Nechyba () je vesnice a část obce Úžice v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji. Leží v katastrálním území Radvanice nad Sázavou o výměře 4,63 km². Nechyba se rozkládá po obou stranách okresní silnice vedoucí do Sázavy, ve výšce 400 metrů Od řeky Sázavy je vzdálena jeden kilometr a leží na jejím pravém břehu. Říkávalo se jí také Nechyba Sázavská, aby se odlišila od osady téhož jména (dřívější Nechyba Kácovská), taktéž v okrese Kutná Hora, která je však součástí obce Zbizuby. Nechyba se nachází asi 4,5 kilometru severozápadně od centra obce Úžice.
Historie vlevo|náhled|283x283bod|Sázava a Radvanice na Müllerově mapě Čech z roku 1720
Středověk a novověk Nechyba patřila již v 15. století ke statkům Sázavského kláštera. Počátkem 15. století daroval král Zikmund klášterní zboží, mezi kterým byla i Nechyba, jako zástavu Vilému Kostkovi z Postupic. Během první poloviny 16. století měl statky Sázavského kláštera včetně Nechyby ve vlastnictví Ludvík Zajímač z Kunštátu, roku 1525 však Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Libni, místokomorník Království českého, přidělil Zajímačovy statky i s Nechybou Jaroslavovi ze Šelenberka. Císař a král Ferdinand I. mu k tomu na těchto statcích připsal 2 000 kop českých grošů za jeho věrné služby. Šelenberk ustanovil za dědice své syny, kteří prodali všechny statky roku 1554 Janovi mladšímu z Valdštejna. V roce 1664 byl za sázavského opata zvolen kněz Daniel I. Nigrin, který začal za podpory císaře Leopolda vyjednávat o vrácení statků Sázavskému klášteru. Nakonec Valdštejnovi dědicové odstoupili opatu Danielovi několik vesnic. Po roce 1667 se panství kláštera skládalo z městečka Sázavy a devíti okolních vsí. Po levém břehu řeky to byly Přívlaky, Bělokozy a Dojetřice, na pravém břehu pak Samopše, Mrchojedy, Radvanice, Nechyba, Benátky a Černé Budy. Tyto vesnice měl klášter v držení až do roku 1785, kdy ho císař Josef II. zrušil. Tehdy připadly sázavské statky Náboženskému fondu. Ten je v roce 1809 ve veřejné dražbě prodal prvnímu světskému majiteli, důstojníkovi rakouské armády, Vilému Tiegelovi z Lindenkronu.alt=Úžice roku 1930|náhled|288x288bod|Úžice roku 1930|vlevo
20. století Školou, farou, poštou, telegrafem, četnickou stanicí i zdravotním obvodem náležela Nechyba ale pořád do Sázavy. Nechyba jako osada neměla žádný obecní majetek. Roku 1932 je okresní úřad obce Radvanice v Kutné Hoře, okresní soud v Uhlířských Janovicích, krajský soud pak opět v Kutné Hoře.
Přírodní poměry vlevo|náhled|233x233pixelů|Nechyba na topografické mapě 1:25 000 z roku 1956 náhled|Nechybský špýchar, cesta vedoucí k lesu Na Davídkách Nechyba leží v zalesněné hornaté krajině. Na sever od obce je Mělnický vrch (472 metrů), na západ je les Davídka a v něm na hranicích okresu vrch stejného jména (450 metrů). Krajinu okolo Nechyby popsal na konci 19. století František Krásl takto:
„Kdo by žádostiv byl shlédnouti velmi památné místo země české, kterého vždycky s pochvalou a úctou vzpomínati budou vlastenecké dějiny naše, nech ať váží cestu na břehy středního toku řeky Sázavy a postojí na vysokém vrchu, kdež rozkládá se ves Nechyba. Maličko jen po nové silnici k jihu vykroče, spatří před sebou hluboké údolí asi hodinu cesty zdélí a čtvrt hodiny zšíří, horami lesem porostlými obklíčené, jímž řeka Sázava klikatě se proudí. Zraky pozorovatele upoutá především střed údolí, kdež na skalnatém pahorku velebně k nebesům zdvihá se chrám Páně, podle něho pak budovy bývalého kláštera sázavského, k nimž tulí se příbytky venkovské dědiny, tak zvané Černé Budy. V pozadí za řekou spatřuje oko tiché městečko Sázavu s novým kostelem svatého Martina. V předu údolí, téměř pod nohama tvýma hrčí vesele na pokraji úrodných polí mlýn, za nímž skelné hutě se spatřují. Sejdeš-li s nechybského vrchu, dorazíš po čtvrthodinné cestě k pověstné Čertově brázdě a odtud dále se bera k západu, vkročíš do Černých Bud na staré klášteřiště.“
Čertova brázda Na Davídkách, přímo nad vesnicí Nechyba, ústí první úsek takzvané Čertovy brázdy. Tu podle legendy vyoral svatý Prokop s pekelníkem zapřaženým do pluhu. Legendární Čertova brázda už dnes téměř neexistuje. Příkop o průměrné šířce kolem 14 metrů, s rovným dnem a šikmo se svažujícími stěnami, zahloubený dva až šest metrů pod úroveň terénu, se táhl v délce 21 kilometrů přes kopce a údolí, jen s mírnými zatáčkami, ale v podstatě téměř po přímce. Po dlouhá desetiletí byla brázda zavážena, zaorávána, v některých úsecích na její trase vznikly dodnes užívané okresní silnice. Už roku 1903 se ji pokusil systematicky prozkoumat jeden ze zakladatelů Podlipanského muzea v Českém Brodě Jozef Miškovský. Vstup do Čertovy brázdy je u silnice nad Sázavským klášterem.
