Mše h moll (latinsky Missa solemnis toni Si minoris) Johanna Sebastiana Bacha má katalogové označení BWV 232. Vznikala v letech 1724–1749 pro drážďanský dvůr. Byla psána na katolický latinský liturgický text a Bach byl při jejím komponování ovlivněn stylem style antico.
Jde o velkoryse pojatou kompozici s náročnými sólovými zpěvy, duety a velkolepými sborovými zpěvy. Bach ji vytvořil na text latinské mše. I při celkovém novátorském řešení pracoval v částech Credo a Confiteor po způsobu starších renesančních polyfoniků s gregoriánským chorálem jako tematickým základem hudby. Mnoho odborníků považuje tuto mši za jednu z nejlepších barokních kompozic.
Kromě Mše h moll Bach napsal ještě čtyři menší protestantské mše na německé texty.
Vznik díla, souvislosti náhled|Bachův portrét vytvořený roku 1748 Eliasem Gottlobem Haussmannem Bach dílo nepojmenoval, jeho čtyři části nesou názvy částí latinské mše – Kyrie, Gloria, Symbolum Nicenum a Sanctus, Hosanna, Benedictus, Agnus Dei" – a jsou spojeny dohromady. Protože různé části vyžadují různý počet a uspořádání účinkujících, vznikly ovšem teorie, že Bach nepočítal s provedením díla vcelku. Na druhé straně jsou však části v rukopise očíslovány 1–4 a Bachovo obvyklé zakončení (Soli Deo Gloria) se nachází pouze na konci Dona Nobis Pacem. Protože její provedení trvá téměř 2 hodiny, nebyla celá Mše h moll nikdy součástí církevní liturgie.
Ačkoliv byl Bach luteránReferaty.sk – Johann Sebastian Bach, není jisté, zda mši zkomponoval pro luteránskou liturgii nebo pro saského kurfiřta, který byl právě zvolen polským králem jako August II. Silný a tak se musel stát katolíkem. Bach vytvořil už dříve čtyři krátké mše (části Kyrie a Gloria) pro použití v liturgiích.
náhled|August III. Polský Počátkem roku 1733 August II., polský král, kurfiřt saský a velkovévoda litevský zemřel. Následovalo pět měsíců smutku, kdy se žádná hudba veřejně neprovozovala. Bach využil příležitosti k práci na kompozici Missy, části liturgie zpívané latinsky a společné luteránskému i katolickému obřadu.
Dílo chtěl věnovat novému vladaři Augustu III. Polskému, katolíkovi, a tak zlepšit své postavení. Z tohoto důvodu Bach navštívil Augusta a věnoval mu kopii Missy spolu se žádostí o místo při dvoře, která byla datována 27. července 1733. Žádost nebyla úspěšná hned, ale Bach nakonec dosáhl svého a roku 1736 získal titul Augustova dvorního skladatele.
Někteří vědci předpokládali, že Missa byla poprvé provedena v Lipsku v dubnu 1733 během oslav přísahy věrnosti Augustovi III. Mělo se jednat o Kyrie a Gloria, které dnes tvoří první část Mše h moll. Pro tuto domněnku však není žádný důkaz a neexistují ani rozpisy pro provedení v Lipsku.
Materiál, který Bach předal 27. července 1733 Augustovi III., byl napsán na papíře vyrobeném v Drážďanech a napsán rukou Bachovou, jeho ženy Anny Magdaleny, synů Carla Philippa Emanuela a Wilhelma Friedemanna a drážďanského opisovače. To naznačuje, že skladba byla napsaná v plném znění v Drážďanech Bachovou rodinou pro červencové vystoupení v Sophienkirche (kde byl Wilhelm Friedemann varhaníkem) nebo možná v Hofkirche.STAUFFER, George F. Bach, the Mass in B Minor: The Great Catholic Mass. Yale University Press, 2003. Strana 34. (anglicky)
Kdy se Bach rozhodl rozšířit Missu do podoby katolické mše, není známo. Někteří badatelé se domnívají, že Symbolum Nicenum (Credo) bylo vytvořeno mezi lety 1742 až 1745, ale jiní zase myslí, že bylo poprvé provedeno už roku 1732. Zbývající části byly připojeny na konci čtyřicátých let 18. století.Aylesbury Choral Society. Mass in B Minor. Březen 2004 (anglicky)
Wolfgang Osthoff a jiní vědci soudí, že Bach zkompletoval celou mši pro zasvěcení nového kostela Hofkirche v Drážďanech, který se začal stavět roku 1738 a blížil se dokončení koncem 40. let. Avšak stavba kostela byla dokončena až roku 1751, to znamená rok po Bachově smrti, což vyvrací tuto myšlenku. Při zasvěcení byla provedena Mše d moll Johanna Adolfa Hasse, která se podobá Bachově Mši h moll. STAUFFER, George F. Bach, the Mass in B Minor: The Great Catholic Mass. Yale University Press, 2003. Strana 258-59. (anglicky)
Nová hypotéza Dr. Michaela Maula říká, že Bach zkomponoval finální verzi mše na přání českého šlechtice Jana Adama z Questenberku pro provedení na den svaté Cecilie (22. prosince 1749) v dómu svatého Štěpána ve Vídni.
