Kryštof Kolumbus (italsky , latinsky , španělsky , portugalsky , asi 31. října 1451, Janov – 20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii. Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci Jižní i Severní Ameriky.
V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium.
Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu. Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství.
Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy). Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville.
Život do roku 1492 Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Hypotézy, podle nichž pocházel z Katalánska, Portugalska, Polska a dalších míst, většina historiků odmítá. Navíc se sám Kolumbus v závěti prohlásil za Janovana. Existují také teorie o tom, že byl sefardský Žid."Three Sources of Textual Evidence of Columbus, Crypto Jew." Tbspr.org.Wiesenthal, Simon. Sails of Hope: The Secret Mission of Christopher Columbus. Macmillan, 1973.http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/krystof-kolumbus-byl-zid--1144133 Jeho otec, Dominik Kolumbus, byl tkadlec vlny a drobný obchodník se sýry v Janově a zhruba od roku 1470 v Savoně. Kolumbova matka byla Zuzana Fontanarossová.
Už od mládí si hledal obživu jako námořník a obchodník na lodích plujících přes Středozemní moře.Janáček 1992, str. 117 Nějakou dobu také pracoval jako žoldnéř pro Reného I. z Anjou.de Lollis 1992, str. 17 V roce 1476 se poprvé ocitl v Portugalsku, kde zastupoval obchodní dům Centurionů z Janova.Janáček 1992, str. 118–121 V následujících letech kvůli tomu hodně cestoval a dostal se např. na Island,de Lollis 1992, str. 25 do portugalských osad v Africe, do Anglie a pravděpodobně i do Guinejského zálivu. Na ostrově Porto Santo, kde pro Centuriony nakupoval třtinový cukr, potkal svou budoucí manželku Filipínu Moniz de Perestrello, dceru bývalého kapitána ostrova, se kterou se oženil ke konci roku 1478 nebo na začátku roku následujícího. Měli spolu syna Diega. Je pravděpodobné, že knihy a mapy o oceánských cestách, které zemřelý kapitán zanechal, inspirovaly Kolumba k jeho vlastní výpravě.de Lollis 1992, str. 30–31 Manželství trávil střídavě v Porto Santu a v Lisabonu. V srpnu 1479 odjel do Janova, kde vystoupil ze služeb Centurionů a vrátil se do Portugalska jako nezávislý kreslič map.Janáček 1992, str. 122–124
Vidina Asie a vyjednávání náhled|Mapa Toscanelliho, podle které se orientoval Kryštof Kolumbus Kolumbovy podněty k plavbě na východ cestou přes západ se dají rozdělit do tří skupin: poznatky z přírody, autorita spisovatelů a údaje mořeplavců. O plavbě začal uvažovat nejspíše až když se v roce 1476 dostal do Portugalska. V první fázi svých studií četl např. Dějiny papeže Pia II., Traktáty Petra z Ailly, překlad Milionu Marca Pola v latině, a také díla Plinia staršího a Plútarcha.de Lollis 1992, str. 36
Že je Země kulatá, se v Kolumbově době všeobecně uznávalo. Při výpočtech jejího obvodu se Kolumbus opíral o výpočty Klaudia Ptolemaia a arabského astronoma Alfragana; arabské a italské míle ale považoval za stejně dlouhé a proto se dopočítal menší vzdálenosti.
Mezi spisovateli, z kterých čerpal, byli například Aristotelés, Strabón, Plinius starší, Seneca a Paolo dal Pozzo Toscanelli.de Lollis 1992, str. 32–33 Toscanelli již dříve přišel s návrhem cesty do Asie západním směrem a požádal o financování výpravy portugalského krále, byl však odmítnut. Z Kolumbovy korespondence se zachovaly dva dopisy, v nichž Toscanelli Kolumba v jeho plánech podporoval. Mezi nimi byla i mapa světa, kterou sám vytvořil.de Lollis 1992, str. 39–40
Od různých námořníků také slyšel o opracovaných kusech dřeva, které donesly západní větry, nebo o lidských mrtvolách s nápadně širokým obličejem, objevených na Azorách. Těmto údajům Kolumbus věřil a považoval je za významné.
V roce 1484 předložil své návrhy na cestu do Asie portugalskému králi Janu II. Portugalskému, synovci Jindřicha Mořeplavce. Ten dal návrh posoudit třem svým poradcům, kteří ho odmítli jako neproveditelný.de Lollis 1992, str. 48 Jan II. nechtěl Kolumba patrně podpořit také proto, že Portugalsko se v té době soustředilo na území Afriky; cesta do Asie by byla odklonem k nejistému cíli.de Lollis 1992, str. 49–50
náhled|vlevo|Kolumbova mapa, cca z roku 1490, pocházející z dílny Bartoloměje a Kryštofa Kolumbových Po neúspěchu v Portugalsku Kolumbus ještě v roce 1484 nebo v roce 1485 odcestoval do Španělska. Tam se snažil proniknout na královský dvůr, kde v té době vládl Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská, aby mohl předložit svůj návrh na cestu do Asie západní cestou; to se mu nakonec povedlo někdy v roce 1486.de Lollis 1992, str. 58 Pak musel čekat do roku 1488, než jeho projekt přezkoumá královská rada. Zatím vyslal svého bratra Bartoloměje do Anglie, aby nabídl jeho návrh anglickému králi Jindřichu VII. Tudorovi; žádnou zprávu od něj ale nedostal.de Lollis 1992, str. 51–52 Kolumbus byl od roku 1486 v královských službách španělských a v roce 1487 potkal Beatriz Enríquez de Harana, která se stala jeho družkou; nikdy se s ní však neoženil. V roce 1488 mu porodila syna Fernanda.
