Císař Wan-li (; 4. září 1563 – 18. srpna 1620) vlastním jménem Ču I-ťün () z dynastie Ming vládl v letech 1572–1620 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Lung-čchingovi. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Nesčíslných let“, Wan-li. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Wan-li nastoupil na trůn v devíti letech. Během prvních deseti let panování mladému císaři pomáhal a vládu fakticky vedl císařský sekretář a schopný administrátor Čang Ťü-čeng, měl přitom podporu císařovy matky paní Li a císařských eunuchů v čele s Feng Paoem. Země prosperovala v ekonomické i vojenské oblasti a zesílila na úroveň nevídanou od první čtvrtiny 15. století. Císař svého tajemníka hluboce respektoval a oceňoval. Nicméně jak čas běžel, různé frakce uvnitř vlády začaly Čangovi otevřeně oponovat a jeho silnou pozici ve vládě a u dvora začal panovník považovat za tíživou. Roku 1582 Čang zemřel a za několik měsíců císař odvolal Feng Paoa, poté získal volnost v rozhodování a změnil řadu Čangových administrativních opatření.
V éře Wan-li došlo k velkému rozmachu průmyslu, zejména výroby hedvábí, bavlny a porcelánu. Rozvíjelo se zemědělství, významně stoupl meziregionální i zahraniční obchod. Dopad rozvoje byl nejsilnější v Ťiang-nanu, jehož města, Su-čou, Sung-ťiang, Ťia-sing a Nanking rozkvetla. Přes vzestup hospodářství říše státní finance zůstávaly ve špatném stavu a přes nádheru života bohatých obchodníků a džentry žily masy rolníků a nádeníků v chudobě.
Ve vojenské oblasti závěrečnému desetiletí 16. století dominovala tři velká tažení, všechna vítězná. První z nich bylo povstání početné posádky v Ning-sia. Rebelové zlikvidovali velící generály a ovládli město Ning-sia a okolí. Povstalci disponovali 20 nebo 30 tisíci vojáky, ve městě žilo na 300 tisíc obyvatel. Mingská vláda shromáždila k potlačení rebelie 40 tisíc vojáků. Po polovině října 1592 bylo město dobyto a mingská vojska mohla být přesunuta na opačnou stranu říše, do Koreje. Téhož roku 1592 totiž faktický vládce Japonska Hidejoši Tojotomi podnikl s 200 000 vojáky invazi do Koreje. Wan-li reagoval neprodleným vysláním tří tisíc mužů, kteří však podlehli Japoncům. Poté císař čínské vojsko v Koreji posílil na 40 000 vojáků; spojená korejsko-čínská vojska získala převahu a roku 1593 Japonce z většiny Koreje vytlačila k jihovýchodnímu pobřeží. O čtyři roky později, roku 1597, podnikli Japonci druhou invazi, ale po řadě porážek a Hidejošiho smrti následujícího roku se stáhli. Třetím významným konfliktem bylo potlačení povstání Jang Jing-lunga v jihozápadní Číně v letech 1587–1600. Vzhledem k válce s Japonskem mohly být mingské síly soustředěny na jihozápadě až od roku 1599, poté více než dvousettisícová mingská armáda během několika měsíců povstání zlikvidovala.
Císaře během let více a více rozčarovávaly stálé moralizující útoky a protiútoky úředníků, kterým se postupně odcizoval. Během osmdesátých a devadesátých let 16. století prosazoval svého třetího syna Ču Čchang-süna (syna oblíbené konkubíny paní Čeng) na místo korunního prince, avšak mezi úředníky trval rozhodný nesouhlas s touto myšlenkou. Následné střety mezi panovníkem a ministry trvaly přes patnáct let. Císař nakonec ustoupil a v říjnu 1601 jmenoval korunním princem nejstaršího syna Ču Čchang-lua – pozdějšího císaře Tchaj-čchanga. Po roce 1596 se Wan-li pokusil vybudovat paralelní administrativu složenou z eunuchů, nezávislou na úřednících dosud výhradně spravujících říši, pokus však roku 1606 vzdal. Řízení země tak zůstalo v rukách konfuciánských vzdělanců, kteří se utápěli ve vzájemných sporech – opoziční hnutí Tung-lin neustávalo v morální kritice panovníka a jeho stoupenců, zatímco provládní úředníci se dělili do skupin podle regionálního původu.
V posledních letech Wan-liho vlády na severovýchodních hranicích zesílili Džürčeni a stali se nebezpečnou hrozbou. Roku 1619 v bitvě u Sarhu rozdrtili mingské armády a zabrali část Liao-tungu.
