náhled|Část obrazu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche Zahrada Eden (, ), zvaná též Rajská zahrada, je místo popisované v bibli jako zahrada, ve které žili Adam a Eva od svého stvořeni Hospodinem až do svého vyhnání.
Biblický příběh Zahrada Eden je popsána v knize Genesis jako místo, které Bůh stvořil kdesi na východě a umístil do ní prvního člověka, Adama. Bůh z ní učinil rajský prostor, v němž rostly různé stromy, včetně Stromu života a Stromu poznání dobrého a zlého. Adamovi a Evě bylo dovoleno jíst plody všech stromů kromě plodů ze Stromu poznání, z něhož neměli jíst, protože to vedlo k poznání dobra a zla. V zahradě byl také umístěn tok řeky, který se rozdělil na čtyři hlavní řeky. Zahrada Eden byla místem, kde žil Adam v dokonalé harmonii s přírodou a Bohem. Po hříchu Adama a Evy, když jedli zakázané ovoce, byli z Edenu vyhnáni. Východní vchod do zahrady byl následně střežen cherubíny a plamenným mečem, aby se lidé nemohli vrátit a opět získat přístup ke Stromu života.
Etymologie Název pochází z akkadského edinnu, které je odvozeno od sumerského slova edin znamenajícího divočina nebo planina, a je úzce spjato s aramejským kořenem znamenajícím úrodný nebo dobře zavlažovaný. Jiná interpretace spojuje tento název s hebrejským slovem pro potěšení.
Poloha Kniha Genesis neudává žádné informace o poloze zahrady, kromě toho, že se nachází „na východě“ a že zahradou protéká řeka, která se dělí na čtyři toky. Rabínský překlad Efraima Sidona to popisuje následovně:
Židovská tradice ztotožňuje řeku Chidekel s Tigrisem a Frat s Eufratem. Tento výklad uvádí například Flavius Iosephus v knize Židovské starožitnosti a dále ztotožňuje Píšon s Gangou a Gíchón s Nilem. Na rozdíl od Eufratu a Tigridu, které obě pramení v Arménské vysočině a na svých dolních tocích se stékají a vytvářejí Šatt al-Arab, Nil a Ganga s nimi nesdílí ani část toku. Řeky tak bývají chápány metaforicky, jako reprezentace čtyř světových stran nebo civilizací na těchto řekách vzniklých (Frat/Eufrat – Babylonie; Chidekl/Tigris – Asýrie; Gíchon/Nil – Egyptská civilizace; Píšon/Ganga – Indická civilizace). Čtyři řeky jsou popsány i v koránu, zde však nejsou popisovány jako skutečné řeky, ale mají podobu vody, mléka, vína a medu: Přesto někteří historikové a archeologové tvrdí, že zahrada Eden byla skutečné místo na zemi a existují teorie, kde se mělo nacházet.
Perský záliv náhled|272x272pixelů|Řeky Edenu podle teorie Jurise Zarinse Podle jedné teorie se měl Eden nacházet na dně severního cípu Perského zálivu. Protože s koncem poslední doby ledové došlo ke zvýšení hladiny oceánů o více než 100 m, došlo k zaplavení mnoha lokalit po celém světě včetně oblasti Perského zálivu. Tato událost, která je spojována s pověstí o potopě světa, měla zapříčinit to, že Eden je dnes pod mořskou hladinou v místě, kde se do moře vlévá Šatt al-Arab. Podle této teorie na rozdíl od biblického popisu netekla v Edenu jedna řeka dělící se na čtyři toky, ale naopak šlo o soutok čtyř řek nebo jejich společné ústí do moře. Gíchonem má být řeka Karún, která se vlévá do Šatt al-Arab poblíž delty. Zmínka o zemi Kuš v bibli nemá odkazovat na Etiopii, jak je tradičně chápána, ale na říši Kassitů, která ležela v dnešním Íránu. Tok Karúnu je obloukový a meandrovitý, což koresponduje s tím, že podle bible řeka danou zemi obtéká. Píšonem pak má být již vyschlá řeka, která kdysi tekla Arabským poloostrovem a pravděpodobně se vlévala do Eufratu nebo Šatt al-Arab; jejími pozůstatky jsou některá vádí (vádí al-Batim, vádí ar-Rummah). Řeka podle geologických průzkumů pravděpodobně pramenila poblíž dolu Mahd adh Dhahab, kde se od starověku těžilo zlato, což odpovídá biblickému popisu. Tuto teorii zastávají například američtí archeologové Juris Zarins a James Sauer či židovský učenec Nahum Sarna.
Tabríz náhled|270x270pixelů|Řeky Edenu podle teorie Davida Rohla Podle teorie zastávané britským egyptologem Davidem Rohlem se Eden nacházel v severoíránském městě Tabríz v provincii Východní Ázerbájdžán. Kromě bible Rohl vychází i z dalších památek, včetně sumerských hliněných tabulek psaných klínovým písmem, které popisují 5000 let starou cestu do Edenu. Gíchonem má být řeka Araks, Píšonem řeka Kyzyluzen; biblická zmínka o jediné řece, z níž čtyři ostatní toky vznikly, není v této teorii brána doslova, ale jako odkaz na široké území prameniště. Některé překlady bible soudí, že v původním textu byl Eden zmíněn jako zahrada obehnaná zdí, což Rohl vysvětluje tak, že Tabríz je obehnán pásmem hor.
Egypt Podle teorie britského spisovatele Ralpha Ellise má být Edenem Egypt. Opírá se o to, že v bibli se vysloveně mluví o jedné řece, která se dělí do více proudů; to má podle Ellise být Nil a jeho delta. Název Eden má být odvozen od boha Atona. Ve svých dalších úvahách ztotožňuje Adama a Evu s Achnatonem a Nefertiti a tvrdí, že Genesis vychází z Achnatonova Hymnu na slunce.
Interpretace Jako synonymum Edenské zahrady je často používáno slovo Ráj (, Pardes) nebo ze staroíránského pairi „okolo“ a -diz „vytvořit“, tedy ohrada, zahrada.
Někdy bývá Eden považován za království řízené Bohem.
Eden v umění Nejčastěji ztvárňované motivy zahrady Eden jsou Stvoření Evy z Adamova žebra, Had nabízející plod ze stromu poznání Evě, prvotní hřích a vyhnání z ráje. V Edenu se odehrává většina děje epické básně Ztracený ráj (John Milton). Scéna ze zahrady je vyobrazena i na stropě Sixtinské kaple (Michelangelo Buonarroti).
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Genesis Kategorie:Biblická místa Kategorie:Legendární místa