Fulham Football Club (/ fʊləm /) je anglický profesionální fotbalový klub z londýnské čtvrti Fulham. Jako nejstarší londýnský klub byl založen v roce 1879. Ve Fulhamu vyrůstalo mnoho známých hráčů, např. Johnny Haynes a George Cohen. Neslavná část historie Fulhamu se začala psát v roce 1968, kdy tým sestoupil. Za pár let se propadl i do nižší soutěže a v roce 1996 se těsně udržel ve 4. lize. Potom však Cottagers začali stoupat a v roce 2001 se vrátili do Premier League.
Následně se Fulham třikrát objevil i v evropských pohárech, z nichž v roce 2002 vyhrál Pohár Intertoto a v roce 2010 se dokonce probojoval do finále Evropské ligy. Od roku 2020 hraje nejvyšší anglickou Premier League.
Historie
1879–1898: Vznik Fulham byl založen v roce 1879 pod názvem Fulham St Andrew's Church Sunday School F.C. věřícími z kostela St. Andrew v Londýně. Dodnes je v tomto kostele vystavena pamětní listina o vzniku klubu. Fulham hned vyhrál West London Amateur Cup v roce 1887 a o rok později se zkrátilo jméno klubu do současné formy. V roce 1893 vyhrál Fulham West London League hned na první pokus. O tři roky později začali hrát na stadionu Craven Cottage, jejich první zápas byl proti dnes zaniklému týmu Minerva FC. Klub získal profesionální status 12. prosince 1898 a v témže roce byli přijati do Southern League's Second Division. V sezoně 1902-03 tuto soutěž vyhrál a postoupil do Southern League First Division. Fulham i tuto soutěž vyhrál, a to hned dvakrát, v roce 1905-06 a 1906-07.
1907–1949: Football League Fulham postoupil do Football League po druhém z dvou triumfů v nižší soutěži. V prvním utkání v sezoně 1907-08 ale prohrál doma s Hull City AFC 1-0. Fulham se však první výhry dočkal za pár dní později, proti Derby County's Baseball Ground vyhrál 1-0. Fulham skončil na pátém místě a dostal se také do semifinále FA Cupu, do kterého se dostal výhrou ve čtvrtfinále 8-3 proti Luton Town. Semifinále se klubu však nepovedlo a tým prohrál s Newcastle United FC 6-0, což je až dodnes nejvyšší semifinálová porážka v FA Cupu. O dva roky později klub vyhrál londýnský Challenge Cup a v sezoně 1927-28 sestoupil do 3. jižní divize. Nadcházející sezony klub skončil ve třetí divizi na pátém, sedmém a devátém místě. Divizi vyhrál v roce 1931-32, kdy ze 42 zápasů vyhrál 24 a vstřelil celkem 111 gólů, za což postoupil zpět do druhé ligy. Ve druhé lize skončil Fulham na třetím místě hned za Tottenhamem a Stoke City FC. V FA Cupu se opět dostal do semifinále a dne 8. 10. 1938 proti Millwallu přišla na Craven Cottage rekordní návštěva 49 335 diváků. V roce 1939 byla liga narušena kvůli 2. světové válce a plný ligový program byl obnoven pouze pro sezónu 1946-47, kterou Fulham vyhrál a postoupil do první ligy.
1949–1969: První liga na Fulhamu
náhled|Johnny Haynes Po postupu do první ligy klub jako nováček nestačil a první sezonu skončil na sedmnáctém místě a další až na osmnáctém. A třetí sezonu skončil na dvaadvacátém místě, což znamenalo sestup. Fulham hrál potom několik sezon v druhé lize a v roce 1958 dosáhl semifinále FA Cupu a také postupu, protože klub skončil druhý hned za Sheffieldem Wednesday. Pod většinu tehdejších úspěchů se podepsal nejlepší střelec týmu Graham Leggat, který ve 277 zápasech vstřelil 134 gólů. V sezóně 1959-60 dosáhl Fulham historického desátého místa, který tým překonal až v roce 2004, kdy skončil devátý. A důkaz toho, že tým byl dřív opravdu silný, bylo i další semifinále FA Cupu. Do této doby se na Craven Cottage hrálo před třicetitisícovými davy. Potom klub párkrát těsně unikl sestupu, který však přišel sezonu 1967-68. Jenže další sezonu klub šokoval a sestoupil rovnou do třetí ligy.