V roce 1488 královská rada pro geografické záležitosti Kolumbův plán zamítla, nejspíše kvůli rozporu jeho výpočtů s všeobecně uznávanými poznatky.Janáček 1992, str. 129–131 Poté si Kolumbus zařídil, aby se o něm ve Španělsku jednalo znovu. Mezitím psal Janu II. a znovu se snažil u něho získat peníze na cestu.de Lollis 1992, str. 60 Téměř po třech letech čekání se na konci roku 1491 Kolumbus svěřil se svými problémy převorovi kláštera La Rábida Juanu Pérezovi s tím, že půjde hledat štěstí do Francie. Ten se obrátil přímo na královnu Isabelu, která slíbila, že po dobytí Granady Kolumbovi poskytne na výpravu prostředky. Granada do rukou Španělů padla 2. ledna 1492.Janáček 1992, str. 133–135
Jednání mezi Kolumbem a královským dvorem nejprve ztroskotalo na Kolumbových požadavcích na odměnu, podle dvora přemrštěných. Žádal totiž, aby byl jmenován admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, povýšen do šlechtického stavu a aby mu královský dvůr zajistil vysokou odměnu a privilegium na další objevné plavby. Díky Kolumbovým přátelům ale královský dvůr nabídku 17. dubna 1492 přijal.
Výpravy náhled|Výpravy Kryštofa Kolumba
První výprava
3. srpna 1492 vyplul Kolumbus se třemi karavelami z přístavu Palos de la Frontera blízko Huelvy.de Lollis 1992, str. 76–77 Největší loď Santa María, které velel Juan de la Cosa, byla dlouhá 39,1 metrů, Pinta byla dlouhá 17,8 metrů a velel jí Martín Alonso Pinzón a Niña, které velel Vicente Yáñez Pinzón, měřila 17,1 metrů.de Lollis 1992, str. 71 Flotila celkem čítala asi sto mužů.de Lollis 1992, str. 79 Během celé plavby si Kolumbus psal lodní deník, který se zachoval v upravených opisech.Janáček 1992, str. 142Záznamy lodního deníku jsou dostupné např. na konci knihy Život Kryštofa Kolumba (viz kapitola Literatura).
Nejprve se Kolumbus vydal na Kanárské ostrovy. První problém nastal tři dny po vyplutí, 6. srpna, kdy prasklo kormidlo Pinty. Proto ji poslal do opravy do města Las Palmas na ostrově Gran Canaria, kdežto zbývající dvě lodě zastavily 12. srpna na ostrově La Gomera, kde se zdržely 10 dní. Když pak dorazily do Las Palmas, během sedmi dní byla Pinta opravena a 1. září flotila vyplula na Gomeru. 6. září pak opustila poslední známý přístav a vydala se na západ.de Lollis 1992, str. 80–82
náhled|Mapa první výpravy Při plavbě se posádka občas domnívala, že v dáli vidí zemi. 8. října se objevila na hladině čerstvá tráva.Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.39, překlad Jan Brechensbauer 10. října si posádka stěžovala na délku cesty, Kolumbus je povzbudil a slíbil jim část zisku z obchodní cesty. 11. října byla na hladině nalezena větévka šípkové růže, rákos a kousky opracovaného dřeva. V deset hodin večer Kolumbus sám uviděl světlo na pevnině, které se třepotalo. Ukázal ho Pedrovi Gutiérrezovi, který ho utvrdil, že skutečně jde o světlo.Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.40, překlad Jan Brechensbauer Ve dvě hodiny po půlnoci, dne 12. října ohlásil Rodrigo z Triany, který plul na Pintě, že vidí zemi. Stal se tak prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Kolumbus ale toto prvenství a odměnu 10 tisíc maravedí stálé penze přiřkl sobě, neboť se domníval, že on byl tím prvním.de Lollis 1992, str. 88
náhled|vlevo|Kolumbus v Novém světě Ten den dopoledne se flotila vylodila na ostrově Guanahaní v dnešních Bahamách, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Kolumbus spolu s Martínem Alonsem Pinzónem, Vicencem Yaňezem, notářem Escobedou, Rodrigo Sanchézem ze Segovie zabrali tento ostrov pro svého krále a královnu.Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.41, překlad Jan Brechensbauer Na ostrově byli domorodci, které Kolumbus popsal jako přátelské, dobře tělesně stavěné, nahé a beze zbraní. Ale protože se od nich nedověděl, kde se nachází zlato, vyplul 14. října severozápadním směrem na jiný ostrov. Po několika nezdařenýchKolumbovým hlavním cílem bylo najít zlato. Domorodci měli zlata málo a když se jich na ně Kolumbus ptal, ukázali mu nějakým směrem. Kolumbus žil v domnění, že mu ukazují směr, kterým leží Japonsko, kam se chtěl dostat, i když mu domorodci pravděpodobně nerozuměli. V domněnce ho podporovala i jména, kterými domorodci ostrovy nazývali; některá se podobala výrazu „Cipango“ – tak se Japonsko nazývalo. zastávkách připlul 28. října na Kubu.de Lollis 1992, str. 91–92Kolumbus se domníval, že Kuba je ve skutečnosti pevnina, a toto přesvědčení mu zůstalo až do smrti. Při druhé výpravě nechal dokonce v červnu 1494 odpřisáhnout členy posádky, že má pravdu.
6. listopadu přistál Kolumbus na ostrově Haiti, který pojmenoval Hispaniola.de Lollis 1992, str. 97 V noci z 24. na 25. prosince na břehu ostrova ztroskotala Santa María. Kolumbus byl přijat místním kasikem Guacanarim. Na místě nechal vystavět pevnost Navidad a zanechal tam 43 lidí jako posádku pevnosti.de Lollis 1992, str. 101–102