Ačkoliv jen málo částí díla lze jasně identifikovat jako znovupoužité z dřívější hudby, někteří odborníci, jako například Joshua Rifkin, se na základě rukopisu a kompozičních modelů domnívají, že většina hudby byla Bachem znovupoužita. Výjimku tvoří jen první čtyři takty prvního Kyrie Bach: Mass in B Minor, s. 44 a část Confiteor v Credu Bach: Mass in B Minor, s. 56, které v rukopise obsahují výmazy a úpravy. Detaily o parodovaných hudebních větách a jejich zdrojích uvádíme v seznamu částí.
Postavení Mše h moll je všeobecně považována za jedno z nejvyšších provedení klasické hudby. Alberto Basso shrnul dílo následovně: „Mše h moll je posvěcení celého života: začíná roku 1733 z diplomatických důvodů, končí v posledních letech Bachova života, kdy oslepl. Toto monumentální dílo je spojení všech stylistických a technických Bachových přínosů do hudby. Ale je to také nejvíce ohromující duchovní střetnutí mezi světy katolického velebení a luteránského kultu kříže.“
Vědci soudí, že Mše h moll náleží do stejné kategorie jako Umění fugy jakožto shrnutí Bachova celoživotního zaujetí hudební tradicí – v tomto případě chorálem a teologií. Bachovský muzikolog Christoph Wolff popisuje dílo jako „souhrn Bachova vokálního umění, nejen v rozmanitosti stylu, kompozičním důmyslu a rozsahu zvučnosti, ale také ve vysoké technické dokonalosti… Bachova silná skladba zachovala autorovo hudební a umělecké vyznání víry pro potomstvo.“WOLFF, Christoph. Johann Sebastian Bach: The Learned Musician. W. W. Norton & Company, 2000. Strana 441-42. (anglicky)
Mše byla v 19. století popsána Hansem Georgem Nägelim jako „největší umělecké dílo všech časů a všech národů“Markus Rathey: Johann Sebastian Bach's Mass in B Minor: The Greatest Artwork of All Times and All People. Dostupné online (anglicky). I když se nepředpokládá, že bylo dílo někdy provedeno, jeho důležitost oceněnili někteří z nejlepších Bachových nástupců – na začátku 19. století měli opis Forkel s Haydnem a Ludwig van Beethoven učinil dva pokusy získat partituru.John Butt: Mass in B Minor — Bach’s only complete setting of the latin ordinary of the mass. Dostupné online (anglicky)
Carl Philipp Emanuel Bach udělal poznámky a opravy k otcovu manuskriptu mše, zatímco také přidal své vlastní korektury.Bach: Mass in B Minor, s. 26 Z tohoto a dalších důvodů předkládá Mše h moll budoucím vydavatelům nelehký úkol a podstatné odchylky v různých vydáních mohou být významné. Manuskript mše se nachází v Berlínské státní knihovně.Omifacsimiles.com - Faksimile oznámení dostupná online (anglicky)
Struktura díla J. S. Bach rozčlenil dílo na čtyři části složené z celkem 27 oddílů: I. Kyrie Kyrie eleison (1. část). Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), h moll, adagio, largo, celý takt.Bach používal v notovém záznamu značky C (celý takt) = moderní čtyřčtvrťový takt (4/4) a dvoupůlový takt (C protnuto vertikální čarou) = moderní 2/2, označován alla breve. Tato notace byla v té době samozřejmostí. Christe eleison. Duet (soprán I, II), D dur s obbligato houslemi, andante, celý takt. Kyrie eleison (2. část). Čtyřhlasý chór (soprán, alt, tenor, bas), fis moll, allegro moderato, alla breve. II. Gloria Gloria in excelsis. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), D dur, vivace, 3/8 takt. Hudba byla znovu použita jako úvodní chór Bachovy kantáty BWV 191. Et in terra pax. