze střední doby bronzové (asi 1600 před n. l.) byl také prozkoumán. První větší osídlení mohlo být v mladší době železné a pozdní době železné v době 450 let před n. l., přičemž se jen málo nálezu našlo neporušených, které byly rozptýleny na celé prozkoumané ploše. Velká část nálezů mohla být z germánského osídlení – pravděpodobně Markomanů a Quadenů – k nimž se přidružují hlavně hloubené boudy, sloupky od vícelodních obytných domů a popisují hluboké jámy pro uskladnění zásob.Bundesdenkmalamt (Hg.), Trassenarchäologie. Neue Straßen im Weinviertel (Wien 2006)20-23, 26-31
Středověk Za raného středověku, jako i ze 4. až po 6. století mohl spolkový památkový úřad doložit hroby další význačná osídlení. Tak byly odkryty hloubené spížní jámy, jakož i boudy či vinné sklepy s pravoúhlým půdorysem. Ve většině případů mohly být zdokumentovány rohové pece vybudované z lomového kamene. Také byly zjištěny kupolovité pece, které byly vykopány ve spraších. Problémy archeologickému výzkumu často způsobuje vysoká hladina spodní vody.
Závěr Gaunersdorf byl založený kolem roku 1050, v té fázi středověku, kdy Babenberkové – bajuwarišská vyšší šlechta pocházející z dynastie – jejich panství se rozpínala přes tehdejší Ostarrîchi. Gaunersdorf sestával z počátku ze tří samostatných osad Markt, Aigen a Wieden-Gaunersdorf. Každá tato osada byla samostatně zpracovaná.Elfriede Popp, Gaweinstal in historischen Ansichten (Budapest 2000), 351 Poloha na "Moravsko-Slezské cestě" (dnešní spolková silnice) sehrála důležitou životní roli při obchodu. Markt-Gaunersdorf byl v držení markraběte a měl již před rokem 1250 právo ročních trhů, týdenních trhů a jiné výsady a soudní pravomoc. Wieden-Gaunersdorf byl sídlem farního úřadu a školy.
První zmínka v dokumentech o místu pochází z roku 1236, když vévoda Fridrich II. Bojovný (1210–1246) převzal panství. V roce 1360 vévoda Rudolf IV. Habsburský (1339–1365) potvrdil měšťanům práva a svobodu, kterou měli od jeho předchůdce, mezi tím i konání dvou týdenních trhů. Také další potvrzení práv provedl také vévoda Albrecht III. Habsburský (asi 1349–1395) v roce 1369.
Když loupeživý rytíř „Gamareth Fronauer“ z císařského vojska na rozkaz císaře Fridricha III. z Orth an der Donau, pevně držel Groß-Schweinbarth a roku 1460 přepadl Gaunersdorf. Jak zdroje udávají, pořádal řeže, při kterých bylo mnoho mrtvých a Fronauer se opakovaně vracel. Dva roky nato, 1462, byla obec opět utlačována, tentokrát to byl „Podenski, loupežník ze Slavonie“, který „žádné starce a ženy nešetřil, duchovní a světské do řetězů poutal a kostel stejně jako rolníky – i občany olupoval, až Heinrich von Lichtenstein 1483 zřídil řemesla, a žádnou šanci loupežníkům neumožnil.“Aus der Chronik des Martin Merkh, Maler, Gemeindeschreiber und Armenvater in Gaunersdorf (ungedruckte Chronik 1360–1835)
Novověk Rokem 1522 přišla reformace, přičemž se týkala jenom Wieden-Gaunersdorfu, Aigen-Gaunersdorfu, kteří zůstali u staré víry. Učení Martina Luthera vydrželo sice dlouho, na tahu byl ale vídeňský biskup Melchior Khlesl a prosazoval protireformaci a až do roku 1604, kdy byla obec opět katolická.