Není možné mluvit o tomto období v historii Fulhamu, aniž by se nezmínilo o Johnny Haynesovi. Ofenzivní záložník podepsal smlouvu na Craven Cottage ještě jako školák v roce 1950 a o dva roky později debutoval o Druhém svátku vánočním proti Southamtonu. Celkem hrál za Fulham osmnáct let a odehrál 657 zápasů. Haynes je často považován za největšího hráče v historii Fulhamu, v roce 1961 se dokonce umístil na třetím místě v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Dnes má před Craven Cottage sochu na počest po jeho smrti při autonehodě v roce 2005.
1970–1994: Pád až na dno
Fulham v třetí divizi přetrval jen dvě sezony a postoupil do druhé ligy. Odměna pro fanoušky se naskytla v roce 1975, kdy se tým probojoval do finále FA Cupu, kde však prohrál s West Hamem United 2-0. Za finále získal klub účast na jiném evropském turnaji, na Anglicko-skotském poháru, i zde Fulham prohrál ve finále, tentokrát s Middlesbrough. Za Fulham hrál i George Best, v sezoně 1976-77 odehrál 47 zápasů. Tragédie se naskytla po sezoně 1979-80, kdy tým znovu sestoupil do třetí ligy. Výpověď na trenérské lavičce dostal Bobby Campbell, kterého nahradil Malcolm Macdonald. Klub se však za dvě sezony vrátil zpět do druhé ligy. V nadcházející sezoně to vypadalo na postup do první ligy, ale po rozprodání dobrých hráčů klub v roce 1986 znovu sestoupil. Fulham málem zkrachoval v roce 1987 a mluvilo se také o sloučení s QPR, ale nestalo se tak. V roce 1992 se první liga přejmenovala na Premier League, Fulham však hrál až třetí ligu a po špatné sezoně 1993–1994 sestoupil do čtvrté ligy.
1994–1996: Ve čtvrté lize
Po sestupu byl jmenován nový trenér – Ian Branfoot. V jeho první sezoně tým skončil na osmém místě a v sezoně 1995-96 Fulham skončil na nejnižší ligové pozici v historii, skončil na sedmnáctém místě ze čtyřiadvaceti klubů. Branfoot byl okamžitě odvolán a jeho místo nahradil Micky Adams, který dohlížel na vzestup ve formě.
1997–2001: Převzetí Al-Fayeda
Milionář Mohamed Al-Fayed koupil Fulham v létě roku 1997 a ihned odvolal manažera Adamse z důvodu špatného startu do ligy. Jeho nástupce byl Ray Wilkins, který Fulham dostal do třetí ligy. Jeho asistent byl Kevin Keegan, který ho pak později nahradil a zavázal se, že tým dostane do Premier League do pěti let. Potom odešel trénovat anglickou reprezentaci a Al-Fayed ho nahradil Paulem Bracewellem. Potom sehnal dva zkušené hráče Paula Peschisolida a Chrise Colemana. Tým byl úspěšný a sezonu 1998-99 postoupil do druhé ligy. Bracewell byl vyhozen v březnu 2000 a nahradil ho Jean Tigana, který přivedl řadu mladých hvězd (například útočník Louis Saha) a v sezoně 2000-01 vyhrál s Fulhamem druhou ligu. Tuto sezonu Fulham získal 101 bodů ze 138 možných.