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), D dur, andante, celý takt. Hudba byla znovu použita jako úvodní chór Bachovy kantáty BWV 191. Laudamus te. Árie (soprán II), A dur s ‘‘obbligato‘‘ houslemi, andante, celý takt. Gratias agimus tibi. Čtyřhlasý chór (soprán, alt, tenor, bas), D dur, allegro moderato, alla breve. Hudba je přepracováním druhé věty Bachovy kantáty BWV 29 (Wir danken dir, Gott, wir danken dir). Domine Deus. Duet (soprán I, tenor), G dur, andante, celý takt. Hudba je znovu použita jako duet v kantátě BWV 191. Qui tollis peccata mundi. Čtyřhlasý chór (soprán II, alt, tenor, bas), h moll, lento, 3/4 takt. Chór je přepracováním první poloviny kantáty BWV 46. Qui sedes ad dexteram Patris. Árie (alt), h moll s hobojem d'amour obbligato, andante commodo, 6/8 takt. Quoniam tu solus sanctus. Árie (bas), D dur s corno da caccia obbligato, andante lento, 3/4 takt. Cum Sancto Spiritu. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), mixolydický modus A, moderato, alla breve. Hudba je znovu použita v upravené formě jako závěrečný chór BWV 191. III. Symbolum Nicenum Credo in unum deum. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), mixolydický modus A, moderato, alla breve. Patrem omnipotentem. Čtyřhlasý chór (soprán, alt, tenor, bas), D dur, allegro, alla breve. Hudba je přepracováním úvodního chóru kantáty BWV 171. Et in unum dominum. Duet (soprán I, alt), G dur, andante, alla breve. Et incarnatus est. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), h moll, andante maestoso, 3/4 takt. Crucifixus. Čtyřhlasý chór (soprán II, alt, tenor, bas), e moll, grave, 3/2 takt. Hudba je přepracováním úvodního chóru kantáty BWV 12 (Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen). Et resurrexit. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), D dur, allegro, 3/4 takt. Et in Spiritum Sanctum. Árie (bas), A dur s hobojem d'amour obbligati, andantino, 6/8 takt. Confiteor. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), fis moll, moderato, adagio, alla breve. Et expecto. Pětihlasý chór (soprán I, II, alt, tenor, bas), D dur, vivace ed allegro, alla breve. Hudba je přepracováním druhé věty Bachovy kantáty BWV 120. IV. Sanctus, Hosanna, Benedictus, Agnus dei, Sanctus. Šestihlasý chór (soprán I, II, alt I, II, tenor, bas), D dur, largo, celý takt; vivace, 3/8 takt. Osanna. Osmihlasý (dvojitý) chór (soprán I, II, alt I, II, tenor I, II, bas I, II), D dur, allegro, 3/8 takt. Hudba je přepracováním úvodního chóru kantáty BWV 215. Benedictus. Árie (tenor), h moll s flétnou obbligato, andante 3/4 takt. Osanna repetatur. Osmihlasý (dvojitý) chór (soprán I, II, alt I, II, tenor I, II, bas I, II), D dur, allegro, 3/8 takt. Agnus dei. Árie (alt), g moll s houslemi obbligato, adagio, alla breve. Dona nobis pacem. Čtyřhlasý chór (soprán, alt, tenor, bas), D dur, moderato, alla breve. Hudba je téměř stejná jako v části Gratias agimus tibi.
Kyrie a Gloria Práci otevírá monumentální Kyrie eleison s fugami, dvěma flétnami, dvěma hoboji d’amour, basso continuo a pětihlasým sborem. Následuje duet pro soprány, ve kterém je zpěv doprovázen pouze smyčcovými nástroji a basso continuo. První část mše končí druhou Kyrie eleison, jejíž chromatické téma začínají basy následovány tenory, soprány a alty.
Kyrie v oddané a tragické náladě, následované Gloria in excelsis tvoří nádhernou hudbu. Poté přichází Et in terra pax s pětihlasým chórem doplněným o tři trubky a tympány, které je klidnější a začíná zde attacca (hudba bez pauzy mezi jednotlivými částmi) Glorie. V části Laudamus te se představí sólový soprán a housle společně s basso continuo. V Gratias agimus tibi, založeném na Bachově 29. kantátě, která vznikla roku 1731 v Lipsku, začínají čtyři hlasy jeden po druhém za doprovodu orchestru. Duet pro soprán a tenor Domine Deus přechází bez přestávky v Qui tollis peccata mundi (h moll), které je přepracováním části 46. Bachovy kantáty Schauet doch und sehet. Poté následuje Qui sedes ad dexteram Patris, árie pro alt s hobojem d’amour jako doprovodem, a Quoniam tu solus sanctus pro dva fagoty a sólový lesní roh. Gloria je zakončeno šťastným a zářícím pětihlasým Cum Sancto Spiritu doprovázeným fagoty.
Symbolum Nicenum