Stará garda bolševiků (; též staří bolševici) je neformální označení pro bolševiky, kteří k této frakci přistoupili ještě před říjnovou revolucí roku 1917. Mnoho z nich bylo za moskevských procesů popraveno.
Přísně vzato, starým bolševikem se mohl označovat pouze člen strany, který se přiklonil k bolševickému táboru ještě před revolucí v roce 1905. Především takto chápal pojem V. M. Molotov, který na otázku Felixe Čujeva, cítí-li se být starým bolševikem, odpověděl:
Josif Stalin odstranil mnoho starých bolševiků během Velkého teroru. Nejčastěji byli popraveni za zradu po politických procesech. Mnozí byli také posláni do gulagů, ale několik z nich, jako Alexandra Kollontajová, bylo posláno do ciziny jako velvyslanci. Někteří místo toho, aby čekali na ponižující rozsudek, vyřešili tento problém sebevraždou (jako např. Michail Tomskij).
Stará garda bolševiků existovala po celé období existence Sovětského svazu; v červenci roku 1991, pár měsíců před zánikem Sovětského svazu, zemřel její poslední příslušník Lazar Kaganovič.
Všesvazové sdružení starých bolševiků Při Istpartu (Komisi pro historii Říjnové revoluce a VKS(b); ) vzniklo v roce 1922 Všesvazové sdružení starých bolševiků; základním předpokladem vstupu bylo nepřerušené členství ve straně trvající osmnáct let (vztaženo k datu vzniku Sdružení, tedy od roku 1904). Později se kritéria členství poněkud uvolnila, tím je vysvětlen nárůst členů ze 64 při založení na přibližně dva tisíce v roce 1934, kdy bylo Všesvazové sdružení rozpuštěno.
Známí staří bolševici
Externí odkazy
http://flot.com/news/dayinhistory/index.php?ELEMENT_ID=6492
Kategorie:Seznamy politiků