Budova Skotského parlamentu (anglicky The Scottish Parliament Building, skotskou gaelštinou Pàrlamaid na h-Alba) je soubor moderních budov v centru Edinburghu a je součástí Světového dědictví UNESCO. Stojí na východním konci Královské míle, vedle parku Holyrood (odtud se jí též přezdívá „Holyrood“ – srov. Westminster).
Od roku 1999 až do otevření nové budovy v roce 2004 byly výbory a diskuzní sály skotského parlamentu umístěny v domě Valného shromáždění církve Skotska, který se nachází v části Mound v Edinburghu. Kanceláře a administrativní zázemí parlamentu byly umístěny v poskytnutých budovách pronajatých od Rady města Edinburgh. Nový skotský parlament tyto různé prvky shromáždil do jednoho víceúčelového komplexu, s prostory pro 129 poslanců a více než 1000 státních zaměstnanců a dalšího personálu.
Od samého počátku byly budovy a jejich konstrukce považovány za vysoce kontroverzní. Volba místa, architekta, návrhu a stavební společnosti byly kritizovány politiky, médii a skotskou veřejností. Plánované uvedení do provozu mělo proběhnout v roce 2001, avšak se tak stalo až v roce 2004, o více než tři roky později. Konečná cena se odhaduje na 414 milionů liber, mnohonásobně výše než původní odhady mezi 10 a 40 miliony liber. Hlavní veřejné vyšetřování, které vedl bývalý Lord advokát, Peter Fraser, se zajímalo o uchycení konstrukce a započalo roku 2003. Vyšetřování bylo uzavřeno v září 2004 a kritizovalo vedení celého projektu z realizace mnoha významných konstrukčních změn, které byly provedeny a které měly dopad na výslednou cenu. Navzdory kritikům a smíšené reakci veřejnosti, budovu uvítali architektoničtí akademikové a kritika. Budova má za cíl představit na básnické úrovni spojení mezi skotskou krajinou, jejím lidem, její kulturou a městem Edinburghem. Za tento přístup budova parlamentu získala řadu ocenění, včetně Stirling Prize 2005 a byla popisována jako „husarský kousek umění a řemesel a kvality, bez srovnání za posledních 100 let britské architektury“.
Umístění
náhled|vpravo|300px|Nová budova skotského parlamentu v Holyroodu, vytvořená katalánským architektem Enricem Mirallesem a otevřená v říjnu 2004 Komplex stojí na ploše velké asi 1,6 ha, umístěné cca 1 km na východ od centra Edinburghu na okraji starého města. Na tomto pozemku dříve sídlilo ředitelství pivovaru "Scottish and Newcastle". Hranici území tvoří na severu ulice Canongate, součást Královské Míle, na západě Reid's Close a na východě Horse Wynd. Na jihu je hranicí populárně-vědecké centrum Our Dynamic Earth, otevřené v červenci 1999, a ulice Queen's Drive, fakticky hranice se samotným Holyroodským parkem.
V bezprostřední blízkosti budovy je Palác Holyroodských, který též hraničí s rozsáhlým Holyroodským parkem. Na jih od parlamentního komplexu jsou strmé svahy a skaliska Křesla Arthura salisburského. Oblasti Holyrood a Dumbiedykes na západ od budov parlamentu prochází od roku 1998 rozsáhlou modernizací a vzniká nová obchodní, hotelová a kancelářská zástavba, včetně nových kanceláří skotského nakladatelství The Scotsman Publications Limited (TSPL).
Projekt
Do roku 1707 bylo Skotské království suverénním samostatným státem, který měl svůj vlastní zákonodárný sbor, jež se scházel v budově parlamentu na Královské Míli v Edinburghu. Zákonem o unii z roku 1707, který vytvořil nedělitelnou politickou unii mezi královstvími Skotska a Anglie, byly oba tehdejší národní parlamenty sloučeny do parlamentu Velké Británie, který byl umístěn v paláci Westminster v Londýně. Následkem toho bylo Skotsko dalších 292 let řízeno přímo z Londýna, aniž by zákonodárci nebo parlament měli vlastní budovu.
V referendu skotští voliči dne 11. září 1997 schválili zřízení přímo voleného skotského parlamentu, který měl řešit právní předpisy pro většinu domácích záležitostí. V návaznosti na toto Skotský úřad pod vedením tehdejšího státního tajemníka pro Skotsko Donalda Dewara rozhodl, že z tohoto důvodu bude v Edinburghu postavena nová budova skotského parlamentu.