Zatímco první turecké obléhání bylo záležitostí Vídně, přibližně 20 tisíc vojáků ve službě Osmanů však těžce zasahovalo. Gaunersdorf měl ale štěstí, že v lese na „Hochleiten“ bylo několik tisíc mužů císařského vojska a Turci místo pustošili. V nastalém boji bylo zajato mnoho Turků, kteří byli drženi v Gaunersdorferském vězení.
Vesnice Gaunersdorf trpěla také za třicetileté války. Již od počátku, když hrabě Jindřich Matyáš z Thurnu (1567–1640) s vojskem povstaleckých Čechů táhl na Vídeň, vojáci ves zase drancovali. Na konci války došlo však k nejhoršímu: v bitvě u Jankau (Jankov) v Čechách, asi 60 km jihovýchodně od Prahy, došlo k poslední velké bitvě třicetileté války. Dne 6. března 1645 švédské protestantské vojsko pod polním maršálem Lennartem Torstensonem porazilo habsburská vojska polního maršála von Hatzfeldta (1593–1658), čímž se otevřela cesta pro švédské vojsko do Vídně.
Když Torstensson táhl do Dolních Rakous, zanechával za sebou stopy z Čech až do Vídně a dal celou ves Gaunersdorf vypálit a srovnat se zemí.Walter Kalina, Ferdinand III. und die bildende Kunst. Ein Beitrag zur Kulturgeschichte des 17. Jahrhunderts (Dissertation Universität Wien 2003), 16. Místní kronikář Martin Merkh o tom napsal: "Roku 1645 je celý městys Gaunersdorf i s kostelem a okolními osadami nepřítelem vypálený a lehl popelem. Velkou ztrátu utrpěl Gaunersdorf hrubým drancováním, požáry a ztrátu stovek lidí a nakonec se celé domy i s palivovým dřívím změnily v požářiště, neštěstí způsobilo nepěknou podívanou na Gaunersdorf. Obyvatelé nebo velké množství z nich, více než polovina z nich válkou utrpěla nouzi, nebo přišla o život: z tolika stovek zámožných se stali ubožáci. (...) Bída obyvatelstva i vlasti se dá stěží popsat. Gaunersdorf musí všechnu myslitelnou bídu a potíže způsobené touto válkou snášet; mnoho lidí uprchlo, větší část se ukryla ze strachu do podzemí stájí. Lidi, kteří se dostali do rukou nepřítele, svlékli a ubohé tloukli, potom většinu k smrti umučili. Když uprchlíky nepřítel zadržel, setnul je šavlí. Velké množství lidí ukrývajících se v podzemí před nepřítelem, zahynulo udušením od zápachu a kouře. Mnoho tisíc lidí zemřelo z nouze a hladu. Tento žalostný stav trval celých pět let." Takové podzemní chlévy, jak je popisuje kronikář, byly v Gaweinstalu objeveny v roce 2007. Tím je také funkce podzemních stájí dnes již osvětlena.
Při druhém obléhání Vídně Turky v roce 1683 bylo zase pustošeno zájmové území v okolí Vídně, také Gaunersdorf byl zatížený ubytováním uprchlíků. Polský král Jan III. Sobieski (1629–1696) táhl se svým vojskem na cestě do Vídně také přes Gaunersdorf..
Během krátkého povstání 1703–1706 byla severní část Dolních Rakous vtažena také do strádání. Roku 1704 byl také Gaunersdorf ohrožený, občané své zásoby ukrývali do podzemních stájí, dobytek soustřeďovali do bezpečí ve "Wachtbergu", kde se opevnili a proti přibližujícím se Kurucům se bránili ohněm. Tento neočekávaný, zřejmě neorganizovaný odpor zahnal útočníky zpět. Dne 22. srpna 1704 propukl v "Gaunersdorfu" požár, který celé místo i kostel poškodil. Bída byla velká, protože oheň také zničil hospodářské budovy a v nich uskladněnou sklizeň. Ze zdrojů nevyplývá, jak k požárům došlo, zda to byla nešťastná náhoda, nebo se to týkalo Kuruců.