Nechybský vodopád Nechybský vodopád se nachází jižně pod vesnicí Nechyba. Je vidět z mostku silnice, která vede podél západního břehu Sázavy. Přístup k němu od silnice je celkem bezproblémový. Vodopád nemívá příliš vody a vynikne pouze po silných deštích. Menší vodopády, vysoké přibližně 2 metry, jsou ještě o 200 metrů dále směrem proti proudu potoka, přístup k nim je už náročnější kvůli popadaným stromům v korytě.
výška: 3 metry průtok: 5 l/s mohutnost: 15 m*l/s geologický podklad: amfibolit genetický typ: strukturní přesná poloha: GPS: 49°52'53.159"N, 14°55'4.333"E
Geologie Nechyba spadá do území podoblasti 10a – Středočeský pluton. Středočeský plutonický komplex na povrchu zaujímá plochu přes 3 000 km² mezi Říčany u Prahy, Příbramí, Klatovy, Pískem a Táborem. Křídové sedimenty se vyskytují pouze v severovýchodní části této území podoblasti. Cenomanské pískovce až jílovce zaujímají oblast zhruba mezi Kostelcem nad Černými lesy, Dobrým Polem a Krupou na permské kře. V oblasti ortorul je zachován sladkovodní cenoman v úseku Radlice–Nechyba a izolované výskyty jsou v okolí Smrku.
Z hlediska stratigrafického zařazení je lokalita mezi Radvanicemi a Nechybou problematická, mírně ukloněná směrem k jihu, tedy k hraně příkrého nárazového svahu meandru Sázavy. Povrch této plošiny kryjí nevelké mocnosti četné subangulární valouny a úlomky křemene a vzácně ruly. V severní části plošiny místy vycházejí žlutavě šedé až rezavé jíly s úlomky křemene. Jde zřejmě o fosilně zvětralé amfibolitové podloží. Směrem k severu jsou zakryty sprašovými hlínami, které jsou u bývalého radvanického hliniště mocné 5–6 metrů. Popsaná lokalita je řazena k nejstarším terasám Sázavy. Na geologické mapě ČR v měřítku 1 : 50 000 je radvanická lokalita řazena mezi „rezidua fluviálních štěrků starších akumulací“ spodnopleistocenního stáří. Podle značné relativní výšky, rázu sedimentů a polohy v podélném profilu je uvedený výskyt klasifikován jako neogenní úroveň B, polohou odpovídající pravděpodobně sloupským uloženinám, popř. nižší úrovni zdibského stadia na Vltavě.
Klimatologie Roku 1912 Antonín Zavadil píše, že na tomto území bývá hojně dešťů, bouřek a krupobití, které ale nepůsobí větší škody.
Obyvatelstvo Před první světovou válkou obyvatelé Nechyby pracovali převážně u dvora jako nádeníci, z malé části se živili jako rolníci. Mnoho z nich bylo také zaměstnáno ve vápence zvané „Kruhovka“, která byla blízko samoty Sedliště. V zimě nechybští obyvatelé většinou pracovali v lese se dřevem, pletli ošatky nebo vyráběli košťata. Nejstaršími rodinami ve vsi byli Krejcárkovi a Neprašovi. Mladí často odcházeli do Prahy nebo do Vídně za řemeslem. Podle dobových pozorovatelů bylo vybavení domácností i oděv obyvatelstva obyčejný a nemoderní. V Nechybě pracovali také obyvatelé vedlejší vesnice Radvanice. Před první světovou válkou se v Nechybě nacházelo 27 popisných čísel a žilo zde 199 obyvatel, dnes je zde evidováno 60 adres. Trvale zde žije 112 obyvatel.