Původně byly zvažovány tři lokality v okolí Edinburghu, včetně domu svatoondřejských, domů skotské kanceláře – pozdější skotské vlády, Victoria Quay v docích Leith či Haymarket na západním konci města. Holyrood nebyl na seznamu kandidátů od začátku, protože panoval názor, že budovy nebude možné postavit v požadovaném časovém horizontu. Nicméně jednání s pivovarnickou společností Scottish and Newcastle, která pozemky vlastnila, vyústila v dohodu o tom, že bude možné místo uvolnit na začátku roku 1999. V důsledku toho se ministři pro Skotsko shodli, že Holyrood přidají na seznam navržených lokalit. Skotská kancelář zadala studie proveditelnosti ve vymezených oblastech na konci roku 1997 a v lednu 1998 byl Holyrood definitivně vybrán.
V návaznosti na výběr lokality Skotský úřad oznámil, že se bude konat mezinárodní soutěž o nejlepšího návrh nové budovy parlamentu. Návrhový výbor byl ustanoven pod vedením státního tajemníka Donalda Dewara, a byl pověřen výběrem těch nejlepších návrhů. Návrhy předložili mezinárodně uznávaní architekti jako Rafael Viñoly, Michael Wilford a Richard Meier. Dvanáct návrhů vybraných v březnu 1998 se vzápětí v květnu smrsklo na pět. Těchto pět finálních návrhů bylo rozmístěno na veřejných tabulích po celém Skotsku v červnu 1998. Zpětná vazba od veřejnosti ukázala, že nejoblíbenějšími byly návrhy španělského architekta Enrica Mirallese. Návrhářský tým vzal veřejné mínění v úvahu a vyzval všech pět účastníků užšího finále, aby prezentovali své návrhy před ohlášením vítěze.
Dne 6. července 1998 bylo vyhlášeno, že vyhrál návrh Enrica Mirallese, přičemž finalizaci projektu měla provést španělsko-skotská projektantská společnost EMBT/RMJM (Skotsko) Ltd na bázi joint venture, vytvořená speciálně pro tento projekt. Stavební práce, které měla na starosti společnost Bovis, byly zahájeny v červnu 1999 demolicí pivovaru Scottish and Newcastle. Skotští poslanci se začali přesouvat do komplexu budov v létě roku 2004. Členové parlamentu v budově poprvé zasedali 7. září 2004. Formálně však byla budova otevřena až 9. října 2004 za přítomnosti královny Alžběty II. Enric Miralles se však dokončení již nedožil.
Komplex budov žádné|350px|Mapa parlamentu1 Vstup pro veřejnost 2 Náměstí 3 Jezírka 4 Novinářská věž 5 Diskuzní sál 6 Věž jedna 7 Věž dva 8 Věž tři 9 Věž čtyři 10 Věž pět, Budova Cannongate 11 Hlavní schodiště 12 Vchod pro poslance 13 Lobbovcací prostor 14 Zahrady 15 Queensberský dům 16 Budova poslanců 17 Trávníková střecha 18 Parkoviště a vjezd vozidel 19 Parčík
Miralles se snažil navrhnout budovu, která by mohla představovat a prezentovat národní identitu. Tato obtížná otázka byla dříve řešena pomocí vytlačování otázky identity Skotska. V charakteristicky poetickém přístupu mluvil o obrážení budovy ze země "v podobě spojování situace: amfiteátr, který vyplynul z Arthurova křesla." jakoby stavba odrážela dialog mezi krajinou a jednáním lidí, kteří v ní sedí. Takže prvním cílem projektu bylo otevření objektu a jeho veřejných prostranství, a to nejen do Edinburghu, ale obecněji jako pojmutí skotské krajiny. Miralles měl v úmyslu pomocí parlamentu utvořit konec Canongate – "jež nebude jen další budovou na ulici ... je třeba posílit stávající kvality lokality a jejího okolí. V subtilní hře s některými názory a politickými důsledky."
Výsledkem je nehierarchická, organická sbírka nízko ležících budov, umožňujících splynutí názorů s okolní drsnou krajinou a symbolizují spojení mezi přírodou a Skoty. V důsledku toho budova má mnoho prvků spojených s přírodou a zemí, jako jsou listy ve tvaru motivu střešní zahrady v budově lobbistů a velká okna nad diskusní místností a komise, a věžovité budovy, jejíž čela se široce rozklání na Holyrood Park, Arthurovo křeslo a Salisburská skaliska. Uvnitř budovy je připojení k území posíleno použitím skotského kamene jako rula a žula na podlahy a stěny, a použitím dubu a javoru klen v provedení nábytku.