2001–2007: Návrat do Premier League náhled|Fulham hrající v modrém proti Boltonu Wanderers v roce 2005 Fulham se vrátil na vrchol a první ligu si zahrál poprvé od roku 1968. V první sezoně klub skončil třináctý a také se znovu dostal do semifinále FA Cupu a díky tomu se dostal i do Poháru Intertoto. Fulhamu však nebylo dovoleno pokračovat na Craven Cottage, protože nesplňoval podmínky pro stadiony a jelikož za brankami byla místa jen na stání, tak stadion musel projít značnou rekonstrukcí. Fulham byl nucen hrát na nedalekém Loftus Road, stadionu QPR, během sezon 2002-03 a 2003-04. V roce 2002-03 se Fulham pohyboval ve spodní části tabulky a Mohammed Al-Fayed řekl Jeanu Tiganovi, že smlouvu na konci roku už mu neprodlouží. Tigana mezitím zlomil rekord klubu a koupil Steve Marletta z Olympique Lyon za 11,5 milionu liber. Před koncem sezony byl však Tigana vyhozen a dočasně ho nahradil Chris Coleman a s týmem získal 10 bodů z 15 možných a tým zachránil od sestupu. Coleman byl jmenován trenérem klubu v létě roku 2003 a navzdory předpovědi, že kvůli trenérské nezkušenosti by mohl tým sestoupit, dovedl Fulham na tehdy rekordní deváté místo. Po sezoně také prodal útočníka Louise Sahu do Manchesteru United za rekordních 13 milionů liber. Coleman příští sezonu předvedl další působivý výkon a tým dovedl na klidné 13. místo. Další sezonu se zlepšil o jednu příčku a hlavním úspěchem byla výhra 1-0 nad místním rivalem, ale také nad pozdějším vítězem Chelsea FC. Fulham neměl dobrý start v sezoně 2006-07, kdy prohrál s Manchesterem United 5-1 a rázem ho postihla špatná forma. Tým převzal na dobu neurčitou Lawrie Sanchez, který dokázal tým udržet v Premier League. Sanchez po sezoně dostal silnou finanční podporu a nakoupil mnoho dobrých hráčů, nejdražší byl útočník Diomansy Kamara, potom přišli hráči ze Severního Irska – David Healy, Steven Davis, Aaron Hughes a Chris Baird. Avšak ke špatným výkonům mužstva se tým nacházel v sestupovém pásmu a Lawrie Sanchez byl odvolán. Místo něj byl jmenován jako nový manažer Roy Hodgson 28. prosince 2007.
2008–2010: Hodgsonova revoluce náhled|Roy Hodgson Hodgsonův debut nevyšel dobře a Fulham prohrál s Chelsea FC 2:1. Potom přišly bezbrankové remízy a domácí výhra 1-0 nad Evertonem. Fulham však nedokázal udržet chod a prohrál 3-1 s Tottenhamem a šance na záchranu byly velmi malé. I přes negativní kritiku se Hodgson snažil tým udržet a zbývalo už jen pět zápasů. Neuvěřitelná série začala dobře a v předposledním kole Fulham prohrával 2-0 o poločase s Manchesterem City. Vývoj zápasu však dokázal i díky dvěma brankám Kamary otočit na konečný výsledek 3-2 pro Fulham. Poslední kolo hráli Cottagers venku proti Portsmouthu a potřebovali k udržení vyhrát. Zápas byl pořád bez branek, až patnáct minut před koncem Kamara vybojoval volný kop, který Jimmy Bullard rozehrál na Danny Murphyho, který hlavou trefil gól, ale také udržení v nejvyšší soutěži. V sezoně 2008-09 se klub probojoval do čtvrtfinále FA Cupu, kde jej zastavil Manchester United a v lize skončil dokonce sedmý, což mu vybojovalo 3. předkolo v Evropské lize. Rok 2009-10 byl pravděpodobně nejúspěšnější v historii klubu. Tým opět vypadl ve čtvrtfinále FA Cupu s Tottenhamem a v lize skončil dvanáctý. V Evropské lize se Fulham dostal až do finále, kde prohrál 2-1 v prodloužení s Atleticem Madrid. Cestou do finále Fulham prošel nečekaně přes velmi slavné kluby jako Hamburger SV, VfL Wolfsburg, Juventus Turín, FK Šachtar Doněck, AS Řím nebo Basilej. Hodgson byl zvolen trenérem roku a po sezoně se rozhodl trénovat Liverpool FC.
2010–2014: Fulham jako tradiční člen Premier League Po Hodgsonově odchodu nebylo jasné, kdo bude Fulham trénovat. Mohamed Al-Fayed jednal s Martinem Jolem, který trénoval Ajax Amsterdam, ale neuspěl. Nakonec na lavičku usedl velšský trenér Mark Hughes (fotbalista), který v minulosti trénoval několik klubů z Premier League. Jeho nástup ale nebyl nejlepší, Fulham často remizoval a vyhrával jen zřídka. To vedlo k tomu, že klub se pohyboval jen těsně nad sestupovým pásmem. V polovině sezony však Fulham doma porazil v poháru Tottenham 4-0 a rozjel se ke skvělým výkonům, díky kterým nakonec skončil na výborném 8. místě. Ještě větší úspěch byl, že se klub dokázal znovu kvalifikovat do Evropské ligy, díky Fair-Play.