Roku 1932 se uvádí v celé obci Radvanice, tedy v Radvanicích, Nechybě a Benátkách, 408 obyvatel. +Srovnání počtu obyvatel Nechyby a okolních vesnic z roku 1914 a 1974vesnicedomkůobyvatel1914197419141974Nechyba2741199113MělníkMělník byl dříve v okrese Český Brod31Mělník byl dříve v okrese Český Brod67Benátky152310855Radvanice283217287celkem127322 +Počet obyvatel Nechyby a okolních vesnic roku 1974 podle kroniky národní školy Radvanice vesnice v obvodu národní školy Radvanicev obcidětídůchodcůzaměstnaných v JZDzaměstnaných ve sklárnáchzaměstnaných jindeNechyba1131937142617Mělník671915101310Benátky5518141067Radvanice87212811234celkem3227794456838
Náboženství Na počátku 20. století spadala Nechyba duchovní správou stále pod Sázavu, která byla jednou ze 14 far Černokosteleckého vikariátu. Náboženství bylo vesměs katolické, na osadě žilo celkem 3 959 katolíků, 8 evangelíků a 63 židé. Na později založené škole v Radvanicích se vyučovalo náboženství katolické a československé. Ve školní kronice se dochovaly údaje z roku 1948, kdy z celkem 15 dětí jich bylo 8 vyznání katolického, sedm československého.
Odebíraní zvonů za první světové války Během první i druhé světové války byly Sázava a okolní vesnice spolu s Nechybou poznamenány odebíráním zvonů pro válečné účely. Sázavská kronika popisuje rekvizici zvonů z roku 1916 takto:
„Dále trvající válečná litice a stálé soupisy zvonů, jakož vybízení k dobrovolnému odevzdání kostelních zvonů, které bylo bezvýsledné – mělo za následek rekvizici zvonů kostelních a to bezohlednou. Byly to roztodivné výjevy, jež s sebou přinesla válka. Mnohé, byť nekrvavé, působily na lidské city daleko ostřeji než vichřice bojů samých na bojišti. Snímání zvonů dojalo mocně každého, i takového, kdo dříve posvátné hudby zvonu nerad slyšel, když jej zvaly k návštěvě chrámu… Naše farní osada nebyla ušetřena této pohromy. (…) Ani zvonky vesnických zvoniček nebyly ušetřeny. Padly také za oběť litici války. Odebírání zvonů nedělo se lehce. Někde Němci museli vyslechnout mnohá slova, která mohla přinésti oplétání s úřady. Naštěstí Němci málo rozuměli. (…) V neděli odpoledne všechny zvony byly naloženy na vůz a odvezeny na nádraží. Jeden z účastníků poznamenal: Důstojný pane, vítězství naše se budou nyní oslavovat umíráčkem?“
Celkem bylo odebráno 756 kg čisté zvonoviny. V kronice se zachoval také soupis odebrané zvonoviny z jednotlivých vesnic: Bělokozy 20 kilogramů, Dojetřice 19 kilogramů, Nechyba 12 kilogramů, Radvanice 12 kilogramů, Čeřenice 18 kilogramů, Samechov 27 kilogramů, Mělník 13 kilogramů, Benátky 15 kilogramů, Mrchojedy 7 kilogramů, Přívlaky 9 kilogramů, Vraník 11 kilogramů, Choratice 28 kilogramů, Xaverov 11 kilogramů a Vlkančice 19 kilogramů.
Obecní správa Při sčítání lidu v letech 1850–1904 byla Nechyba osadou města Sázava v okrese Kutná Hora. V letech 1904–1960 byla osadou obce Radvanice v okrese Kutná Hora. Od 1. července 1960 je částí obce Úžice v okrese Kutná Hora.
Školství a kultura V Sázavě a Černých Budech bývala farní škola. Když Marie Terezie zavedla roku 1774 povinnou docházku pro děti od 6 do 12 let, byla tato škola malá a nevyhovující. Proto se škola v roce 1795, po zrušení kláštera, přestěhovala do konventní budovy. Na její úpravu poskytla zemská vláda 150 zlatých. Později nechal nový majitel panství Vilém Tiegel z Lindenkronu v městečku postavit novou školu blízko kostela svatého Martina, ve které bylo vyučování zahájeno v listopadu 1805. Školní obec tvořily mimo Sázavu obce Černé Budy, Radvanice, Nechyba, Bělokozly, Dojetřice, Xaverov a samoty Sedliště a Blatce. Pro takové množství dětí byla i tato škola malá a nevyhovující. V roce 1848 Sázava až na několik domků vyhořela včetně školní budovy. Od té doby se učilo opět v klášteře, tentokrát v jídelně konventu, a to až do roku 1858, kdy byl hostinec pana Vokouna přičiněním faráře P. Kočího upraven na školu a byt pro řídícího učitele. Až do roku 1821 byla sázavská škola jednotřídní, v roce 1825 byla rozšířena na dvoutřídní, v roce 1876 zřídili Sázavští třídu třetí. Ve všech třech třídách se začalo vyučovat od ledna 1877. Na konci roku 1889 byla škola rozšířena o čtvrtou a pátou třídu. náhled|Radvanice vlevo|náhled|Hasičská stanice v Radvanicích