Parlament je vlastně areál několika budov, které odrážejí různé architektonické styly, s celkovou podlahovou plochou 31 000 metrů čtverečních, která poskytuje ubytování poslancům, jejich pobočníkům a parlamentním zaměstnancům. Stavby mají řadu funkcí, přičemž nejvýraznější je dle vnější charakteristiky střecha budovy Věž, údajně připomínající obrácenou lodí na pobřeží. Inspirace přišla díky stodolám Edwina Lutyense, vyrobených z bývalých člunů na herinky, které Miralles viděl při návštěvě Lindisfarne v Northumberland. Traduje se, že na první setkání přišel Miralles vyzbrojený několika větvemi a listím, vrazil je na stůl a prohlásil: "Toto je skotský parlament", posilujíce jedinečný a abstraktní charakter parlamentního areálu.
Na severozápadní hranici pozemku, tedy v poslaneckých budovách, Queensberrském domě a Canongate, chtěl stavbou posílit stávající model středověké ulice "vyjadřující intimitu s městem a jeho občany". Jiho-východní aspekt komplexu je extenzivně krajinářský. Betonové "bloky", kryté běžným trávníkem a divokou trávou, rozšiřující se od parlamentních budov, nutí veřejnost si někam sednout a relaxovat. Domácí skotské květy a rostliny pokrývají většinu oblasti, míchají parlament s blízkým Holyroodským parkem a Salisburskými skalisky. V parku jsou též vysázeny duby, jeřáby, lípy a třešně. Území přiléhá ke krajinářské ploše areálu, kde se setkává s Horse Wynd je řešeno jako otevřený plán náměstí, se stojany na kola, sezením a venkovním osvětlením ve tvaru skály, začleněným do betonové dlažby. Tři charakteristické vlastnosti vody poskytují dokreslení této oblasti.
vlevo|náhled|210px|Malba Henryho Raeburna Bruslící pastor náhled|vpravo|210px|"Spouštěcí panely" jako abstrakce bruslícího pastora nebo opona vykreslená z oken. Odkazy na skotskou kulturu se odrážejí také ve stavebnictví a to zejména ve výšce některých budov. Existuje řada "spouštěcích panelů", vyrobených ze dřeva nebo žuly. Ne každému po chuti, také s tímto byly navrženy, aby reprezentovaly kovadliny, vysoušeče vlasů, zbraně, otazníky nebo dokonce srpy a kladiva. Krátce po oficiálním zprovoznění stavby, Benedetta Tagliabue, vdova po Enricu Mirallesovi, odhalila, že designem je jednoduše okenná opona posunutá zpátky. Její zesnulý manžel však velmi rád používal nejednoznačné formulace s více významy a dříve řekl, že by profilem rád vyvolat ikonu skotské kultury, malbu reverenda Walkera, jak bruslí na ledu. Architektonický kritik Charles Jencks to považuje za zvláště vhodnou metaforu pro vyvážený pohyb a demokratickou diskusi a rovněž konstatuje, poněkud ironicky, že Miralles příliš bruslí na tenkém ledě s plány na výstavbu. Jinde, ve veřejném prostoru pod diskuzním sálem, zakřivené betonové klenby tvoří různá stylizovaná provedení skotské vlajky. Zde architekt užívá další metaforu; umístěním zasedacího sálu přímo nad veřejný prostor se snaží poslancům připomenout, že sedí v sále, který svou moc odvozuje od lidí pod nimi. Zasedací sál vpravo|náhled|220px|Pohled na střešní strukturu zasedacího sálu, v němž jsou sedadla umístěna do podkovy, na rozdíl od konfrontačního stylu Westminsterského ražení. Zasedací sál má tvar mělké eliptické podkovy sedadel poslanců, přičemž členové vládnoucí strany sedí uprostřed polokruhu a opoziční strany naproti, podobně jako u jiných evropských zákonodárných sborů. Takové uspořádání je určeno k rozmazání politického rozdělení a má především odrážet přání podpořit konsensus mezi zvolenými členy. To je v kontrastu k "nepřátelskému" rozložení připomínající styl Westminsteru a obdobných národních zákonodárných sborů, včetně Sněmovny zastupitelů, kde vláda a opozice sedí proti sobě. Je zde 131 míst pro všechny zvolené členy skotského parlamentu a skotské vlády. Desky jsou vyrobeny z dubu a javoru klen a jsou vybaveny pultíky, obsahujícími mikrofon, vestavěné reproduktory, a elektronické hlasovací zařízení používané poslanci. Galerie výše může pojmout celkem 255 členů veřejnosti, 18 hostů a 34 novinářů.