Dětství a nástup na trůn Wan-li se narodil 4. září 1563 Lung-čchingovi, tehdejšímu následníku trůnu čínské říše Ming, a jedné z jeho vedlejších manželek, paní Li. Wan-liho vlastní jméno bylo Ču I-ťün, Wan-li („Deset tisíc/Nesčíslně let [vlády]“) je jméno jeho éry vlády. Byl Lung-čchingovým třetím synem, oba jeho starší bratři však zemřeli v raném dětství ještě před rokem 1563. Měl o pět let mladšího bratra Ču I-lioua (1568–1614), roku 1571 jmenovaného knížetem z Lu.
Lung-čching se roku 1567 stal císařem říše Ming, ale už po pěti letech, 5. července 1572, zemřel. Wan-li nastoupil na trůn o dva týdny později, 19. července 1572. Před smrtí dal Lung-čching pokyn Čang Ťü-čengovi, prvnímu velkému sekretáři fakticky stojícímu v čele vlády, chopit se státních záležitostí a stát se oddaným rádcem mladého Wan-liho.
Wan-li vyrůstal jako neklidný a energický mladík. Podle všech zdrojů se rychle učil, byl inteligentní a vnímavý, vždy dobře informovaný o dění v říši. Čang Ťü-čeng k Wan-limu přidělil osm učitelů, aby ho vzdělávali v konfuciánství, historii a kaligrafii. Při výuce historie učitelé kladli důraz na dobré a špatné příklady vládnutí, Čang Ťü-čeng osobně sestavil sbírku historických příběhů, ze kterých si Wan-li měl vzít poučení. Chlapcovo zaujetí kaligrafií však Čanga znepokojilo, a kvůli obavě, že ho „prázdná zábava“ odvrátí od státnických povinností, postupně její výuku zrušil. V letech 1583–1588 Wan-li několikrát navštívil mauzolea v areálu císařských hrobek u Pekingu, věnoval pozornost výcviku palácové gardy. Matka a Čang Ťü-čeng i pekingští vysocí úředníci, obávající se panovníka podobného císaři Čeng-temu (vládl 1505–1521), ho však odrazovali od cest mimo Zakázané město, i od zájmu o vojenství, jízdu na koni a lukostřelbu. Pod jejich tlakem po roce 1588 už neopustil Peking a po roce 1591 se neúčastnil veřejných obětí. Zrušil i ranní audience (pořádané před úsvitem) a večerní (po západu slunce) studium konfuciánství. V mládí byl poslušný vůči matce, respektoval eunuchy a velké sekretáře; později dospěl k cynismu a skepsi vůči rituálům a byrokratům. Odpor vůči ritualizovaným panovnickým povinnostem ho spojoval s dědem Ťia-ťingem (vládl 1521–1567), postrádal však jeho rozhodnost a okázalost. Namísto Ťia-ťingovy vášně pro taoismus se přikláněl k buddhismu.
V prvním období vlády projevoval výrazný zájem o blahobyt poddaných, energicky bojoval proti korupci a za zkvalitňování obrany hranic. Pod vlivem matky, zbožné buddhistky, zřídka uděloval trest smrti a (podle jednoho potrestaného úředníka) byla přílišná shovívavost snad jeho největší chybou. To však neznamenalo, že provinivšího se hodnostáře nebyl schopen nechat ubít k smrti, nedělal to však systematicky. Byl zranitelný, mstivý, ale i velkorysý. Od poloviny 80. let ztloustl a zhoršil se jeho zdravotní stav, tak roku 1589 odůvodňoval svou neúčast na audiencích dlouhodobě ho postihujícími závratěmi, doprovázenými horečkami, úpalem, ekzémy, průjmy a celkovou slabostí. Jeho obtíže byly zřejmě spojeny s pravidelným užíváním opia.
Čang Ťü-čeng a matka Wan-liho vychovávali k materiální skromnosti a vzornému chování, což vnímal jako své ponižování, které nikdy nezapomněl. Poté, co zjistil, že sám Čang Ťü-čeng žil v přepychu, těžce se ho to dotklo. Tato ukázka dvojí morálky ho zatvrdila vůči úředníkům; stal se pak cynickým vůči morálním výzvám. Dva roky po Čang Ťü-čengově smrti byla jeho rodina obviněna z ilegálních machinací s pozemky a Wan-li je nechal tvrdě postihnout, zabavil jejich majetek a Čangovy syny poslal k pohraničním vojskům.