V první polovině 18. století byl zřízen špitál s "chirurgií" k výchově lékařů na ošetřování raněných. Roku 1753 byl Gaunersdorf za Marie Terezie ustanoven okresním úřadem pro oblast pod Manhartsbergem (až do 1764). Z "Josefínského jmenování" z roku 1787 se zjišťuje: "Městys Gaunersdorf“ leží na silnici z Vídně na Moravu, má dobrý kostel se hřbitovní zdí, faru, dva hostince, poštu, dva pevné měšťanské domy, které od ostatních mají středně odolnou konstrukci. Městys leží v údolí, kde dominují „Sulz“, „Birken“ a „Schrickerberg“. Za císaře Josefa II. a jeho "Josefínských reformních zákonů" bylo od roku 1787 také zastaveno pronásledování čarodějnic a čarodějů. Až do té doby jsou v Gaunersdorfu známy čarodějnické procesy.Wilhelm J. Wagner, Dergroße Bildatlas zur Geschichte Österreichs (Wien 1995), 126 f.
Mimo Kuruců a požárů v roce 1704 neuplynulo 18. století pro obec nikterak pokojně. Nejdříve byla obec zatažena do koaliční války proti Napoleonu Bonaparte a do válečného utrpení. V dubnu 1797 c. a k. armádě obyvatelé odevzdali 25 pušek a polovina místních obyvatel byla nasazena k obranným pracím do Vídně a zaplacení 150 zlatých na válku a několik z gaunersdorferských se přihlásilo k vojenské službě. V jednom roce c. a k. vojsko oloupilo občany o všechny zásoby palivového dříví. Také zde bylo ubytováno 500 francouzských zajatců.
Dne 5. listopadu 1805 ubytovali se tu francouzští vojáci a obec musela napoleonským vojákům dodávat zásoby.Peter Kolecko / Peter Dachgruber, 1809–2009. 200 Jahre Marchfeldschlachten Aspern und Wagram, 750 Jahre Deutsch-Wagram (2009), 63 f. Nepozornosti vojáků bylo vypáleno 11 domů v Aigen-Gaunersdorf, když si Francouzi smažili jídlo.
Jinak vydala situace v roce 1809: Po bitvě u Wagramu dne 5. a 6. července 1809 pochodovala "Velká armáda" na Gaunersdorf a drancovala obec. Podle obecní kroniky byly domy vydrancovány, mezi nimi také farář Paul Schmid, sedmdesátiletý stařec. Místo bylo z větší části zpustošené, samotný "tabernakel" (česky: baldachýn, nebesa) v kostele, jako i farní dvůr a ani škola nebyla ušetřena. Několik domů bylo vypáleno. Aus der Chronik des Eduard Lehrl, Maurermeister (Fortsetzung der Chronik des Martin Merkh, ungedruckte Chronik1835-1884)
Dívka "vyvedená aprílovým žertem" dne 1. dubna 1822 spolu se svým jedenáctiletým bratrem způsobili požár ve svém vlastním domě, který se pro prudkou větrnou bouři rozšířil na celou obec. Markt, Aigen a Wieden-Gaunersdorf byl během tří hodin uchvácen plameny a jen málokterý dům, jako i kostel nebyl ušetřen. Požár byl tak silný, že ohrožoval i sousední obce Bad Pirawarth a Kollnbrunn. Po dvou katastrofálních požárech 1645 a 1704 byl již třetí jizvou, která obec téměř úplně požáry zničila. Rok nato 1823 jedenáctiletý "pyroman" opět založil oheň, byl však při tom přistižen a přiznal se také k požáru z roku 1822. Byl odsouzen k neznámému trestu, převezen do vídeňského vězení, kde v roce 1830 při povodni ve Vídni utonul ve své cele.