Vnitřní politika
Vláda Čang Ťü-čenga (1572–1582) náhled|alt=Postarší muž sedící v křesle, oblečený v honosném hávu s typickými čínskými širokými rukávy, na hlavě má úřednickou čapku.|Čang Ťü-čeng, ilustrace z Ilustrované příručky historických osobností, 16. století
Koncem Lung-čchingovy vlády stál v čele velkého sekretariátu a vlády sekretář a ministr obřadů Kao Kung. Vzápětí po nástupu Wan-liho se však eunuchovi Feng Paovi, vedoucímu ředitelství obřadů (nejvýznamnějšího eunušského úřadu císařského paláce), ve spolupráci s velkým sekretářem Čang Ťü-čengem, podařilo Kao Kunga sesadit. Kaovo místo v čele sekretariátu zaujal Čang Ťü-čeng, který u moci zůstal deset let, do své smrti roku 1582. Čang si pod vlivem mongolských nájezdů z 50. let 16. století stanovil za cíl „obohacovat zemi a posilovat vojsko“, přičemž používal spíše legalistické než konfuciánské metody. Pokoušel se zvýšit sílu centrální vlády a roli císaře na úkor lokálních zájmů prostřednictvím zefektivnění administrativy a posílení armády. Proto mimo jiné uzavřel místní akademie a vyšetřující cenzory podřídil sekretariátu. Měl podporu eunuchů, zejména zmíněného Feng Paoa, a císařovy matky, vykonávající funkci regentky. Své kolegy ve velkém sekretariátu si tudíž mohl vybrat sám; neformálně si podřídil i ministerstvo obřadů a kontrolní úřad, své stoupence jmenoval do řady významných postů v centrálních úřadech i regionech. Tím získal rozhodující slovo ve vládě, třebaže z titulu své funkce neměl pravomoc něco nařizovat nebo vyžadovat. Kontrolní úředníky se snažil odvrátit od vzájemných půtek a obrátit je na kontrolu výběru daní a potlačování banditů. V letech 1572–1582 se tak efektivita mingské státní správy zvedla na úroveň jinak dosaženou pouze v počátcích říše.
Čang Ťü-čeng systematicky převáděl platby daní z naturálií na stříbro (takzvaná reforma jediného prutu), reformoval systém vojenských rolníků, mezi roky 1572 a 1579 byly zrevidovány účty okresních úřadů týkající se robot a různých poplatků a příplatků, v letech 1580–1582 byl sestaven nový katastr. S publikací revidovaných seznamů povinností daňových poplatníků, nyní převedených na sjednocenou platbu ve stříbře, byla reforma jediného prutu oficializována po celé říši. V rámci reforem administrativy byly nedůležité činnosti zrušeny nebo omezeny, snížen počet studentů konfucianismu pobírajících státní podporu, provinční úřady vyzvány, aby se obešly jen s třetinou dosavadních požadavků na robotu, ubytovací služby poštovních úřadů byly omezeny na minimum. Daně přitom zůstaly v původní výši a daňové nedoplatky úřady přísně vymáhaly. Přebytek příjmů nad výdaji Čang Ťü-čeng hromadil. V 16. století mingský stát obvykle fungoval takřka bez rezerv, ale administrativě Čang Ťü-čenga se úsporami a zlepšením výběru daní podařilo nashromáždit značné sumy: roku 1582 měly sýpky v okolí metropole zásoby obilí na devět let, pokladna Tchaj-čchang ministerstva daní obsahovala 6 milionů liangů (cca 223 tun) stříbra, dvorské ministerstvo císařských stájí drželo další 4 miliony a v Nankingu bylo k dispozici ještě 2,5 milionu. Další menší rezervy měly k dispozici provinční správy v S’-čchuanu, Če-ťiangu a Kuang-si. Přitom neproběhly žádné institucionální změny, Čang Ťü-čeng pouze – pod heslem návratu k pořádku z počátků říše – dokázal zefektivnit stávající procesy.
Jako zastánce míru s Mongoly odmítl návrh ministra vojenství Tchan Luna na preventivní útok proti nim a přikázal veliteli na severovýchodní hranici Čchi Ťi-kuangovi udržovat ozbrojený mír. Vzhledem k míru s Mongoly mohla být redukována i pohraniční armáda, přebytečné vojáky poslal zpátky na jejich rodinná hospodářství. Čang Ťü-čeng nejenže odmítal tezi, že vojenské záležitosti jsou nevýznamné ve srovnání s civilními, ale odmítal i dominanci civilních hodnostářů nad vojenskými. Na odpovědná místa stavěl schopné vojevůdce jako Čchi Ťi-kuanga, Wang Čchung-kua, Tchan Luna, Liang Meng-lunga a Li Čcheng-lianga. Obranu hranic posílil směsicí obranných i útočných opatření a vztahy se sousedy uklidnil otevřením pohraničních trhů, zvláště na severozápadě.